Elektrická dovolená jsme nazvali naše dvanáctidenní putování na trase Ostrava – Prostějov – Brno – Vranovská přehrada Bítov – Vídeň – Bratislava – Žilina – Ostrava. První část popisovala zkušenosti s cestou malým městským elektromobilem Peugeot Ion a dobíjením na Moravě. Druhá bude o Rakousku a Vídni.
foto: archiv autora
Cílem bylo cestou z Bítova na Vranovské přehradě do Bratislavy navštívit Vídeň a použít některou z vídeňských pomalých nabíječek v době prohlídky města. Večer pokračovat podél Dunaje na ubytování do Bratislavy. V dalších dnech pak Vídeň opět navštívit celodenním výletem z Bratislavy.
Trasu 119 km jsme měli zvládnout za 2 hodiny i s případným dobíjením. Protože vedla i přes zpoplatněné úseky silnic typu S a A, bylo nutné koupit nejkratší desetidenní rakouskou dálniční známku. Přes Lančov, Šafov, Langau, Pulkau a Holabrun jsme měli dojet do Stockerau a odtud do Vídně.
Z Bítova jsme vyjeli v neděli 17.8.2014 plně dobiti, 16 dílků baterie z 16 a 136 km dojezdu dle počítače auta. Nejprve dle navigace 116 km dlouhá trasa vedla kopci a nekvalitními silnicemi nepříliš malebného moravského pohraničí, v bývalé zemi nikoho, protkané ještě před 24 lety jen drátěnými zátarasy, nástražnými systémy a minovými poli, aby nikoho nenapadlo utíkat z komunistického ráje na kapitalistický západ.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Praha – Dánsko a zpět: 2800 km v elektromobilu Peugeot iOn
V Rakousku došlo k až podezřelé změně. Kromě úhledné zemědělské krajiny byly desítky kilometrů cest osazeny kvalitním, novým asfaltem. Teprve předvolební bilboardy s politiky zázrak vysvětlily. Viděli jsme v praxi plnění předvolebních slibů i lákání mladých na bydlení v pohraničí. Škoda, že u nás obvykle zůstane jen u těch bilboardů.
Podle mobilních aplikací LemNet a Etankstellefinder jsme v každé větší obci míjeli alespoň jednu pomalou dobíječku, obvykle u restaurací nebo před radnicí. Těmi jsme se však nechtěli zdržovat a nabrali jsme směr na první známou rychlonabíječku ve Stockerau. Do kopců jsme jeli rychlostí jen okolo 60 km/hod., kvůli úspoře baterií. Jinak na maximálně povolenou rychlost 50 či 100 km/hod.
Hojně jsme využívali setrvačnou jízdu na neutrál a při brždění nebo příkrých sjezdech dobíjení rekuperací. V Pulkau jsme na čerpací stanici zakoupili dálniční známku (Autobahnvignette) na 10 dní za 8,5 Eur, cca 238,- Kč. A nebyli jsme z ČR sami.
Rychlodobíječku jsme našli za městem Stockerau vedle dálnice A22, v Rasthausu, obdobě našich Rohlenek a Devíti křížů na D1. Motel, restuarace, WC, prodejna, čerpací stanice a rozlehlé parkoviště s velkou krásnou modrobílou elektrodobíječkou firmy ELLA, Wiener Straße, 2000 Stockerau, Rakousko, (http://www.ella.at/).
Trojkombinace dobíječek Type2 43kW, CHAdeMO 50kW a CCS 50 kW, nonstop 24/7, do začátku roku 2015 parkování i dobíjení zdarma a bez přístupových karet. Zbylý dojezd dle počítače auta byl 32 km z původních 136 km, najeli jsme přitom 101 km za necelé 2 hodiny.
Po malé svačince, návštěvě WC a místního obchodu, kde bylo nutno zakoupit Mozartovy koule, bylo dobito na 80%, 14 dílků z 16 a dojezd 114 km. Příjemné bylo, že stojan předem spočítal předpokládaný čas dobíjení a pak odpočítával. Pro pokračování dálnicí na Vídeň a pojíždění po městě více, než dost. Jinak ve městě samotném jsme cestou k rychlé minuli i několik pomalých dobíječek, třeba tu u McDonald´s.
Ve Vídni jsme díky navigaci poměrně svižně našli v centru ulici Lehargasse vedle Operaringu, garáže Wipark Parkgarage, Wien, 1060, Lehargasse 2-4, Tiefgarage, tel. 0800 510 820, kde měla platit naše RFID karta Wien energies (http://www.tanke-wienenergie.at/).
