Osamu Okamura je architekt a šéfredaktor odborného magazínu ERA21. Narodil se v Japonsku, ale dlouhodobě žije a pracuje v České republice. Zeptali jsme se ho na jeho názor na roli osobní dopravy v současných městech, přírodní stavitelství a další témata.
foto: Zuzana Morávková
Dočetl jsem se o vás, že nemáte vlastní auto, ale sdílíte jedno v rámci rodiny. Myslíte si, že mít osobní auto je dnes přežitek a že tento fakt se ještě více zvýrazní v následujících letech? Nebo je snížená “fascinace auty” jen přechodná záležitost a nové technologie jako elektromobily, plug-in hybridy a auta na vodík opět u mladé generace obnoví zájem o automobily?
Osamu Okamura: Ano – využívám luxusu, který nabízí klasické evropské město, a to možnosti pohybovat se po něm pěšky. Výhodou života v Brně je, že bydlení v centru je na rozdíl od Prahy finančně dostupné. Do práce jezdím veřejnou dopravou, která také není všude ve světě samozřejmostí. A mezi městy se pohybuji autobusy či vlaky, které mi umožňují během cesty v klidu pracovat. Nakonec tak vzniká zčásti i náš rozhovor. Jen v minulém týdnu jsem se takto přesouval mezi Brnem, Prahou, Frankfurtem a Vídní. Automobilem by to bylo velmi únavné a navíc velká ztráta času. Nejsem ale žádný dogmatik, v řídce osílené krajině nemáte příliš na výběr. Na rozdíl od měst, kde automobily spíše překáží. Hlavním problémem aut totiž nejsou exhalace, hluk nebo oslabování sociálních vazeb mezi lidmi, ale jejich velikost. Auta jako taková zabírají prostě příliš mnoho cenného městského prostoru a to jak během jízdy tak ve stavu klidu. Stačí když si představíte plochu, kterou zabere jeden městský autobus pro 50 cestujících, ve srovnání s plochou, kterou zabere ve městě 50 automobilů s jednotlivými řidiči za volantem. Historické město se ucpává, zatímco nově stavěná prostorově “nafouknutá” automobilová města, jakých jsou třeba v Americe mraky, jsou nenávratně pro pěší pohyb ztracena. Britský teoretik Deyan Sudjic říká, že města, která nedávají svým obyvatelům vybrat a nutí je používat automobily, odsuzují lidi k chudobě. Pořízení automobilu ani jeho provoz totiž nejsou levnou záležitostí, i náklady na budování dopravní infrastruktury jsou obrovské. Stejné peníze můžete v bezautomobilovém městě investovat třeba do svého vzdělání nebo do kultury. Jak vidíte, hybridy v tomto ohledu nejsou vůbec žádným řešením.
Dnes se ukazuje, že osobní auto není do města ten úplně nejvhodnější dopravní prostředek. Jakou roli podle vás mohou/budou automobily hrát ve městech budoucnosti vzdálené řekněme dvě desetiletí? Budou se měnit lidé, auta, města, nebo všechno dohromady a jak?
O.O.: Už v návaznosti na dnešní krizi se volá po zefektivnění a především zkompaktnění města. Tedy jde o snahu dosáhnout vyšších hustot osídlení, které jsou energeticky i dopravně podstatně méně náročné. Ruku v ruce se zahušťováním jde však i o zásadní zkvalitňování městského prostředí, tedy nelze mluvit o návratu zpět před období průmyslové revoluce, ke středověkému městu za hradbami. Jde naopak o maximální obyvatelnost center měst s vysokým standardem kvalitního bydlení ve všech kategoriích s mixem pracovních příležitostí, zdravým prostředím, ze kterého není třeba o víkendech utíkat, město postavené na evropském sociálním cítění a prostupnosti, udržitelných přístupech nebo technologiích, alespoň částečně potravinově soběstačné, zasíťované informačními dálnicemi, pokterých proudí data, ne automobily, město bezpečné a pro život atraktivní. V takovém městě naleznete vše ve svém blízkém sousedství, většinu věcí vyřídíte osobně přes ulici, zbytek telefonem a elektronicky. Pokud výjimečně budete potřebovat automobil pro převoz nákladu, po cestu s nemocným k lékaři nebo pro cestu na dovolenou s rodinou, můžete si ho vždy vypůjčit, odpadne vám tak hodně starostí, stresu a nákladů.
Jaký je váš názor jakožto architekta na to, že se dnes města a krajina jako taková podřizují diktátu osobní dopravy?
O.O.: Je to obecně velmi nehospodárný trend. Na základě rozvoje automobilismu se začala sídla i výrobní závody rozptylovat po krajině a k železnici se postavila zády. Došlo k takovému rozředění struktury osídlení, že další provoz železnic se nyní zdá být v mnoha místech republiky nerentabilní a je nutné jej dotovat. Teprve teď sklízíme plody procesu automobilizace, který byl započat témeř před sto lety. Setrvačnost pomalé proměny struktury osídlení je obrovská. Tedy lidé nepřestali jezdit vlakem ci jinou veřejnou dopravou, protože by nechtěli, ale protože jim to již stávající rozvolněná struktura osídlení neumožňuje. Automobil způsobil smrt města. Nyní na to doplácíme všichni.
V Evropě ani v Japonsku, pokud vím, města nevznikají na zelené louce jako v USA nebo Číně, není možné je prostě od začátku navrhnout znovu. Namísto toho procházejí jakýmsi organickým procesem postupné přeměny. Pokud byste ale mohl postavit město na zelené louce, jak by vypadalo, čím by se lišilo od těch současných?
