Pokud usilujete o co nejnižší náklady na palivo, pak raději ani nečtěte dál. Historicky první hybridní model s manuální převodovkou totiž přistupuje ke kombinovanému pohonu úplně jinak, než tomu bylo doposud zvykem. A pravdou je, že své fanoušky si jistě najde. Především mezi lidmi, kteří na sebe rádi upozorňují. S Hondou CR-Z se po sedmi stech kilometrech loučilo opravdu obtížně.
Hybridní „céerzetko“ by se dalo ve zkratce označit jako model CR-X pro nové tisíciletí. Futuristickému designu se nedá nic vytknout. Agresivní maska vybavená LED světly pro denní svícení spolu s charakteristickou zádí propůjčuje vozu sportovní vzhled, který vzbuzuje obdiv. Vystřídal jsem již řadu vozů různých kategorií, ale dosud nikdy jsem se nesetkal s takovým zájmem okolí. Za pouhých sedm dní bylo auto nespočetněkrát vyfoceno, lidé se vyptávali, jak že je to s výkonem a „maximálkou“. Samozřejmě byl předmětem zájmu hybridní pohon, ale někteří o elektromotoru neměli nejmenší potuchy a vůz je přesto zaujal na první pohled. Honda CR-Z klame tělem a evokuje na parkovišti přítomnost supersportu, který se musí okamžitě zachytit mobilním telefonem.
Pod kapotou
Konstruktéři Hondy nevsadili na přeplňovaný motor, jak je tomu v poslední době zvykem. Atmosférická patnáctistovka s výkonem 114 koní v 6400 ot./min. a vysoce posazeným maximem točivého momentu (145 Nm ve 4800 ot./min.) by s dynamickým zjevem vozu určitě nekorespondovala. Že by to snad mohl zachránit 10kW elektromotor umístěný mezi motorem a spojkou? Odpověď zní: ano. Kombinací obou agregátů dosahuje vůz točivého momentu 174 Nm už od 1000 ot./min. a maximálního výkonu 124 koní v 6100 ot./min.
Související:
Test: Honda Insight 2010
Test: Toyota Prius, hybrid třetí generace – úvod
Test: Lexus RX450h – tichý, komfortní a klidný (1.)
Výše zmíněné hodnoty nebudí zrovna respekt. Podle mého názoru by si takové auto, jako je CR-Z, zasloužilo přeci jenom o něco silnější motorizaci. Ale není třeba smutnit. I s tím co je k dispozici se dá jízda náležitě užít. Čísla v tomto případě ráda matou, a tak je člověk po usednutí za volant příjemně překvapen.
Vítejte na palubě letu číslo …
Spíše než usednutí za volant by se dalo použít spojení ulehnutí do kokpitu. Modře nasvícený interiér je zvlášť večer opravdu efektní. Přístrojová deska je schopna poskytnout spoustu informací na jednom místě. Centrem je otáčkoměr s integrovaným digitálním tachometrem, který hraje všemi barvami, tak jako u Insightu. V případě, že řidič jede jako beránek, zabarví se prstenec okolo tachometru do zelena. Přidáním plynu pak plynule přechází v modrou. Po zvolení režimu „sport“ přijde na řadu agresivní rudá barva, která je neměnná a nerozptyluje řidiče v tu chvíli nepodstatným údajem o ekonomice jízdy.
Tím ale výčet funkcí nekončí. Stále je k dispozici indikátor asistence či rekuperace elektromotoru, okamžitá spotřeba a také ukazatelé stavu paliva a energie v baterii. Údaje klasického palubního počítače jako průměrná spotřeba, předpokládaný dojezd, atd. může vystřídat třeba schéma toku energie v hybridním systému. Po vzoru Insightu také řidič muže pěstovat svoji virtuální zahrádku – čím více kytiček posbírá, tím ekonomičtější a ekologičtější je jeho jízda. Přidáme-li ještě systém doporučení rychlostních stupňů, je zřejmé, že palubní deska dokáže poskytnout v každý okamžik spoustu informací.
Asi největším překvapením v interiéru je extrémně nízký posed, který vyžaduje také poklopení opěradla více vzad. Pokud tato přání vozu řidič nerespektuje, dost možná si natluče o strop. Cestování v této poloze je však překvapivě pohodlné, jde jen o zvyk. O pohodlí se však nelze bavit v souvislosti se zadními sedadly, což napovídá provedení 2+2. Bez posunutí předních sedaček vpřed je přeprava dospělých pasažéru vzadu nemožná. Pokud už se interiér podaří přizpůsobit, lze se pohybovat maximálně na vzdálenost pár kilometrů. V nouzi se může určitě hodit, v praxi se však jedná o specifický druh tortury.
Zadní sedadla přeci mají své výhody. Dá se na ně rychle odložit nějaké to zavazadlo, převézt dítě v autosedačce, ale hlavně – dají se sklopit. Z maličkého kufříku se rázem stane, s přihlédnutím ke kategorii vozu, pořádný zavazadelník o objemu až 401 litrů (dle užité metodiky). Na rovinu si však přiznejme, že se jedná o dvoumístné auto.
Připoutejte se, prosím. Startujeme!
