Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (6.)

Po delším čase stráveném v Nizozemí a Belgii nás po příjezdu do Francie čekal trochu kulturní šok. Řidiči v Nizozemí působí neuvěřitelně poklidným až flegmatickým dojmem. Jakoby je nic nemohlo vyvést z míry.

Seriál

• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (1.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (2.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (3.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (4.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (5.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (6.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (7.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (8.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (9.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (10.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (11.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (12.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (13.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (14.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (15.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (16.)

autor: Veronika Sequensová

Atmosféra v pravidelně se tvořících zástupech aut čekajících na průjezd lodí křižujících všudypřítomnými kanály silnice je mírná stejně jako nizozemská krajina. Belgie jakoby v chování řidičů na silnicích byla stejně rozpolcená, jako je její správní a jazykové členění.

Přehlédnout, že jsme přejeli hranice Francie, jsme mohli po západu slunce snadno. O tom, že jsme se ocitli ve Francii, nás ovšem téměř okamžitě upozornila změna v chování řidičů na hlavním silničním tahu, kam jsme se krátce před setměním přímo napojili z vedlejší belgické silničky vedoucí po pobřeží.

Při cestování elektromobilem po silnicích, jimiž se řítí vozy s impulzivními nebo poněkud netrpělivými řidiči, může být snaha řídit vůz co nejúsporněji celkem adrenalinovou záležitostí.

Pokud aplikace na vašem smartphonu ukazuje vzdálenost k nejbližšímu dobíjecímu bodu 20 km a na displeji vašeho elektromobilu svítí dojezd 16 km, těžko budete za jízdy gestikulovat na francouzského řidiče kamionu, který se vám tlačí na zadek na silnici, kde není možné předjíždět, že bohužel vážně nemůžete jet rychleji, protože to byste brzo dojeli.

V Anglii se na silničkách vedoucích z kopce do kopce do podobné situace můžete snadno dostat také. V Anglii jsou ovšem řidiči zvyklí respektovat rychlost ostatních vozidel s podobným klidem, jako v Nizozemí respektují opakující se zdržení, způsobené lodní dopravou.

V Anglii budete pro změnu narážet na výstražné červené trojúhelníky upozorňující na „Farm traffic“. Volně přeloženo: „Připravte se, že před vámi může jet traktor rychlostí 30 km v hodině, který nebude možné předjet.“

Elektromobil šetřící energií, jedoucí na volnoběh co to dá, s průměrnou rychlostí stěží se blížící 60 km v hodině nemůže angličany nijak rozházet. Klidně za vámi pojedou jako průvod aniž by se vám tlačili na záda i několik kilometrů.

Ve Francii jsme před naloděním se na trajekt směr Dover strávili dvě noci. První noc jsme po chvíli hledání našli přijatelné místo pro postavení stanu i zaparkování auta, na dostatečně širokém místě, určeném pro vyhýbání zemědělských strojů, vedle pole na němž rostla kapusta nebo něco jí podobného.

Vstali jsme za svítání a sbalili se dříve, než začal pracovní den. Nadcházející dlouhý den jsme částečně využili pro získání informací o možnostech dobíjení Leafu ve Francii, částečně projížďkou po kouzelném pobřeží severní Francie.

Krátce před osmou hodinou ranní jsme prakticky s nulovou rezervou dorazili k místnímu prodejci Nissan u města Dunkerque. Opět jsme ocenili ochotu zaměstnanců Nissanu, kteří nám umožnili dobít náš Leaf z jejich rychlonabíjecího bodu zdarma a navíc byli schopni a ochotni s námi komunikovat v angličtině.

Zároveň nám poskytli neocenitelné informace o elektromobilitě ve Francii a o síti dobíjecích bodů kiWhi. Dobíjení v síti kiWhi funguje jednoduše. Pořídíte si kartu do sítě.

Podnikaví místní prodejci nám ji prodali za 10 euro, což se zdálo výhodné pro obě strany (náš odhad je, že k vozu Nissan Leaf zakoupenému ve Francii kartu dostanete zdarma, nemáme o tom ale přesnější informace). Kartu následně nabijete přes webový portál z vaší platební karty určitým kreditem (minimum je 20 euro).

KiWhi disponuje různými typy dobíjecích stanic, včetně rychlonabíječek. Při nabíjení konektorem typu CHAdeMO se z vaší karty strhne částka 2 euro, přičemž připojení k nabíjecímu bodu je limitováno na 30 minut.

Částka, kterou za nabíjení zaplatíte, je vždy stejná, kolik vymezené doby stihnete nabít, tolik stihnete nabít.

Před naším přesunem do Británie jsme síť nestihli otestovat, vzhledem k předpokládaným cestám po Francii po návratu ze Spojeného královtví věříme že investice do karty se vyplatí. O našich zkušenostech se sítí kiWhi budeme informovat v některém dalších článků.

Druhou noc před přesunem mimo evropský kontinent jsme přespali v autě, v přístavu města Calais. Na místním parkovišti jsme po neúspěšném pokusu o využití Eurotunelu čekali na ranní trajekt. Lístek na trajekt zakoupený na poslední chvíli (den předem) nás vyšel na čtvrtinu ceny průjezdu Eurotunelem.

Přespání v Nissan Leaf ve dvou lidech sice neposkytuje komfort dostatečně velké vodorovné plochy na spaní, nouzově se ale na sklopených sedačkách přenocovat dá celkem dobře, takže ráno se cítíte vyspaní a schopní další jízdy. My jsme se v přístavu vyspali do růžova, na naše další putování v Nissanu Leaf až na samý sever Velké Británie, do Skotska.