Podle informací britského deníku Telegraph se čínské Ministerstvo průmyslu a informačních technologií rozhoduje pro omezení exportu vzácných kovů do zahraničí. Jde o celkové zastavení exportu tak exotických kovů jako terbium, ysprosium, yttrium, thulium či třeba lutécium. A výrazné omezení vývozu neodymia, europia, ceria či lanthania na nějakých 35 000 tun ročně, což je hluboko pod globální poptávkou.
Proč je to takový problém? V Číně se dnes těží na 95% všech vzácných minerálů světa, především ve vnitřním Mongolsku. Tyhle vzácné kovy jsou základem pro nejmodernějších technologie, ať už jde o hybridní automobily, katalyzátory, supravodiče, přenosnou elektroniku či naváděné zbraně.
Například každá Toyota Prius obsahuje přes 11 kg vzácných prvků. Mobilní telefony, MP3 přehrávače iPod, plazmové televize, navigační systémy, v každém takovém kousku elektroniky se nachází minimálně stopové množství vzácných prvků.
Čína samozřejmě prohlašuje, že omezením rozhodně nemyslí nic špatného a nechce primárně omezovat ostatní země. Prostě jen zohledňuje svou vlastní spotřebu a hodlá si vytvářet zásoby, které jí pomohou k vlastnímu rozvoji. Zdroje vzácných kovů jsou údajně v Číně potřeba pro rozvoj ekonomiky a dosažení energetické efektivnosti. Jinými slovy: jděte a najděte si vlastní zdroje!
Mezi řádky se ale přeci jen lze dočíst pozitivní zprávu. Čína zjevně chápe jak důležitý je dnes přechod k energetický úsporným řešením, tedy obnovitelným zdrojům energie, hybridům či elektromobilům – a hodlá se tímto směrem vydat. Problém je, že miliardová země tím de-facto spotřebuje většinu zásob a na ostatní už tak nějak nezbude.
Realizace „ďábelského“ čínského plánu má nastat mezi lety 2009-2015. Mezitím už některé důlní společnosti samozřejmě pracují na rozběhnutí těžby jinde, například na v 90. letech uzavřeném dole Mountain Pass v Kalifornii. Další těžební projekty se rozbíhají v Austrálii nebo jižní Africe. Jenže nic nejde jako po másle – vzácné kovy jsou vzácné proto, že je obtížné je najít a ještě obtížnější ze země dostat.
Pojďme se podívat na pár příkladů využití vzácných kovů. Terbium, které se dnes těží také v západní Austrálii, se prodává za 800 000 dolarů za tunu. Jde o klíčovou složku úsporných žárovek. Pokud si vzpomínáte, tak už 1. září mají v celé Evropské unii úsporné žárovky nahradit ty klasické. Jenže to samé se má brzy stát v Číně. Už svítá? Neodymium se využívá v magnetech, pevných discích, větrných turbínách a elektromotorech hybridů či elektromobilů. Europium v laserech. Cerium a lanthanium v katalyzátorech dieselových motorů.
Přírodní zdroje světa se ztenčují a Čína, jako b to asi udělal každý stát, se snaží chránit své zájmy. Podobně i Japonsko, které vypracovalo dokument „Strategie pro zajištění stabilních zásob vzácných kovů“. Japonci jsou hračičkové, kteří by bez nejvyspělejších technologií nejspíš nedokázali ani žít. A co my ostatní?
Stephen Hawking před pár
Stephen Hawking před pár lety řekl, že jediná možnost, jak se může lidstvo dále rozvíjet, je jeho expanze do okolního vesmíru. Já osobně s ním souhlasím. Je jasné, že nerostné bohatství naší planety dříve či později (ale spíš dříve) nebude pro všechny stačit. V naší sluneční soustavě je přitom dostatek surovin a energie minimálně pro několik dalších tisíciletí. Zastávám proto názor, že místo investování miliard do přinejmenším kontroverzních projektů (biomasa, úsporné žárovky, skladování CO2 pod zem a stovky dalších), by se měly peníze, ale především také vědecké kapacity věnovat vývoji technologií, které by razantně snížily cenu za dopravu 1kg do vesmíru.
