Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (16.) – shrnutí dvouměsíčního putování

Na závěr naší série článků se s vámi podělím o zkušenosti řidiče z naší cesty Evropou a pokusím se o celkové shrnutí.

Elektromobil Nissan Leaf při západu slunce.
foto: archiv autora

Seriál

autor: Aleš Zahrádka

Na 8500 km dlouhé trase jsme viděli mnoho krásných a zajímavých míst a poznali města, krajiny a lidi Anglie, Skotska, Belgie, Francie, Nizozemska, Lucemburska a Německa. Pro fotky a příběhy se podívejte na předchozí články série. My se nyní zaměříme na plánování a nabíjení. Naše základní představy o možnostech výletu vycházely z evropských map nabíjecích stanic.

Viděli jsme tak, že můžeme jet do velké části Evropy a zjistili jsme, kde se pojede hůře. Například Moskvu jsme museli vynechat. Byla příliš daleko a přestože přímo ve městě nabíječky jsou, na trase chybí celé stovky kilometrů.

Na mapě Evropy jsme si podle přání vybrali místa, která chceme vidět a zvolili podle možností nabíjení trasu, na které většinu z nich budeme moci potkat. Uvažovali jsme o Norsku a průjezdu Skandinávským poloostrovem přes jeho severní část, což by bylo možné vzhledem k nabíječkám, ale zabralo by nám to příliš času.

elektromobil Nissan Leaf úkol prolom kód a nabij auto

Úkol prolom kód a nabij auto – Hamburk
foto: archiv autora

Poté, co jsme vyškrtli Norsko, Finsko, Itálii, Portugalsko a Španělsko jsme měli trasu vedoucí přes Německo, Dánsko, Německo, Nizozemí, Belgii, Francii, Velkou Británii, Francii, Švýcarsko a Rakousko zpět do České republiky.

Odhadli jsme, že celkovou délku 10 000 kilometrů ujedeme za 4 týdny pohodlné jízdy s mnoha zastaveními u zajímavých míst a další 4 týdny že strávíme delší čas v celku v lokalitách v horách nebo u moře. Realizace v tomto nevyšla, protože jsme příliš mnoho času strávili ve městech kterými jsme cestou projížděli a dalšími zdrženími.

Jak je vidět z tabulky cesty Británií v jednom z předchozích článků, můžete s Leafem ujet asi 500 kilometrů za jeden den cestování, pokud se příliš nezdržujete. Těch 500 kilometrů vám zabere asi 10 hodin, 1,5 h jízda a 0,5 h nabíjení po přibližně 100 kilometrech s malou rezervou.

Pro plánování budete potřebovat mapy nabíječek online nebo v mobilní aplikaci. Doporučujeme pro Evropu hlavně Chargemap, pro Británii Zap-Map. S nižší spolehlivostí lze využít PlugShare, OpenChargeMap, PlugSurfing, NextCharge. Používali jsme mapy operátorů The New Motion, Fastned a KiWhi.

Naplánovanou nabíječkou si musíte být jisti, pokud je jediná široko daleko. Důležité je, zda ji máte čím spustit (karta, aplikace), zda je v provozu (pročtěte komentáře!), a jaká je doba, kdy je dosažitelná. Samozřejmě se podívejte na typ konektoru, výkon a cenu za minutu nebo kWh.

elektromobil Nissan Leaf Volkswagen auto

Najdi pět rozdílů
foto: archiv autora

Jak už jsme psali, pro Evropu doporučujeme kartu The New Motion, i když nebyla zcela spolehlivá, do Francie kartu KiWhi a kartu do sítě Corri-Door, do Británie nejlépe kartu Charge Your Car (jistější než aplikace).

Města mají často svou vlastní síť a kartu, dálniční sítě nabíječek mají většinou mobilní aplikaci. Pro Německo jsme používali aplikaci Intercharge, pro Británii aplikaci Electric Highway, pro Nizozemí Fastned.

K aplikaci připojíte platební kartu a platba proběhne buď při každém nabíjení nebo jednou měsíčně. Detaily si najdete u každého poskytovatele. Pro spuštění přes aplikaci rozhodně potřebujete internet v mobilu. Zajistěte si roamingová data nebo simkartu dané země, my jsme ji koupili například pro Británii.

Potřebujete mobilní datový signál, což se ukázalo jako problematické ve Skotsku, kde nás překvapilo slabé pokrytí, přestože jsem se na něj předem na prodejně operátora dotazoval a slečně se pokusil vyložit, k čemu ho potřebujeme.

