Příklady ze zahraničí ukazují, že komunitní energetika dává smysl

Komunitní energetika je ve veřejném prostoru včetně médií vidět a slyšet stále více, což považuji za velmi pozitivní. Sdílení elektrické energie v komunitách jednoznačně představuje jednu z efektivních cest, jak můžeme zvýšit energetickou nezávislost, dostat náklady na elektřinu pod kontrolu a kromě jiného tak směřovat k dosažení uhlíkové neutrality. Zatímco v Česku plnohodnotný rozvoj komunitní energetiky naráží na chybějící legislativu, v jiných evropských státech vypadá v tomto ohledu situace o poznání lépe. Díky tomu již nyní existují jasné příklady z praxe, jež potvrzují, že komunitní energetika opravdu funguje.

autor: Patrícia Čekanová, prezidentka Asociace komunitní energetiky ČR

Komunitní energetice se mimořádně daří v Dánsku, ale i v některých zemích, se kterými sousedí Česká republika – konkrétně jde o Německo a Rakousko. V Dánsku se komunitní energetika rozvíjí již od 70. let a vzhledem k tamějším podmínkám se soustřeďuje především na větrnou energii. Dnes Dánsko pokrývá pomocí větru asi polovinu své spotřeby elektřiny a není bez zajímavosti, že většinu tamních větrných turbín vlastní právě komunitní společenství.

Funkční energetické komunity se však vyskytují také blíže českých hranic. Třeba v Německu, kde zcela běžně působí energetická družstva (jsou jich tam stovky) představující hnací motor přechodu našich západních sousedů na obnovitelné zdroje. Výborný příklad přináší bavorské družstvo EGIS. Začínalo před více než dekádou s asi 150 členy a nyní jich má už přes 1500. EGIS v současné době spravuje 15 projektů FVE s celkovým výkonem 51 MW a může se chlubit i speciální protihlukovou stěnou se solárními panely, generující ročně kolem 50 MWh. 

Zmínit musím i unikátní německou vesničku Feldheim, která dovedla využívání obnovitelných zdrojů prakticky k dokonalosti. Místní spoléhají na kombinaci větrných elektráren s bateriovým úložištěm a jako zálohu mají výtopnu na dřevní štěpku. Vlastní zelené energie má vesnice o 150 obyvatelích dokonce tolik, že může prodávat přebytky.

Komunitní energetika není opomíjena ani v Rakousku, kde dokonce existuje koordinační centrum pro komunitní energetiku. Jeho cílem je především poskytovat informace k realizaci projektů sdílené energetiky. Takový institut považuji za velmi užitečný, proto naše Asociace komunitní energetiky ČR v zájmu využívání obnovitelných zdrojů samosprávami prosazuje zavedení regionálních agentur, které by prostřednictvím energetických specialistů radily městům a obcím, jak OZE efektivně využívat.

Velmi dobře prospívající energetická společenství nalezneme také jinde – například v Belgii již od 90. let působí uskupení Ecopower, jedno z nejstarších družstev pro využívání OZE vůbec. Družstvo Ecopower začínalo velmi skromně, dnes ale dodává elektrickou energii více než 50 tisícům domácností. Ecopower má navíc nadnárodní působnost – založilo totiž evropskou federaci pro energetická družstva, nazvanou REScoop.e, čítající přes milion členů.

Všechny zmíněné příklady z praxe sice musely zpočátku překonat nejednu překážku (často též legislativní – tedy něco, na co momentálně narážejí i obdobné plánované projekty v Česku), ale postupem času jasně prokazují, že komunitní energetika má obrovský potenciál. Ten je třeba využít k decentralizaci energetického trhu, ke zvýšení soběstačnosti, snížení neustále rostoucích nákladů a rovněž k eliminaci uhlíkových emisí.

zdroj: Asociace komunitní energetiky ČR

Dva komentáře u “Příklady ze zahraničí ukazují, že komunitní energetika dává smysl”

  1. Tak jistě, že to dává smysl, ale jen tomu jednotlivci nebo komunitě. Ale je to absolutně nevhodné pro monopolisty a tak se to u nás bude obtížně prosazovat.
    Stejně jako fotovoltaika, stejně jako větrníky, stejně vodní elektrárny, stejně jako baterie a bateriové vyrovnávače sítě, stejně jako neměření po fázích, atd. Ono se to stejně prosadí, ale u nás to bude podstatně déle trvat jak kdekoliv jinde, leda by se na to dala nějaká dotace na kterou by nejlépe dosáhl jen jeden subjekt.

Napsat komentář