TEST: měsíc s elektrododávkou Nissan eNV200, převoz Praha – Ostrava a zpět

Pro firemní účely jsem zvažoval po roce s malým městským elektromobilem Peugeot iOn pořízení něčeho na způsob Citroenu Berlingo. Uvítal jsem nabídku Nissanu vyzkoušet od února do března 2015 v ostrém provozu předváděcí verzi elektrické dodávky Nissan e-NV200, tedy pro 5 osob a náklad.

Autor článku: ing. Radovan Burkovič

V Autobond Group Praha 9 jsem dostal stříbrný „novinářský“ předprodukční předváděcí vůz v základní výbavě Acenta, v ceníkové ceně 902.660,- Kč (včetně DPH). Tedy bez silnější 6,6 kW palubní nabíječky, bez navigace s parkovací kamerou i bez tempomatu.

To mne sice z hlediska komfortu trochu zklamalo, z Berlinga jsem zvyklý na plnou výbavu, ale budiž. Ovšem absence obyčejného frekvenčního trojitého probliknutí blinkru po ťuknutí na páčku při změně jízdního pruhu, což má i můj konstrukčně 6 let starý elektromobil Peugeot iOn, mne překvapila.

Vozidlo bylo již hodně zkoušené, 13 tisíc km na převážně kratších zápůjčkách je dost. Byl jsem zvědav na ovládání, pohodlí a zejména dojezd.

Prvotní zátěží bude přejezd Praha – Ostrava. Dostávám čip k nabíječkám ČEZu, kabely Mennekes 32A, mám i kartu PRE, nějak to zkombinuji. Zatím se jeví rozumné jet k Nissanu Auto In do Pardubice na rychlonabíječku. Alternativně ČEZ Hradec Králové. Nabít déle do plna (1 hodina jízdy +1 hodina nabíjení).

Pak křížem přes Vysočinu do Brna na BVV bránu č.9 k CHAdeMO firmy NetDataComm. Zde opět nabít déle do plna (2 hodiny jízda + 1 hodina nabíjení). Pak buď risknout cestu až do Ostravy na jeden zátah pomalejší jízdou (2 hodiny) nebo jet přes Prostějov či Hulín, s nouzovým dobíjením u obyčejné zásuvky Tenis Hotelu, respektive firmy Pilana. Zpět do Prahy obdobně.  

Tady je pro Nissan ČR jednoduchý námět, jak podpořit prodeje elektromobilů. Prodejci Nissan jsou po celé ČR, stačilo by tedy mít rychlonabíječku CHAdeMO před každým autosalonem. Hned by šly prodeje elektromobilů strmě vzhůru.

Protože by šlo cestovat po ČR, lehce i do Německa (kde je CHAdeMO prakticky před každým Nissanem), Rakouska (sítě Smartriscs, Wien energies, Ella atd.) a na Slovensko (Greenway a prodejci Nissan).

Plán jízdy do Ostravy se trochu změnil, z rychlonabíječky v Pardubicích u Nissanu zamířím přes Vysočinu do Troubska u Brna na rychlonabíječku NetdataComm. Na výjezdu z Brna použiju novou ČEZ rychlonabíječku u AAA Auto a pak už snad dojedu až do Ostravy. Nemusel bych dobíjet na pomalé v Hulíně či Prostějově. Nakonec ale moje jízda vypadala trochu jinak.

Předprodukční verze (než se rozběhne sériová výroba, dodávají se předváděcí vozidla pro autosalony, techniky a novináře) v kombinaci s 13 tis. km a zřejmě nepříliš uctivým zacházením, srazily významně dojezd vozu, proto údaje dále berte s velkou rezervou. Letošní ročníky jsou na tom dle zkušeností majitelů z Vysočiny či Brna podstatně lépe.

Dodávku jsem si vyzvedl v úterý večer v Praze u Autobond Group na Kolbenově ulici. Po papírování, krátkém předvedení vozu a seznámení s obsluhou jsem okolo 19:30 vyjížděl od Kolbenky. Jak říká známé přísloví – první vyhrání, z kapsy vyhání.

Protože cesta s plně nabitým vozem s dojezdem 132 km dle palubního počítače Praha – Pardubice 94 km byla rychlá, částečně po dálnici 80-90 km/hod. za 1 hod 24 min. a bez potíží.

