Bezpilotní letadla mapují korály a pobřeží

Ochránci přírody v Karibiku se těší z nového pomocníka – obojživelné bezpilotní kvadrokoptéry „Henri“. Bezpilotní stroj slouží k mapování korálových útesů a pobřežních zón v rámci programu Caribbean organizace na ochranu přírody Nature Conservancy.

Dron Henri je jeden z mnoha příkladů, jak lze využít bezpilotní létající stroje k ochraně přírody.
foto: Nature Conservancy, © Tim Calver

Americká organizace Nature Conservancy vznikla v roce 1951 a v současné době se chlubí více než milionem členů. Jedná se o velkou organizaci, která každoročně operuje s rozpočtem téměř jedné miliardy dolarů.

Cílem Nature Conservancy je zachovat „zemi a půdu pro další lidská pokolení,“ jak uvádí na svých stránkách. Své aktivity soustředí zejména v obou Amerikách, Africe, Asii, Karibiku a na územích kolem Pacifiku.

Právě v Karibiku Nature Conservancy, resp. vědec Steve Schill, testuje unikátní obojživelný vrtulník se čtyřmi rotory (kvadrokoptéra) Henri. Stroj vznikl za účelem video mapování pobřežních zón, výskytu živočichů a podvodního světa.

Vědcům Henri umožňuje doslova do písmene jiný nadhled. Dosud se museli ochránci přírody spolehnout na satelitní mapy nebo na snímání pobřeží/korálů nebo hnízdišť nejrůznějších zvířat z lodí.

Záběry z dronů umožní dokumentaci zájmového prostoru a lepší pochopení působení „oceánské dynamiky na korály a pobřežní zóny.“

Steve Schill při vývoji dronu požadoval dva důležité parametry – bezpilotní letoun musel být schopen přistávat na vodní hladině a fotografovat také objekty pod vodou. Vodotěsnost a schopnost plavat na hladině tak byla samozřejmost.

Za přispění peněz z Nature Conservancy Steve Schill postavil levný, ale unikátní létající stroj. Díky široce dostupným komerčním součástkám stál vývoj a stavba vodního dronu Henri pouze 2000 dolarů.

Základem stroje je tělo vyrobený z plastové slitiny Kydex. Jedná se o termoplastický materiál, který po zahřátí na tvarovací teplotu neztrácí zcela svůj tvar, ale měkne, čímž umožňuje snadné tvarování.

Henri lze ovládat dálkově, nebo pomocí GPS dokáže létat po předem dané dráze – například kolem pobřeží nebo v určitém vzorci. Hlavním senzorem je komerční vodotěsná GoPro kamera pořizující video záběry ze vzduchu nebo pod vodou.

Henri dokazuje, že možností „eko dronů“ je nepřeberné množství. Například BioCarbon Engineering přišla s návrhem mapování odlesněných území a jejich opětovného zalesňování. Sázecí drony pomocí „semínkometu“ mohou do půdy vystřelovat semena stromů. Tak lze ročně zasadit až miliardu stromů jen s pomocí dronů.

Bezpilotní stroje ale také mohou počítat živočišné druhy, kontrolovat pytláctví…

Napsat komentář