Závislost na oceli? Evropa zaostává a Čína stále vede

Ocel je nezbytný materiál pro moderní svět. A přitom výrobců oceli je čím dál méně. Ať už kvůli špatné ekonomice nebo ekologii, v západním světě příliš nových oceláren nevzniká. Jak bude vypadat trh s ocelí za deset let? V Číně je ocelářský průmysl na obrovském vzestupu oproti ostatním zemím. A vytváří si tak ohromně silnou pozici ve světě. Hrozí nám do budoucna stejná závislost na oceli stejně jako v současné době na plynu z Ruska?

Evropa až na druhém místě. Silná průmyslová základna má zásadní význam pro hospodářský růst Evropy, zachování udržitelných pracovních míst a konkurenceschopnost na světových trzích.

Silné ocelářství tvoří základ mnoha průmyslových hodnotových řetězců, například v automobilovém průmyslu. Roční obrat ocelářského odvětví v EU činí 166 miliard EUR, vytváří 1,3 % HDP EU a poskytuje 328 000 přímých pracovních míst a ještě větší počet nepřímých a závislých pracovních míst.

Evropské ocelářství se vyznačuje moderními, energeticky a CO2 účinnými závody, které vyrábějí výrobky s vysokou přidanou hodnotou. A výrobky pro světový trh založené zejména na vynikající síti pro výzkum a vývoj. Evropská unie ročně vyprodukuje v průměru 170 milionů tun surové oceli. Po Číně je však stále až druhým největším výrobcem oceli na světě.

„Jak víme, výroba oceli není úplně eco-friendly. A to má samozřejmě velký vliv na její cenu. Pokud máte produkovat ocel v zemi, kde se ekologie natolik hlídá, je těžké produkci škálovat. Například Čína je v tomto však opakem,“ říká Patrik Duda, CEO společnosti Atreon.

Destabilizace světových trhů

Navzdory silnému potenciálu ocelářského průmyslu EU se jeho konkurenční postavení na světovém trhu v posledních letech zhoršilo. Nedávné hospodářské zpomalení v rozvíjejících se ekonomikách mělo od roku 2014 negativní dopad na celosvětovou poptávku po oceli. Zároveň se však výrazně zvýšila volná výrobní kapacita v některých třetích zemích.

Nadměrná výroba oceli vedla k dramatickému nárůstu vývozu, destabilizaci světových trhů s ocelí a poklesu cen oceli na celém světě. Tržní ceny některých ocelářských výrobků se v důsledku prudkého nárůstu objemu propadly až o 40 %.

Některé třetí země reagovaly zavedením obchodních omezení a jiných forem obchodních překážek. Nadměrná kapacita navíc vyvolala bezprecedentní vlnu nekalých obchodních praktik, které narušují rovné podmínky v celosvětovém měřítku. Tyto obchodní praktiky přenášejí břemeno globální nadbytečné kapacity neúměrně na evropské výrobce a jejich zaměstnance.

“Přijde mi zajímavé, že ve světě je trend oceláren spíše na poklesu. Jinými slovy, některé ocelárny kvůli špatné ekonomice nebo ekologii končí. A nových jich příliš nevzniká. Ocel je nezbytný materiál pro moderní svět. Přitom výrobců je čím dál méně. To vytváří spousty otázek, co bude s ocelí za pár desítek let. Dalším zajímavým tématem je, že naopak v Číně je ocelárenský průmysl na obrovském vzestupu oproti všem. A vytváří si tak ohromně silnou pozici ve světě,“ říká Patrik Duda.

Čína je na trhu s ocelí dominantním hráčem

Od roku 2007 se produkce oceli v Číně zdvojnásobila a v Evropské unii produkce o pár desítek procent naopak klesla. Není výjimkou, že si Čína získává v některých částech průmyslu svoji dominanci. A stejně tak je to i ve výrobě oceli. Aktuálně Čína vyprodukuje více než 50 % celé světové oceli, což je obrovská dominance.

V roce 2022 Čína vyprodukovala cca 980 000 tun oceli. Propast mezi Čínou a ostatními zeměmi je opravdu velká. Obecně jde vidět, že v Evropě nové ocelárny příliš nevznikají. Pokud dochází k nějakým transakcím, tak jsou to spíše velké holdingy kupující už fungující ocelárny, které například renovují. Zatímco v Číně se staví ocelárny nové.

Rozhodně zde tedy do budoucna hrozí závislost na oceli ze zahraničí. Tento trend je jednoznačný. Na druhou stranu toto částečně řeší antidumpingová cla na některou ocel z Číny.

