Test: elektromotocykl Quantya

Švýcarská elektrická motorka Quantya se momentálně nejen díky aktivnímu testování pražskou městskou policií těší ze sílícího zájmu veřejnosti i médií. I my jsme proto rádi využili nabídky oficiálního distributora pro ČR a silniční verzi Quantya Strada podrobili rozsáhlému testu.

Cesta z města
Quantyi jsem přebral hned zrána v samotném centru Prahy, kde proběhlo úvodní seznamování a zároveň začátek testu. Zatímco u klasického motocyklu se musí jezdec nejprve sžít se spojkou, řadicí pákou, startérem, sytičem a dalšími „vymoženostmi“, u Quantye stačí pouze otočit klíčkem a zatáhnout za plyn. Za nevýhodu se dá tak jednoduché ovládání považovat snad jen v situaci, kdy je ponechán klíček omylem v aktivní poloze a pravou rukovětí otočí třeba zvídavý kolemjdoucí.

První rozjezd překvapí svou razancí, která začne polevovat až při rychlosti 50 km/h. Na 8,5 kW opravdu slušný zátah. Spolu s kombinací kvalitních diskových brzd – zadní na levé, přední na pravé ruce jako u skútru – poskytuje Quantya ideální jízdní vlastnosti pro kličkování zácpou. Zatímco ostatní „dvoustopí“ účastníci silničního provozu teprve registrují změnu rozložení barev semaforu, Quantya vyráží s velkým náskokem vpřed a při rozjezdu jen těžko hledá konkurenci.
Úvodní kilometry vedoucí z centra Prahy hustou ranní špičkou byly tedy velice zábavné a akční. Při pohledu ze sedla lehkého a mrštného stroje na kolonu stojících automobilů se brzy dostavila škodolibá radost, kterou kazila jen jedna jediná maličkost, a sice přepínač „blinkrů“. Ten byl na první omak značně nepřesný.

Quantya

Rozpačitě po okreskách
S blížící se hranicí hlavního města řídnul i provoz a semafory vystřídala okresní silnice č. 610 spojující Prahu s Mladou Boleslaví. Po deseti kilometrech sportovní jízdy hustým provozem přichází „cestovní etapa“. Maximální rychlosti 80 km/h se podaří dosáhnout pouze s plně nabitou baterií. V okamžiku opuštění města již činilo maximum o 5 km/h méně a na frekventované silnici, kde je devadesátikilometrový limit spíše teoretickou hodnotou, se tedy jezdec necítí dvakrát bezpečně. Díky stále vysokému točivému momentu je však maximální rychlost stabilní a i táhlý poměrně strmý kopec ji sníží pouze o jednotky kilometrů v hodině, což bylo docela příjemné překvapení.
Při průjezdu městy ležícími na trase prozradila Quantya jednu slabinu. Pakliže si situace vyžaduje držet konstantní rychlost, práce s plynem musí být téměř chirurgicky přesná. V opačném případě se dostavují záškuby, které zpočátku můžou kazit dojem z jízdy. Další kilometry však ukázaly, že při troše zručnosti se dá na citlivost plynu v oblasti záběru zvyknout a jízdní komfort proto nijak zásadně neovlivňuje.

V lese jako doma
Když se počet najetých kilometrů zvýšil na pětadvacet, bylo načase odbočit do lesa. Hned po prvních metrech bylo jasné, že právě sem je Quantya primárně určena. Pětaosmdesátikilový stroj se pohybuje po nezpevněném podloží s bravurní lehkostí a dává tak vyniknout kvalitním komponentám, ze kterých je vyroben. Nebýt třepetající se značky na zadním blatníku (později vyřešila drobná úprava) a skromně promazaného řetězu, motocykl by byl při jízdě v terénu téměř nehlučný.
Lesní cesty střídaly břehy řeky Jizery a Quantya si užívala sportovně laděné jízdy, která ji vyhovuje ze všeho nejvíc. Poslední minuty před vypovězením služby z důvodu úplného vybití baterie byl cítit úbytek výkonu a maximální rychlost poklesla asi na 60 km/h. Zkušený jezdec tak zřejmě odhadne dojezd i bez řady indikačních diod, které postupně zhasínají spolu s klesajícím napětím na baterii. 37,5 km. Tak pravil modře podsvícený digitální tachometr, když Quantya odmítla v cestě pokračovat.