Dále musíte mít dostatečně nabitý mobil pro aktivaci nabíječky i pro ukončení nabíjení, což můžete vyřešit adaptérem pro 12 V zásuvku v autě. My jsme ho neměli a občas litovali. USB kabel nabíjí příliš pomalu.

Během cesty jsme využívali všech rychlostí dobíjení elektromobilu. Přes noc pomalou zásuvkou z domu nebo v kempu, při parkování ve městech střední rychlost z konektoru Type 2, na dálnicích a při delších přesunech rychlé CHAdeMO.

Ideálně vždy když nabíjíte, děláte zároveň něco jiného, co byste beztak dělali – spíte, obědváte, procházíte se po pláži, v lese nebo ve městě, nebo si dáváte pauzu s kávou na odpočívadle u dálnice. Bude se vám pak zdát, že vás elektromobil nijak nezdržuje. Oproti koňskému spřežení ho navíc nebudete muset ustájit, osedlat a shánět seno a vodu.

Určitě vás zajímá také dojezd a spotřeba. Vyzkoušeli jsme, že s lehkou nohou na pedálu rychlosti dokážeme dojet 160 kilometrů i se zapnutou klimatizací. Ukazatel spotřeby nám při úsporné jízdě ukazoval lehce přes 13 kWh/100 km, reálná spotřeba však musela být vyšší, nebo už jsme nevyužívali celou kapacitu baterie.

Cesta-po-Yorkshire-Dale-National-Park-s-Nissanem-Leaf""

Cesta po Yorkshire Dale National Park elektromobilem Nissan Leaf
foto: archiv autora

Pokud to valíte po dálnici 130 km/h a často naplno zrychlujete, spotřeba vám vzroste ke 20 kWh/100 km a dojezd se výrazně sníží na nějakých 110 kilometrů. Zkoušel jsem chvíli jet 150 až 160 km/h a počítač ukázal celkový dojezd 100 km, což myslím přeháněl.

Vliv na spotřebu má i vyhřívání skla, zapnuté stěrače, mokrá vozovka, protivítr a jízda do kopce. Výjezd na Mont Blanc jsme bohužel nestihli, ale počítejte, že na každých 100 m převýšení navíc spotřebujete při naloženém autě asi 0,5 kWh (netestováno, pouze výpočet).

Pokud se budete dívat na odhad dojezdu na přístrojové desce, nenechte se vylekat jeho snížením, pokud pojedete chvíli do kopce. Pokud není do kopce celá cesta, na rovnějším úseku vám počítač dojezd zase přepočítá a navýší. Navíc jsme měli dojem, že první procenta baterie ubývají rychleji, než ty poslední, nemáme to však otestováno.

Nyní zkusím popsat své subjektivní zážitky z řízení vozu Nissan Leaf. Poprvé jsem usedl za volant při zkušební jízdě v Praze. Hned od prvních vteřin jsem měl dojem, že jsem se ocitl ve vozítku blízké budoucnosti.

Tichý pohyb s okamžitou reakcí na sešlápnutí pedálu dodává jistotu a pocit přímého spojení s vozidlem. Při následném plném sešlápnutí plynu mě příjemně překvapilo slušné zrychlení bez časové prodlevy a bez typického zvuku spalovacího motoru. I díky barevnému displeji přístrojové desky se tak ocitáte ve futuristické vizi, alespoň do té doby, než si zvyknete.

Zvláštní je pak opět nasednout do běžného auta, které má jaksi mnoho zbytečného navíc – hluk, kouř, většinou řazení, pedál spojky, přerušení ve výkonu motoru.

Během celé cesty jsem měl dobrý pocit ze stability vozu na horských silnicích i při vysoké rychlosti na dálnicích. Zvyknout si na absenci spojky a naopak na řadící joystick bylo snadné. Všechny systémy vozu fungovaly dobře, ocenil bych jen lepší displej s navigací, který působí ve srovnání s chytrým telefonem poněkud zastarale.

Celkově jsem ale byl velmi spokojený a už se mi moc nechce vracet k řízení spalovacího vozu. Na lepší se zvyká snadno. Snad nejvýraznější rozdíl je v absenci hluku a spalin z motoru, což oceníte nejvíce v garáži, nebo když jedete do kopce, nenecháváte pro posádky aut za vámi žádné spaliny, kterých by se mohli nadýchat.

Příjemné bylo neztrácet energii při stání v kolonách a dobíjet z kopce, zvláště pokud je dost prudký a dost dlouhý. Ve městech jsem ocenil snadnost řízení bez řazení a mohl více sledovat provoz.