Kvůli úspoře jen tolik a bez topení, venku bylo +4 C, počasí mi nepřálo. Údaj 132 km mne trochu překvapil jako malý. Protože kopíruje můj Peugeot Ion s papírovým dojezdem 150 km, kdežto dodávka Nissanu má mít papírově až 170 km.

Podobně rychle proběhlo nadvakrát rychlodobití před prodejnou pardubického Nissanu Auto In, zhruba 1 hodinu. Nejprve rychle na 80%, pak podruhé zapnuto pomaleji na 100%. Samozřejmě včetně současného vytápění vozu naplno, aby teplo neubíralo kapacitu baterií. Ve 22 hodin v Pardubicích jsem měl dobito.

Pak jsem se ještě příjemně u kávy zdržel s technickým ředitelem, který do mého příjezdu nabíjel Nissan Leaf, a další hodinka byla pryč. Jen díky tomu jsem získal kontakt na soukromou rychlonabíječku majitele elektrické dodávky Nissan ve Vyškově.

Je daleko blíže k Ostravě, než ta poslední brněnská, rychlonabíječka od ČEZu u prodejny AAA auto. Přes SMS komunikaci s pánem, který dlel právě v zahraničí, jsem na ni získal přístup. Patří mu za to můj velký dík.

Kvůli neustále trvající neexistenci sítě rychlonabíječek v ČR, na Moravě a ve Slezsku obzvláště, jsem musel z Pardubic šikmo dolů na jih. Přes Českomoravskou vrchovinu, zvanou oprávněně Vysočina.

Do Brna, kde jsou aktuálně 4 rychlodobíječky. Teplota +-0 C, táhlé a vysoké kopce, sníh s deštěm. I přes jízdu 50-60 km/hod. a bez topení se 139 km vzdálenosti Pardubice – Troubsko u Brna ukázalo být na dodávku hodně.

Po 2 hodinách jízdy, včetně kontroly noční policejní hlídkou na liduprázdných cestách a jejího údivu nad tak velkým elektromobilem, ukazoval palubní počítač dojezd jen 19 km a 2 dílky baterie. Ovšem dle navigace 25 km před cílem, kdy mne čekaly ještě pěkné kopečky. V následujícím táhlém kopci zůstal ze dvou dílků baterie dílek jediný.

Před Velkou Bíteší jsem se proto nuceně zdržel v jedné továrně v průmyslové zóně. Noční směnu jsem poprosil o zásuvku 230V 16A a 1 hodinu pomalu dobíjel. Bohužel, na silnější 400V 32A jsem neměl kabeláž.

Nissan mne vybavil jen kabelem s Mennekes zásuvkou a originál továrním kabelem do domácí zásuvky 230V 10A. Redukcí žádnou. Mezitím jsem pracoval na notebooku. Pracovní nezávislost díky mobilnímu připojení je k nezaplacení.

Tak jsem se nakonec dostal k nejbližší rychlodobíječce v Troubsku, parádní sestavě od NetDataComm. S jedním dílkem baterie a 17 km dojezdu. Po rychlém nabití za 23 minut na 82%, kdy jsem pojedl z vlastních zásob a vytopil vůz na +30 C, jsem ve 3 hodiny ráno vzal dalších 48 km po dálnici rychlostí 130 km/hod.

A dobíjel až ve Vyškově na stojanu, který nyní montuje ČEZ jako své rychlodobíječky. Tady ho má pán vybaven kabely Combo, CHAdeMO a konektory Mennekes a 5kolíkem 400V 32A.

To jsem se i hodinku prospal, když jsem nastavil dobíjení rovnou v kuse na 100%. Mělo to vyjít i s malou rezervou do Ostravy, po staré cestě, piánko 50-60 km / hod.. Jenže rychlodobíječka nedovolila dobít poslední dílek a skončila na 96%. Je však otázkou, zda by mi 100% pomohlo.

V 5 ráno jsem po několika pokusech získat 100% nabití pokračoval v převozu. S rezervou dojezdu 10 km oproti cíli cesty jsem jel z Vyškova až do Hranic na Moravě. V Hranicích začaly kopečky a bylo hotovo. I přes jízdu 50-60 km/hod. a bez topení po celou cestu, byl dojezd za chvíli roven zbývající vzdálenosti a pak už jsem se jen posouval do mínusu. Počasí se nezlepšilo, pršelo, +3 °C.