Quantya

„Benzínku“ s sebou
Od počátku bylo jasné, že při daném stylu jízdy nebude dojezd oněch slibovaných 50 km, a proto bylo poměrně riskantní se pohybovat po lese se třemi desítkami kilometrů za zády. Stroj však bylo kvůli testu třeba úplně vybít a poměrně objemná, avšak lehká nabíječka se vtěsná bez problémů do batohu. I přesto, že má člověk svoji „benzínku“ stále s sebou, zásuvka není vždy nablízku, zvláště pak v lese. Dva kilometry tlačení Quantye dají kvůli absenci neutrálu zabrat více než v případě benzínového motocyklu, a tak je lepší se pokusit takovému zážitku vyhnout. Ale i taková zkušenost patří ke kompletnímu testu.
Od doby připojení do sítě bylo třeba 125 minut, aby nabíječka vpravila do baterie 2,8 kWh energie. Tento časový úsek se tedy dá považovat za maximální dobu nabíjení. Pokud se baterie vyjede jen z poloviny kapacity, zabere „tankování“ pouhou hodinku, průběh nabíjení je lineární.

Nabíječka pro Quantyi

Opět v sedle
Zprvu nezvyklé umístění zadní brzdy na levé ruce se časem ukázalo jako výhodné a příprava na nožní brzdu obvyklou u klasických motocyklů tak asi zůstane většinou nevyužitá. Další a další kilometry v sedle pouze utvrzovaly dojmy z první cesty. V podvečer se horké letní počasí začalo měnit a zanedlouho bylo zaděláno na pořádnou bouři. Elektřina a voda k sobě nepatří. Při mytí vysokotlakou WAPkou se do indikátoru stavu baterie umístěném na „nádrži“ dostalo trochu vody, což ho poté na několik okamžiků paralyzovalo. S následujícím přívalovým deštěm si však Quantya poradila bez ztráty kytičky.

Quantya

Dojezd, dojezd a zase dojezd
Již při prvním nabíjení bylo zřejmé, že nemá cenu testovat maximální dojezd za optimální rychlosti. Nejenže ona vzdálenost závisí na terénu, jezdci, stylu jízdy, počasí a dalších faktorech, Quantya prostě není na takové ježdění stavěná. Hned u první polní cesty vás přinutí sjet do terénu a zkrátit si cestu mimo silnici. Uvedených 50 kilometrů na jedno nabití při troše opatrnosti opravdu ujede. Mnohem větší zábava je však na spotřebu příliš nehledět a užívat sportovních vlastností, které motocykl poskytuje. Ačkoli hned první hodnota dojezdu 37,5 km může být pro někoho zklamáním, je nutné podotknout, že se jednalo o skutečně sportovní jízdu složenou z prodírání se zácpami, uhánění maximální rychlostí a dovádění v terénu.

Quantya

Quantya by se dala charakterizovat jako kombinace motocyklu, skútru a kola, z čehož si od každého bere nějakou tu přednost. V terénu dokáže překvapit jako dospělý motocykl, ve městě zase nadchne snadným ovládáním připomínajícím skútr. Vždy se ale pohybuje bezhlučně a s lehkostí, téměř jako jízdní kolo.

Až na poněkud neohrabaný přepínač směrových světel a relativně dost citlivý plyn v oblasti záběru Quantya v době testu skýtala samá pozitivní překvapení. Na první pohled je jasné, že se jedná o kvalitní výrobek, což podtrhují i velice příjemné jízdní vlastnosti. Kvalitní evropská výroba má však svoji cenu. Testovaný model Strada vybavený veškerým osvětlením nutným pro provoz na pozemních komunikacích vyjde se všemi poplatky a DPH na 222 000 Kč, model Track bez světel který nesmí na silnici, dokonce za 199 000 Kč. Za motocykl, skútr a kolo v jednom zajímavé ceny.

12 Comments on “Test: elektromotocykl Quantya”

  1. Jsem motorkář a tak chci
    Jsem motorkář a tak chci říci toto elektrovozítka mají do města velkou budoucnost co se týká dopravy do zaměstnání nebo na drobné nákupy, ale co se týká zábavy – adrenalinu prostě něčeho více z čehoš chci mít radost co si mohu doupravit doladit prostě to co mě dá pocit že jsem ovládl silný stroj který mě ve dvou doveze kam budu potřebovat . Radost z ovládnutí stroje jeho nezaměnitelný zvuk který k tomu neodmyslitelně patří a né sednout na vozítko bez koulí bez hluku s náhradní baterií a obří nabíječkou na zádech v batohu abych dojel domů po pracovním cyklu a pocitem vykuchaného delfína si tajně mimo obydlenou oblast zapálil doma vyrobené retko jelikož skoro vše co není zdravé a co porušuje dobré mravy bude zakázané . Tak na takovouhle budoucnost která se pomalu chystá se opravdu netěším. Ono je také třeba se zamyslet nad smysli člověka podle kterých se řídí a reaguje a to je například sluch!!!Pokud vedle vás nebo za vámi pojede vozidlo které vydává hluk tak si ho okamžitě všimnete a reagujete !Pokud vozidlo bude nehlučné a takových bude tak to na našich ulicích vznikne masakr. Budeme jezdit pomalu jelikož to doprava v budoucnu jinak neumožní , budeme jezdit bez hluku,budeme jezdit bez jakých koli emocí jelikož elektromobil žádné neposkytuje až na stesové zážitky jesli mi bude stačit kapacita aku na dojezd do místa určení a jestli si tam vůbec dobiju baterky.Chci žít jako chlap s koulema a ten krátký život prožít s adrenalinem a s radostí a né jako vykuchaná ryba která se plácá ve světě zákazú omezení nesmyslných daní a neplodného
    obyvatelstva po konzumaci potravin z umělích obalů a reciklovaných materiálů .To bude budoucnost tak se připravme! Pokud je již někdo ryba a potřebuje jen přibližovadlo tak elektromobil ano ale jako masivní prostředek tak to bude hrůza. Bohužel nová generace v tom již vyroste a bude jim to připadat normální jako tygr který se narodil v kleci je také doma !

