Elektromobily Peugeot iOn na 44. srazu Peugeot clubu ČR

Peugeot club Česká republika sdružuje všechny příznivce značky se lvem, Amis de Lions, jak se francouzsky poeticky nazývají. A postupně mezi ně pronikají také majitelé elektromobilů Peugeot iOn.

Elektromobily Peugeot iOn se pomalu stávají tradiční součástí pravidelných srazů Peugeot clubu České republiky
foto: archiv autora

Autor: Ing. Radovan Burkovič

Elektrická diverze u pravověrných petrolheadů

Tak, jak před lety pomalu a neradi akceptovali benzínoví členové chrchlající a čoudící naftové motory, tak později podezřívavě vítali plynaře. Velmi nesměle a pomalu se mezi petrolheady probíjejí i elektrikáři. Letošní zářijový 44. výroční sraz v Řásné u Telče byl toho důkazem.

Kemp Velkopařezitý u stejnojmenného rybníka přivítal 56 posádek se 105 lidmi na palubách jejich oblíbeného lvíčka. Samozřejmě dominoval benzín a nafta, které vymazlení miláčci polykali cestou Vysočinou, s mnoha zákeřnými objížďkami rozkopané republiky.

Jen dva se lišili velmi výrazně. Pluli krajinou s pasoucími se stády krav a kroužícími dravci nad poli lehce a nehlučně. Plynule vykružovali zatáčky serpentin, jako by drželi pevně na autodráze.

Kopce vyjížděli svižně s podivuhodnou ladností. Dva malé městské elektromobily Peugeot iOn z Ostravska se vydaly na nelehkou 300km pouť, aby v pekle rachotu, dýmu a smradu zvěstovaly evangelium ráje ticha a čistého vzduchu. Jaký ostatně k Vysočině patří.

Nebylo to sice poprvé, co se na srazu objevil elektromobil, ale na rozdíl od předváděcích akcí výrobce (nebo spíše montážníka původního japonského elektromobilu Mitsubishi iMiev, z něhož jsou Peugeot iOn a Citroen C-Zero naklonovány), jimi tentokráte přijeli 2 majitelé, kteří je denně používají. A ne málo.

Starší bílý nedávno prošel bez ztráty kytičky garanční prohlídkou s 60 tis. najetými kilometry. Mladší, v celoplošném bílo zeleném polepu původně pro ČEZ a.s., zase s 20 tis. najetými kilometry.

Starší se mimo jiné podíval se svým majitelem při měsíční pouti Evropou až do vzdáleného Španělska. Mladší zase na rodinné dovolené navštívil rakouskou Vídeň, slovenskou Bratislavu a obloukem přes Žilinu se vrátil domů.

Zkušenosti k předávání tak byly nejen z denního ježdění do práce či víkendových návštěv příbuzných, ale i z dálkových cest. Mladší přivezl na sraz i dvě publikace připravené původně na jarní seminář o elektromobilitě konaný na Fakultě elektro Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava.

S názvy Elektromobil pohledem laika a občana (důvody pořízení, využití, kalkulace, nabídka na trhu, náklady pořízení, náklady provozu, zkušenosti) a Rok života s elektromobilem, rok a půl života s elektrokolem. Rozdávaly se mezi zájemce zdarma a mnohému petrolheadovi nasadily elektrického brouka do hlavy.

Ti nejzvídavější sáhli i po letáku s názvem Ptáte se, proč vyměnit auto či za ? Strategicky umístněná chatka řidičů elektroaut, hned vedle příjezdové registrace, s oběma zaparkovanými elektromobily s trčícími nabíjecími kabely byla tou nejlepší reklamou.

Vozy s papírovým dojezdem 150 km musely trasu naplánovat. Předpoklad byl Ostrava – Valašské Meziříčí – Vyškov – Troubsko u Brna – Řásná u Telče, necelých 300 km. Díky objížďkám to bylo nakonec o něco málo více. Při průměrné rychlosti 70 km /hod. mimo dálnice počítali se 4 hodinami jízdy a max. 2 hodiny nabíjení. Celkem měly strávit na cestě 6 hodin.