Hned v prvním patře za vjezdem bylo krásných 9 míst se zásuvkami na zdi, 3x Type2 a 6 klasických domácích Schuko. Všemu vévodil stojan k jejich spouštění. Bohužel, jak jsme si ověřili dotazem u obsluhy, i v neděli odpoledne po nás chtěli za hodinu parkování na nich nekřesťanských 3,90 Eur.
Vydat za 6 hodin dobíjení přes 20 Eur se nám nechtělo. Kdo chce moc, nemá nic, což pěkně ilustrovaly skoro prázdné podzemní prostory. Zůstali jsme tedy také stát v přilehlé ulici, kde je přes víkend parkování zdarma. Dobijeme na rychlonabíječce při odjezdu.
Kupodivu jsme v prázdném podzemí narazili na ignoranta se spalovacím vozem, stojícím na jednom z vyhrazených dobíjecích míst. Ne, nejednalo se jako u nás v Ostravě o majitele mohutného třílitrového SUV značky Audi či BMW, okupujícího vyhrazená dobíjecí místa v obchodním centru Nová Karolina, šlo o majitele klasického Porsche. Ovšem zřejmě stejné krevní skupiny.
Po úvodním zklamání z vídeňské parkovací nenasytnosti jsme byli potěšeni rozvojem elektrokol. Kromě stojanů na půjčení běžných kol jsme potkávali půjčovací stojany elektrokol se zabudovanými dobíječkami, podobně, jako v Paříži. Množství cyklistů, včetně turistů všech národností, bylo fascinující. Včetně bezchybných cyklostezek a semaforů k nim na všech křižovatkách.
Večer jsme se vrátili k autu a vyjeli směr Bratislava. Cestou jsme dobili na 80% na rychlodobíječce Wien energies CHAdeMO 50 kW u vídeňského sídla ABB, Clemens-Holzmeister-Straße 4, Business Park Vienna, Vienna (http://www.tanke-wienenergie.at/).
Sice zde nebylo žádné zázemí, protože jde o velké administrativní centrum ze skla a oceli, o víkendu město duchů, ale po krátké svačince a prohlídce nejbližších odvážných 40patrových věží jsme vyrazili. Příjemné bylo, že i tento stojan předem spočítal předpokládaný čas dobíjení a pak odpočítával.
Z dojezdu 64 km a 8 dílků baterie z původních 114 km a 14 dílků ze Stockerau, jsme za 18 minut měli 14 dílků a dojezd 108 km. Bohatě do 67 km vzdálené Bratislavy podél Dunaje po silnici č.9. Mít kartu Wienenergies se vyplatilo. Mají sice jen 2 rychlonabíječky, ale i spoustu pomalých po celé Vídni a okolí. Parkování bylo tentokráte bez poplatků, přístup RFID kartou Wien energies. Ohledně ceny elektřiny zatím čekám, zda v září dojde nějaká měsíční faktura. Podle podmínek Smlouvy o převzetí karty spíše ne.
Cestu do Bratislavy jsme zvolili mimo dálnici, přes Schwechat, Fischamend, Wildungsmauer, Bad Deutch Altenburg a Hainburg an der Donau, byla o 15 km kratší. Jak jsme při křižování dálnice navíc zjistili, opravovala se. Kolony v obou směrech věštily klasicky nejdelší parkoviště v zemi.
Po hodině pohodové jízdy s krásnými výhledy jsme minuli obrovský, strašidelný větrný park s desítkami větrných elektráren a vjeli z Petržalky mostem SNP do centra Bratislavy. S dojezdem 40 km jsme dobíjení v klidu nechali na další den. Botel Marina na Dunaji na nábřeží Ludvíka Svobody pod Bratislavským hradem, kde jsme bydleli, nám ho nabídnout stejně nemohl. Do nedalekého River parku nebo zpátky přes most SNP do Auparku se nám už nechtělo.
Pozítří jsme vyrazili z Bratislavy elektromobilem na celodenní výlet směr ZOO Vídeň. Opět vrchem kolem Dunaje po silnici č.9, ne po dálnici. Parkoviště pro osobní automobily na ulici Seckendorff-Gudent-Weg, příjezd přes Elisabeth-Allee (vjezd Tirolergarten) bylo skutečně zdarma. Kupodivu hledání volného místa zabralo jen pár minut.
Bohužel, na parkovišti, ani v okolí nebyla žádná příhodná nabíječka. Tady mají vídeňští co dohánět. Do ZOO se díky vstupnému (rodinné přes internet 49 Eur) nechodí na hodinku. Elektromobil by se tak v klidu dobil i z běžné zásuvky do plna. Klidně by mohli chtít i pár Eur navíc.
