V mnoha případech je používání standardního autobusu vyhazování peněz oknem. V sedlových časech jezdí lidí pět a půl, ale zároveň je třeba jim poskytnout spojení. Efektivním řešením, které lze v této situaci nabídnout, je midibus. V místech s omezeným průjezdním profilem je to pak prakticky jediné možné řešení.
foto: archiv autora
Autobusy malé i velké
Autobusy se dle své délky dělí do několika kategorií. Ty dlouhé do sedmi metrů jsou minibusy. Od sedmi do devíti metrů jsou dlouhé midibusy (MdN). Mezi 9 a 11 metry jsou standardní autobusy, ale zkrácené.
Standardní mají od 11 do 13 metrů. Okolo 15 metrů mají tříosé autobusy a kloubové jsou v rozmezí 17 a 19 metrů. Nejdelší autobusy, které se v ČR ale neobjevují, jsou dvoukloubové neboli tříčlánkové s délkou 23 až 25 metrů.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Historie hromadné dopravy v českých městech: Brno
Midibusy mají několik výhod. S délkou 7 – 9 metrů, šířkou okolo dvou a půl metru a obvykle příznivým rozvorem se hodí pro linky, kde je nižší provozní rychlost – v centru města, nemocničních areálech nebo pro příměstské linky mimo hlavní komunikace.
Jejich kompaktní rozměr je plus na linkách s nižší poptávkou, dále je možné je nasadit jen v sedlových časech, kdy jezdí málo lidí.
Nižší provozní náklady
Kromě příznivého průjezdního profilu mají tyto malé autobusy také nižší provozní náklady (spotřeba nafty je oproti 12 m nízkopodlažnímu autobusu o čtvrtinu nižší) a v poslední době jsou unifikované s ostatními typy, což snižuje náklady na údržbu. Opravy a údržba jsou levnější než u standardního autobusu, záleží ale na konkrétním konstrukčním řešení.
Náklady na vozokm jsou v součtu 82% oproti dvanáctimetrovému autobusu uvedl Jan Barchánek z Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) na konferenci Dopravní obslužnost měst a krajů pořádané letos na jaře společností B.I.D Services.
Jsou zde ale i nevýhody – nástupní plošina je někdy příliš malá, na linkách s kapacitními výkyvy se může stát, že se cestující nevejdou do autobusu a nelze zajistit celotýdenní využitelnost. Ve špičkách a o víkendech, kdy chce jezdit hodně cestujících, se moc nehodí.
Kombinace linek
Proto je optimální kombinace více odlišných linek. Problémy nedávné minulosti, kdy byla malá nabídka vozů na trhu a malé série vozidel s omezenou servisní podporou, již nyní prakticky neplatí.
V segmentu midibusů se také prosazuje využívání alternativních pohonů. Malý elektrobus Breda Menarinibus Zeus M200 E jezdil po Praze. Prvotní investice byla ale dost vysoká, navíc nepodpořená dotací či daňovými úlevami jako v zahraničí. Limitní pak byla kapacita a životnost baterií.
Vyrábějí se také vozy s hybridním pohonem nebo na CNG. Zajímavé téma je otázka alternativních pohonů. DPP prý cestu elektrobusů či dalších alternativ nezavrhl a ještě letos prověří možnosti.
Praha: deset let za sebou
Právě v Praze mají midibusy již desetiletou historii. V dubnu 2003 byla totiž zavedena linka 291 mezi I.P. Pavlova a Karlovým náměstím, kdy minibus obsluhoval nemocniční areál.
O dva roky později, v září 2005, se rozjely minibusy mezi dosud neobsluhovanými Hlubočepy a Žvahovem. Dostupnost ZOO a přívozů zlepšila linka 236 mezi Zámky a Podhořím zprovozněná v dubnu 2009.
V roce 2010 pak začal intenzivní rozvoj midibusových linek po Praze. Tyto vozy jsou vhodné pro obsluhu nemocničních areálů, nahrazují speciální linky pro handicapované a vzhledem k menší kapacitě mohou zastávat pozici lokální obsluhy v místech s nižší poptávkou. Existují také tangenciální midibusové linky.
Nižší pořizovací cena
Tisková mluvčí DPP Aneta Řehková potvrzuje, že zavedením midibusů do sítě MHD se významně přispělo ke snížení nákladů, ostatně i pořizovací cena je výrazně nižší. Počítá se s tím, že se bude flotila minibusů rozšiřovat. O ještě menších vozech, minibusech, se prý aktuálně neuvažuje.
Je zajímavé, že aktuálně je podíl výkonů midibusové dopravy 50:50 mezi DPP a ostatními dopravci PID. DPP používá šest vozů Ikarus E91 (obsaditelnost je 38 lidí, z toho 19 míst k sezení), které byly pořízeny mezi lety 2003 a 2006. Od roku 2010 bylo dodáno dvacet vozů SOR BN 8,5 (57/25) a patnáctkrát má Solaris Urbino 8,9 LE (67/27). Obsaditelnost je celkem pochopitelně přímo úměrná délce a hmotnosti.
„Obecně se však dá konstatovat, že provozované midibusy splňují předpoklady naší společnosti a dané standardy společnosti ROPID v rámci pražské MHD. DPP neshledává v jejich provozu zásadní nedostatky,“ uvádí Aneta Řehková a dodává: „Do budoucna očekáváme, že budeme rozšiřovat počet midibusů zejména v závislosti na přepravní poptávce a vývoji koncepce dopravy na území hl. m. Prahy.“
Po celé republice
Během socialismu byly midibusy v ČR opomíjeny a po změně režimu nebyly nové minibusy výrazně levnější než ojeté autobusy a tak se jejich nástup opozdil. Dnes je ale situace jiná.
České midibusy SOR CN (BN) 8,5 jezdí podle obchodního ředitele Jindřicha Chudého již prakticky po celé republice, bylo jich vyrobeno přes 120 kusů.
Rozsáhlou flotilu má mimo jiné BusLine, disponující 23 midibusy o kapacitě od 7 do 27 míst, nejčastěji se jedná o vozy Iveco Daily. „Jiné pohony jsou velmi zajímavou alternativou naftových pohonů, kterou využívá i naše společnost. V současné době provozujeme 73 autobusů busů na pohon CNG,“ říká Nikola Bradíková k otázce alternativních pohonů. Midibusy ve velké míře provozuje mimo jiné AUDIS Bus jezdící ve východních Čechách.
Zde byly zavedeny proto, že bývalý okres Rychnov nad Kněžnou je jeden z největších v ČR a počtem obyvatel je na hranici 80 000, říká Milan Cedidla, zastupující společnost. Spolu se zaváděním malých autobusů byla zhruba před deseti lety připravena možnost objednání minibusů telefonickou cestou.
Pracovníci AUDIS Busu si prý sami navrhli vnitřní uspořádání midibusu a pouze využili podvozku Mercedes. Dnes je stále ještě nejvýhodnější naftový pohon, ale i v této oblasti by se měly autobusy posunout dále.
„Pokud midibus používáte i na jiné účely, jako například na MHD v malých městech, což je i náš případ, pak je jeho nastavená velikost pro tyto účely optimální,“ uzavírá Milan Cedidla.