Partička kolem jistého Yusuke Sugahary z Tohoko University v Japonsku to má na háku. Postavila robotický prototyp vozidla, které je poháněno elektrickými motory. Nemá ale kola, nýbrž se vznáší na vzduchovém polštáři pár centimetrů nad zemí.
foto: Tohoko University
Narozdíl od rychlovlaků typu Maglev však v případě prototypu pojmenovaného Aero Train nejsou využity žádné magnety či elektromagnety. Stroj se prostě jen vznáší pár centimetrů nad zemí – což představuje obrovskou výzvu vzhledem k vyvážení a řízení, které je nutné pojmout spíš jako řízení letadla.
Právě to, že robotický (!) prototyp Sugahary a jeho týmu všechno tohle zvládnul si zaslouží obdiv. Jejich největším přínosem je totiž to, že zvládli naprogramovat zcela automatický robotický tříosý stabilizační systém.
Rozhovor: Jan Maj, šéf divize Siemens Mobility, o budoucnosti železnice
Prototyp dosáhl na testovací dráze rychlosti 200 km/h. Výsledky byly aktuálně představeny na Mezinárodní konferenci IRCA 2011 o robotice v Šanghaji.
Konstruktéři doufají, že tento úspěch jim otevře cestu ke skutečným vzduchovým rychlovlakům (viz. úvodní obrázek), které by se mohly bez pomoci magnetů vznášet ve speciálním tubusu rychlostmi stovek kilometrů za hodinu. Tyto tubusy by navíc mohly být pokryty solárními panely zásobujícími vlak energií.
Výhodou konceptu Aero Train jsou výrazně nižší nároky na spořebu energie. Je totiž zcela eliminováno tření o pevný povrch a navíc nejsou třeba žádné elektromagnety.
Zatím to vypadá dokonce i na videu jako pěkné, ale poněkud nepraktické sci-fi řešení problému osobní dopravy. Uvidíme kam se to celé vyvine v následující dekádě.
Samozřejmě, je to
Samozřejmě, je to ekranoplán, ale označení „vzduchový polštář“ v principu není špatně. WIG efekt ho vytváří také, jenže pohybem namísto proudu vzduchu od motoru.
Podle videa to spíš než
Podle videa to spíš než vzduchový polštář (vznášedlo) vypadá, že to využívá princip přízemního efektu (WIG – ekranoplán).