Právě před měsícem začala vodíková cesta kolem světa. To vše u příležitosti 125. výročí od okamžiku, kdy si Carl Benz nechal v roce 1886 patentovat tříkolku na benzin. Právě 30. ledna 2011 vyjelo ze Stuttgartu trio aut na vodík. Šlo o modely Mercedes-Benz F-Cell, které v následujících měsících urazí celkem 30 000 kilometrů.
Zahajovací jízdu podnikli mimo jiné tak slavní závodníci Formule 1, jmenovitě Michael Schumacher, Nico Rosberg a David Coulthard. Ti trojici aut na vodík postavili na „startovní čáru“.
Auta budou na cestě celkem 125 dní, projedou čtyři kontinenty a patnáct zemí (zastaví se např. Lisabonu, Los Angeles, Vancouveru, Sydney, Melbourne, Šanghaju, Pekingu, Astaně, Moskvě a Stockholmu). Během této cesty budou mít možnost vystřídat se za volantem vodíkových aut také vybraní novináři ze světových médií.
Hybrid.cz zatím to štěstí neměl, nicméně redaktoři magazínu Autobloggreen ano. Dovolujeme si proto shrnout jejich zážitky, které publikovali ve vlastní obsáhlé reportáži.
Dva redaktoři Autobloggreen společně s jedním německým novinářem obsadili jeden vůz třídy B F-Cell. Z Stuttgartu vyráželi směr Paříž. Společně s nimi jel v zimních mrazech také celý konvoj vozů Mercedes-Benz.
Auta na vodík budou do roku 2015 stát stejně jako hybridy
Redaktoři se do auta pohodlně naskládali, kufr pak zaplnili objemnou bagáží až po okraj. Součástí konvoje byl také speciální truck sloužící jako vodíková plnící stanice.
Vodíkové Béčko podle dojmů redaktorů reagovalo podobně jako obdobné auto vybavené dvoulitrovým benzinovým motorem. Tři válce z uhlíkových vláken ve kterých se skladuje vodík pod tlakem 700 bar jsou umístěny pod zadní sedačkou.
Samotné palivové články jsou umístěny pod předními sedačkami. Tam se vodík mísí se vzdušným kyslíkem výsledkem čehož je elektřina. Ta pak pohání elektromotor o výkonu 100 kW (136 koní). Z 0 na 100 km/h tak auto zrychlí za deset vteřin.
Dojmy z jízdních vlastností F-Cell třídy B byly jednoznačně pozitivní. „Je to mnohem větší zábava než řídit kteroukoliv verzi Toyoty Prius,“ napsali redatoři doslova.
Vodíkové auto váží úctyhodných 1809 kg. S nákladem tří dospělých a navíc plným kufrem ale vážilo plných 2155 kg, tedy o 68 kg více než je povolené zatížení.
Jediným skutečným problémem se nakonec ukázalo být palivo, resp. jeho spotřeba. Američané si samozřejmě chtěli vyzkoušet co F-Cell dovede, takže drtili plyn až k podlaze. Poté co ujeli celé koloně se jim však rozdrnčel mobilní telefon. V něm už organizátorka celé akce naléhala, aby zvolnili.
Plné nádrže ukrývají asi 3,719 kg vodíku. S těmi dokáže auto běžně ujet 384 km. Problém je, že vodíkových čerpacích stanic dosud není mnoho (po celém světě asi 200, pár desítek v Německu a Skandinávii).
Další problém spočívá v tom, že např. stojany s vodíkem určené pro Honda FCX Clarity nejsou kompatibilní s F-Cell technologií Daimleru. Takže tahle dvě auta u jednoho stojanu z jedné „hadice“ prostě vodík nenačerpají.
Maximální rychlost auta je omezena na 175 km/h. Plně naložené a ze 3/4 obsazené auto nicméně od posádky vyžadovalo větší razanci než v běžném provozu, a tak vodík poměrně rychle došel. Na scénu musel nastoupit speciální truck, který vodík opět dočerpal.
Redaktoři se na konci své cesty přesto shodli, že jde o dospělé, plnohodnotné auto. Navíc jezdící na alternativní palivo, které je lokálně bezemisní. Jediným problémem je neexistující infrastruktura vodíkových čerpacích stanic. Právě na tom ale Mercedes-Benz pilně pracuje.
V současné době se trojice vodíkových aut Mercedes-Benz F-Cell třídy B nachází v New Orleans v USA. Pak pokračuje do San Antonia a Phoenixu.
keby neboli palivove clanky
keby neboli palivove clanky tak drahe, tak by si tu maskaradu mohli odlustit. a v pohode ich nasadzovat do triple hybridov, benzin-vodik-akumulator.
palivovy clanok ani bateria v slovenskej zime -10 celu noc bez predchadzajuceho zohriatia, to chcem vidiet 🙂
Tak toto už hej, len by
Tak toto už hej, len by bolo dobré, ak by tieto autá mali aj menšiu dobíjateľnú batériu, na ktorú by dokázali v prípade núdze ujsť napríklad 50 km. Dovoľujem si tvrdiť, že v súčasnosti je sieť dobíjacích staníc pre elektromobily rozhodne rozvinutejšia, neže sieť čerpacích staníc na vodík. Jediné, čo voľnému predaju týchto áut bráni, je ich výrobná cena a cena vodíku. Inak to považujem za celkom podarené riešenie.