Elektromobil Prcek je od prvních skic až po funkční prototyp dílem dvou nadšenců – Martina Hřebena a Jiřího Uiberlaye. V roce 2010 se s ním přihlásili do soutěže ElectricMotion o 1 milion korun. Ač šlo jednoznačně o nejpovedenější elektrické vozítko, cena jim utekla. Dnes už je Prcek zcela pojízdný a dvojice plánuje co dál. Video v článku!
foto: Prcek
Původně elektrické vozítko jménem Prcek vzniklo jako vysokoškolská práce designéra Martina Hřebena (30). Tehdy ještě nebylo po žádné soutěži o stavbu elektromobilu ani stopy. Když se ale Hřeben o soutěži Electric Motion doslechl, začal společně se spolupracovníkem Jiřím Uiberlayem (33) nad konceptem přemýšlet.
Profesionální přístup
“Nejdřív jsme kolem toho tak měsíc chodili a polemizovali jestli by to vůbec šlo, co by se dalo použít, a tak dále,” vzpomíná Uiberlay. Nakonec se rozhodli, že to zkusí.
Martin Hřeben vystudoval průmyslový design. Projekt Prcek byl jeho nápad. Měl designovou vizi a hrubou představu o koncepci a konstrukci vozidla.
Uiberlay amatérsky závodil, auta byla vždy jeho koníčkem, dovedl si spoustu věcí opravit a věděl “co a jak by mělo fungovat”. Navíc je inženýrem v oboru diagnostika strojní techniky, i to se hodilo.
Oba navíc v době vzniku projektu pracovali ve Škoda Auto, a tak věděli jak to v automobilovém vývoji chodí.
“Vždycky nás bavilo se v něčem rýpat, dělali jsme i trochu do modelařiny” dodává Uiberlay. Prcek vznikal po práci. “Ráno do práce a po práci práce do dvou do rána,” popisuje Uiberlay náročnost úkolu. Do Prcka investovali nejen spousty vlastního času, ale i peněz.
Přírodní materiály
Část nákladů pokryli sponzoři, ale to bylo především v podobě různých slev a služeb. “Spousta komponent se dala použít z něčeho jiného, např. čtyřkolek,” vysvětluje Uiberlay jakým způsobem Prcek vlastně vznikal. Vynikajícího partnera nalezli vývojáři ve VOŠ a SPŠ Rychnov nad Kněžnou, která jim poskytla zázemí, vybavení a pomohla s výrobou některých dílů.
Kompletní design včetně konstrukce vznikly během dvou měsíců v počítači. Při počítačové simulaci byla použita figurína o rozměrech představující průměrného Američana. Ergonomie posezu byla převzata z automobilu nižší střední třídy (Prcek musel být pohodlný a ergonomický). Výjimečné bylo i využití řady netradičních a přírodních materiálů. V interiéru korek, nebo materiál ARPRO, z kterého jsou panely karoserie, se používá např. na výrobu cyklistických helem.
Bohužel, právě na cit pro detail a snahu co nejvíce se držet zadání soutěže – tj. navrhnout skutečně vlastní elektrické auto od základu, využívající navíc recyklovatelné a přírodní materiály – nakonec konstruktéři “dojeli”.
Bez motoru to nej(e)de
“Udělali jsme zásadní špatné rozhodnutí v oblasti pohonu,” bez okolků vysvětluje Uiberlay. Díky tomu nebyl Prcek v kritický den soutěže Electric Motion, kdy se jednotlivé elektromobily hodnotily před budovou Národní technické knihovny, vůbec pojízdný. Právě tohle dvojici vývojářů zcela jistě připravilo o zajímavou výhru (nakonec ji napůl získala dvojice Solarex & EHR10).
“Přitom už čtrnáct dní po soutěži jsme v autě měli nový pohon od firmy Jakos z Uherského Hradiště a bylo pojízdné,” s lítostí oba konstruktéři vzpomínají na promarněnou příležitost. “Byli jsme blázni, že jsme se snažili přesně držet zadání soutěže,” dodávají. Po designové stránce byl přitom Prcek jednoznačně nejzajímavějším exponátem celé soutěže.
Po skončení soutěže si dvojice dala zhruba roční pauzu a projekt Prcek zůstal stát. “Potřebovali jsme si odpočinout, byl to tehdy několik měsíců pořádný zátah,” vysvětlují autoři Prcka zhruba roční přestávku. “Teď to ale chceme oživit a pořádně se do toho opřít,” dodávají s vervou.
Auto/vozítko pro zábavu
K dispozici dnes mají funkční prototyp elektrického vozítka pro zábavu. Je vybaveno olověnými bateriemi a ujede asi 40 km max. rychlostí 43 km/h. Dobíjí se čtyři až pět hodin, váží 370 kg. Ačkoliv po designové stránce je Prcek hotový, problematickou částí zůstává elektrický pohon.
