Američtí vědci vyvinuli jedinečnou technologii ukládání elektrické energie. Na běžném měděném drátu vytvořili nanostruktury schopné dočasně uchovat elektrický náboj. Upravený drát zůstal vodivý a navíc se z něj stal superkondenzátor.
foto: BMW
Ano, jde o laboratorní technologii a ano, je roky vzdálená od reálného použití. Avšak podobné objevy nám znovu a znovu dokazují, že technologický pokrok je omezen pouze naší představivostí.
Profesor Jayan Thomas a jeho student Zenan Yu vyvinuli způsob, jak běžný měděný drát využít ke skladování elektrické energie. Jejich práci zveřejnil prestižní vědecký magazín Nature.
„Je to zajímavý nápad,“ řekl Thomas. „Když to začalo fungovat a začali jsme o tom mluvit, každý nám říkal ʼHmm, to nás nikdy nenapadlo. To je unikátní.ʻ“
Jak to celé funguje? Základem je běžný měděný drát. Na drát vědci umístili nanostruktury připomínající chloupky a potáhli je speciální vodivou slitinou. Tak získali jednu elektrodu. Ke skladování elektrické energie je však potřeba dvojice elektrod.
Proto drát s vodivými nanostrukturami potáhli plastovým obalem – izolantem. Druhou elektrodu vytvořili pomocí dutého vnějšího měděného drátu, který měl nanostruktury orientované směrem dovnitř. Oba dráty slepili pomocí speciálního gelu.
Díky použití izolantu si vnitřní drát uchoval schopnost vést elektrický proud. Avšak vrstvy kolem drátu si „nezávisle vytvořily schopnost ukládat elektrickou energii.“ Jinými slovy, Thomas a jeho tým vytvořili superkondenzátor na vnější straně měděného drátu.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Revoluční lithium-vzduch baterie: budoucnost nebo jen sny?
Volvo představilo revoluční baterii – energie se ukládá do karoserie auta!
Celá technologie je navíc přenositelná do jiných materiálů. Nabízí se možnost vytvořit textilní vlákna schopná ukládat elektrickou energii nebo vytvořit novou generaci ohebných solárních článků. Samozřejmě cesta ke komerčně použitelnému produktu je roky a miliony dolarů vzdálená.
Komerční podoba této technologie si jistě najde mnoho uplatnění. Přímo se nabízí výroba lehčích, kompaktnějších a levnějších systémů na skladování elektrické energie pro elektroniku, elektromobily nebo dokonce kosmické lodě.
Škoda, že tam neuvedli
Škoda, že tam neuvedli jedinou hodnotu, podle které bychom se mohli orientovat kolik to vlastně pobere energie. Mám ale neblahé tušení, že to budou nějaké pF na metr. Takže o nějakých 40kW si můžeme nechat zdát, pokud to nebudou stovky kilometrů. Jo a napadá mne, že do toho nějaký dobrák nesmí pustit střídavinu.
Podobné věci budou
Podobné věci budou jednoznačně řešením budoucnosti (ne jako hliníkový článek). Nicméně by mě zajímalo, co by se stalo, kdyby se do plně nabytého zařízení švihlo kladivem. Ten audiovizuální děj by musel být spektakulární.
No kdyby v tom bylo
No kdyby v tom bylo nějakých 40 kWh, byla by to šlupka srovnatelná s výbuchem několika kg TNT. Celkem prda.