Takto jsme po uzavření ZOO v 18:30 hodin cestou dobili na 80% na již známé rychlodobíječce Wien energies CHAdeMO 50 kW u vídeňského sídla ABB, Clemens-Holzmeister-Straße 4, Business Park Vienna, Vienna (http://www.tanke-wienenergie.at/).
Ani ve všední den večer zde nebylo žádné zázemí, protože jde o velké administrativní centrum ze skla a oceli, večer město duchů, ale po krátké svačince jsme mohli zpět do Bratislavy. Z dojezdu 25 km a 3 dílků baterie z původních 123 km a 16 dílků z Eurovea Bratislava, jsme za 22 minut měli 14 dílků a dojezd 107 km. Parkování bez poplatků, přístup RFID kartou Wien energies. Ohledně ceny elektřiny zatím čekám, zda v září dojde nějaká měsíční faktura. Podle podmínek Smlouvy o převzetí karty spíše ne.
Cestu do 67 km vzdálené Bratislavy jsme zase zvolili mimo dálnici, přes Schwechat, Fischamend, Wildungsmauer, Bad Deutch Altenburg a Hainburg an der Donau, je o 15 km kratší. Dálnice se navíc stále opravovala.
Po hodině pohodové jízdy s krásnými výhledy na osvětlená městečka a obce jsme vjeli z Petržalky svítícím mostem SNP do centra Bratislavy. S dojezdem 36 km jsme dobíjení v klidu nechali na další den. Rakousko tak máme zapsáno jako z hlediska dobíjení elektromobilu bezproblémové.
POKRAČOVÁNÍ: Elektrická dovolená aneb 1179 km za půl euro, díl 3.
Autor článku: Ing. Radovan Burkovič
Zajimavy clanek, nenechte se
Zajimavy clanek, nenechte se odradit! A komu se to nelibi, muze vazne klidne prestat cist uz po prvnim odstavci bez toho, aby nas o tom vsechny informoval. Pokud chcete nejakou vyssi stylistickou kvalitu, fotoreportaz a kdovi co jeste, sahnete do kapsy a kupte si neco za penize. Diky
kedze pouzivam tie iON
kedze pouzivam tie iON pracovne v meste, viem si predstavit realne pohodlie takehoto cestovania hlavne pri obsadenosti 2+2. Netusim kam sa takato rodina zbalila kedze ten kufor je dost minimalisticky, rovnako aj sirka vozidla je velmi mala, hlavne v interieri to citit. Pre pohyb v meste ako Bratislava ten iON je dostatocny, kedze cez noc je na nabijacke. Avsak cestovat s nim po Europe a nahodne sa spoliehat ze bude nabijacia stanica a) otvorena b) funkcna c) dostupna (platby a pod.) mi pride zatial dost stresujuce pre ceu rodinu.
Mne cele tie dva clanky skor pride ako dobrodruzstvo hladania nabijaciek, nie o cestovani. Je to ale vec pohladu, na urcotych typoch motorkach tiez treba tankovat kazdych cca 100km.
Ano, je to městské auto a
Ano, je to městské auto a cestovat s ním mimo město je trochu dobrodružství. O tom žádná. Pokud si cestu naplánujete, dá se to, ale jet někam na slepo už je za hranicí dobrodružství, spíše hazard. Rodina věděla, do čeho jdeme, takže kromě trasy Brno Vranov to bylo v pohodě. Co se zavazadel týče, tak samozřejmě jsme se snažili vzít jen věci potřebné, ne jako když balíme Citroen Berlingo a polovinu věcí pak jen vozíme a nesáhneme na ně. I tak to bylo po střechu a vnitřní zpětné zrcátko bylo při přesunech k ničemu :-). Pak se tašky daly do penzionu či botelu a bylo zase použitelné.
Dobrý článek, žádné
Dobrý článek, žádné výhrady…(na češtin idioty…) možná by mohlo být více fotek stojan+okolí.
A jedno poprosím vy****** se na ty vaše dílky, v tesle 238 dílků není, v Lexusu taktéž 124 dílků není…
Stačí napsat onu kilomtráž, ty dílky mě popravdě prudí v každé větě a ježí mi z nich už u chlupy tam kde je nemám…prostě dílkové peklo …až na ty dílky dobré…
Děkuji. Více fotek,
Děkuji. Více fotek, respektive všechny včetně okolí nabíječek pro jejich snazší vyhledání najdete na webu Tesla club Slovensko v části Jazdíme s elektromobilom http://teslaclub.sk/forum/v%C5%A1eobecn%C3%A9-f%C3%B3rum/aut%C3%A1-a-doprava/841-jazd%C3%ADme-s-elektomobilom. Tak je i více ohledně zkušeností s jízdou.
