EU chce dekarbonizovat autobusy i náklaďáky: pomůžou baterie a vodík

Evropští zákonodárci dosáhli dohody, která stanovuje ambiciózní cíle pro snižování emisí u nákladních automobilů a autobusů. Dohodnutý harmonogram implementace nutných změn je ale poměrně náročný, a to především z důvodu zatím nedostatečné infrastruktury a dalších klíčových podmínek. 

K dosažení stanovených cílů do roku 2030 bude muset být v provozu více než 400 000 vozidel na elektrický a vodíkový pohon a nejméně jedna třetina všech nových registrací musí tvořit modely s nulovými emisemi. Kvůli tomu Evropa potřebuje alespoň 50 000 vhodných nabíječek a alespoň 700 vodíkových čerpacích stanic.

„Infrastruktura elektrického nabíjení a doplňování vodíku, komplexní systémy zpoplatnění uhlíku a smysluplná podpůrná opatření pro rychlé investice dopravců: to jsou vedle vozidel s nulovými emisemi klíčové složky pro rychlou dekarbonizaci odvětví těžké nákladní dopravy,“ uvedla Sigrid de Vries, generální ředitelka Evropské asociace výrobců automobilů (ACEA). Kamióny a autobusy jsou přitom zodpovědné za velkou část uhlíkové stopy pocházející z evropských silnic. „Těžká nákladní vozidla tvoří přibližně 2 % provozu na evropských silnicích a jsou zodpovědná za přibližně 28 % emisí ze silniční dopravy,“ uvedl server Euractiv.cz.

Nabíječek přibývá, v logistice ale elektrifikace stačit nebude

Zájem o elektromobilitu v rovině osobních vozidel na evropském kontinentě stoupal. Česko sice v tomto ohledu zůstává za evropským průměrem, ale i zde společnosti evidují zvýšený zájem.

„Z našeho průzkumu Arval Mobility Observatory z roku 2023 vyplynulo, že 25 % zúčastněných českých společností osobní elektromobily buď již provozuje, nebo se na to chystá. Počet těch, kteří už je ve své flotile mají, se oproti předešlému roku zvýšil skoro dvojnásobně,“ řekl Tomáš Kadeřábek, expert na elektromobilitu v Arvalu.

„Lehká užitková vozidla na elektrický pohon zavedlo nebo bude zavádět 18 % firem dotazovaných v průzkumu,“ doplnil KadeřábekV oblasti nákladních a těžkých vozidel je ovšem situace specifická, nejvíce se téma dotýká logistických firem. Ačkoli silniční přeprava produkuje poměrně velké množství emisí, dokonalý přechod na elektrifikované flotily zatím není možný.

„V příštích třech letech rozhodně plánujeme další rozšiřování vozového parku. Ve hře jsou i elektrifikovaná nákladní vozidla, možnosti jejich využití jsou ale v logistice v tuto chvíli omezené. Raben v Polsku ve spolupráci se společnostmi Volvo Trucks a Ikea Industry provozuje tři elektrické nákladní vozy, poznatky z jejich provozu pak plánujeme využít při možné elektrifikaci přepravy ve větším měřítku,“ uvedla Jitka Kocálová, marketingová manažerka Raben pro ČR a SK.

Postupná dekarbonizace těžké dopravy vyžaduje společné úsilí od různorodé skupiny zúčastněných stran napříč dopravním ekosystémem, od centrálních evropských orgánů, přes jednotlivé státy, až po jednotlivé provozovatele. „ACEA hraje svou roli tím, že rozbíhá sériovou výrobu bezemisních nákladních vozidel a autobusů. Spoléháme také na schopnost našich zákazníků investovat do nových řešení,“ uzavřela Sigrid de Vries.

zdroj: tisková zpráva

4 Comments on “EU chce dekarbonizovat autobusy i náklaďáky: pomůžou baterie a vodík”

  1. Zatímco šéfové VW, Tesly či MANu říkají že vodík je nesmysl, zatímco město Montpellier vyhodnotilo vodíkové autobusy jako 6x draží hovadinu oproti BEV busům a zrušilo jejich objednávku, stejně tak i Wiesbaden. Stejně tak Badensko-Württembergsko přišlo na to, že elektrifikace a hybridizace železnic bude daleko levnější než vodíkový vlaky. Zatímco v Dánsku zavřeli vodíkový čerpačky a Shell zavřel všechny svoje vodíkový čerpačky v Anglii a v Kalifornii, tak my EU budem vodík dál tlačit pomocí ropáků a odporně obřích dotací.
    Přitom experti z ČVUT varují, že vodíku nebude v Evropě dost ani pro průmysl, natož pro to aby se jim mrhalo v dopravě.

    “ Část energetiků přitom upozorňuje, že ani kapacita evropské zelené energetiky na pokrytí unijních plánů čistým zeleným vodíkem nemusí stačit.
    „Počítali jsme vodíkový potenciál přímořských větrných parků a došli jsme k tomu, že by to nestačilo ani pro vodíkovou mobilitu, natož pro průmysl. Navíc, aby vodíkový generátor efektivně pracoval, potřebuje stabilní příkon, ten obnovitelné zdroje bohužel nezaručují,“ říká profesor František Hrdlička z ČVUT. Při přeměně elektřiny z obnovitelných zdrojů na vodík a zpětné přeměně vodíku na elektřinu ve vodíkových spotřebičích podle něj dochází zhruba k padesátiprocentní energetické ztrátě.”

Napsat komentář