S levnou dopravou by se zpočátku otevřely dveře pro masivní využití sluneční energie, kterou lze ve vesmíru získávat s mnohem větší účinností než na Zemi a později i pro těžbu surovin na jiných vesmírných tělesech.
Navíc se zde vyskytují i suroviny, které na Zemi prakticky nejsou (např. tritium v povrchové vrstvě měsíční horniny vhodné pro řízenou jadernou fúzi).
Myslím, že jedině tak si lze do budoucna zachovat současný životní standard západních zemí, případně ho ještě více zlepšovat a umožnit jeho dosáhnutí i ostatním zemím světa.
A co recyklace vzácných
A co recyklace vzácných kovů z odpapu? Prostě systém vytěžit->zpracovat->použít->vyhodit už není dál možný. Jak jsme na tom s recyklací nyní? Opravdu!? Nikoli nějaká pseudo papírová realita ouřady na ministerstvu…
Elektroodpad je dnes
Elektroodpad je dnes celosvětový problém. Faktem je, že staré vyhozené mobily a jiná el. zařízení obsahují malé množství vzácných kovů – jsou jich ale vyhozené desítky, ne-li stovky milionů, což dohromady dává slušná „ložiska“. Viz. článek Japonské skládky přetékají zlatem, stříbrem a platinou
To je velice
To je velice nepravděpodobné, že by se 7 miliard lidí domluvilo na tom, že budou nyní pár století stagnovat.
Ne pár století. Už
Ne pár století. Už navždy.
Je na čase přiznat si, že
Je na čase přiznat si, že nic takového jako „trvale udržitelný růst“ není principielně možné. Nelze zkrátka růst donekonečna a tudíž nelze rozvoj udržet opravdu trvale. Budeme muset přijmout fakt, že se v určitém bodě musíme zastavit. A čím dříve to uděláme, tím větší šanci bude mít planeta, že zůstane dostatečně životaschopná. Je na čase zastavit ekonomický růst a tecdhnický rozvoj a začít období stagnace – udržení stejné úrovně. Pokud to totiž neuděláme, bude po prudkém růstu následovat ještě prudší pád.
proto se teď nejspíš
proto se teď nejspíš začíná spíše prosazovatp pojem „trvale udržitelný rozvoj„
ehm?
ehm?
Pojmy trvale udržitelný
Pojmy trvale udržitelný rozvoj, trvalá udržitelnost nebo „trvale udržitelný růst“ jsou dnes hojně využívány, ale vzato doslova, jsou všechny chybné. Lze je interpretovat různě, Ivan Rynda ve své recenzi textu Jiřího Nečase „Opravdu chceme trvale udržitelný rozvoj?“ upozorňuje na interpretace dvě: „První spočívá v triádě život (svádějící k výkladu živoření) – kvantitativní růst, který je principiálním nepochopením, zneužitím nebo obojím[3] a konečně kvalitativní rozvoj, jenž je jedině možný, ale ani on nesmí být zaměňován za pasivně spontánní vývoj s absencí lidské vůle a aktivity k dobru. Druhá dezinterpretace se týká trvalosti v českém překladu a jejího správného výkladu, s nímž se autor vyrovnává stručně a přesně.“ Asi nejlépe je proto používat pojem „trvale udržitelný život„, podobně jako na Wikipedii. Další zajímavý článek na toto téma je možné si přečíst např. ve Vesmíru.
Díky za odkazy, je to
Díky za odkazy, je to docela zajímavé čtení.
Chce to prostě přestat
Chce to prostě přestat plýtvat. Recyklace materiálů a rozumné hospodaření s energií je cesta.Neříka bych tomu“ trvale udržitelný rozvoj“, ale „trvale udržitelný stav“.