Indukční bezdrátové dobíjení elektromobilů se pomalu dere do popředí. Pozornost příznivců inovací v ekologické a tiché veřejné dopravě si aktuálně zaslouží německý regionální autobusový dopravce Rhein-Neckar-Verkehr GmbH (RNV). Vyzkouší totiž pro MHD inovativní systém nabíjení elektrických autobusů.
foto: Bombardier
Pilotní projekt bezdrátového indukčního dobíjení se uskuteční příští rok v rámci testů dvou elektrobusů na lince číslo 63 ve městě Mannheim. Vozidla budou vybavena indukčním dobíjecím systémem technologie Primove od společnosti Bombardier Transportation.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Rychlovlaky s bezdrátovou technologií přenosu energie? V Jižní Koreji!
Jak to celé bude fungovat? Jedná se o systém indukčního nabíjení, který využívá nabíjecí desku situovanou pod povrchem vozovky. Ta na základě indukce magnetického pole pošle energii přímo na sběrnici baterii namontovanou na podvozku autobusu.
Společnosti zainteresované v tomto projektu chtějí demonstrovat, že elektrický autobus může absolvovat náročnou trasu (a to jak profilem, tak kilometrově) bez zastavení na dobití baterií. Konečně se tak můžeme zbavit kabelů, dlouhých nočních dobíjení a problémů s krátkým dojezdem, což jsou nejčastější argumenty kritiků současných elektrobusů.
Nabíjecí podložky budou instalovány na zastávkách trati autobusové linky číslo 63 a aktivují se pouze v případě, kdy nad nimi bude vozidlo stát. Bude tak schopno jet bez přestávky a nabíjení bude probíhat při výstupu a nástupu cestujících.
Další výhodou, kterou indukční systém nabíjení přináší, je pochopitelně v úspoře kapacity baterií. Ty vzhledem k průběžnému nabíjení nebudou muset být tak objemné, a tak ve vozidle zbude více místa pro cestující.
Dva elektrobusy budou v Mannheimu na zkoušce po dobu 12 měsíců a jeho financování zajistí Ministerstvo dopravy, stavebnictví a rozvoje měst částkou 3,3 milionů eur.
Indukční nabíjení již ve veřejné dopravě vyzkoušeno bylo, a to na železniční trati v Augsburgu. Italský Turín obdržel své první „bezdrátové“ elektrobusy již dokonce v roce 2003 a Utah State University oznámila testování elektrických autobusů na konci roku 2012.
Nevim, ale podle meho tam
Nevim, ale podle meho tam asi nebude zas az tak velka baterie, aby tam musely byt nejake obrovske vykony.
Dale nevim proc by mela byt nabijecka na kazde 2-3 zastavce. To mi chcete rict, ze by autobus neujel ani kilometr? Ve mestech jsou misty zastavky treba jen 300-600 metru od sebe. Takze je podle me nesmysl, aby byla nabijecka na kazde 2-3 zastavce, bohate bude stacit po napr. 5-10 km. Stejne ty zastavky na nabijeni toho moc nestihnou, ale pomuzou podobne jako rekuperace.
Nejvic se bude stejne nabijet v konecnych, kde vetsinou autobusy stoji vice jak 10 minut. V tech konecnych by to mohlo byt odstinene, dal od lidi, takze i vetsi vykon, nebo rovnou by to pichnuli do zasuvky.
Takze baterie by opravdu mohla byt v takovemhle autobusu hodne mala, treba jen na 50-80 km jizdy.
Nabíjení na konenčné…
Nabíjení na konenčné… pominuli nutnost mít vyškolenou obsluhu na práci s elektrickými zařízeními(ikdyž spec. nabíjecí konektory pokud nejsou zastrčeny nenabijí…) je pořád výhodnější provozovat pomocí kabelu … Ale řidič nesmí během pauzy ani zastrčit konektor 😀
No zní to pěkně. Jen
No zní to pěkně. Jen nevím, jestli nabíjení cca 30-60 sekund bude pro autobus stačit. Déle autobus na zastávce kvůli nástupu cestujících v MHD nestojí.
Tak na každé třetí
Tak na každé třetí zastávce bude stát 5 až 10 minut. To snad nikomu vadit nebude. Každého bude hřát vědomí, že jede ekologickým vozidlem, a tak si ráno rád na cestu přivstane.
Napad je to vyborny a
Napad je to vyborny a pravdepodobne jedina schodna cesta. Hlavny problem bude asi v instalacii, vodotesnosti, bezpecnosti (aj odolnosti voci kradezi) a udrzby vedenia pod povrchom cesty.
tak zrovna v těchto
tak zrovna v těchto aspektech bych hlavní problémy neviděl. Instalaci bych neviděl příliš odlišně od běžných prací na silnici, kromě dodržení přesné geometrie uložení.
