Po návštěvě Canterbury, Londýna a Cambridge zamířilo naše další putování s Nissanem Leaf na sever Británie. Těšili jsme se na stanování v divoké přírodě Skotska, které je spolu se státy severní Evropy zemí zaslíbenou dobrodruhům, kteří dávají přednost spaní mimo kempy a ubytovací zařízení.
foto: archiv autora
Seriál
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (1.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (2.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (3.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (4.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (5.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (6.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (7.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (8.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (9.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (10.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (11.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (12.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (13.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (14.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (15.)
- Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (16.)
autor: Aleš Zahrádka
V Anglii ovšem, narozdíl od Skotska, není spaní volně v přírodě zcela legální. Většina pozemků je soukromá a v oblastech, jimiž jsme projížděli, byla krajina rozdělená na políčka nebo pastviny.
Najít vhodné místo k přenocování bylo často detektivním úkolem. Obvykle jsme potom vstávali s východem slunce, rychle sbalili a jeli dál.
Právě u Cambridge nás krátce po rozbřesku zastihl na příjezdové cestě ke sklizenému poli, kde jsme spali pod hvězdami, kdosi z místních. Naštěstí se nejednalo přímo o farmáře, ale o dobrého muže, který nás naopak chtěl před farmářem varovat.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Rozhovor: Stanislav Miler – Začít je potřeba u sebe
Nissan uvádí pět nejkrásnějších tras pro elektromobily v Evropě
S výrazem, v němž jako by bylo vytesáno „jenom představa, že ho tady potkám, mě děsí k smrti“, několikrát zopakoval, že bychom tam opravdu neměli být, ani když už je po sklizni. Jeho poslední věta „If the farmer catch you… pfffffff“ se vznášela ve vzduchu jako tichá hrozba ještě několik minut poté co odjel.
Farmář nás ale nechytil a my zamířili za krásného rána k dobíjecí stanici sítě Ecotricity ve Swaffhamu v Norfolku. Dobíjecí stanice je situována přímo u „zeleného“ centra The Green Britain Centre, ekocentra národního významu.
Centrum se zabývá otázkami ekologie a udržitelného rozvoje s důrazem na tři oblasti – doprava, zdroje obnovitelné energie a oblast stravování, pěstování plodin a zacházení s potravinami.
Náš Nissan Leaf jsme zapojili do nabíječky hned vedle jejich vlastního vozu a přijali pozvání do centra, které toho návštěvníkům nabízí skutečně hodně.
K vidění je tu třeba „Greenbird“, nejrychlejší vozidlo na světě poháněné větrem nebo „Nemesis“, sportovní automobil Lotus přestavěný na elektromobil. Přestavba stála celý milion liber, aktuální prodejní cena je však sotva desetina.
The Green Britain Centre pořádá nejrůznější osvětové programy týkající se například využívání obnovitelných zdrojů energie v dopravě, programy o hospodaření s potravinami nebo o nakládání s odpady a o recyklaci.
Budova centra je nízkoenergetický dům s vlastní větrnou a solární elektrárnou, využívající solární energii pro ohřev vody. Jeho větrná elektrárna je jako jediná v Evropě přístupná veřejnosti, a vy tak můžete vystoupat až nahoru do její kabiny a podívat se k turbíně.
Na přilehlých zahradách se pěstují organické plodiny, z nichž v místní kuchyni kouzlí skvělá vegetariánská a veganská jídla, na nichž jsme si i my pochutnali v místní kavárně.
Zastávka u dobíjecí stanice centra, které je přímo zapojeno do budování sítě nabíjecích bodů Ecotricity a v jeho vozovém parku se nachází výhradně elektromobily včetně vozů Nissan Leaf, se stala jednou z nejpříjemnějších na naší dosavadní cestě. Její návštěvu si při cestě Británií určitě nenechejte ujít!
Po krásném dni stráveném výlety po hradech hrabství Norfolk, středověkých katedrálách a červenobílých útesech na pobřeží, jsme si v pozdním odpoledni nakonec v moři nesmočili ani palec u nohy. Vítr přivál od moře chlad, a tak jsme pro tentokrát koupání oželeli.
Večer jsme v městečku Hunstanton znovu nabili v síti Ecotricity. Aplikace pro smartphone zde sice nefungovala, ale po přiložení karty, která již měla být nefunkční, se kontrolka nabíjení rozsvítila modře a my načerpali energii zcela zdarma.
Následující den jsme prosvištěli bez dlouhého zastavování k městečku Darlington, kde jsme nabili přes noc ze zásuvky našeho hostitele Jonathona. U něj jsme využili možnost přespání skrze síť Couchsurfing.
Po registraci v ní můžete nabídnout svůj gauč (nebo klidně celý pokoj) pro přespání cestovatelům projíždějícím vašim městem a nebo v ní sami najít místo, kde složit hlavu třeba při cestách severní Anglií.
Je to skvělý způsob jak se potkat s mnoha lidmi z jiného kulturního prostředí, sdílet s nimi své zážitky a zkušenosti a mnoho se přitom naučit. Do Skotska jsme dorazili následující den pozdě v noci. Vyhlídková jízda národními parky The Yorkshire Dále a Lake Distrikt nás zcela okouzlila.