Jízda je celkově plynulejší, hladší. Občas jsme zřejmě nepotěšili některé řidiče kamionů, když jsme potřebovali jet co nejúsporněji a pohybovali se tak po dálnici pod 90 km/h (v některých zemích není spodní hranice pro rychlost na dálnici) a kamiony nás tak „musely“ předjíždět.

Na závěr je třeba připomenout, že Nissan Leaf je určen pro městský a příměstský provoz a pro toto prostředí je dokonalý. Jak se s ním jede na dlouhém výletě v zahraničí jste mohli sledovat v našem seriálu článků.

Je to nejen možné, ale skutečně i reálné, má to však nejen výhody, ale také nevýhody. Za zmínku stojí, že za elektřinu pro Leaf jsme za 8 500 kilometrů zaplatili celkem 4500 Kč, tedy asi 50 haléřů na kilometr.

Věříme, že vás naše cesta inspirovala k vašim vlastním výletům a že v článcích najdete užitečné rady pro cestování Evropou.

vlastní

11 Comments on “Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (16.) – shrnutí dvouměsíčního putování”

  1. Paráda. Článek o celém
    Paráda. Článek o celém výletu je o to přínosnější, že se jednalo o elektromobilitou nepolíbené a cestovali s 24 kWh baterií, tedy nejslabším Leafem. Krásně ukazuje úskalí, kterým musí čelit řidič, chce-li přejít na elektromobil. A tim i cestu, jak mu to ulehčit. Tedy pokud si rovnou nekoupí Teslu a neřeší nic (viz výše) 🙂

    1. Skoro vsechna auta
      Skoro vsechna auta využívají celou povolenou toleranci rychloměru do plusu,takže tachometrových 50 je 45Km/h,56 je 50,no a 160 je 145.Například Prius má omezení EV modu na 45 Km/h,ale pritom nastává až v tachometrových 50.Počítadla ujeté vzdálenosti většinou ukazují přesně,přestože rychloměr více než 10% přidává.

  2. Fantastické… Díky za
    Fantastické… Díky za všechny vaše postřehy a mnoha užitečnými informacemi nabité články, zejména ty dva poslední. Je mi moc sympatická vaše odvaha jít do toho a otevřenost, s jakou se dělíte se všemi o informace a zážitky. Věřím, že to mnohým bude inspirací k vlastním cestám.

    Evropu jsem podobně letos projel také, byť „jenom“ s Teslou. Tam je to nabíjení naopak zoufale fádní – prostě jenom funguje jak má. Nic neřešíte, nic neplatíte, jen strkáte kabel do zásuvky. Věřím, že i v ohledu nabíjecí infrastruktury představuje Tesla etalon pro ostatní, jak se to má dělat pořádně, jako lidi a pro lidi. Bez vymýšlení všech těch nesmyslů a roztodivných klacků pod nohy s odemykáním, placením, atd., v důsledku čehož prostě nenabijete, když potřebujete, byť stanice stojí, provozovatel shrábnul dotace a vyfotil se do novin, jakej je to dobrák ekologickej.

    Patrně nejdále v této svérázné hře na slepou bábu došli ve španělskè A Coruni, kde je podle plugsharu apod. spousta nabíječek. Opravdu tam stojí na ulicích, ale nejsou ani připojeny k elektrice(!). Na městském úřadě mi řekli, že tam není odkud dotáhnout kabel, protože rozvodná síť je poddimenzovaná, a kromě toho tam stejně žádné EV nejezdí, španělé jsou prý v tomto ohledu „jiní“… Zato však mohli za evropské peníze pro EV postavit pár desítek nových parkovacích míst pro spalováky, což byl problém, který je opravdu tížil. No, zachránil mne až prodejce KIA motors, kde mne naopak nabili přímo s láskou z jejich 20kW Chadema, které však dávalo plných 8kW. Pak vyšlo najevo, že tu nabíječku konečně mohli vyzkoušet. Elektromobil mají v nabídce, ale nikdo ho tam nechce. Prý ta španělská mentalita…

    A teď z jiného soudku: Jednou na jihu Francie dával stojan Tesly jen kolem 100A, tak jsem se připojil k jinému, který dával 300A. Než jsem nabil, dorazil maník s Teslou. Napřed se moc omlouval, že ten stojan nefungoval jak měl, a pak to šel dát do cajku…

    No a jinak, pokud by byl zájem, mohu dát k lepšímu podobný popis cesty přes Polsko a Pobaltí do Petrohradu, odkud jsem se právě vrátil.

Napsat komentář