Města průjezdu byla zvolena záměrně, jen v nich jsou totiž rychlonabíječky Chademo, umožňující dobít elektromobil z 0 na 80 % za 20 minut a do plna za necelou hodinu. Bohužel všechny soukromé, v tomhle směru se v ČR ještě nepochlapil , EON, PRE, RWE ani další hráči na trhu.

Přitom pro zářný příklad řešení si mohou odskočit nedaleko. Na sousední Slovensko se soukromou sítí rychlonabíječek Greenway, umožňující elektromobilům cesty napříč celou zemí.

Protože zákon schválnosti funguje vždy, po 68 km městy, vesnicemi a mimo města, se obě auta setkala se zbývajícím dojezd 55 km a 7 dílků baterie z 16 (tedy 7 kWh) ve Valašském Meziříčí u poruchové rychlonabíjecí stanice. První od 8:00 a druhý od 9:48 hod. nabíjela na běžné domácí zásuvce 230V 16A Schuco.

Současně probíhala výměna neustále zlobící francouzské rychlonabíječky japonského standardu CHAdeMO slovenskými techniky za novou. Globalizace v praxi. V 11:07 hod. mohly vozy se 70% baterie z pomalého nabíjení na novou rychlonabíječku, patřící firmě Robe.cz.

Se zadáním nabít na 100%. Po 20 minutách nabíjení klesl dodávaný proud pod 3,6 kW, při 86% baterie proto nabíjení ukončili a odjeli se 14 dílky baterie z 16 (tedy 14 kWh) směr Vyškov.

Ostatně, na rychlonabíjení zde už čekal v řadě Nissan Leaf společnosti Trendpark, půjčující elektromobily a provozující elektrotaxi. A svůj nový stojan chtěl vyzkoušet i spolumajitel firmy Robe.cz, průkopník sériové elektromobility pan Kubiš, s vínovou Tesla Model S.

Do Vyškova dojela auta ve 13:05 hod. po 87 km městy, vesnicemi a mimo města. Zbýval jim dojezd 16 km a 2 dílky baterie z 16, tedy 2 kWh a 22 % kapacity baterie. Spotřeba 13,8 kWh/100 km. U velkého prodejního objektu poskytuje rychlonabíječku Rami café.

Bylo tedy kde se občerstvit a odskočit si. Po 22 minutách rychlonabíjení bylo nabito 9,1 kWh na 82% kapacity baterie, tj. 14 dílků baterie z 16 (tedy 14 kWh). Palubní počítač ukazoval dojezd 103 km, venkovní teplota +23 °C. Po kávě, zákusku a probrání emailů v notebooku následoval ve 13:46 hod. odjezd do Troubska u Brna.

Tam dorazily elektromobily ucpaným Brnem, míjejíce stojící, zpola uzavřenou D1, ve 14:57 po 42 km. Zbýval jim dojezd 57 km a 7 dílků baterie z 16 (tedy 7 kWh). Moc auta na krátkém úseku řidiči nešetřili. Užívali si zrychlení i předjíždění v kolonách a spotřeba vyletěla na 16,6 kWh/100 km.

Venkovní teplota stoupla na +25 °C. Hned začalo rychlonabíjení z 55% kapacity baterie a za 18 minut bylo dobito na 82 %. To by však na cestu Vysočinou nestačilo a v 15:32 jsme zvolili rychlonabíjení na 100% kapacity baterie. Až za dlouhých skoro 60 minut v 16:31 hod. bylo konečně nabito na 100 %, 16 dílků baterie z 16 (tedy 16 kWh) a palubní počítač ukazoval dojezd 127 km.

Tím jsme donutili k pomalému nabíjení Mennekes kabelem novou Tesla Model S 85D, tedy verzi Dual drive se dvěma elektromotory. Jedním na přední a jedním na zadní nápravě. Auto je tak de facto čtyřkolka i bez složitých spojek, jak je známe ze spalovacích vozů.

Ostatně, majitel pracuje ve Žďáru nad Sázavou, kde takový pohon často využije. Na skok se zastavil i provozovatel rychlonabíječky s Nissanem Leaf. Majitelce BMW i3 jsme jen zamávali, pouze projížděla. Počet elektromobilů roste.