A to ne zrovna jednoduše. Nejdřív zasunout klíček, otočit a až pak stlačit startovací tlačítko. Odměnou za tento nepraktický úkon je však krásný zvuk linoucí se z výfukového potrubí. Výchozím režimem jízdy je docela logicky ten prostřední – Normal. Tím pádem je nastavení škrticí klapky, řídicí jednotky, posilovače řízení a klimatizace kompromisem mezi ekonomikou provozu a dynamikou.
Zajímavější jsou však oba extrémy – režimy Econ a Sport. První z nich ocení člověk hlavně při popojíždění ve městě. Systém Stop&Start ochotně vypíná motor a významně tak snižuje spotřebu. Kdo by se bál nějakého zdržení, může být v klidu. Motor naskočí bez zbytečných průtahů po sešlápnutí spojkového pedálu. Průjezd přes Prahu ve všední den kolem páté odpolední byl ostatně prvním úspěchem CR-Z v testu. Dodržoval jsem doporučené rychlostní stupně, přizpůsoboval jízdu barvě podsvícení, ale přesto nezdržoval. Výsledkem byla velice příjemná hodnota 5,5 l/100 km. Tedy o šest desetin lepší než oficiální údaj Hondy pro městský provoz.
Dopravní situace hrála mild hybridu do karet. Kolona často zastavovala a motor tak mohl být vypnutý. V případě pomalu jedoucí zácpy by se spotřeba zvyšovala v důsledku faktu, že CR-Z neumí jet pouze na elektřinu. Významnou roli v úsporách hraje nízko položené maximum točivého momentu. Již v 55 km/h elektronika poradí zařadit šestku. Ani v mírném stoupání potom vůz nijak nezpomaluje a zdá se, že mu tento režim jízdy díky elektromotoru vyhovuje.
Sportem ku zdraví
Už na okraji hlavního města jsem ovšem hořel zvědavostí, jak se bude kupé chovat ve sportovním režimu. Ihned po stlačení příslušného tlačítka je cítit markantní rozdíl. Plynový pedál reaguje bleskově, volant v ruce ztuhne. Nasázet všech šest rychlostních stupňů přesné manuální převodovky netrvá dlouho. Ihned v první minutě bylo jasné, v jakém tempu se další kilometry testu budou odehrávat.
Zatímco v Praze dal podvozek pocítit nejednu nerovnost, na silničkách severních Čech exceluje. V kombinaci s příplatkovými 17“ koly (v testované výbavě „sport“ jsou standardně 16“ disky z lehkých slitin) byl pocit z jízdy výborný. Najednou sedíme v plnokrevném sportovním autě. Pravda, výkon není nějak oslnivý, ale správným řazením se dá z auta dostat opravdu dost a dost. „Céerzetko“ drží jak přibité a skoro lituji, že testujeme v provozu, nikoli na uzavřeném okruhu. Stabilizační systém VSA tak zůstává téměř po celou dobu zapnutý.
Důležitější než případná přetáčivost je pro nás ale spotřeba. Při skutečně nešetrné sportovní jízdě stále osciluje kolem 7,5 l/100 km, osm litrů nepřesáhne. Provádět něco podobného s běžným „benzíňákem“, jsem si jistý, že 10 litrů nebude stačit.
S rozumnou spotřebou
Hybridy a dálnice, to už z podstaty nejde k sobě. Udržováním stálé rychlosti se prostě maže jejich výhoda. Honda CR-Z mě v tomto ohledu docela příjemně překvapila. Padesátikilometrový úsek při konstantní rychlosti 130 km/h se podařilo urazit se spotřebou 6,0 l/100km. Nenadchne, ale ani neurazí.
Lépe si CR-Z vede na okresních silnicích v režimu Normal, kdy se spotřeba pohybovala kolem 5 litrů. Oficiální hodnoty 4,4 l/100 km mimo město by se asi teoreticky dosáhnout dalo, ale sportovně laděné kupé vám prostě a jednoduše nedovolí zdržovat provoz.
Ostatně, těžko lze předpokládat, že si někdo Hondu CR-Z bude pořizovat primárně kvůli úsporám. Cena základní verze prakticky dvoumístného vozu startuje na částce 569 000 Kč, testovaný model byl o 30 tisíc dražší. Budoucího řidiče „céerzetka“ nějaká ta desetinka litru benzínu navíc nerozhází. Zřejmě by ho neodradila ani spotřeba 6,6 l/100 km za celých 700 km našeho testu, který probíhal většinou ve sportovním režimu. Honda CR-Z je výjimečné auto a ten kdo chce být výjimečný si (rád?) připlatí.
Hodnotící tabulka | |
skvělé jízdní vlastnosti | vyšší cena |
atraktivita vozu | pouze mild hybrid |
rozumná spotřeba | |
Hodnocení: |
Z te spotřeby tak urvanej
Z te spotřeby tak urvanej nejsem.
Můj Citrone C4 Coupe s 1,4 jezdim za 7,1 a to mam pocit, že většína aut brzdí mě.
Nádherný auto!
Nádherný auto!
„Céerzetko“ drží jak
„Céerzetko“ drží jak přibyté … – zdá se, že vám zde přibylo ypsilon 😉 …
Jejda, korektorka se nám
Jejda, korektorka se nám válí v tropech a hned takováhle smůla 🙂
přibytá?
přibytá?