Testy aut na stlačený zemní plyn pokračují. Po Fiatu Multipla ze segmentu MPV jsme přesedli do střední třídy. „Už se nemusíte ničeho vzdát,“ tak zní oficiální slogan Volkswagenu k CNG Passatu. Je tomu skutečně tak? Jak se tankuje v Německu? A na kolik nás cesta k západním sousedům vyšla?
Volkswagen Passat asi není třeba dlouze představovat. V Evropě se stal už dávno symbolem vozu střední třídy. Verze EcoFuel, která značí provoz na stlačený zemní plyn, se odlišuje od klasiky maličkostmi. Místo malého „budíčku“ teploměru lze na přístrojové desce najít ukazatel stavu plynu v tlakových nádobách. Ty jsou umístěny pod podlahou, a tak není prostor vozu vůbec dotčen. Tedy až na klasiku u CNG aut – absenci plnohodnotné rezervy, kterou nahrazuje souprava na opravu pneu.
Pod víčkem nádrže přibyl ještě jeden plnicí otvor, páté dveře zdobí označení EcoFuel. Tím viditelné rozdíly končí. Nenajdete třeba tlačítko pro vynucený provoz na benzín známé z Multiply. Passat má jako primární palivo zemní plyn a podle toho se také chová. Pokud není motor úplně studený, startuje bez kapky benzínu. Naopak v zimním období se při startování bez konvenčního paliva neobejde. Benzín teče do motoru taky první stovky metrů po načerpání plynu, kdy řídicí jednotka nejdříve analyzuje jeho složení.
Jako v bavlnce
Interiér vozu je jednoduše elegantní a propracovaný. Aby ne, když verzi EcoFuel lze koupit jen ve výbavě Business. Řidiče uvítá pohodlné sedadlo nastavitelné v šesti směrech, posed se tak dá vyladit k dokonalosti. Ani zbytek posádky si však nebude stěžovat. Příjemné prostředí zajistí dvouzónová klimatizace, která navíc sleduje kvalitu vnějšího ovzduší a případně přepíná na vnitřní cirkulaci.
Vpředu i vzadu je dostatek místa pro cestující, ale také pro drobné předměty ve formě různých odkládacích schránek. Zadní loketní opěrka není jen úložným prostorem či držákem nápojů, ale případně také vstupní branou do kufru, což se dá využít třeba pro pohodlnou přepravu lyží.
Co se zavazadelníku týče, Passat ve verzi kombi je na tom opravdu dobře. Základní objem 513 l se dá sklopením sedadel zvětšit až na 1641 litrů, přičemž ložná plocha v tu chvíli připomíná spíše manželskou postel než kufr osobního auta.
Námi testovaný vůz obsahoval také nějakou příplatkovou výbavu. V interiéru se asi nejvíc vyjímalo rádio s velkým dotykovým displejem, které čas od času sloužilo jako parkovací asistent.
Čtrnáctistovka překvapí
Passat v CNG verzi ještě malinko přibral a se 1602 kg není rozhodně žádný drobek. Motor o objemu 1,4 l jako by k takovému autu vůbec nemohl patřit. Technologie šla ovšem dopředu mílovými kroky, a tak přichází skutečně příjemné překvapení. Díky zdvojenému přeplňování čtrnáctistovka „vyzobala“ typické výhody vznětového i zážehového motoru. Táhne odspoda, ale nevadne ve vyšších otáčkách. Stručně – maximální výkon 110 kW, točivý moment 220 Nm k dispozici v rozmezí 1500 – 4500 otáček.
Důležitější než čísla opsaná z technických specifikací jsou však samotné pocity z jízdy. Motor poskytuje dostatečnou dynamiku ve městě i mimo něj. Systém doporučující optimální rychlostní stupeň ukazuje „šestku“ už někde kolem šedesátky, což dokresluje nadprůměrný točivý moment, který je k dispozici. Avšak objevil se i mírný nedostatek výkonu. Ve vyšších rychlostech na dálnici stačil mírný kopec a při plně obsazeném voze se zařazenou šestkou už nebyla akcelerace nijak závratná. I přesto ale dopadl motor na jedničku a předčil všechna očekávání. Mýtus o líných plynových autech je minulostí.
Erdgas bitte
V průběhu testu vozu Volkswagen Passat TSI Ecofuel jsme se rozhodli prověřit plnicí stanice bez zákaznické karty, zcela náhodně. V naší domovině je rozhodně lepší zákaznickou kartu mít (ostatně vystavení je zdarma), ale jak jsou na tom v Německu? Prst brázdící náhodně mapu se zastavil u města Passau od něhož nás dělí asi 250 km. Padesátitisícové město disponuje plnicí stanicí, takže je jasno. Jede se tankovat do Pasova.
