Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (5.)

Po kratší odmlce přinášíme další část vyprávění o putování v elektromobilu Nissan Leaf napříč Evropou. Tentokrát se podíváme do Belgie.

Seriál

• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (1.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (2.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (3.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (4.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (5.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (6.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (7.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (8.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (9.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (10.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (11.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (12.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (13.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (14.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (15.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (16.)

autor: Veronika Sequensová

Překročení belgických hranic bylo téměř nepostřehnutelné a krajina ubíhala kolem stejným tempem. Zanedlouho jsme v docela silném silničním provozu vjeli do města Antverpy a hned se pokusili najít nabíjecí bod nedaleko historického centra.

První nalezené byly bohužel obsazené, pokračovali jsme tedy dále, kde naše plány zkomplikovaly rozsáhlé stavební práce na hlavním tahu městem. První pokusy o připojení selhaly kvůli nedostupnosti, někde stavební práce, jinde farmářský trh a zablokovaný vjezd do garáže.

Velkým oříškem pro představivost byla komplikovaná síť jednosměrných ulic. Úspěch jsme měli v jednom z velkých podzemních parkovišť, kde nám cestu k proudu konektorem Type 2 otevřela karta The New Motion, a my se mohli vydat na procházku městem. Po návratu jsme spokojeně se zdarma plně nabitou baterií opustili placené stání v garážích.

Další zastávkou na naší cestě bylo město Gent s působivou historií a zachovalým historickým středověkým jádrem. Ještě před vstupem do města jsme se na Wikipedii dozvěděli o proběhlých staletích a evropské významnosti města Gent, jejíž pozůstatky jsme měli za chvíli vidět vtištěné do kamenů a cihel místních staveb.

U kostela Sint-Michielskerk, jenž nás zcela uchvátil atmosférou, z níž na nás dýchala staletí, jsme zaparkovali v podzemních garážích a bez problémů opět nabíjeli s platbou pouze za parkovné.

Gotická část města Gent je velmi působivá. V okamžiku se přesunete několik staletí do historie. Nebo budete mít při procházce kolem středověkých budov minimálně pocit, jako byste se ocitli v nějakém historickém filmu.

Některé mosty či budovy procházejí rekonstrukcí, ale většina staveb je již opravena a ulice jsou naplněné životem. Gent je univerzitní město, a v uličkách i na náměstích potkáte nejen všudypřítomné turisty všech národností, ale také mnoho místních studentů.

S kopou vizuálních dojmů a s dvěma tucty krásných fotek jsme hladkou bezemisní jízdou opustili město a vydali se do nedaleké bivakovací zóny přenocovat. Chtěli jsme vyzkoušet neoficiální belgickou síť bivakovacích míst, která má i své webové stránky s mapou a informacemi.

Na místě lze přespat jednu noc a pokračovat dále v putování. Pro každou bivakovací zónu platí zvláštní pravidla, která jsou francouzsky napsaná na ceduli. Pro rozluštění webu nám posloužil Google překladač, bez kterého bychom byli už vícekrát ztraceni v písmenkách.

Ačkoli pravidla pro nocování na bivakovacích zónách se zdála poměrně přísná, v praxi si je místní cestovatelé vykládají o dost mírněji, jak jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit při příjezdu na označené místo.

Ráno jsme si popovídali s Belgičanem a Australankou, kteří obývali stan postavený stejně jako náš na vyvýšené dřevěné platformě hned vedle, a vyrazili směrem k městu Bruggy.

Na mapě aplikace PlugShare, kterou jsme v Belgii používali (po zkušenostech nyní doporučuji spíše ChargeMap) jsme si našli parkování včetně nabíjení a s vírou v belgickou pokrokovost zamířili do centra. První dva nabíjecí sloupky, které jsme objevili, byly nezapojené a mimo provoz.

S lehkým zklamáním jsme vjeli do jednoho z podzemních parkovišť, kde jsme na základě informací z aplikace PlugShare věřili, že najdeme jak nabíječky, tak správce parkoviště, který měl nabíjení spustit svou kartou. Psalo se to v komentáři u nabíjecího místa.

Číst komentáře v aplikacích pro nabíjení může být klíčové, protože se dozvíte místní specifika a aktuální stav. Třeba i to, zda není nabíjecí stanice právě mimo provoz, nebo že musíte ke spuštění zavolat správce parkoviště. Informovanost nám tentokrát bohužel nepomohla, protože správce nebyl k nalezení ani k dovolání.

Další pokus byl u hotelu Heritage, kde se ukázalo že také není možné místní dobíjecí stanici použít, protože všechna parkovací místa byla obsazena. Dostali jsme ale radu použít další z podzemních garáží, parkoviště Biekorf Parking, kam jsme trefili místními jednosměrkami jen díky mapě z hotelu v ruce.

Systém použití místní nabíječky byl stejný jako u minulého parkoviště, pouze s tím rozdílem, že zde už strážný byl a pustil nám do baterie vytoužený proud pomocí své kartičky (zdarma). Zřejmě je vše jednoduché, pokud jste místní. Cestovatele napříč systémy a sítěmi, který musí nejdříve poznat, jak se věci lokálně mají, čeká mnoho objevování, příhod a rozhovorů, než najde ono jednoduché připojení k energii.

Počasí nám přálo a strávili jsme ve městě, v ulicích, kostelech a kavárnách několik krásných hodin. Viděli jsme i tradiční přehlídku kočárů tažených koňmi, které se dostalo velké pozornosti místních i turistů.

Plni dojmů jsme se vrátili k našemu vlastnímu kočáru taženému 110 koňmi, jenže správce parkoviště nám kamsi zmizel. Kabel pochopitelně nejde bez karty odpojit a tak jsme neplánovaně zůstali stát na parkovišti o něco déle, než se nám podařilo zavolat povolaného člověka, pomocí komunikační krabičky na stěně správcovy kukaně.

Pán nám ukázal nový trik ukončení nabíjení za pomoci vyhození pojistek, protože to byl jiný pán než ten první a kartu nemohl najít. Po restartu nás zařízení pustilo a my mohli osvobozeni konečně odjet, se 100 % nabitou baterií.

Naše další cesta vedla do Oostende na pláž. Zahlédli jsme desítky kite-surferů jezdící po vlnách na sílu větru. My se do vln nevrhli, studený vítr nás pustil pouze na písčitou pláž a od moře spíše odrazoval.

Při západu slunce jsme se tak těšili pouze z toho, že část z naší dobrodružné cesty se pohybujeme také díky síle větru, i když poněkud složitě převedené do našeho pohybu přes elektřinu. Plachty přímo na autech by byly možná zábavné, ale zřejmě poněkud nespolehlivé a nepraktické.