Ty dílky jsou sice opruz, ale nutné. Styl jízdy v posledních 25 km hodně ovlivňuje výpočet dojezdu, takže můžete mít polovinu kapacity baterie (8 dílků) a 92 km dojezd nebo taky jen 47 km dojezd. Proto dílkové peklo, aby to bylo objektivnější.
Dobrá práce!
Musím se
Dobrá práce!
Musím se zastat autora článku a napsat sem pozitivní zpětnou vazbu…
Děkuji Vám se velice zajímavý a přínosný článek! Přečetl jsem ho celý a musím říci, že bych si přál více takových článků. Obsahuje vše, co fanouška elektromobility zajíma. Už se těším na třetí díl. Jen tak dál!
Rád bych viděl onoho anonyma či „čecháčka“ hariprasad z této diskuze, jak napíšou obdobný článek. Ukažte nám, jak má vypadat správný článek. Myslím, že to i ostatní ocení více než Vaše komentáře.
Kohlíček
Je smutný, to po dvou
Je smutný, to po dvou odstavcích přestat číst… No nadpis uz mne zarazil „za půl eura“ kolem světa 🙂 a pak to začne.spatne silnice , ostnaty dráty blablabla, pak ze chtěj peníze, tak radši pojedem jinam “ kde to je zadarmo“ blablabla. Typickej cecháckov a odkud asi vítr vane 🙂
tak du rovnou do komentu a zase nejakej zakomplexovanej cechacek, co opravuje hrubky “ to že sou hrubky“ ? 🙂 no proste ostuda na 2 x!
Škoda,to není článek o jízdě e-autem,tak snad někdy se najde autor, který bude psát o tom o čem má a né o hloupostech…
Článek je o jízdě
Článek je o jízdě elektromobilem opravdu jen okrajově. Tak jen stručně – hladká plynulá jízda bez kraválu, vibrací, smradu a dýmu. Auto reagující svižně a neustále od nulové rychlosti přes plné zatížení lidmi a zavazadly. Prakticky bez použití brzdového pedálu, vše řízeno jen povolováním plynového pedálu. Jinak doporučuji navštívit některý sraz či výstavu a elektromobil zkusit řídit.
Pohodlí při přechodu z našich pohraničních silnic na rakouské bylo opravdu hodně hmatatelné, proto ta zmínka. Najednou neslyšíte ani tu silnici pod Vámi, o kličkování mezi dírami nemluvě.
Samozřejmě je to i o penězích. Jsem ochoten elektřinu zaplatit i v Rakousku za jejich +-7,- Kč za 1 kWh, tedy při 16 kWh baterii +-112,- Kč. Ale nejsem ochoten dávat za 6 hodin dobíjení oněch 16kWh díky parkovnému neskutečných 655,20 Kč (23,4 Eur á kurz 28,- Kč). Při ceně rakouského Naturalu je to 16 litrů benzínu, trochu moc na max. 150 km dojezdu. Prostě každý máme nějakou cenovou citlivost, a tady byla výrazně překročena. Předpokládám, že by jste si tady nenechali parkovat celodenně ani spalovací automobil. Proto ta zmínka.
…to jsem také očekával,
…to jsem také očekával, že to bude o jízdě 🙂
Dík za připomenutí „vyřadit z kopce“ a “ z kopce bez plynu“ .
Ano asi bych neplatil, za celý den parkování 🙂 ale o tom snad článek neměl být, proto ten můj příspěvek .
Ten koment nad vámi ať raději nereaguje, když nechápe můj příspěvek 🙂
Tímto sem vám p.Radovane nechtěl hanit článek,pouze mi ty věci které sem zdůraznil přišly jak sem napsal “ hlouposti“ nevhodné.I tak dík za reakci.
A co byste nechtěl? Snad
A co byste nechtěl? Snad telenovelu? Nebo případ vraždy v elektromobilu, aby se to dalo podle Vás číst? to snad ne… Lidi jsou fakt ….
Článek je přesně o tom o čem píše o cestě elektromobilem a protože to není spisovatel tak to nemůže být jaksi napínavý abyste čekal jak to dopadne. Ale normální soupis cesty trochu zabalený.
Z článku je krásně vidět, že to v europě ještě nic moc s elektromobilama nemyslí vážně, ale za hranicema to je úplně jiná liga než u nás. A to je škoda.