Zejména Aleš, jediný řidič naší cesty, si řízení úzkými zakroucenými silničkami, z obou stran lemovanými kamennými zídkami, s dechberoucími výhledy a adrenalinovými setkáními s protijedoucími vozidly na místech širokých sotva pro jednoho, náležitě vychutnal.
Zdravím Aleše a Veroniku!
Zdravím Aleše a Veroniku! Velice si vážím a obdivuji vaše odhodlání překonávat všemožné překážky současné elektromobility a otevřeně se dělit o nabyté zkušenosti!
Já jsem se po procestování západní Evropy na Tesle rozhodl podniknout podobně dobrodružnou elektromobilní pouť, avšak opačným směrem, do méně známých oblastí na východě. Z Prahy jsem jel přes SC Humpolec a Sliač do Košic. Odtud jsem pokračoval s využitím bezplatné sítě zásuvek Mennekes ukrajinské společnosti OKKO a EVnet na Užgorod, Lvov, Rovno, Žitomir, Kyjev, Poltavu a Charkov do ruského Bělgorodu. Zde jsem dobil u firmy Altenergo a pokecal s jejich lidmi. Viz:
http://altenergo.su/press/news/1795.html
Tím ovšem relativní pohoda skončila a začala výprava do skutečného neznáma, neboť dál mne čekaly nekonečné ruské pláně bez jakékoliv známé infrastruktury. Nicméně, pár plechovek skutečného českého piva a znalost ruských reálií a mentality mi umožnily projet poblíž ukrajinské hranice přes Millerovo a Rostov na Donu do Novorossijska. Teď už pár dnů odpočívám u Černého moře a sbírám síly na další cestu. Dost mne překvapilo, že se sem zřejmě ještě nevypravil nikdo z moskevských majitelů Tesel. Bylo mi vysvětleno, že Tesly se v Moskvě provozují kvůli neomezenému parkování a jejich majitelé odpočívají v jinačejších destinacích…
Nějaké moje poznámky k nabíjení najdete na plugshare.com pod nickem Elektron. Zážitků mám fakt haldy, takže povyprávím třeba někde na srazu. Ukrajinský celník například neústupně požadoval sdělit objem nádrže a množství benzínu, měl na to povinnou kolonku ve formuláři. Jeho ruští kolegové zas měli výhrady k množství piva, ale pak mne zahrnuli dotazy na auto a ve finále vyklidili plac za celnicí, abych jim mohl ukázat to famózní zrychlení. Malí kluci z ruské vesnice poznali nabíjející se Teslu na dálku, ale když přišli blíž, tak zas okamžitě zdrhli. Později se vysvětlilo, že za to mohla moje cizí SPZka, díky níž mne měli za ukrajince…..
Možnost nabíjení z třífázové zásuvky v zatím elektromobilní pustině jsem našel většinou v některém z mnoha pneuservisů podél cest, na zemědělských farmách a na stavbách. Dual charger, adaptéry na všechny typy zásuvek, 25m prodlužka a kabel od Inchanetu jsou tu nezbytnost. Zcela výjimečně se dá nabít i na benzínce. O tom se zmiňuji proto, že existuje rozhodnutí ruské Státní dumy, že od 1.11. musí všechny benzínky umožnit i nabíjení elektromobilů. Bohužel, podobně jako v české právní praxi, je zdánlivě úctyhodná radikálnost tohoto rozhodnutí v praxi anulována absencí jakékoli specifikace, jaképak zařízení má zákonodárce na mysli, a hlavně, co bude následovat, když nic nebude…..
Specifickým problémem byla mohutnost stavební aktivity podél ukrajinské hranice. Z parádní dálnice jsem zničehonic vletěl na kamenité podloží teprve budované dálnice. Ten stavební úsek navíc měřil 70km… Je fajn, že oni to do konce roku nejspíš i stihnou postavit, ale já měl na šotolině podstatně jinou spotřebu energie a žádnou infrastrukturu v dohledu, takže hrozilo tažení na laně.
Mezitím se o mé cestě dozvěděli elektromobilisti v Orlu, Moskvě a Petrohradu a s bezelstnou ruskou srdečností mne pozvali k nim na nabíjení. No co, vždyť je to k nim přece jen pár krůčků….. po mapě ))))).
No, chci tím říct, že v poměru k ruským vzdálenostem a hustotě nabíjecí infrastruktury je zde Tesla s 90kWh baterií mnohem „menším“ autem, než Leaf v současné západní Evropě. Reálně se dnes na ruských cestách s elektromobilem nedá plánovat téměř vůbec nic, protože prostě netuším, kde a jak budu příště nabíjet. No aspoň bude jednou co vyprávět…..
S přípitkem „maršal Malinovskij“ zdravím všechny čtenáře a zvláště redakci Hybridu s jejím jubileem!
Cesta po stopách Leninovo
Cesta po stopách Leninovo elektrifikace.
Dík za info.
Elektronům
Dík za info.
Elektronům zdar!
Tak to je bomba, to by
Tak to je bomba, to by chtělo zvlášť článek s fotografiemi, mapou cesty, zážitky, klidně na pokračování. Ovšem chybí mi tu ruská reálie nabíjení přímo ze sloupu el.vedení přehozením obnaženého drátu se závažíčkem na konci přes drát na sloupu, jak bylo ukázáno na jedné fotce slovenského Tesla clubu v kategorii vtipy :-). Já si totiž myslím, že o vtip nešlo.