O.O.: Doba, kdy byla města navrhována architekty je již snad – naštěstí – definitivně pryč. Většina z modernistických měst, která takto vznikla byla katastrofální. Sociální inženýrství selhalo. Podobné rozčarování přinesly developerské podnikatelské aktivity z posledních let. Doporučuji si přečíst krátký text “Co se to stalo urbanismu?” od Rema Koolhaase, pro lepší pochopení současného bodu nula. Základem všeho je schopnost přijmutí faktu, že dobré a životaschopné město vzniká procesem “zdola nahoru” a ne “shora dolu”.
Jak se stavíte k aktuálnímu trendu přírodního stavitelství, využívání přírodních materiálů jako jsou dřevo, sláma, hlína apod.?
O.O.: Jako materiály, které mají své jasné fyzikální a technologické limity, co se týká pevnosti nebo únosnosti, zůstanou spíše doménou nízkopodlažní zástavby, jejíž hustota není pro centra současných měst dostatečná. Romantismus prostě musí jít stranou, přírodní udržitelnost ve městech nahradí spíše hospodaření s místem a s energiemi postavené na vyspělých technologiích. Na venkově ale určitě mají své místo, ovšem opět s nutnou dávkou racionality. Podívejte se třeba na Dům v kožichu od architekta Petra Suskeho, to je nádhera. Nebo moderní dřevěné stavby Giona Caminady ve švýcarském Vrinu.
Mohou podle vás v budoucnosti nahradit osobní auto malá lehká elektrická vozítka pro jednu až dvě osoby, které už dnes některé automobilky jako Renault či Nissan prezentují?
O.O.: To je docela možné. Jednodušší, rychlejší, skladnější a levnější variantou je však z mého pohledu elektrický skútr nebo elektrokolo, které si v budoucnu dobijete zdarma z fotovoltaických panelů na balkoně nebo na střeše domu. Pamatujte na to, že větší část dne, kdy ve svém autě nesedíte, všem jen překáží. V Berlíně už z tohoto důvodu nedávno změnili legislativu pro povolování novostaveb – parkovací místo pro automobil ke každému bytu již není povinností, nyní stačí stání pro kolo. Výstavba se tak výrazně zlevnila, vydělali na tom všichni.
V čem podle vás spočívá největší architektonický/urbanistický problém měst jako je Praha a Brno, či obecně českých měst ve srovnání s vyspělejším zahraničím?
O.O.: Jak asi tušíme, největší problém českých měst je v korupčním a klientelistickém prostředí v jejich vedení. Pod tlaky různých lobistů se příliš nedaří ani pojmenovat pravdivě problémy, natož vypracovat nějaká koncepční řešení. Diskuze o urbanismu u nás po delší přestávce dvou minulých dekád opět začíná, doufejme, že se to výrazněji projeví také v počtu veřejných urbanistických soutěží v našich městech. Jiný lepší nástroj odborné diskuze neznám.
Pan Okamura buď vědomě
Pan Okamura buď vědomě lže nebo svému vzdělání v oblasti architektury moc nedal. Je samozřejmě pravda, že socialistické sociálně-inženýrské experimenty v oblasti výskytu ložisek uhlí nebyly nejšťastnějším příkkladem urbanistiky, nicméně např. dílo všeobecně uznávaného architekta Gočára je příkladem geniálního a jasnovidného přístupu k vytváření městské aglomerace „shora“. Pokud by se radní z krásného města na východě čech nerozhodli mařit jeho plán nekoncepčními kroky ba naopak by na něj vhodně navázali, fungoval by i nadále dokonale i po stovce let.
Myslim, ze jste jen
Myslim, ze jste jen nepochopil/a, co tim chtel pan Okamura rici…
Pobavilo mně ono propojení
Pobavilo mně ono propojení „informační dálnicí“. Já bych řek, že v budoucnosti bude třeba zavést nejvyšší dovolenou rychlost na té vaší „informační dálnici“. Vidím to tak na 130 kb/s na vesnici a na 50 kb/s ve městě. Pomalu je správně, áááno!!! A pro bioekofairtradecyklisty zavedeme tempo 30, protože proto.
Jako bez legrace, rychlost je třeba regulovat. A všude. Pomyslete na matky s kočárkama… Rychlost zabíjí. 🙂
Tak prosím, ja vám poviem
Tak prosím, ja vám poviem že bez auta by som sa do Brna nedostal, a to bývam asi len 80 km ďaleko. Hodonín-Brno problém nie je, ale ísť hromadnou dopravou zo Skalice do Hodonína je utrpenie, aj keď je to len 12 km. Keď nájdete spoj, ktorý to zvládne za hodinu, tak si môžete gratulovať. Takže cesta, ktorá by mi autom trvala hodinu a pol, mi takto bude trvať cez tri hodiny a za výrazne vyššiu cenu (ak beriem v aute 2 kamarátov, vychádza to lepšie). A čo sa týka toho využívania luxusu, tak neviem či sa dá takto označiť preplnená šalina a označenie „studentská naplavenina“. Takže pán Okamura, ja vám to neberiem, využívajte si ten luxus bicykla a hromadnej dopravy. Niektorí ľudia to auto potrebujú a hromadná doprava im v istých prípadoch osobné auto nenahradí.
Pan Okamura píše o
Pan Okamura píše o dopravě uvnitř měst. Ne mezi městy. Jinak, ono by to ze Skalice do Brna šlo, jen by musela být vůli a ta není (mám známé tam a vím, jak to tam teď vypadá).
Typickej debílek. Pane
Typickej debílek. Pane Okamuro, takže auta zavinila smrt města ? U nás ve městě je spousta aut a všichni normálně žijeme. Naopak. Až kreténi jako vy auta z měst vyženete, nastane smrt města.
Dela ze sam neni
Dela ze sam neni zkorumpovany cyklolobbista.