V 7 ráno jsem v Novém Jičíně dobíjel u ochotné obsluhy ze zásuvky před vchodem do bistra na soukromé pumpě u prodejny a servisu Renault. Měl jsem to ještě 48 km domů a dojezd byl už jen 18 km.

Protože jsem jim opakovaně po chvíli 3x vyhodil jističe, přesunul jsem se výše na Benzinu. Ochotný franšízant mi zapojil nabíječku do zásuvky ve skladu. U ní byla jistota, že v okruhu s ní nejsou žádné další spotřebiče, což byl předtím důvod vyhazování pojistek.

Jakmile naběhla lednice, jistič to nevydržel. Po snídani jsme s ochotným franšízantem probrali možnosti vybavení čerpacích stanic dobíjením a v 10 hodin jsem slavnostně dorazil do Ostravy na VŠB-TUO. S dojezdem 16 km a 1 dílkem baterie.

Na přesun Praha – Ostrava jsem plánoval 5 hodin plus 3-4 dobíjení po půl hodině, tedy max. 7 hodin. Trvalo to ovšem neskutečných 13,5 (bez hodinky zdržení v Pardubicích) a ještě byli cestou 2x ochotní lidé, co poskytli zásuvku zdarma a 1 elektromobilista, který poskytl zdarma svoji rychlodobíječku.

Jsem sice tarifní zákazník programu Elektromobilita ČEZ, ale zde mi to bylo k ničemu. Poslední jejich rychlodobíječka v Hradci a v únoru 2015 jen jediná na Moravě v Brně opravdu nestačily.

Na dálnici D1 byla ještě čerstvě u Humpolce pomalá. EON ani RWE či další firmy v ČR elektromobily asi neznají, takže místo cestování jde více méně o dobrodružství a setkávání se s dobrými lidmi.

Po městě a okolí to s elektromobilem jde snadno, mezi městy a dále v ČR jen s Teslou Model S. Ostatní elektromobily, s papírovými dojezdy 150-200 km, se bez fungující sítě rychlodobíječek prostě neobejdou. 


Denní používání elektrické dodávky pak bylo podobné, jako u malého městského elektromobilu Peugeot Ion. Jen musíte dávat pozor na velikost. Zrychlení je sice slušné, ale ne tak ohromující. Jízda a ovládání vozu v provozu jinak nevybočuje ze standardů dodávek všeobecně, pouze je tichá, bez zápachu spalované nafty a bez vibrací motoru.

Praktické věci – odemykání i startování bez klíče, mnoho volného místa i velký nákladový prostor potěšily. Převozu 160 lahví piva, de facto 8 bas, byl jen hračka. Musel jsem ovšem dbát na dojezd. Pokud byla možnost, dávat auto opravdu nabíjet. Zvláště na městských čtyřproudovkách mizel před očima.

Trochu to zachraňovala rekuperace. Má dva módy a vyplatí se jezdit na ten silnější, písmeno B. Se zařazením klasické páky jako u automatu do polohy D je sice auto svižnější, ale pokud sundáte nohu z pedálu, tak se místo brždění dočkáte jen mírného zpomalování.

Jednak to byl pro mne nezvyk, řídím elektromobil jen kotníkem pravé nohy a pedálem „plynu“, jednak jsem musel přešlapávat na klasickou brzdu. A nedobíjel. V kombinaci s módem Eco, zapínatelným tlačítkem na palubovce, se dočkáte o něco delšího dojezdu.

Digitální displej počítače vozu informuje jak o dojezdu, tak kapacitě baterie, času potřebnému k jejím pomalému nabití, hodinách, venkovní teplotě, počtu kWh získaných rekuperací, ale i okamžité spotřebě elektřiny a průměrné spotřebě.

Ta se mi většinu času držela na 17,5 kWh na 100 km. Potěšila rychlonabíječka ČEZ, mezitím namontovaná v Ostravě, často jsem u ní cestou tam i zpět na chvíli zastavil. Procenta nabití rostou před očima. Ostatně dobíjel jsem na ní i před cestou zpět do Prahy.

Velmi pohodlně se do vozu nastupuje a vystupuje z něj, jak vepředu běžnými, tak vzadu posuvnými dveřmi. Přístupný je dobře zadní prostor pátými vyklápěcími dveřmi. I na nich je pak tlačítko k uzamčení vozu. Stejně jako na dveřích řidiče a spolujezdce.