„Zajímavostí je, že běžná konstrukční ocel z Číny není v České republice příliš oblíbená. A takřka se s ní nesetkáte. Výhodou je, že v České republice máme vlastní ocelárny, a mnoho dalších v blízkém okolí; Maďarsko, Slovensko atd. Jak to bude vypadat dále je však otázkou,“ říká Duda.

Upadající sláva?

Stinná stránka této dominance Číny je i síla případného pádu. Od roku 2022 se Čína potýká s krizí na trhu s ocelí. Což je způsobené primárně krizí s nemovitostmi a přesycením trhu ocelí. Jenom před několika měsíci oznámilo 6 velkých společnosti vyrábějící ocel bankrot a mnoho dalších výrazně omezuje produkci. Jak dopadne jejich dominance do budoucna je tedy s otazníkem. 

zdroj: tisková zpráva

14 Comments on “Závislost na oceli? Evropa zaostává a Čína stále vede”

  1. S ocelí je to tak, že EU má dostatek vlastních kapacit, dlouhodobě je spíše problém s jejich přebytkem. Háček je v tom, že v Číně to brutálně přehnali s výrobními kapacitami a teď musí prodávat do světa za směšné ceny, aby se té oceli vůbec zbavili. Při příští recesi budou čínské hutě krachovat jedna za druhou.
    BTW, před 100 lety se potřebovaly cca 2 kila uhlí na vyrobění kila oceli, před 50 lety to bylo 1.5 kg uhlí, před 30 lety cca 1 kg uhlí, dneska to české hutě zvládají s 0.4 kg uhlí na kilo oceli a ta technologie pořád ještě děsně plýtvá energií, tj. mají kam pokračovat dále dolů.

    1. Švédi jsou v klidu, tam se pomocí fosilních paliv ve výrobě elektřiny jen ladí detaily.
      Loni – 30% jádro, 40% voda, 20% Slunce+vítr, 8% biomasa a 2% fosily.
      Nachomýtnul jsem se teď k několika projektům na produkci vodíku, resp. Power-To-… a nikdo ani neuvažuje o jiných zdrojích elektřiny než jsou FVE a VtE, ekonomicky to nedává smysl. Oni akorát řeší jak velké elektrolyzéry, zásobníky na vodík, větrné farmy, solární farmy a baterie budou technicky a ekonomicky nejefektivnější.

  2. ocelarny a ocel jsou cyklicke, jen se ted medialne resi kazdy propadek a vrchulek, takze kdys je trosku propad, razem je EU desne zavysla, kdys je peak a o ocel se hromadi na vagonech razem je sobestacna

    pro dlouhodobe investory co maj dari tucne dividendy jsou ocelarske koncerny idelani investice, mam v portfoliu hned 3, a vsechny jcou cyklicke v ramci cca 2 letek, pekne nahoru, dolu, nahoru, dolu,… a vzdycky kdys to jde dolu tak se resi jak je EU zavysla na oceli 😀 dohledaval jsem si k tomu clanky z E15 az do predminuleho desetileti, a sedi to krasne do puntiku, co 2 roky se to resi s propadem , skoro by se az reklo ze by se to vyplatilo dlouhodobe shortovat na paku 😀

    1. dovoz se vyresi tim ze se pomalu odboura a budeme energeticky sobestacni, je to sice otazka desitek let, ale jednou to prijde, ostatne vsichni to delaj po celem svete stejne, a z Ruska se dovazi jen energie fosilni, tedy ty co nahradime

      na emisnich povolenkach zrovna CR vydelava kralovsky, veskere programy jako zelena usporam a podobne, jsou placene prave z toho co se vybere na emisnich povolenkach ktere kazdy stat dostava kazdy rok pridelene zdarma, cast se rozdava zdarma

      1. Ano, právě jsem řešil zelená úspora light na ohřev vody pomocí solárů se známým. Dotace od státu je 90 tisíc. Za ohřev vody ročně pomoci plynového kotle dá asi 4000 Kč. Po instalaci solárů by to mohlo být jen 1500 Kč/rok, protože 8 měsíců v roce bude bojler ohřívat FVE a plynový kotel na ohřev bude moci být vypnutý. Je to zadarmo, takže do solárů půjde, ale efektivita takové dotace je hodně diskutabilní. A tak je to se všemi dotacemi.

        1. cokoliv s dotaci je nesmyslne naceneno

          pokud da rocne za ohrev TUV plynem jen 4k, tak ma asi malej ohrev, to je nejaka chatka ne?

          kompletni 3kWp sestava s menicem a s veskerym jistenim a prislusenstvim krome drzaku konstrukce (ty se resi podle strechy a kritiny) na ohrev TUV je za cca 40 tisic, s montazi firmou do 60k, a naprosto to staci pro 400-500L bojler, takze pokud je na to dotace 90k, tak jen diky firmam co tohle za 40k nabizej za 100k+ 😀

Napsat komentář