Pane Burkoviči, nepíše
Pane Burkoviči, nepíše brždění, ale brzdění. Stejně tak jako se nepíše mražák ale mrazák. Pokud nevěříte (je to dost častá chyba) koukněte se do pravidel. Jinak pro více objektitity. Nemohl byste připojit i vyjádření zbytku vaší rodiny, do jaké míry je to dobíjení obtěžovalo/neobtěžovalo. Děkuji.
Koukám že Vás místo
Koukám že Vás místo velmi hodnotného obsahu článku zaujaly spíše pravopisné chyby autora, neučíte vy náhodou češtinu na základní škole? Ale i v tom vašem kratičkém rýpavém příspěvku Vám najdu hned několik pravopisnách chyb, když budu chtít:-) Tady to ale není stránka o pravidlech českého pravopisu, ale o elektromobilech a hybridech, jestli jste si toho nevšiml.
Bržděte, rýpavý jsem
Bržděte, rýpavý jsem být nechtěl. 🙂 Češtinu neučím a zacházím s ní občas poněkud troufale. Brždění mě trochu rozčiluje, protože se to vyrojilo z nějakých PR článků, které psali nějací méně rodilí mluvčí a používali přitom zřejmě stejný chybný spellchecker. Takže se to teď vyrojilo. Překlepy dělá každý, ale tady jde o posun, který se mi prostě zvukově nelíbí. Ono se to pak zakotví v pravidlech (většinou se tam dají oba tvary) a já si zvyknu. Jako na Česko. 🙂
A to ještě vynechal, že
A to ještě vynechal, že zoo se píše malými písmeny, není to zkratka 🙂
Jinak díky za zajímavý článek. Odnesl jsem si z něj poučení, že zatímco s Teslou se dá dojet z Nizozemí k nám celkem na pohodu, tohle autíčko se hodí jen na popojíždění ve městě a okolí, jinak je to pak spíš bojovka pro nadšence (nic ve zlém) – ale to asi není nic překvapivého.
Coby milovník češtiny s
Coby milovník češtiny s maminkou i babičkou učitelkami ZŠ se stydím a polepším se. Pokud budou chyby i ve 3.díle, pak je to jen tím, že už jsem ho poslal panu šéfredaktorovi a tak je pozdě bycha honit. U zbytku rodiny se dočkáte v 3.díle.
Děkuji, já to tak
Děkuji, já to tak nemyslel. Je to zajímavý fenomén a nejsem to jenom já. Říkalo mi to už několik anglických rodilých mluvčí, že jsou Češi děsně hákliví na to, jak se co vyslovuje a píše. Jen jestli to nebude těmi učitelkami. Asi nás moc cepovaly. Některé diktáty byly jak noční můry. 🙂
Milý hariprasad, nie som
Milý hariprasad, nie som Čech, ale keď už niekoho idete cepovať za gramatiku, sami by Ste mali byť žiarivý príklad. V opačnom prípade to vyznie dosť trápne, inému vytýkať zlú gramatiku a sám narobiť kopec chýb. Vezmeme to poporiadku, čo poviete? V prvej vete chýba slovíčko „se“ pred brždění. V druhej vete chýbajú dve čiarky. V tretej vete chýba čiarka a nedáva zmysel, čo je častou chybou. To že údajne neverí? To je jav, a nie chyba. Štvrtá veta – nechýba slovíčko „jsem“ medzi slovami jinak a pro? A preklep v slove objektitity, zrejme to má byť objektivity. Potom by tá veta mala zmysel. Piata veta – nepíše sa „byste“ ale „by jste“. Jedinú chybu nemá posledná jednoslovná veta, ktorá vlastne ani vetou nie je. Takže suma-sumárum, päť viet a v nich osem chýb! Gratulujem!
P.S.: Ešte dodatok. Ak o niečo žiadate (veta: Nemohl byste připojit i vyjádření zbytku vaší rodiny…), je slušnosť použiť čarovné slovíčko na P. Prajem pekný deň 😉
Pokud se týče gramatiky,
Pokud se týče gramatiky, tak na Slováka máte dobrý výkon. Kde mám psát čárku ve větě, oddělující její jednotlivé části, tak to jste odhalil správně. To je moje slabina. A nebudu se proto pouštět do diskuze na téma jaké jsou rozdíly ve psaní čárek v české a slovenské větě. Já obecně na gramatice tak nelpím. V tomto případě jsem se ozval proto, že jde o termilologii z oblasti motorizmu. Kdybych to četl v recenzi na film, tak přejdu bez komentáře. Jinak „byste“ (2 os. mn.č.) se opravdu píše byste a v Češtině to má často význam prosby. Kromě toho se používá i sousloví „byste laskavě“, ale tady se význam posunul a zní to běžně spíše hanlivě. 🙂