Do Řásné u Telče dojely Peugeoty Ion až v 18:57 mnoha objížďkami a místy s kyvadlovým provozem se semafory, které cestu řádně natáhly a zpomalily. Starší se 6 km a mladší s 20 km zbylého dojezdu dle palubního počítače. Zda je to najetými kilometry nebo tajemství úspornější jízdy spočívá mezi volantem a sedadlem, to je otázka do pranice. Spotřeba 14,3 kWh /100 km, kopce se projevily.

Přes noc oba elektromobily nabíjely v kempu z běžných zásuvek v chatce jištěných 10A a 16A jističem. První tedy pomaleji, druhý rychleji. Ostatně oba zkušení elektromobilisté nechali standardní nabíjecí kabely 230V 10A doma.

Zvládnout dobíjet jen 2,2 kWh a 16 kW baterii dobíjejí 8 hodin. Využili silnější, zakoupené od dvou brněnských firem, s možností regulace dle síly jističe zásuvky. Jinak by obratem vyhodili pojistky, což se jim taky napoprvé povedlo. Než zjistili, jaké jističe skrývá rozvaděč.

Sobotní spanilá jízda z Řásné do Telče na náměstí byla trochu zvláštní. Jednak nehlučnost elektromobilů zanikla v řevu motorů ostatních 54 účastníků, jednak elektro vozy jízdou z kopce silně rekuperovaly a spotřebovanou elektřinu ihned dobíjely.

Ráno měly nabito na dojezd 128 km a 16 dílků baterie z 16 (tedy 16 kWh), po ujetí 10 km ukazoval palubní počítač dojezd 139 km a dílky baterie svítily stále všechny. Až nazpět jim ubyl 1 dílek a 11 km z dojezdu.

Elektromobilisté se nezúčastnili jako soutěžící v mnoha disciplínách bohatého odpoledního sobotního programu. Sami byli jeho částí a 3 hodiny předváděli elektromobily. Až do jejich úplného do vybití, kdy se jim na palubovce rozsvítila oranžová želva. Neklamný znak posledních pár kilometrů k nejbližší zásuvce. Ty, co již před jízdou požili, jen vozili.

Ostatní mohli rovnou usednout za volant a zažít elektromobil na vlastní kůži. Elektromobilista radil ze sedadla spolujezdce, obě zadní sedadla byla obvykle také zaplněna zájemci o svezení či jízdu.

Muži byli překvapeni silným zrychlením, neutuchajícím tahem do kopce, prakticky nulovými náklony v zatáčkách díky 300 kg baterií v podvozku, silnou rekuperací s velkým brzdným účinkem a rejdem, kdy se elektromobil otočil doslova na pětníku.

O „ohlušujícím tichu“ za jízdy nemluvě. Ostatně nastartovaný motor se jim ohlásil jen pípnutím a nápisem na přístrojové desce. Ženám imponovala snadnost ovládání vozu, doslova jen jednou nohou.

Rozjezdy do kopce bez otravné ruční brzdy, mrštnost auta, rozměry a (cituji) „možnost plné vlády nad elektrovozem, na kterou se u spalováku necítím“. Proto odvahu sednout za volant našly i ty, které třeba 10 let auto neřídily. A šlo jim to jedna báseň.

Následně se mohli zájemci zeptat na cokoliv i předsedy sdružení Elektromobily (dnes APEL, Asociace pro elektromobilitu) a nestora elektrických vozidel pana Vegra. Na sraz zavítal krátce svým letitým sériovým Peugeotem 106, boříc mýty o krátkém dojezdu elektromobilů rekordy atakujícími 500 km.

Nedělní dopoledne využily přes noc nabité elektromobily kromě pár předváděcích jízd i k návštěvě nedaleko se tyčícího hradu Roštejn. Což je stálo 2 dílky baterie z 16 (tedy 2 kWh). Přes oběd je dobily zpět a po rozloučení vyrazily domů.

Starší o něco dříve, aby se auta vzájemně neblokovala u rychlonabíjecích stojanů. Ty zvládnou jen jeden elektromobil, druhý musí čekat. I proto americká Tesla standardně osazuje svá nabíjecí místa 6-8 stojany Supercharger, málokdy narazíte jen na 2-4.

