Test: elektromotocykl Quantya

Švýcarská elektrická motorka Quantya se momentálně nejen díky aktivnímu testování pražskou městskou policií těší ze sílícího zájmu veřejnosti i médií. I my jsme proto rádi využili nabídky oficiálního distributora pro ČR a silniční verzi Quantya Strada podrobili rozsáhlému testu.

Cesta z města
Quantyi jsem přebral hned zrána v samotném centru Prahy, kde proběhlo úvodní seznamování a zároveň začátek testu. Zatímco u klasického motocyklu se musí jezdec nejprve sžít se spojkou, řadicí pákou, startérem, sytičem a dalšími „vymoženostmi“, u Quantye stačí pouze otočit klíčkem a zatáhnout za plyn. Za nevýhodu se dá tak jednoduché ovládání považovat snad jen v situaci, kdy je ponechán klíček omylem v aktivní poloze a pravou rukovětí otočí třeba zvídavý kolemjdoucí.

První rozjezd překvapí svou razancí, která začne polevovat až při rychlosti 50 km/h. Na 8,5 kW opravdu slušný zátah. Spolu s kombinací kvalitních diskových brzd – zadní na levé, přední na pravé ruce jako u skútru – poskytuje Quantya ideální jízdní vlastnosti pro kličkování zácpou. Zatímco ostatní „dvoustopí“ účastníci silničního provozu teprve registrují změnu rozložení barev semaforu, Quantya vyráží s velkým náskokem vpřed a při rozjezdu jen těžko hledá konkurenci.
Úvodní kilometry vedoucí z centra Prahy hustou ranní špičkou byly tedy velice zábavné a akční. Při pohledu ze sedla lehkého a mrštného stroje na kolonu stojících automobilů se brzy dostavila škodolibá radost, kterou kazila jen jedna jediná maličkost, a sice přepínač „blinkrů“. Ten byl na první omak značně nepřesný.

Rozpačitě po okreskách
S blížící se hranicí hlavního města řídnul i provoz a semafory vystřídala okresní silnice č. 610 spojující Prahu s Mladou Boleslaví. Po deseti kilometrech sportovní jízdy hustým provozem přichází „cestovní etapa“. Maximální rychlosti 80 km/h se podaří dosáhnout pouze s plně nabitou baterií. V okamžiku opuštění města již činilo maximum o 5 km/h méně a na frekventované silnici, kde je devadesátikilometrový limit spíše teoretickou hodnotou, se tedy jezdec necítí dvakrát bezpečně. Díky stále vysokému točivému momentu je však maximální rychlost stabilní a i táhlý poměrně strmý kopec ji sníží pouze o jednotky kilometrů v hodině, což bylo docela příjemné překvapení.
Při průjezdu městy ležícími na trase prozradila Quantya jednu slabinu. Pakliže si situace vyžaduje držet konstantní rychlost, práce s plynem musí být téměř chirurgicky přesná. V opačném případě se dostavují záškuby, které zpočátku můžou kazit dojem z jízdy. Další kilometry však ukázaly, že při troše zručnosti se dá na citlivost plynu v oblasti záběru zvyknout a jízdní komfort proto nijak zásadně neovlivňuje.

V lese jako doma
Když se počet najetých kilometrů zvýšil na pětadvacet, bylo načase odbočit do lesa. Hned po prvních metrech bylo jasné, že právě sem je Quantya primárně určena. Pětaosmdesátikilový stroj se pohybuje po nezpevněném podloží s bravurní lehkostí a dává tak vyniknout kvalitním komponentám, ze kterých je vyroben. Nebýt třepetající se značky na zadním blatníku (později vyřešila drobná úprava) a skromně promazaného řetězu, motocykl by byl při jízdě v terénu téměř nehlučný.
Lesní cesty střídaly břehy řeky Jizery a Quantya si užívala sportovně laděné jízdy, která ji vyhovuje ze všeho nejvíc. Poslední minuty před vypovězením služby z důvodu úplného vybití baterie byl cítit úbytek výkonu a maximální rychlost poklesla asi na 60 km/h. Zkušený jezdec tak zřejmě odhadne dojezd i bez řady indikačních diod, které postupně zhasínají spolu s klesajícím napětím na baterii. 37,5 km. Tak pravil modře podsvícený digitální tachometr, když Quantya odmítla v cestě pokračovat.

