Myšlenka hybridního pohonu není žádnou novinkou. Ve skutečnosti je dokonce ještě starší než samotný automobil! Na přelomu 19. a 20. století měl elektrický pohon oproti spalovacímu motoru ve svých parametrech dokonce jednoznačně navrch, avšak karta se brzy obrátila.
Některé velké automobilky se k myšlence hybridního pohonu vrátily ve svých experimentálních studiích zejména v 70. a 80. letech minulého století, kdy začínalo být zřejmé, že si ochrana životního prostředí vyžádá změnu celkového přístupu ke konstrukci automobilu a jeho poháněcího ústrojí. Jak to vlastně celé začalo? Věřte nebo ne, ale už v 19. století.
Průmyslová revoluce v 19. století s sebou přinesla řadu přelomových změn. Myšlenka hybridního pohonu je však podle některých pramenů dokonce ještě o několik století starší! Údajně už v letech 1665 až 1680 začal vlámský jezuitský kněz a astronom Ferdinand Verbiest vytvářet plány na malý parní povoz pro čínského císaře Khang-hsi (jinak také „Hang-hi“). Vůz nejenže mohl být poháněn párou, ale také tažen koňmi. A máme tu první hybridní pohon! Není ovšem jasné, zda se vůbec kdy tento vynález dočkal realizace.
Později se o podobné výstřelky snažil i Francouz Nicholas Cugnot, který sestavil svůj parní motorový kočár, někdy pojmenovaný jako „Cognotův parní tahač“. V roce 1825 britský vynálezce Goldsworthy Gurney postavil parní automobil nebo lépe řečeno pořád ještě kočár. Mohl dosáhnout až rychlost 32 km/h. Zhruba za čtrnáct let, někdy mezi roky 1832 až 1839, sestavil skotský vynálezce Robert Anderson z Aberdeenu první elektrický automobil. Měl jen velmi krátký dojezd a obtížně se dobíjel, byla to však první vlaštovka.
Trvalo dalších pár desítek let, přesněji do roku 1870, než jistý Sir David Solomon představil lehký elektrický motor a opravdu těžké baterie. Vůz jimi vybavený nebyl příliš dobře ovladatelný. Až potud mluvíme stále ještě spíš o čistě elektrickém pohonu, který byl v začátcích automobilů kupodivu nejrozšířenější a vrátíme se k němu časem v samostatném článku. Kdy se ale objevil první skutečně hybridní pohon?
Stalo se to roku 1898 a vynálezcem prvního hybridního automobilu nebyl nikdo jiný než Ferdinand Porsche. Ve svých třiadvaceti letech se stal zaměstnancem rakouské společnosti Lohner vyrábějící povozy a kočáry. Její progresivní majitel Jakob Lohner chtěl začít pronikat na trh kočárů bez koní, a tak si najal chytrého mladého konstruktéra českého původu (nar. ve Vratislavicích nad Nisou německy mluvícím rodičům).
Porsche přistoupil k problému na svou dobu velmi nevídaným způsobem. Zážehový motor využil k pohonu dynama, které nabíjelo několik akumulátorů (vytvořil tak de-facto sériový hybrid). Energie z nich pak přecházela rovnou do elektromotorů v předních kolech. Auto nepotřebovalo převodovku, řetěz a podle studie Thomase Scholze mělo účinnost neuvěřitelných 83%. Jde o podobný princip, který o více než 100 let později využívají „auta budoucnosti“ jako Chevy Volt, Opel Ampera nebo Volvo ReCharge.
Lehký elektrický kočár Lohner nazvaný Mixte se stal obrovskou senzací na Světové výstavě v Paříži roku 1900. Během chvilky se prodalo na 300 kusů těchto vozů. V roce 1901 Porsche zvítězil se svým strojem na Exelberg Rally. Dokázal ujet až 50 km max. rychlostí 50 km/h. Nová, modernizovaná verze, využívala elektromotory umístěné přímo do všech čtyř kol. Dosahovala maximální rychlosti 110 km/h. V roce 1903!
Roku 1905 podal jistý Henri Pieper, německý vynálezce a konstruktér zbraní později žijící v Belgii, k americkém patentovému úřadu žádost o patentování svého nového vynálezu – hybridního pohonu prakticky stejného typu, jaký vynalezl Porsche. Během první dekády 20. století pak společnosti General Electric v Americe a Siemens v Německu vyráběly a prodávaly nejen elektromobily, ale i hybridy. V roce 1906 koupil patent od Ferdinanda Porsche jistý Emil Jellinek z Daimleru, který Porscheho zároveň najal. Vyráběl pak elektromobily značky Mercedes.
Bohužel, prameny z tehdejší doby jsou velmi nejasné a zmatené, a tak není jasné, zda Pieper od Porsche opisoval, či jak vlastně probíhal přenos znalostí o konstrukci hybridních aut mezi tehdejšími firmami. Jisté je, že hybridy společně s elektromobily byly první dvě dekády 20. století velmi oblíbeným dopravním prostředkem.
V roce 1915 společnost Woods Motor Vehicle vytvořila systém pohonu „Dual Power“. V podstatě šlo o paralelní hybrid (který však už ve svém patentu popsal také Pieper), který pro pohon vozu při nízké rychlosti využíval elektromotor a při potřebě vyšší rychlosti nasadil benzinový agregát. Hybridy vyráběla například také Galt Motor Company z kanadského Ontaria. Všemu ale nakonec učinila přítrž levná nafta, vylepšení spalovacího motoru, elektrické startéry a především výrobní linka Henryho Forda, která nezastavitelně chrlila Model T. Elektromobily, parní i hybridní auta začala ustupovat do pozadí.
Benzin vybucující ve válcích vystačil automobilovému světu až do roku 1965, tedy prakticky čtyři dlouhá desetiletí. Pokračování v druhém díle!
Jestli si dobře
Jestli si dobře vzpomínám, tak u nás před asi 30 lety nějaký amatér udělal (z trabanta?) hybrid. Pohon byl elektrický a dobíjení baterií zajišťoval motor z mopedu. Víc si o tom nepamatuji. Neví o tom někdo víc?
Pěkné, už se těším na
Pěkné, už se těším na další díl!
Děkuji redakci!Velmi
Děkuji redakci!Velmi pěkný úvod do historie.