Mladší Ion vyrazil do Troubska u Brna ve 14:18 hod. s 16 dílky baterie z 16 a 119 km dojezdu dle palubního počítače. Venkovní teplota byla +14 C, uvnitř vozu +22 C. Cesta z kopce dolů do nížin se projevila i zde, v 16:06 hod. byl po 98 km v Troubsku.

Zbývalo mu 5 dílků baterie z 16 (5 kWh), 39 % baterie a dojezd 47 km. Spotřeba krásných 11,2 kWh /100 km. Venkovní teplota +16 C, uvnitř +21 C. Tentokráte byl sám a za 20 minut, po dodání 6,4 kWh na 82 % baterie, vyrazil v 16:31 hod. do Vyškova. Se 14 dílky baterie z 16 a 103 km dojezdu.

V 17:17 hod. byl přes Brno svižnou jízdou na místě. Najeto 41 km, zbývalo 7 dílků baterie z 16, 48% kapacity a dojezd ukazoval palubní počítač 50 km. Venkovní teplota +16 °C, uvnitř +21 °C.

Spotřeba tomu odpovídala, 17 kWh/100 km. Holt závodění s víkendovými frajírky s kšiltovkami dozadu, kteří naivně zkoušeli elektromobil ve zrychlení či hbitosti, něco stojí. Za 13 minut rychlonabíječka dodala 4,9 kWh na 82% kapacity baterie, za dalších 24 minut ještě 2,3 kWh na 96%.

Do Valašského Meziříčí vyrazil mladší Peugeot Ion s vidinou rychlého přesunu v 18:02 hod. s 16 dílky baterie z 16 a 122 km dojedu. Venkovní teplota byla +15 C, uvnitř auta +20 °C.

Bohužel za Ivanovicemi vjel do 3x vnořené objížďky, kdy i na objízdných trasách byly další uzávěrky a dost zakufroval. Až v 19:45 hod., po 103 km, pouze s 1 dílkem baterie z 16, 16% kapacity a dojezdem 10 km byl na místě.

Jiný by z toho měl infarkt, ale 10 km je ještě pořád cesta přes půl Ostravy. A v nejhorším obyčejnou zásuvku má každý dům po cestě. Za 20 minut nabijete na dalších 9 km. Spotřeba 14,6 kWh /100 km.

Následovalo rychlých 21 minut dobití na 80% kapacity baterie, dodáno 9,4 kWh a 14 dílků z 16. Do Ostravy už to nebylo daleko, takže šup na rychlostky a plnou parou domů. Ve 21:14 hod. zaparkoval Peugeot Ion v garáži. Se 4 dílky baterie z 16 a po 59,5 km. Spotřeba 16,8 kWh /100 km.

Zpáteční cestu 301,5 km mimo dálnice s průměrnou spotřebou 14,9 kWh/100 km ujel malý městský elektromobil Peugeot Ion včetně 3 rychlonabíjení za 7 hodin.

Ano, je to mnoho. Ale je limitován řídkou sítí rychlonabíječek a není na takové trasy stavěný. Doma je ve městě. Zde má za 17 měsíců najeto skoro 22 tisíc km. A kolik nás stála 600 km cesta?

Zatím je nabíjení zdarma, takže ani korunu. Pokud bychom ale počítali denní cenu elektřiny 5 Kč/1 kWh, tak dle průměrné spotřeby 447 Kč, necelých 75 haléřů na kilometr. Pokud noční proud za 2,50 Kč, tak jen polovinu, necelých 38 haléřů na kilometr. A to je díky rychlé jízdě hodně. Při městském ježdění to míváme za 58, resp. 29 haléřů.

