Historie hybridních aut, 3. díl

V prvním díle článku o historii hybridních aut jsme se podívali do jejich prehistorie, 19. a počátku 20. století. Druhý díl načal moderní historii hybridů. Načali jsme příběh Victora Wouka, přezdívaného také „kmotr hybridů“, který dnes dokončíme a budeme pokračovat až k moderním vozům jako je Toyota Prius či Honda Insight.  

Viktor Wouk se svým společníkem nakonec auto na testy přeci jen poslali. Objevily se sice nějaké komplikace, ale ty byly brzy překonány bohatší směsí paliva, neboli laděním Wankelova motoru. Finální testy v laboratoři EPA ve městě Ann Arbor nakonec hybridní automobil splnil. Přesto ale EPA odpověděla, že o jejich postupu do další fáze testovacího programu se teprve rozhodne.

Proradný pan X

Wouk však nebyl šokován. V průběhu vývoje automobilu se s některými testovacími inženýry z EPA spřátelil. Jeden z nich, když se dozvěděl o rozhodnutí EPA hybridní auto prostě „potopit“, se naštval a Woukovi o plánu Pana X řekl. „Za žádných podmínek nesmí ten hybrid projít,“ zněl údajně doslovný příkaz z nejvyšších míst. Podle Woukova, ale nejen jeho mínění, tak Pan X v podstatě na třicet let zastavil Spojené státy na místě.

„Vždycky jsem říkal, že hybridy jsou ta správná cesta… Pokud potřebujeme snížit znečištění ovzduší způsobené automobily a snížit i spotřebu ve velkém měřítku, jediná věc, kterou bychom měli udělat je využít existující technologie, založit naše návrhy na dostupných technologiích, a prostě se do toho pustit. I přesto, nebo právě proto, že tyhle technologie se budou v průběhu vývoje zlepšovat. Tenhle princip byl potvrzen našimi testy v EPA. Ale nikdo až do dnešních dnů s tím nic nedělal, až teď, nezávisle na nás, Japonci – Honda a Toyota.“ (úryvek z rozhovoru Victora Wouka a Judith Goodstein, který byl jedním z důležitých zdrojů této série článků)

David Arthurs – ten, kdo vymyslel rekuperaci

V červencovo-srpnové vydání časopisu amerického Mother Earth News, ročník 1979, vyšel obsáhlý článek o tom, jak si jistý David Arthurs ze Springdale v Arkansasu vlastnoručně přestavěl svůj starý Opel GT na hybridní pohon. Stálo ho to všehovšudy 1500 dolarů a měsíc práce po večerech a víkendech. Výsledek? Krásné auto se spotřebou 3,1 l/100 km, kterou bylo možné dalšími úpravami srazit až k 2,8 l/100 km.

Co ale především, Arthurs byl jedním z prvních, kteří do svého hybridního auta zabudovali regenerativní brzdění čili rekuperaci. Brzdil totiž elektromotorem, který stroj zároveň poháněl – původně šlo o startér pro proudová letadla. Plány na přestavbu i samotný článek jsou dodnes k dispozici na webových stránkách časopisu.

Nová doba, staré nápady

V roce 1989 uvedlo Audi první verzi experimentálního vozidla Audi Duo. Šlo o plug-in paralelní hybrid založený na modelu Audi 100 Avant Quattro. Ve městě auto jezdilo na elektromotor pohánějící zadní osu (šťávu bral z NiCd baterií), o pohon přední nápravy se staral 2,3l pětiválec s výkonem 136 koní. Řidič si mohl zvolit zda chce zrovna jet na elektřinu nebo normální motor. Problém byla vysoká hmotnost auta, která zvyšovala spotřebu. Druhá generace byla vybavena silnějším elektromotorem a diferenciálem.

V roce 1992 ohlásila japonská automobilka Toyota program „Smlouva o pronájmu země“. V dokumentu se zavázala vyvíjet automobily s co nejnizšími emisemi. Už za pět let měla na trhu první vlaštovku, totiž dnes již legendární Toyotu Prius, které se dosud prodalo přes milion kusů a na český trh konečně vstupuje také její třetí generace. Rok 1997 znamenal pro automobilový svět pořádný kopanec. Zatímco Amerika se stále na oko zabývala elektromobily, na které však nikdy nedosáhla, Evropa se soustředila na vylepšování svých dieselových motorů.

Byli to právě Japonci, kdo poprvé v moderní době, prakticky a v masovém měřítku spojil pohon auta s elektřinou. Nicméně například už počátkem 90. let vyvíjel tehdy ještě zdravý Chrysler závodní hybridní automobil kombinující pohon na elektřinu a CNG nazvaný „Patriot“. Na svou dobu šlo o nejmodernější technikou nadupaný závoďák, který se měl předvést v roce 1995, ovšem na žádné závody se nakonec nedostalo. „V Chrysleru jsme se toho o hybridní technologii mnohé naučili, a to že jsme se nedostali na závody neznamená, že jsme neuspěli,“ komentoval později toto snažení šéfinženýr Francois Castain.

Dokolečka dokola…

Za vlády amerického prezidenta Billa Clintona, v roce 1993, byla ve Spojených státech založena široká koalice vládních agentur a automobilek Chrysler, General Motors, Ford a USCAR. Říkali si PNGV (Partnership for a New Generation of Vehicles) a jejich cílem bylo vyvinout nové typy vozů s alternativním typem pohonu určenými pro masovou produkci. Výsledkem byl například nechvalně proslulý elektromobil GM EV1, ale i řada dalších poznatků a vylepšení v oblasti hybridních pohonů. Ty pak automobilky využily koncem 90. let a počátkem 21. století, když začaly uvádět na trh své vlastní hybridní vozy.

V současné době probíhá něco podobného co v 70. letech a později v 90. (všimněte si toho pěkného rozestupu zhruba dvou desetiletí). Barack Obama rozhazuje desítky miliard dolarů mimo jiné do kasiček zkrachovalých nebo krachujících automobilek, ale kupodivu také malých, mladých začínajících společností jako jsou Tesla Motors nebo Fisker Automotive. Jsme svědky obrovského rozmachu alternativních pohonů.

Hybridní technologie pohonu však mezitím zůstává už přes deset let dominancí Japonska, i když v posledních letech ji začínají objevovat také evropské automobilky. Těšíme se, co toho všeho nakonec vzejde! Bude to znovu jen nafouknutá bublina, nebo se svět osobní dopravy opravdu radikálně změní?

Zdroje:

Wikipedia – Hybrid Electric Vehicle
100th Anniversary of First US Hybrid Car Patent
Godfather of the Hybrid
History of Hybrid Vehicles
Hybrid History – Part 1
Hybrid History – Part 2
Electric Car Conversion: The Amazing 75-MPG Hybrid Car