Zvláště rozvážková služba určitě přivítá možnost vůz nevypínat na zastávce. Prostě jen stačí zastavit a zapnuté (nastartované) vozidlo nechat tak. Pokud náhodou poodejdete kousek dále s klíči v kapse, nikdo s ním stejně neodjede. Můžete ho samozřejmě vypínat, stačí stisk tlačítka a páka v poloze P.

V autě je dostatek odkládacích míst a přihrádek. Sedadla jsou pohodlná, ta zadní nadvakrát sklopná směrem dopředu, čímž získáte z pětimístného kombi rovnou ložnou plochu dvoumístného vanu. Výhled z auta je dostatečný a díky velkým zrcátkům ani nepostrádáte parkovací senzory.

Nabíjecí zásuvky jsou v čelní masce mezi světlomety, jak pomalá, tak rychlonabíjení CHAdeMO. Jen škoda, že ne uzamykatelné a večer bez podsvícení. U elektrických Nissanů je velmi praktický systém 3 velkých modrých kontrolek pod čelním sklem, z dálky indikujících blikáním nabíjení vozu a počtem stále svítících i úroveň nabití baterie po třetinách.

To mne přivádí ke zpáteční cestě z Ostravy do Prahy. Po špatné zkušenosti s dojezdem jsem se rozhodl zastavit plánovaně v Přerově, na soukromé pomalé dobíječce. Abych bez potíží dorazil do Vyškova. Při předvádění auta místnímu majiteli Nissanu Leaf jsem zapnul i topení v době nabíjení.

Pak jsme vůz opustili a šli na kávu a prohlídku výrobních prostor. Když jsme se vraceli k vozu, stále blikaly 2 kontrolky ze tří a svítila jen jedna. Následovalo hledání příčiny pomalého nabíjení, když mělo běžet tempem 3,6 kW/hodina.

Když už jsme prohlédli kabelář, nabíjecí wallbox i jeho připojení do sítě a pojistky, otevřel jsem dveře vozu a bylo jasno. Nevypnul jsem topení. Ovanulo mne letních +27 C, leč ubralo z 3,6 kW nabíjení minimálně 1 kW. Neplánovaně jsem tedy ještě hodinu poseděl na místě a pak vyrazil do Vyškova.

Dodávka udržovala rychlost 80-90 km / hod. po D1 až do Vyškova, odkud jsem si po půl hodince rychlonabíjení dovolil vyrazit 130 a více do Troubska u Brna. Hodina nabíjení do plna a vzhůru do kopců Vysočiny. S 92% a 137 km dojezdu.

Poučen z nouzového nabíjení v průmyslové zóně jsem měl dohodnuto nabíjení u Hlinska v autoservise místního majitele elektromobilu Peugeot Ion a dvou fotovoltaických elektáren. Předvedení vozu a následná prohlídka elektrárny ukrátily čekání na pomalé dobíjení.

Z Hlinska to do Pardubic není daleko a rychlodobíječka Aut In byla volná. Nezdržoval jsem se, nabil během 40 minut na necelých 100%, mezitím zvládl snídani v blízkém Globusu a dálniční rychlostí vyrazil do Prahy.

Výjezd z Ostravy ve 20:30 hodin, dojezd do Prahy v 11 ráno. 14,5 hodiny cestování mne sice nepotěšilo, ale už jsem s nimi počítal. Dvě hodiny by se daly ušetřit při setkáních s pomalým nabíjením, ale měl jsem rezervu a nespěchal.

Celkový dojem z Nissanu e-NV200? Příjemná jízda, jednoduché ovládání, prostor. Pro kombinaci práce a rodiny bych ovšem doporučil vyšší verzi v plné výbavě a příplatkově i silnější palubní nabíječku a navigaci s parkovací kamerou. Jediné zklamání bylo z dojezdu, ale byla to předprodukční verze auta. Protože plně zatížený vůz lidmi s nákladem vzadu si řekl o řádnou porci elektřiny.

Tady si stejně myslím, že Nissan mohl baterie přidat. I na úkor užitečné hmotnosti. Přeci jen stejných 24 kW pro osobní pětimístný aerodynamický Nissan Leaf a totéž pro dodávkovou pětimístnou krabici s nákladem je nepoměr. A nejen proto, že má aerodynamiku letící cihly.