Test: mikrohybridní Citroen C4 e-HDi za pět litrů

Příchod v pořadí druhé generace „Citroen C4“ neunikl snad nikomu. České silnice jsou již delší dobu lemovány billboardy propagující tuto letošní novinku, která na potenciální zákazníky útočí přijatelnou cenou a atraktivní designem. V redakčním testu jsme se podívali pod kapotu trochu exotičtějšímu modelu s technologií e-HDi, jenž chce navíc zapůsobit nízkou spotřebou.  

Za pojmy „mikrohybridní“ a „e-HDi“ se neskrývá nic jiného než systém Stop&Start, i když v tak trochu pokročilejší verzi.

O této technologii jsme už psali v samostatném článku a byli sami dost zvědaví, jestli se přítomnost veškeré elektroniky podepíše příznivě na spotřebě nebo jde jen o marketingový tah.

První, co na autě zaujme, je design. Ačkoli objektivní hodnocení neexistuje, exteriér lze označit jako velmi povedený. Snaha přebrat co možná nejvíce zákazníků německému konkurentovi VW Golf se podepsala i na vzhledu. Celkový mezigenerační posun je dle našeho názoru velmi zdařilý, plný atraktivních prvků a Golfu tak vyrostl důstojný sok.

Stejně kvalitně a atraktivně působí u vozu Citroen C4 i zpracování interiéru, kde na rozdíl od předchůdce chybí volant s pevným středem. Volant však může překvapit jiným specifikem – tvarem, který není zcela kruhový, ale ve spodní části se zplošťuje.

Aby toho nebylo málo, konstruktéři v tomto místě přidali kovovou ozdobu, jež má samozřejmě jiné třecí vlastnosti než zbytek povrchu. Zpočátku může tento „designový kousek“ vadit.

Ovládací prvky svým rozmístěním plní dokonale svoji funkci a není třeba nic dlouho hledat. Vše je intuitivní. Přístrojové desce dominují digitální „budíky“, které působí trochu nadčasově, čímž se přeci jenom Citroen oproti klasickému stylu VW vymezuje. Hravé lidi zabaví možnost změn intenzity a barev podsvícení. Přizpůsobit lze i zvukové výstrahy.

Celému interiéru náramně slušelo panoramatické střešní okno, jež auto krásně prosvětluje a opticky nafukuje. Ve skutečnosti se kvůli němu však musí cestující na zadních sedadlech uskrovnit, protože nepatrně omezí prostor pro hlavu, kterého v této třídě nebývá nazbyt.

Vnitřní uspořádání je řešeno, stejně jako celé auto, s důrazem na pohodlí. Při plně obsazeném voze lze cestovat naprosto plnohodnotně, pokud se tedy nejedná o tým basketbalistů zámořské NBA. Český spotřebitel zvyklý porovnávat velikost zavazadelníků bude radostí bez sebe.

Přestože na náš trh putuje auto vybavené rezervou, což s sebou přináší mírné snížení objemu, 380 litrů v základním uspořádání je v tomto segmentu skutečně nadstandardní hodnota. Vzhledem k tomu, že Citroen C4 disponuje i tunelem na lyže, člověk potom odpustí kufru i tu vyšší nákladovou hranu, která manipulaci s těžkým kufrem dvakrát neulehčí.

Ticho a pohoda
Po nastartování dieselové šestnáctistovky je v interiéru téměř úplné ticho. Kultivovaný chod motoru spolu s odhlučněním kabiny dělají divy a zcela bez obav lze C4 prohlásit za výjimečně tichý vůz. I se vzrůstající rychlostí je úroveň hluku na nízké úrovni.

Snad jen v otáčkách, které se neslučují s podstatou dieselového motoru, se nějaké to hučení do interiéru vkrade, což je vlastně dobrým upozorněním pro zařazení vyššího rychlostního stupně.

Jestliže se Citroen snažil o maximální možné pohodlí, jak je u francouzských automobilek zvykem, potom si za zvukový projev motoru i obtékajícího vzduchu zaslouží jedničku s hvězdičkou.

Tam, kde se snaha o pohodlí nesetkala s úspěchem, je zcela určitě robotická převodovka. Ne, že by nějakým zvlášť zavrženíhodným způsobem kazila dojem z jízdy, degraduje však svým nevypočitatelným chováním práci výborného motoru.

Pokud je potřeba prudce akcelerovat, nechá převodovka agregát o maximálním výkonu 112 koní vytočit do úrovní, kde už vadne a v případě, že přeci jenom začne řadit vyšší rychlostní stupeň, člověk by napočítal do pěti.

Naštěstí si lze pomoci pádly pod volantem, kdy je řazení rovněž pomalé, ale předvídatelné.

Klidové zrychlení není z výše popsaných důvodů nějak závratné, situace se však mění ve vyšších rychlostech, kde se laxnost převodovky maže. Pružnost motoru je výborná zejména na dálnici při zařazené šestce. Tam si testovaná C4 doslova libovala.

Stejně jako posádka, kterou zbytečně nerušil aerodynamický hluk. Ani podvozek, který mezigeneračně přitvrdil, nezklamal a auto drželo dobře ve stopě bez náklonů.

Za pět litrů proti větru
Jedna věc jsou laboratorní hodnoty spotřeby, realita je však vždy o poznání pesimističtější. Téměř 900km testovací trasa přinesla zajímavé výsledky. Pokud se „céčtyřka“ používá v běžném provozu, vychází spotřeba téměř vždy na rovných pět litrů.

A je úplně jedno, jestli jede člověk beznadějně přeplněným hlavním městem, po dálnici na hory nebo přejede Prahu ve tři hodiny ráno. Nutno podotknout, že se s autem jezdilo většinou ve dvou lidech a úplně běžným způsobem při zachování rychlostních limitů.

Kde se lze se spotřebou dostat o něco níže jsou cesty mimo město v rychlostech 70 – 90 km/h. Tam se povedlo dostat s lehkou nohou bez problémů pod 4,5 litru. V případě agilní jízdy však palubní počítač ukázal opět onu magickou hodnotu 5,0 l, která je zřejmě závazná.

V situaci, kdy několik naprosto odlišných měřených úseků skončí s výsledkem 4,9 – 5,1 l a celkový průměr za 890 km činí 5,0 l/100 km, máme jasno. Citroen C4 1,6 e-HDi jezdí za 5 litrů, ať se děje cokoli. Na dálnici pomáhá hlavně úsporný motor, ve městě zase pokročilý systém Stop&Start, který funguje skutečně bleskurychle a spolehlivě.

Cena za auto s automatickou převodovkou (jiná možnost neexistuje) ve slušném třetím stupni výbavy začíná po odečtení „akční slevy“ na nějakých 425 tisících. To není špatné!