Test: Infiniti M35h – ještě lepší hybrid, než jsme doufali

V dobách, kdy se v našich zeměpisných šířkách hroutil komunismus, vznikla v tehdy tak vzdálené Severní Americe značka Infiniti jako luxusní odnož japonského Nissanu. Koncept ne nepodobný Toyotě a Lexusu. Po dvou desítkách let, kdy podnikatelé vyměnili fialová saka za padnoucí obleky, přišla značka Infiniti také do České republiky. Své příznivce si hledá pomalu, ale jistě. A hybridní model M35h jí k tomu jistě dobře poslouží.

Poslední dobou jsme se nechali často hýčkat hybridní technologií japonské Toyoty, což je nepochybně špička v oboru. U Toyoty a Lexusu jsme si zvykli na propracovaný pohon, který jen těžko hledá konkurenci. Proto jsme od Infiniti jakožto nováčka na poli hybridních vozů neočekávali příliš. Naše obavy se však v průběhu testu ukázaly jako liché.

Čtyřdveřový sedan zaujme svým poněkud extravagantním designem, jehož základní linií je křivka, kterou Infiniti prezentuje jako svoje DNA. Exteriér vypadá netradičně, a to je vedle poněkud exotické značky další důvod, proč pravděpodobně osloví užší skupinu příznivců.

V interiéru se celá posádka nechá ráda hýčkat luxusními materiály a kvalitní audio sestavou Bose s deseti reproduktory. Kožené sedačky jsou velice pohodlné, boční vedení odpovídá luxusnímu vozu, nikoli sporťáku, což je u dané třídy docela pochopitelné. Ergonomie ovládacích prvků může být zprvu nezvyklá, nicméně po osahání vše dokonale funguje.

V redakci jsme ocenili možnost uložit si svůj „řidičský profil“, tedy nastavení sedadla a zrcátek, stejně jako bohatý vnitřní prostor vpředu i vzadu. Snad jen ten zavazadelník by zasloužil poněkud přifouknout. Nejenže 350 litrů vypadá na první pohled dost skromně. Navíc ho nelze zvětšit sklopením zadních sedadel a chybí také otvor pro lyže nebo jiné delší předměty.

Samozřejmostí je také bezklíčkové ovládání. Stačí přijít k autu, vzít za kliku, usednout a zmáčknout startovací tlačítko. Podélně uložený vidlicový šestiválec o objemu 3,5 litru má ihned po nastartování kultivovaný zvukový projev, který proniká dovnitř v intenzitě odpovídající dané třídě. Závodníci by možná rádi trochu toho burácení přidali, vůz naladěný především na pohodlnou jízdu však před hlukem motoru upřednostňuje tóny z audio sestavy.

Spalovací motor běžící v upraveném Atkinsonově cyklu disponuje maximálním výkonem 225 kW při 6800 ot./min a maximálním točivým momentem 350 Nm. Konvenčnímu agregátu sekunduje 50kW/270Nm elektromotor. Výsledný maximální výkon soustavy 268 kW putuje na zadní kola.

Jízdní vlastnosti vozu jsou velice dobré. Naladění je spíše do komfortu, ale vůz se nezalekne ani ostřejší jízdy. Jediné, co dokáže náročnější manévry poněkud znepříjemnit je špatné dávkování brzd charakteristické pro vozy s rekuperací brzdné energie. M35h je na tom ještě o něco hůře než konkurenti. Ve vyšších rychlostech se dá docela dobře zvyknout, při popojíždění čas od času zabrzdíte ostřeji, než byste si přáli. Ale zase, pořád lepší, než kdyby tomu bylo naopak.

Sedmistupňová převodovka funguje výborně. Dokonce se sama učí a mění tak dle předchozího jízdního stylu svoje chování. Respektuje samozřejmě také aktuálně zvolený jízdní režim – Eco, Normal, Sport a Snow. Zde je nutné zdůraznit, že první ze zmíněných režimů se chová poměrně zvláštně. Ekonomická jízda je totiž vynucena ztěžknutím plynového pedálu, což působí dost nepříjemně a ve výsledku řidiče spíše rozčílí. Za celý týden jsme dali režimu Eco několik šancí, ale vždy jsme se raději vrátili do výchozího nastavení. Opravdu nám nepřirostl k srdci.

Už samotný výchozí jízdní režim poskytuje dostatečnou dynamiku, Sport je jen třešničkou na dortu. Auto se po přepnutí začne chovat opravdu dravě, možná až příliš. Infiniti M35h svědčí dynamická, ovšem ne ryze sportovní jízda. Nejenže zkrotit dvě tuny může dělat problém i zkušeným jezdcům, navíc jde potom vše proti filozofii hybridu, a sice příznivé spotřebě.

Po několika stovkách kilometrů s vynecháním dlouhých dálničních úseků se nám spotřeba ustálila na 7,5 litru benzínu, což hodnotíme vzhledem k jízdnímu stylu velice dobře. Auto vás jednoduše nenechá se loudat za ostatními, ale zároveň trochu krotí svojí elegancí. Sto kilometrů ujetých volnější Prahou skončilo s výsledkem 6,4 l. Problémem je až dálnice. Tam se samozřejmě výhody hybridů obecně stírají a zde tomu není jinak. V rychlostech do 120 km/h se spotřeba udržuje na meziměstské úrovni. Jakmile řidič trochu přidá, třeba jen na 140 km/h, hodnota nepříjemně narůstá. Dosáhnout 10 litrů není žádný velký problém.

S dálničním provozem souvisí jedna lahůdka. Zatímco ostatní hybridy většinou přestávají používat čistě elektrický mód někde kolem šedesátky, Infiniti se při konstantní rychlosti obejde bez spalovacího motoru třeba ve 130 km/h. Alespoň to byl náš rekord v průběhu testovacího týdne. Pravda, že 1,4 kWh energie uložené v li-ion baterii nevystačí na dlouho, i tak je příjemné se nechat unášet na dálnici v téměř absolutním tichu.

Infiniti M35h je poměrně drahé auto. Podíváme-li se však na konkurenci, a to jak v kategorii hybridů, tak v kategorii luxusních sedanů, cenovka začne být velice zajímavá! Základní verze vyjde na 1 424 000 Kč, druhá a zároveň nejvyšší na 1 580 000 Kč. Infiniti však nedělá kompromisy – co se výbavy týče, máte v autě téměř vše, co lze od takového auta očekávat. Jsme si proto jistí, že Infiniti M35h svoji klientelu najde.