Bezdrátové nabíjení v nárazníku auta

Bezdrátové nabíjení je elegantní a jednoduchý způsob dobíjení elektrických aut. Němečtí inženýři z Fraunhoferova instutu nyní koncept posunuli dále. Nabíjecí zařízení přesunuli z podlahy vozu do předního nárazníku.

Klasické bezdrátové nabíjení v elektromobilech má několik problémů. Mezera mezi indukční deskou v podlaze auta a na zemi dosahuje až 15 cm. Velká mezera vyžaduje instalaci silných cívek o průměru až 80 cm.

Naopak umístěním cívky do nárazníku je vzdálenost mezi nabíjecími deskami skoro nulová – s autem lze přijet až „na doraz“. Pro nabíjení tak stačí indukční cívka o průměru pouze 10 cm.

Pro potřeby předního bezdrátového nabíjení inženýři vyvinuli speciální nabíjecí stanici. Samotná indukční cívka je umístěná na výkyvném rameni.

Rameno se dokáže vyklopit dozadu nebo dokonce až dolů, pokud řidič neodhadne vzdálenost. Správnou vzdálenost však hlídá světelná signalizace na palubní desce auta.

„Auto může dokonce přejet přes stojan, pokud to bude nutné,“ říká doktor Bernd Eckardt z institutu Fraunhofer. „Kontakt s nabíjecí stanicí nezpůsobuje žádné poškození karosérie.“

Nabíjení údajně probíhá, i když vozidlo není ideálně postaveno proti stojanu. Problém nepředstavuje ani různé velikosti nebo výšky vozidel.

Přední bezdrátové nabíjení řeší i další „drobnosti“. Klasická indukční deska umístěná v zemi se nabíjením zahřívá, což láká nejrůznější domácí zvířata, jako jsou kočky. Dalším problémem jsem různé nečistoty, které snižují účinnost přenosu energie nebo v nejhorším případě se mohou i vznítit.

„V loňském roce jsme ladili výkon systému. Nyní mám k dispozici prototyp, který dokáže přenášet 3 kW s účinností 95 %,“ říká Eckardt. „Dnešní elektrická auta tak lze dobíjet přes noc.“

Vědci se snaží zvýšit výkon systému a snížit náklady. „V současné době jsou nabíjecí stanice nabízené jako součást prodejního balíčku, když si zákazníci kupují elektromobil. Tato technologie se může dočkat masové výrobě pouze tehdy, když je výrobní cena správná,“ vysvětluje Ecard.

Připomeňme, že vyvinout novou technologii je jen polovinou problému. Druhou polovinou problému je vyvinout levnou a masovou technologii výroby (nové stroje, přípravky, technologické postupy) a vybudovat servisní/opravárenskou síť (školení pracovníků, nástroje, servisní postupy, atd.).

Nesmíme zapomenout na nejrůznější certifikace, případně zjistit vliv technologie na zdraví a bezpečí lidí – v opačném případě hrozí právní problémy.