„Benzínku“ s sebou
Od počátku bylo jasné, že při daném stylu jízdy nebude dojezd oněch slibovaných 50 km, a proto bylo poměrně riskantní se pohybovat po lese se třemi desítkami kilometrů za zády. Stroj však bylo kvůli testu třeba úplně vybít a poměrně objemná, avšak lehká nabíječka se vtěsná bez problémů do batohu. I přesto, že má člověk svoji „benzínku“ stále s sebou, zásuvka není vždy nablízku, zvláště pak v lese. Dva kilometry tlačení Quantye dají kvůli absenci neutrálu zabrat více než v případě benzínového motocyklu, a tak je lepší se pokusit takovému zážitku vyhnout. Ale i taková zkušenost patří ke kompletnímu testu.
Od doby připojení do sítě bylo třeba 125 minut, aby nabíječka vpravila do baterie 2,8 kWh energie. Tento časový úsek se tedy dá považovat za maximální dobu nabíjení. Pokud se baterie vyjede jen z poloviny kapacity, zabere „tankování“ pouhou hodinku, průběh nabíjení je lineární.

Opět v sedle
Zprvu nezvyklé umístění zadní brzdy na levé ruce se časem ukázalo jako výhodné a příprava na nožní brzdu obvyklou u klasických motocyklů tak asi zůstane většinou nevyužitá. Další a další kilometry v sedle pouze utvrzovaly dojmy z první cesty. V podvečer se horké letní počasí začalo měnit a zanedlouho bylo zaděláno na pořádnou bouři. Elektřina a voda k sobě nepatří. Při mytí vysokotlakou WAPkou se do indikátoru stavu baterie umístěném na „nádrži“ dostalo trochu vody, což ho poté na několik okamžiků paralyzovalo. S následujícím přívalovým deštěm si však Quantya poradila bez ztráty kytičky.

Dojezd, dojezd a zase dojezd
Již při prvním nabíjení bylo zřejmé, že nemá cenu testovat maximální dojezd za optimální rychlosti. Nejenže ona vzdálenost závisí na terénu, jezdci, stylu jízdy, počasí a dalších faktorech, Quantya prostě není na takové ježdění stavěná. Hned u první polní cesty vás přinutí sjet do terénu a zkrátit si cestu mimo silnici. Uvedených 50 kilometrů na jedno nabití při troše opatrnosti opravdu ujede. Mnohem větší zábava je však na spotřebu příliš nehledět a užívat sportovních vlastností, které motocykl poskytuje. Ačkoli hned první hodnota dojezdu 37,5 km může být pro někoho zklamáním, je nutné podotknout, že se jednalo o skutečně sportovní jízdu složenou z prodírání se zácpami, uhánění maximální rychlostí a dovádění v terénu.

Quantya by se dala charakterizovat jako kombinace motocyklu, skútru a kola, z čehož si od každého bere nějakou tu přednost. V terénu dokáže překvapit jako dospělý motocykl, ve městě zase nadchne snadným ovládáním připomínajícím skútr. Vždy se ale pohybuje bezhlučně a s lehkostí, téměř jako jízdní kolo.

Až na poněkud neohrabaný přepínač směrových světel a relativně dost citlivý plyn v oblasti záběru Quantya v době testu skýtala samá pozitivní překvapení. Na první pohled je jasné, že se jedná o kvalitní výrobek, což podtrhují i velice příjemné jízdní vlastnosti. Kvalitní evropská výroba má však svoji cenu. Testovaný model Strada vybavený veškerým osvětlením nutným pro provoz na pozemních komunikacích vyjde se všemi poplatky a DPH na 222 000 Kč, model Track bez světel který nesmí na silnici, dokonce za 199 000 Kč. Za motocykl, skútr a kolo v jednom zajímavé ceny.