vlastní

11 Comments on “Elektromobily Peugeot iOn na 44. srazu Peugeot clubu ČR”

    1. Rozdíl mezi Peugeotem Ion a
      Rozdíl mezi Peugeotem Ion a Citroenem C-Zero v reálu pouze v označení a barevnosti interiéru. Citroen má takovou podivnou posránkově hnědou, řečeno diplomaticky.
      Rozdíl mezi Peugeotem Ion + Citroenem C-Zero versus originál Mitsubishi iMiev v reálu hodně velký. Frantíci usoudili, že Evropan nepotřebuje nahoře ve středové kapličce navigaci s hodinami a ukazatelem teploty a dali tam takovou divnou černou mřížku v barvě klavírní černá. Proto si musíte obojí přikoupit někde v shopu na pumpě. Dále Evropan nepotřebuje vyhřívat sedadlo spolujezdce, protože je bohatý a jezdí sám, takže vyhříváme jen řidiče. Taky Evropan nepotřebuje nahřívat / chladit auto v době, kdy se nabíjí. Takže topení ani klima nelze zapnout a pokud nabíjíte venku, hned podstatnou část dojezdu z baterek (20-30 km) spotřebujete na vyhřátí nebo vychlazení interiéru vozu. Rovněž Evropan nepotřebuje dálkový ovladač, v němž by viděl na displeji vnitřní teplotu interiéru (tedy zda má dálkově zapnout klimu či topení, dokud je auto v zásuvce) a stupeň nabití baterky. Takže se rád proběhne podívat na přístrojovou desku, zda už má nabito.
      Ale i přes výše uvedené je po roce a půl a aktuálně 22 tis. km pro městské ježdění s Peugeotem Ion či Citroenem C-Zero spokojenost.

    1. Přesně tak, pletu to
      Přesně tak, pletu to často a vždy jsem náležitě upozorněn. Ne takto slušně, jako od Jolinara, ale většinou něco ve stylu – ostuda elektromobility, co ani nezná rozdíl kW a kWh :-).
      Holt všemi neoblíbená fyzikářka na střední a tohle je výsledek ……

  1. Moc hezký článek! Od
    Moc hezký článek! Od května letošního roku mám Citroen c-zero a je to fantazie. Jedinou vadou na kráse a úplnou antireklamou jsou dobíjecí stanice čezu. Nefunkční stojany, žádný servis(pružnost oprav), informovanost o funkčnosti apod. Greenway na slovensku je jako z jiné planety.

    1. Děkuji.
      S těma dvěma

      Děkuji.
      S těma dvěma planetama máte bohužel úplnou pravdu. Aktuálně k 16.9.2015 nejede ČEZu (dle webu i FB) od 28.8.2015 rychlonabíječka Mladé Boleslavi a pomalý stojan na Herálci (D1), nově od 14.9.2015 rychlonabíječka Hradci Králové. Jako plus je nutno říci, že už to alespoň zveřejní. Jako minus, že to nezasílají na email nebo SMS jako Greenway. Pokaždé, když někam hodláte jet, musíte se podívat, zda jim to jede. A doufat, že mluví pravdu. Nejnověji je smutná legrace v tom, že kdo chtěl jet na slovenský Ezraz v pátek 18.9.2015 přes v článku zmíněnou soukromou rychlonabíječku Inchanetu v areálu firmy Robe ve valašském Meziříčí, má smůlu. Ten den tam ČEZ dělá údržbu sítě a nepůjde elektřina vůbec.

      1. Nabíječka v Mladé
        Nabíječka v Mladé Boleslavi jak píšete nejde od 28.8.2015 a dnes už je 16.9.2015 a stále není v provozu. To mi připadné u takového gigantu jakým čez je ubohé. Ale asi to jen ukazuje pravou příčinu tohoto přístupu. Polostátní čez v tom bohužel nevidí šanci jak se pustit do nového projektu a rozjet to naplno. Zatímco Greenway, jakožto soukromá společnost po tom dravě jde. Smutné je, že čezu sice symbolicky, ale přeci platím za nefunkční stojany a ubohé služby, zatímco u Greenway jsem zadarmo tankoval naprosto bez problémů. Když elektrikář, který mi zařizoval dvoutarif, přišel na čez distribuci, tak ani nikdo nevěděl, že nějaká zvláštní sazba pro elektromobily funguje. Nefunkční stojan v Hradci Králové umístily na web, až poté co jsem tam nemohl několikrát nabít a upozorňoval jsem nato.

Napsat komentář