Autu jsme rozhodně nijak neulevovali. Čtyřčlenná posádka, nějaká ta zavazadla a cestovní rychlost na hranici předpisů slibuje reálné výsledky, nikoli laboratorní měření. Co se spotřeby týče, nejlépe na tom byla jízda po okresních silnicích, zákonem předepsanou rychlostí. Hodnota je potom skutečně pod čtyřmi kilogramy na sto kilometrů. Příjemně překvapí i podvozek, od kterého lze očekávat obratný a pohodlný průjezd zatáčkami, což u tak rozměrného a těžkého kombi není samozřejmostí. Na dálnici se při plném zatížení vozu pohybovala spotřeba okolo 4,3 kg při stotřicítce, každý kilometr tak vyšel na nějakých 90 halířů. Slušná úspora.
Výše zmíněné hodnoty spotřeby jsou pouze orientační, zde však první přesnější – celou cestu do Passau jsme zdolali se spotřebou 3,9 kg/100 km, což při vzdálenosti 251 km představovalo 9,8 kg plynu. Tankovali jsme za 21,20 Kč. Počty jsou tedy jednoduché. Jeden kilometr vyšel na 83 halířů a celá cesta přišla 4 lidi na 208 Kč. 52 korun na osobu!
Příjemné překvapení po dosažení kýženého cíle však zanedlouho vystřídala studená sprcha. Plnicí stanice totiž o sobotním poledni zela prázdnotou a od doplnění paliva nás dělila velká posuvná vrata ovladatelná klíčem. Otevřeno pro veřejnost je jen ve všední dny do 18 hodin, takže jsme o víkendovém výletu neměli šanci. Pravda v okolí Passau byly ještě další stanice, ale na ty už nezbyl čas. Každopádně se k sousedům pro plyn v některém s dalších testů vydáme a prověříme onu vyhlášenou německou preciznost. Třeba jsme prostě jen měli velikou smůlu.
Vystačí si s benzínem
Neúspěch na zahraniční CNG stanici se nám nakonec vlastně hodil. Naskytla se příležitost při zpáteční cestě prověřit taky provoz na benzín. Passat totiž disponuje skutečně nadstandardním dojezdem. 21 kilogramů plynu vystačí podle katalogu na 480 km, dalších 460 km lze poté ujet díky 31l nádrži pro kapalné palivo. Dohromady tedy cca 940 km.
Cesta zpět do Prahy, kam jsme měli namířeno k plnicí stanici, byla poněkud svižnější. Na dálnici při 140 – 150km poskakovala spotřeba benzínu na palubním počítači mezi 7,2 až 7,5 l, což byla horní hranice. Ani tento výsledek se nezdá být špatný, vezmeme-li v úvahu plné obsazení vozu.
Netrvalo dlouho a stáli jsme u moderní plničky na Divoké Šárce. Ta je nonstop za každých okolností, dá se platit obyčejnou platební kartou nebo hotovostí. Do „prázdných“ láhví bylo přepuštěno 20,3 kg CNG za 430 korun, tedy o něco méně, než udává výrobce. Mírné odlišnosti jsou celkem běžné, před výletem jsme tankovali v areálu Pražských služeb, kde ukazoval stojan přesně 21 kg.
Bilancování
Tentokrát jsme test striktně nerozdělovali na městský a mimoměstský provoz, nýbrž obě fáze spojili. S autem jsme najezdili asi 1000 km. Jako reprezentativní vzorek jsme však zvolili úsek z Pražských služeb, kde byly obě nádrže plné, až po jejich znovudoplnění na Divoké Šárce.
Prvních 66 km činil prokazatelně městský provoz po Praze, navíc v pátek. Další kilometry padly na víkendový výlet, jehož trasa vedla spíše mimo město, ale občasnému popojíždění jsme se přesto nevyhnuli. Plyn došel přesně po 470,1 km, tedy. Dojezd tedy vyšel o 10 km nižší, než udává výrobce, což mohlo být způsobeno dálničními úseky, které jsou na spotřebu paliva náročnější než stokilometrová rychlost na okreskách.
Z celkové ujeté vzdálenosti na CNG (470,1 km), jeho ceny (21,2) Kč) a množství (21 kg) lze určit následující hodnoty – průměrná spotřeba plynu na celou ujetou vzdálenost činila 4,47 kg/100 km, náklady na kilometry potom 95 halířů.
Na benzín se v průběhu testu ujelo 122 km, doplnit se podařilo 8,48 l za 262 Kč (30,90Kč/l). Průměrná spotřeba benzínu vyšla po přepočtu 6,95 l/100 km, takže každý kilometr přišel na 2,15 Kč. U obou výsledků je třeba vzít v potaz, že téměř po celou dobu testu bylo auto plně obsazené!
Vyplatí se?
Cena verze kombi ve výbavě Business činí aktuálně 780 900 Kč, limuzína je o 40 tisíc levnější. Passat EcoFuel si rozhodně nekoupí člověk, který pase primárně po úspoře financí, od toho jsou na trhu mnohem levnější asijská auta. Ten, kdo chce jezdit v reprezentativním voze a navíc s vědomím, že každý kilometr ušetří nezanedbatelnou část nákladů, by rozhodně neměl CNG verzi oblíbeného vozu přehlídnout.