Vodotěsnost z důvodu absence kontaktních ploch lze zcela vyřešit paramagnetickou izolací cívek, např. zalití do monobloku izolačního materiálu s chladícími kanály. Zkuste se podívat na nabíječku Magma která fungovala už u EV1 🙂
Bezpečnost se zde musí řešit především během vlastního fungování vlivu elmag. indukce na cestující a okolí. – Zde je opravdu problém, resp. velký otazník…
Údržba souvisí s instalací…
No a tiez treba pocitat s
No a tiez treba pocitat s cenou.
Až v první
Až v první řadě…
Celkově vychází prvotní investice do takto husté infrastruktury nejhůře, na druhou stranu vozidla by mohla být „levnější“.
V současnosti běží několik zkušebníc provozů, např ABB či Škoda Transportation, které se snaží ověřit, jaký systém je nejvhodnější pro jaký provoz.
Odtienit to nebude vobec
Odtienit to nebude vobec jednoduche.Skor sa to bude dat pouzit len ako nejaky dobijaci usek (vyhradena cast cesty), kde nebudu mat ostatne auta, ani ludia pristup.
Pokud si vzpomínám, tak
Pokud si vzpomínám, tak dobíjení elektrobusů už zkoušeli v NSR na jednom zkušebním městském úseku už v 60-70 letech minulého století jako jedno z možných řešení, kromě přípojného energetického zdroje jenž se tahal za busem a měnil se na konečných. Co vím tak největším problémem bylo a je rušení a odrušení přenosové soustavy. V minulém století měli problém s rušením radiového vysílání v dost velké vzdálenosti od zkušební cesty. Článek o problémech tehdy vyšel i v T 83 časopisu.
V tom zářením do okolí
V tom zářením do okolí bych to tak horké neviděl, jde o indukční vazbu a většina magnetického toku bude stejně v magnetickém obvodu (feritu). Horší to bude s účinností, ta bude dost mizerná i na vzdálenost 30cm, nemluvě o tom, že tam není jen to „trafo“, ale i výkonová elektronika. Mám takový pocit, že tady by byla výhodnější rezonanční vazba, ta ale zas víc vyzařuje a provozuje se na vyšších frekvencích:(. Sám jsem zvědav, kudy povede ta správná cesta …
mimo téma: Podle Vašeho
mimo téma: Podle Vašeho jména… nemáte něco společného s FEL při ZČU?
Dobrý den,
ono, máte
Dobrý den,
ono, máte pravdu. Snad to není přitěžující …
Spíše vůbec, jinak bych
Spíše vůbec, jinak bych měl stejný problém;)
To rád slyším, milerád
To rád slyším, milerád si v případě zájmu vyměním nějaké poznatky z této problematiky. Pár chvilek se bezdrátovým nabíjením na katedře zabýváme 🙂
Takže jsem se trefil
Takže jsem se trefil úplně přesně:)
Velice rád bych se dozvěděl cokoliv nového, bohužel nemám nic jako protihodnotu:(
Jinak pro upřesnění, jste mi loni seděl v komisi při obhajobě DP o provozu el. Smartu…
Tak to jsem rád, že jste
Tak to jsem rád, že jste zůstal u tématu. O protihodnoty nejde, když budete mít chuť a čas, tak se stavte na kus řeči.
S problémem vysokých
S problémem vysokých výkonů jsem se již setkal na více místech, docela mi vrtá hlavou, proč se nabíjecí výkon nerozloží na 2 a více cívek (menší rozměry i přenášený výkon).
Co se týče EMC, menší geometrická vzdálenost mezi cívkami (případ pohyblivých cívek ve vozidle), zmenší velikost rozptalového mag. toku v okolí cívek. Zbytek by se dal ještě eliminovat pomocí stínění (uzemněným, ale to bych viděl jako krajní ztrátové řešení).
Ale souhlasí, že infrastruktura bude drahá, pokud by musela být cívka na každé 1.-3. zastávce…
Je otázkou, zda by nebylo výhodnější přímé elektrické nabíjení s pomocí supercap…
„… že elektrický autobus
„… že elektrický autobus může absolvovat náročnou trasu (a to jak profilem, tak kilometrově) bez zastavení na dobití baterií. Konečně se tak můžeme zbavit kabelů, dlouhých nočních dobíjení a problémů s krátkým dojezdem…“
Ano, indukce je z tohoto pohledu zajímavá, ale ještě to neozkoušeli v dlouhodobém provozu – EMC (mají výkon >200 kW), robustnost konstrukce (mechanismus pohybující několiksetkilogramovou přijímací cívkou na podvozku vozidla)…
A na závěr úspora lajn nahoře znamená investice do cívek pod povrchem. Nula od nuly pojde. Nejsem proti tomu, jsem zvědavý na provozní zkušenosti. Ale je to hodně drahé a tak rozvoj bude asi jen pozvolný.