Ten je podle obou konstruktérů zatím poddimenzovaný. “Nemáme řazenou převodovku, v nízkých otáčkách nám proto chybí výkon,” vysvětluje technické podrobnosti Uiberlay. V současné době proto přemýšlejí o úpravách pohonného systému (např. i ve spolupráci s Borisem Guičem, který se v ČR věnuje vývoji pokročilých elektromotorů), ale také doplnění blatníků, zrcátek a dalších jednotlivostí, které by umožnily provoz Prcka na běžných silnicích.
Jsou si dobře vědomi, že nejde o elektrické vozítko pro každodenní použití. Možnosti využití vidí spíš jako výletní elektrické vozítko pro zábavu a individualisty, případně elektromobil pro letiště nebo velké výrobní haly či jako moderní stylový golfový vozík. Anebo zajímavé reklamně-propagační vozítko pro speciální příležitosti.
Hledá se investor
V současné podobě s olověnými bateriemi a starším typem pohonu odhadují cenu za Prcka kolem 200 000 Kč. Pokud by se někdo rozhodl jej vyrábět. Uiberlay a Hřeben se už delší dobu snaží získat investora. “Nějaká jednání už proběhla, někteří se v Prckovi dokonce i projeli a byli tím nadšeni,” říká Uiberlay.
Nakonec podle něj ale vše ztroskotalo na tom, že investoři neměli skutečný zájem, nebo nebyli ochotni do projektu investovat dostatečně velké prostředky. Teď Uiberlay a Hřeben přemýšlejí jak dál. Zda má cenu hledat investora dál, třeba i v zahraničí, anebo celý projekt prodat. “To bychom ale nechtěli, raději bychom tady rozjeli alespoň omezenou výrobu,” přiznává Uiberlay.
V současné době se připravují na stavbu druhého prototypu. Ten už bude po všech stránkách dotažený a připravený na možnost homologace. Ta je po samotné konstrukci zdaleka nejnáročnější a nejdražší součástí vývoje jakéhokoliv dopravního prostředku. Vše musí odpovídat platným předpisům, včetně například čelního skla a světel. “Jsme v kontaktu s TUV, kteří jsou v tomhle ohledu velmi vstřícní,” doplňuje Uiberlay.
Prcek je v současné době k vidění na výstavě elektromobility v Praze v Centru energetického poradenství PRE. Pokud tedy máte zájem vidět unikátní české elektrické vozidlo na vlastní oči, neváhejte ho tam navštívit.
Něco podobného je na
Něco podobného je na evtraxer.eu a mají to homologované na COC listu. Reálný prodej je prý pár ks za rok. Podle mně to není cesta.
To srovnání s „evtraxer“
To srovnání s „evtraxer“ je trochu odvážné …. myslím že máme úplně jinou filozofii.
Myslím, že prototyp je
Myslím, že prototyp je poměrně dobře navržený a mohl by být i úspěšný. Co se týče ceny, tak je potřeba uvažovat v evropských měřítkách, tam by se za tu cenu určitě neztratil.
Pro naše kraje a masovou výrobu by podle mně bylo vhodnější ještě menší vozítko – kapotovaný skútr, který by využil maximum běžně dostupných dílů.
Ano,ale ten se přeci už
Ano,ale ten se přeci už vyrabi.Dalnk z Medlanek je ve Světě uspěšna kusovka.Ve Světě je poměrně dost malovyrobcu motorovych vozitek,a to nejen těchto elektrickych ale i retro replik.Rozhodně přeji oběma at Prckovi nebo Twizimu stejny uspěch jako ho ma polsky Melex.
Nabízel jsem homologované
Nabízel jsem homologované přední sklo z mého EKOLO-MINI. Nabídka trvá i nadále.
Stejně mohu nabídnout i baterie a pohon.
Tie batérie by ma
Tie batérie by ma zaujímali. Čo je to za typ a aké majú napätie? Ďakujem.
Českomoravske Twizy by bylo
Českomoravske Twizy by bylo škoda nenabidnout aspon v maloserii.A cena v řadu do třistatisic zase tolik přehnana neni.
A co zkusit spolupraci s
A co zkusit spolupraci s machry z Medlanek.Rozhodně jako rozšiřeni vyroby a nabidky by i toto bylo řešenim.Špatně nevypada.
Strasne drahe, ostatne jako
Strasne drahe, ostatne jako vsechny elektricke auta 😀
Malo serijová a kusová
Malo serijová a kusová výroba je vždy mnohem dražší .Nakup komponentů je mnohdy za maloobchodní ceny .Vysoký podíl ruční práce minimum automatizace. Taky se platí za individualitu a vyjímečnost.Když si někdo nechá předělat a upravit na zakázku serijové auto tak muže úprava stát i několika násobek serijové verze. Kolik bude asi stát verze s li-ion akumulátorem.Doufám že prcek neskončí jen někde v muzeu .Držím palce při dalším vývoji.