Mitsubishi i MiEV

Elektromobil Mitsubishi iMiEV míří na Island i Nový Zéland

Elektrifikovaná budoucnost dopravy už klepe na dveře. své elektrické mikroautíčko cpe kam může a vlády jednotlivých států nadšeně přikyvují. Nejnovějšími „oběťmi“ krásného malého jsou Nový Zéland a Island. Obě země se v poslední době velmi zaměřují na , a tak není divu, že místní energetické společnosti (Meridian Energy na NZ) se do spolupráce s japonskou automobilkou jen hrnou. Nový Zéland má proti Islandu tu výhodu, že se tam podobně jako v nebo Austrálii jezdí vlevo, takže elektromobil nebude muset být upravován. Během února 2009 spustí Meridian a Mitsubishi na Novém Zélandu promo tour. Co se týká Islandu, zde Mitsubishi a vládní představitelé podepsali „memorandum o porozumění“ s tím, že i MiEV se zde začne testovat během roku 2009. Projede se jím i prezident Islandu Olafur Ragnar Grimsson. Island je výjimečnou zemí v tom, že už od 80. let minulého století se snaží o udržitelný rozvoj a přechod k obnovitelným zdrojům. Kromě elektromobilů se zajímá také o auta na vodík.

Volvo - recyklace

Nové vozy Volvo recyklovatelné z 85%

Švédská automobilka Volvo se snaží být severským vzorem v oblasti životního prostředí. Nový ekologický program „Clean inside and out“ je zaměřen na snižování dopadu samotné výroby, nikoliv pouze provozu. Do roku 2015 budou všechna nová auta Volvo z 85% recyklovatelná či znovu využitelná. Volvo také ve svých továrnách využívá obnovitelné zdroje (viz. Ford a větrné elektrárny), od začátku roku 2008
pochází veškerá elektřina v evropských továrnách Volvo z vodních elektráren.

Ekologický létající vlak z Japonska

jsou něco, o čem si u nás můžeme nechat jenom zdát. Shinkanzen v Japonsku nebo francouzské TGV už ale léta (víceméně) spolehlivě fungují, a tak mají tamní technici čas na vymýšlení nejrůznějších vylepšení. Problémem vysokorychlostních vlaků je obrovská spotřeba elektřiny. Tato energie samozřejmě obvykle nepochází z obnovitelných zdrojů, a tak vědci na univerzitě Tohoku v Japonsku přišli se zajímavým novým nápadem. Využívají aerodynamických zákonů k tomu aby omezili tření mezi vlakem a povrchem, a tak dosáhli výrazného snížení nároků na energii. Prototyp vážící 400 kg zatím dokáže dosáhnout rychlosti 150 km/h. V určité rychlosti se vytvoří odlišný tlak nad a pod vlakem, takže je vlak nadnášen. Tomuto efektu se naopak snaží zabránit například výrobci sportovních automobilů. Co je ale na novém japonském projektu nejzajímavější – využívá elektrickou energii produkovanou z větrných a solárních elektráren budovaných podél trati.

Portugalsko chce ekologickou energii

Potom co Švédsko oznámilo, že chce přejít kompletně na obnovitelné zdroje a ekologická paliva do roku 2020 už nezní nový záměř portugalské vlády zas tak odvážně, přesto je chvályhodný.
vláda oznámila, že do tří let chce získávat 45% procent z obnobitelných zdrojů jako jsou větrné, solární a přílivové elektrárny. Navíc hodlá prosadit záměr, aby 10% veškerých paliv byla biopaliva.

Vodíková ekonomika – vyplatí se?

Zajímavou studii vypracoval odborník na palivové články Ulf Bossel. Často se mluví o tom, zda má vůbec „vodíková“ ekonomika, tedy ta založená převážně na vodíkových palivových článcích, vůbec smysl. Protože výroba takovýchto článků často vyprodukuje mnohem více škodlivin a stojí více, než kolik se ušetří při jejich následném používání.
A právě k tomuto závěru došel i samotný Bossel, který tvrdí, že ekonomika založená na vodíku se prostě nevyplatí. Ve svém článku argumentuje tím, že extrakce vodíků je příliš náročná na energii. Předpokládá sice, že se objeví další, pokročilé nové technologie, které výrobu vodíku usnadní, nicméně stále to nebude stačit na to, aby se to vyplatilo.
Navrhuje proto „elektronovou ekonomiku“. Tedy shromažďování elektřiny z obnovitelných zdrojů a její následné promyšlené využití přímo samotnými spotřebiteli. Výsledkem jeho návrhu je společnost, ve které je elektřina dominantním zdrojem energie a elektromobily jsou zcela běžné.