Dobíjecí infrastruktura pro nákladní vozidla je nezbytnou podmínkou úspěšné elektrifikace komerční silniční dopravy. Eurowag proto sestavil index pro posouzení jednotlivých evropských zemí.
Tlak na udržitelnost a snižování emisí se dotýká všech odvětví včetně komerční silniční dopravy. Je to pochopitelné – téměř tři čtvrtiny emisí z evropské dopravy vznikají na silnicích. Avšak zatímco v oblasti osobních automobilů jsou bezemisní bateriové pohony čím dál rozšířenější, elektrifikace nákladních vozidel je teprve na počátku své cesty. Jedním z důvodů, naznačuje studie Eurowag, je chybějící dobíjecí infrastruktura.
Komerční silniční doprava (CRT) hraje ve snižování emisí a boji proti klimatické změně zásadní roli. Až 70 % emisí CO2 v evropské silniční nákladní dopravě mají přitom na svědomí středně těžké a těžké kamiony. Dekarbonizace nákladní dopravy má navíc oproti osobním vozidlům podstatně více překážek – vyžaduje pokročilejší bateriové technologie, vysoké počáteční investice a v neposlední řadě je tu kritická otázka: Bude bateriově poháněné kamiony kde dobíjet?
Dobíjecí infrastruktura se obvykle označuje za jeden z hlavních problémů (nejen) nákladní elektromobility. Úspěch elektrifikace komerční silniční dopravy tak do značné míry závisí na hustotě dobíjecí sítě, jejím výkonu, spolehlivosti a dalších proměnných. Jen málo dopravců je ochotno riskovat obrovské investice do elektrifikace své flotily, pokud nemají jistotu, že jejich elektrokamiony bude možné po cestě bez problému dobít.
Většina současných projektů elektrifikace nákladní dopravy se proto soustředí na aplikace, které umožňují dobíjení „doma“ v depu, a problém dobíjení na cestě tak odpadá.
Dobíjecí nároky nákladní dopravy
V čem je problém? Bateriově poháněná nákladní vozidla kladou na dobíjecí infrastrukturu specifické nároky. Dobíjecí místo pro elektrokamion musí vyhovovat z hlediska velikosti a průjezdnosti (kamiony se zkrátka na dobíjecí místa pro osobní auta nevejdou), výkonu dobíjecí stanice (optimálně 350 kW a více), umístění (zejména v koridorech transevropské dopravní sítě) a v neposlední řadě spolehlivosti. V oboru, kde panuje soustavný tlak na výkon a dojezdový čas, si zkrátka zpoždění vinou nefunkční nabíječky nemůže nikdo dovolit.
Zajímavé informace o tom, jak si jednotlivé evropské země v oblasti dobíjecí infrastruktury pro elektrokamiony stojí, přinesla nedávná studie Eurowagu. Z jejích výsledků vyplývá, že připravenost evropské infrastruktury na bateriově poháněná nákladní vozidla má stále velké mezery.
Norsko na špičce, Česko v půlce žebříčku
Na špičce žebříčku se drží především státy severní a západní Evropy. Zemí nejlépe připravenou na elektrifikovanou nákladní dopravu je podle studie Norsko, těsně následované Nizozemskem a Švýcarskem. V první pětce najdeme také Švédsko a Německo. Do top patnáctky se dostaly též „románské“ státy jihu Evropy – Itálie, Portugalsko, Španělsko a Francie.
Česká republika se v indexu Eurowagu umístila na 21. příčce mezi Slovenskem (20.) a Polskem (22.). Celkově index označuje Česko jako zemi středně připravenou na provoz elektrokamionů. Zcela na chvostu žebříčku se pak nacházejí země východní Evropy, kde je připravenost na elektrifikaci oblasti CRT buď nedostatečná, anebo nejsou dostupná relevantní data. Konkrétně se jedná Bosnu a Hercegovinu, Albánii a Severní Makedonii.
Infrastruktura vyžaduje investice i komplexní řešení
Je třeba podotknout, že oblast elektromobility se rychle vyvíjí, stejně jako hustota dobíjecí infrastruktury, která přidává na výkonu a čím dal častěji myslí i na potřeby budoucích elektrokamionů.
Zatímco před rokem se v celé Evropě nacházelo necelých 3 600 dobíjecích bodů s výkonem vhodným pro nákladní vozidla (nad 350 kW), letos je to podle databáze společnosti Eco-Movement 6008 nabíjecích míst s výkonem 350 kW a více.
Pro budoucnost elektrifikované nákladní dopravy bude důležitá nejenom výstavba infrastruktury odpovídající nárokům elektrokamionů, ale také další technologická řešení, která umožní vhodné dobíjecí body snadno najít, jednoduše zaplatit a popřípadě si svůj slot pro dobíjení rezervovat.
K tomu budou potřeba řešení soukromých firem, jako je Eurowag, nová partnerství a především pobídky a dotace na národní i evropské úrovni.
zdroj: tisková zpráva
Mohly by být ty podklady ke zvětšení? Jako obr. super ale je tak podrobnej, že na něm není nic vidět 🙂
to Shaman: a jako co ten nafťák má znamenat?
Studie ke stazeni v anglictine. White paper download.
eurowag.com/services/automotive-and-emobility
tahle veta na konci to cele zabiji, slo by to i bez dotaci
„nová partnerství a především pobídky a dotace na národní i evropské úrovni.“
kamionova doprava je palciva, ale z pohledu energii je v soucasnosti dost efektivni, takze do elektrifikace se zpocatku stejne bude chtit jen tem, co provozuji nakpadni dopravu jen regionalne a dokazou si nabijeni zajistit z vlastniho zdroje, tedy velice levne
je potreba si uvedomit ze kamion ma spotrebu 25-30 litru nafty a 1,5-2 litru adblue na 100km, a kazdych 60-100 tisic km pak olej, takze naklady na elektrinu muzou ve finale dosahnout stejne nebo vetsi hodnoty jako v pripade naftaku
take pocitat s 350+kW stojanem jako vhodnym pro kamiony je vesmes nesmysl, k vetsine tech stojanu by kamion zajet nemohl protoze jsou koncipovane prostorove pro stani osobaku, na kamionovou dopravu bude treba budovat separe nabijecky a nejlepe ty na parkovistich pro povinne prestavky tranzitu, pokud by se uvazovala nabijecka pro kratsi pauzu 30-45 minut, pak je stejne 350+kW nabijecka malo, prumer spotreby kamionu ktery se uvadi treba u Semi je okolo 2kWh na kilometr, takze na nejake rozumne dobiti alespon 350km, by bylo treba mit pro kratsi pauzy nabijecky alespon 1000+kW, nebo pro delsi pauzy na odstavnych alespon 250+kW nabijecky, neb ten kamion tam bude stat nejmene 4 a pul hodiny,… a co jsem koukal, Polaci to presne takto pripravuji na tech odstavnych parkobvistich u dalnic, a Nemci zase katko chteju budovat ty rychle 1MW nabijecky pro stani autobusu ci kamionu, zatim to maj omezene na tech tusim 350kW