  2. Par otazek: Jde ta baterka
    Par otazek: Jde ta baterka vyjmout z motocyklu? Kolik vazi? Jde sehnat nekde baterka s vyssi kapacitou? Kolik stoji baterka v pripade ze ji budu muset menit? Existuje k motockylu nejake prislusenstvi, napr. kufr? A potom v zavislosti na odpovezenych otazkach bylo teoreticky mozne s sebou vozit jenu rezervni nabitou baterii a v pripade potreby ji menit? Dikec za odpo.

  3. Ŕekl bych,že je to opravdu
    Ŕekl bych,že je to opravdu bomba věc toto moto.Sice ta cena je dost drsná,ale je to každopádně budoucnost s kterou se musí počítat.Mám dlouho dospělé enduro ktm 520 a zatím se ho určitě vzdávat nechci,ale opravdu až budou o něco dokonalejší beterie půjdu do toho,třeba se do té doby stane něco pozitivnějšího i s cenou.Myslím si že by to mohla být výborná alternativa na každodenní odpoledne po práci.Také mám takový názor,že lidé kteří pořád řvou proti motorkářům v lese mají spíš alergii na ten hluk.Docela by mě zajímalo jak se na tom jezdí opravdu jo.Přeju hodně štěstí.

    1. Odpusťte, nechci si z toho
      Odpusťte, nechci si z toho dělat „promoserver“, ale reagovat snad mohu.
      Baterie má 1000 cyklů pod garancí výrobce. Otestovány jsou baterie s 2500 cykly a s kapacitou 85 procent původní. Pokud budu brát že nabíjíte i při aktivním provozu 2 krát denně, máte min. na 2 roky vystaráno. Záruka výrobce na moto je dva roky na veškeré další komponenty….
      Jakákoli další péče není třeba, jen je nutno minimálně jednou za 60 dní nabít.

  4. Je to super vecicka, ono i
    Je to super vecicka, ono i tech pro nekoho malo 37 km je super, kdyz si predstavime jak malinkate tam jsou baterky(LiPo), je v tom lithiu jeste hodne budoucnosti. Nehlede k tomu, ze na tyto baterie jiz prechazeji i vyrobci akuvrtacek a take vysokozdviznych voziku, je jasne, ze jine nez lithiove baterie NEBRAT 🙂

  5. Dobíječku lze nainstalovat
    Dobíječku lze nainstalovat do motocyklu.Z prvopočátku jsme dodávali jen moto s externí dobíječkou, dnes lze podle přání zákazníka dodat moto s i vestavěnou dobíječkou. Je to otázka toho, kde budete s Q jezdit – kdo se pohybuje jen na krátké trati, ten nepotřebuje dvoukilové „dovážení“ motocyklu.

      1. Ano nejlepší bude si vzít
        Ano nejlepší bude si vzít na záda krosnu s nabytýma baterkama a nebo připojit vozík s aku. Proboha to nechápete že ješte není čas na takovéto výrobky když nejsou ještě vymyšlené dokonalejší zdroje energie s přijatelnou cenou a malou hmotností.Výrobci se jen třesou na nové trhy a jak z nás dostat prachy . To je stejné jako s těma lcd televizema – je zaplaven trh s výrobky nevalné kvality s roztřeseným a rozmazaným obrazem které hřejí jako radiátor a mají i podobnou spotřebu elektrické energie a lidé to kupují proto, že je to hezky placaté.Hurá již se prodávají tři-dé televizory všichni je chtějí ale když příjde návštěva ouha nemají brýle tak vidí prd . Brýle dětské brýle dospělé brýle na brýle – to je byznys tak takhle se vydělává. Za rok bude zase jiná technologie která brýle nebude potřebovat tak tu rok starou telku vyhodíme a koupíme jinou. Co ještě není dotažené k dokonalosti alespoň v rámci snesitelných možností tak nekupovat akorát se velké firmy na nás pakujou.

Napsat komentář