Starosta Londýna Boris Johnson před pár dny představil evropskou vodíkovou iniciativu HyFive. Během několika let má v Evropě vzniknout síť vodíkových čerpacích stanic. Plánuje se rovněž všeobecná podpora rozvoje vodíkové ekonomiky. Cena demonstrační fáze projektu se odhaduje na 31 milionů liber (1,03 mld. Kč)
foto: Honda
Vodíková ekonomika v Evropě
Cílem projektu HyFive je nastartovat vodíkovou ekonomiku v Evropě. Členy projektu jsou největší přední automobilky, dodavatelé vodíkových technologií a energetické firmy. Projekt koordinuje a zastřešuje úřad starosty Londýna.
V příštím roce se objeví již první vodíkové čerpací stanice. Londýn získá tři stanice, dánská města Aarhus a Odense po jedné stanici. Své stanice se dočká také rakouský Innsbruck. Později přijdou na řadu Švédsko, Německo a Itálie.
Automobilky BMW, Mercedes-Benz, Honda , Hyundai a Toyota dodají pro zkušební provoz 110 vodíkových automobilů. Především pro Toyotu to je ideální způsob, jak propagovat svou náklonnost k vodíkovým pohonům.
Program navíc časově kopíruje uvedení prvních sériových vodíkových automobilů na trh. Můžeme zmínit FCV od Toyoty nebo vodíkový Hyundai Tucson.
HyFive je jedním z prvních kroků při budování vodíkové ekonomiky v Evropě. Vodík má několik nesporných výhod. Jedinou emisí vodíkových automobilů je vodní pára. Navíc, vodíkový pohon má potenciál se stát dvakrát efektivnějším než motory spalující fosilní palivo.
Velkou výhodou oproti současným bateriím je čtyřikrát až šestkrát vyšší dojezd (nepočítaje v to elektromobil Tesla Model S) a rychlost „dobíjení“ vodíkových vozidel. Dojezd je jen omezen velikostí nádrže na vodík a běžně se pohybuje na úrovni od 400 km výše. Také tankování vodíku je otázkou několika minut.
Vodíková infrastruktura – problém i příležitost
Problémem je však potřebná vodíková infrastruktura a chybějící vodíkové automobily. Pokud neexistuje vodíková infrastruktura, automobilky nebudou vyrábět vodíkové automobily. Pokud však nejsou automobily na vodík, nač budovat drahou vodíkovou infrastrukturu?
Projekt HyFive proto koordinuje potřeby automobilek, firem dodávající vodíkové technologie a veřejných institucí. Pokud se vize projektu splní, opustí časem Evropa fosilní paliva a přeorientuje se na vodík.
Na konci si neodpustíme jedno šťouchnutí. Na první pohled je zvláštní, že státní správa a automobilky jsou ochotny investovat miliony dolarů do vývoje komplikovaných vodíkových automobilů a nesmírně náročné vodíkové infrastruktury.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Vodík útočí: Protonová průtoková baterie
Přitom vývoje technicky i finančně méně náročných baterií by mohl přinést výrazně zajímavější pokroky. Vždyť baterie nepotřebují komplikovanou infrastrukturu a lze je nabíjet prakticky kdekoliv.
Odpověď je nasnadě. Ve vodíkovém byznysu se točí miliardy dolarů. Čím komplikovanější a náročnější technologie na výrobu a provoz, tím vyšší profit pro zúčastněné firmy. Relativně jednoduché baterie tolik příležitostí k byznysu (a třeba i státním dotacím pro podporu rozvoje) nedávají.
prave naopak, cim drazsi
prave naopak, cim drazsi technologie tim mene zajemcu a mene penez.
Vodik se stejne neprosadi, anebo pokud jo, tak jedine vyrobou z fosilnich paliv jako tomu je tedka.
Tady se ukazuje, že stačí
Tady se ukazuje, že stačí pro podniky motivace v podobě zisku a jsou klidně ochotni se pustit do vodíkové technologie. Takže z toho plyne, pokud je ta motivace neopustí, můžeme se těšit na vodíkovou technologii.
Já osobně bych taky raději ty palivové články. No budiž.