Světoví státníci se v Davosu vozili vodíkovými autobusy

Během ledna 2013 při příležitosti konání Světového ekonomického fóra se do alpského Davosu zcela netradičně podívaly i hybridní autobusy. Na 43. výročním zasedání charitativní nadace předních mezinárodních ekonomických odborníků diskutovali politici, intelektuálové a žurnalisté o nejnaléhavějších globálních problémech s ohledem na zdraví a životní prostředí.

Hybridní vodíkový autobus Mercedes-Benz Citaro FuelCell
foto: Daimler

Dva ekologické autobusy Mercedes-Benz Citaro FuelCELL s palivovými vodíkovými články se staly ideálním tematickým doplněním této události.

Dvě vozidla z produkce německé automobilky poskytla pro přepravu účastníků fóra společnost PostAuto Schweiz AG, která je vůbec prvním autobusovým dopravcem, jež ve Švýcarsku využívá technologii vodíkových palivových článků.

PostAuto má těchto autobusů celkem pět a jezdí s nimi na svých pravidelných spojích v kantonu Aargau.

Ve srovnání s prvními autobusy na vodíkový pohon, které byly v rámci projektu HyFLEET:CUTE (program zaměřený na podporu vodíkových autobusů, pozn. redakce) testovány v roce 2003, nabízí nové Citaro FuelCELL Hybrid několik klíčových inovací.

Tou zcela zásadní je hybridizace těchto modelů s využitím kinetické energie a jejím skladováním v lithium-iontových bateriích o kapacitě 27 kWh. Nezanedbatelný účinek mají i vylepšené komponenty palivových článků, jejichž garantovaná trvanlivost dosahuje 5 let nebo 12 tisíc provozních hodin.

To vše nyní přináší až o 50 % menší spotřebu vodíku ve srovnání s předchozí generací. V důsledku této skutečnosti byl počet nádrží snížen z devíti na sedm, které nyní pojmou celkem 35 kg vodíku.

V kombinaci s vysoce výkonnými elektromotory o 120 kW trvalého výkonu pak dělají poslední inovace ze Citara FuelCELL Hybrid skutečnou jedničku mezi vodíkovými autobusy.

Kolik že kilometrů ujede takto technologicky vyšperkovaný autobus s nulovými emisemi na jedno naplnění palivových článků? Stuttgartská automobilka garantuje dojezd až 300 km, což je jeden z klíčových faktorů, který by měl konečně předznamenat počátek sériové výroby.

tisková zpráva

5 Comments on “Světoví státníci se v Davosu vozili vodíkovými autobusy”

  1. nezatěžujte nám zde
    nezatěžujte nám zde prosím zbytečnými detaily.. (ironie)

    a přidám další detail: „garantovaná trvanlivost dosahuje 5 let nebo 12 tisíc provozních hodin.“ .. troufnul bych si tipnout, že ta vodíková legrace bude určitě dražší než baterie, která by těch 300km dala taky, ale s garancí vydržela minimálně o polovinu déle.

    1. Tak a je to tady. Nejenom,
      Tak a je to tady. Nejenom, že jsou palivové články pěkně drahé a vyžadují použití drahých kovů, případně vzácných zemin, ale ještě mají malou životnost. Takže to je ten hlavní důvod, proč výrobci s těmi vodíkovými krasavci dělají drahoty. Ten článek musí vydržet 120 tisíc hodin, pak to má smysl (životnost cca 20 let při 16-20h provozu denně). Pak to bude konkurenceschopné. Nejsou tam žádné mechanické díly, tak ať se výrobci pochlapí.

  2. „počet nádrží byl
    „počet nádrží byl snížen z devíti na sedm, které nyní pojmou celkem 35 kg vodíku.“

    Jedna se o stlacenej (compressed), nebo tekutej (liquid) vodik?

    To je sakra dulezite, ohladem teploty a tlaku.

    Napr v BMW Hydrogen 7 – Aby zustal vodik tekutej, musi byt vodik super-chladenej a udrzovanej v kryogenickych teplotach -253 °C (−423.4 °F). Kdyz se vodik nevyuziva jako palivo, hydrogenova nadrz se zacne zahrivat a vodik sa vyparuje. Kdyz vnitrni tlak v nadrzi vodiku dosahne tlaku 87 PSi, co je asi za 17 hodin nepouzivani, nadrz zacne bezpecne ventilovat vznikajuci tlak. Proto za 10–12 dni se uplne strati obsah nadrze.

Napsat komentář