Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (13.) – pobřeží severní Francie

Po téměř měsíci v Británii jsme plni očekávání nasměřovali naše další putování do Francie, v představě, že si ještě užijeme tepla, procházek po pobřeží a koupání v moři.

Seriál

• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (1.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (2.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (3.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (4.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (5.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (6.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (7.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (8.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (9.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (10.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (11.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (12.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (13.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (14.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (15.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (16.)

autor: Veronika Sequensová

Vzhledem k našemu plánovanému návratu do ČR jsme už věděli, že nezvládáme dojet až na jih Francie. Věřili jsme ale, že si hezkého počasí užijeme i na severním pobřeží Francie.

Před naším odjezdem z Británie panovala třiceti stupňová vedra i na ostrovech. Mohli jsme si tak asi poprvé během našeho měsíčního pobytu otestovali, jak se sníží dojezd Leafu při spuštěné klimatizaci, a nikoli kvůli topení.

Podle našeho pozorování má topení vliv na spotřebu o něco větší, reálně u našeho modelu Leafu s 24kWh baterií zvyšovalo spotřebu v průměru o 5 %.

Do Francie jsme z Doveru dorazili již plně vybaveni kartou na nabíjení v síti rychlonabíječek kiWhi i znalostmi týkajícími se dobíjení ve Francii. Ty jsme nabyli při naší krátké návštěvě Francie před naloděním na trajekt směr Británie.

Kartu pro nabíjení v síti kiWhi, i rady ohledně jejího použití nám poskytl místní prodejce Nissan ve městě Dunkerque, za drobný poplatek 10 Euro. Později jsme zjistili, že zmíněné karty ve Francii dostanete k nově zakoupeným 100 % elektromobilům značek Nissan, Renault, Volkswagen a Mitsubishi zdarma.

Tyto automobilky vydávají ve spolupráci se sítí kiWhi své vlastní karty pro nabíjení v této síti. Pro vlastníky elektromobilů jiných značek nebo hybridů je možné si kartu zakoupit přímo přes webové stránky kiWhi za 24 Euro.

Se Zero Emmision Charge Pass od Nissanu jsme během pobytu ve Francii navíc nabíjeli většinou zdarma, takže větší část peněz vložených na kartu nám na ní po návratu do Čech zůstala.

Nejčastěji jsme totiž ve Francii dobíjeli u obchodního řetězce Auchan, nebo IKEA. Tady kartu sice potřebujete k aktivaci stojanu (bez ní se prakticky neobejdete), ale vlastní nabíjení je zdarma.

V partnerství obchodního řetězce Auchan a firmy Nissan vznikla vůbec první sít rychlonabíječek ve Francii (aktuálně má okolo 130 bodů). Vlastní nabíjecí stanice zde dodává právě Nissan.

Díky partnerství se sítí kiWhi zde však s jejich kartou mohou nabíjet i majitelé ostatních vozů s elektrickým pohonem.

Nabíjení ve Francii bylo pro nás prakticky bezproblémové, obchodní centra Auchan jsou i na pobřeží severní Francie od sebe rozmístěny na dojezdovou vzdálenost, občas jsme využili také místního prodejce Nissan.

Pobřeží severní Francie, respektive takzvané Alabastrové pobřeží, nacházející se v oblasti Normandie, nás zcela okouzlilo svými křídově bílými útesy a krásnými plážemi nacházejícími se pod nimi.

Na procházky po útesech a koupání na místních plážích jsme se obzvlášť těšili. Bohužel krátce po našem příjezdu se výrazně ochladilo a počasí se zhoršilo, takže jsme si několik dní připadali, jako že jsme se vrátili zpět do Skotska.

Ačkoli jsme hned první den našli krásné místo na přespání u městečka Escalles na útesech nedaleko Cap Blanc Nez, druhý den jsme snahu postavit stan vzdali po asi 10 minutách.

Ve větru rychlosti okolo 70 km/h to opravdu není možné, ani za větrným stínem auta, a my se tak s vděčností se ukryli do našeho Leafu. Celá oblast je obzvlášť doporučeníhodná, pokud vás kromě moře a procházek po pobřeží zajímá také historie.

Pobřeží je doslova pokryto více či méně zachovalými zbytky takzvaného Atlantského valu, opevnění budovaného proti spojencům Hitlerem za druhé světové války. Za studeného, větrného a deštivého dne má člověk při procházení těmito oblastmi docela zvláštní pocity.

Druhou polovinu týdne jsme si v Normandii konečně užili sluníčka, počasí se umoudřilo a umožnilo nám vyzkoušet koupání na místních plážích a udělat pár romantických procházek po útesech Alabastrového pobřeží.

Bezkonkurenčně nejkrásnější pohledy na moře a útesy se nabízí z okolí městečka Étretat, kde jsme si romantickou atmosféru užili ještě při večeři v místní Creperii.

Našimi posledními zastávkami před přesunem přes Francii zpět do ČR se staly přístav Le Havre a rybářská vesnička Honfeur. Do Honfleur jsme přijeli z Le Havre přes slavný most Pont du Normandie, který byl se svými 2 143 metry v době svého otevření v roce 1995 nejdelším lanovým mostem na světě.

Přejezd přes most nás stál 5,40 Euro, což bylo nakonec jediné mýtné zaplacené za celou dobu naší cesty.

Původně rybářská vesnička Honfleur nás okouzlila nezaměnitelnou atmosférou. Křivolaké uličky se kroutí mezi nízkými středověkými domky s fasádami pokrytými břidlicí a místní přístav má zvláštní kouzlo. Nejvíce nás ale okouzlil večerní koncert snad několika set ptáčků sídlících v korunách stromů nenápadného malého náměstí.

Poslední noc před cestou nazpět do krajů českých jsme stanovali nedaleko pláže Plage du Vasouy. Chtěli jsme ještě vidět moře, jenže když jsme večer přijeli, moře nikde!

Zátoka Crique de Rouen je jedním z míst, kde je velmi vysoký rozdíl hladin při přílivu a odlivu, a to až 5 metrů, takže při odlivu je oblast úplně suchá, jako by tam ani žádné moře nikdy nebylo.

O tom že jsme přece jen pořád na pobřeží nás ubezpečil až noční bouřlivý příliv, díky kterému jsme ještě naposledy mohli spatřit třpytivou hladinu moře a spát za zvuku mořských vln.