AIDAprima: Loď plující na bublinkovém polštáři

Japonská firma Mitsubishi Heavy Industries (MHI) dodala letos první systémy MALS snižující odpor trupu lodě ve vodě. Základem systému MALS jsou mohutné vzduchové generátory tvořící pod lodí “bublinkový polštář”.

Výletní loď AIDAprima má díky vzduchovým bublinám o 7 % nižší spotřebu paliva.
foto: Mussklprozz, CC BY-SA 4.0

Konstrukce lodě musí být obecně navržena pro maximálně efektivní pohyb skrz vodu s minimálními nároky na energii. Odpor vody v drtivé míře odpovídá za spotřebu paliva. Navíc, čím rychleji loď pluje, tím větší je spotřeba paliva.

Například kontejnerová loď s kapacitou 8000 TEU, tedy se schopností přepravit 8000 standardních 20 stop dlouhých kontejnerů, spotřebuje při rychlosti 24 uzlů (44,5 km/h) průměrně každý den 225 tun paliva. Avšak při rychlosti 21 uzlů (39 km/h) je to pouze 150 tun paliva, což je o třetinu menší spotřeba.

Konstruktéři po celém světě se proto snaží najít technická řešení, jak zmenšit tření mezi trupem a vodou. I menší úspora znamená tuny ušetřeného paliva. Jedním z nových technických řešení je právě systém MALS.

První zmínky o systému MALS se objevily v roce 2012. Tehdy japonské firmy MHI a Nippon Yusen Kaisha (NYK) představily koncept vytváření “bublinkového” vzduchového polštáře pro velké dopravní a nákladní lodě. Vzduchový polštář výrazně snižují tření mezi spodní části trupu a vodou. Výsledkem je menší hydrodynamický odpor a výrazně nižší spotřeba paliva.

Generátory na přídi pouštějí pod loď vzduch, který ve vodě tvoří bubliny.

O schopnostech systému MALS v ostrém provozu se můžeme přesvědčit již nyní. Od května systém MALS využívá dopravní zámořská výletní loď AIDAprima o výtlaku 125 000 tun od německé dopravní firmy Aida Cruises.

AIDAprima pojme 3300 pasažérů a 900 členů posádky. Cena supermoderního výletního plavidla dosahuje 450 milionů dolarů.

Loď je 300 metrů dlouhá, má 18 palub a 1643 kabin. Pasažéři mohou využít 12 restaurací, 18 barů a 3100 m2 zábavních center – od kasín až po diskotéky.

Podle MHI bublinkový polštář umožní snížit spotřebu plavidla AIDAprima o sedm procent. V absolutním vyjádření tak denní spotřeba paliva poklesne až o několik desítek tun oproti obdobným lodím bez systému MALS.

Nezanedbatelný je i pozitivní dopad na životní prostředí. AIDAprima, jako další zámořské výletní lodě, tankery a kontejnerové lodě, používají nízkoobrátkové motory konstruované ke spalování toho nejméně kvalitního, co vznikne při rafinaci ropy.

“Odpadní” lodní palivo (bunker fuel) je bohaté na síru a při spalování dochází k silnému znečišťováni ovzduší. Palivo je ale velmi levné – v současné době jedna tuna paliva stojí cca okolo 200 dolarů.

Kontejnerová loď o kapacitě 8000 TEU plující rychlostí 21 uzlů tak každý den spálí palivo za 30 000 dolarů. Díky vzduchovému polštáři od MHI podobně velké loď ušetří denně více než 2000 dolarů.

21 komentářů u “AIDAprima: Loď plující na bublinkovém polštáři”

        1. Článek starý sedm
          Článek starý sedm roků.
          Netuším jakou životnost tyto lodě mají. Nejsou už třeba v provozu jiné – modernější, úspornější?
          Předpokládám, že se za těch sedm roků už asi poněkud změnily/zpřísnily předpisy a povolení.

          „Jen v USA ročně prý zemře na následky onemocnění způsobených znečištěním ovzduší z obřích přepravních lodí 60 000 lidí.“
          Kdo a jak to zjistil? Nebo je to zase jen tak z palce vycucané číslo, jaké by doplašilo co nejvíce lidí?

          Kolik „Průměrných automobilů“ s užitečnou nosností cca 400 kg bylo potřeba na převezení „X“ tun nosnosti nákladní loďi Emma Maersk popsané v článku na trase mezi Japonskem a USA (cca 10.000 km)?
          Kolik by ta auta spálila paliva a vyprodukovala emisí?

          Jsem lenivý dohledávat patřičné „X“ a dále se s tím počítat. Čerti vědí jak by to dopadlo, ale dávat jen zastaralý „poplašný odkaz“ bez patřičně vypracovaných výpočtů mi připadá přinejmenším neseriózní.

        2. Á, sleduju, že ten mem
          Á, sleduju, že ten mem stále ještě žije. Takže ještě jednou, celý problém znečištění z těch lodí se týkal SO2. Stačila „jen“ mezinárodní úmluva o obsahu síry v lodních palivech a emise klesly na desetinu. Automobilová paliva se odsiřují už dávno.

    1. Atomové reaktory v
      Atomové reaktory v civilních lodích by měly dost problémy.
      1) minimálně 70% lidí nechce spát pár metrů od reaktoru
      2) greenpeace a spol by s tím měly problémy
      3) obsluha by byla nákladná asi potřeba velmi dobře školený personál
      4) byl by problém s jednotlivými „SÚJB“
      5) zabezpečení, lodní reakotry mají obohacení někde kolem 30-40%, elektrárenské jen kolem 2-3% (přírodní uran má 0,7%)

      U vojenských lodí se to nějak toleruje, jaderných je jen pár navíc pobyt v přístavech cizí mocnosti je výrazně omezen na přehlídky/cvičení.

      Atomové by bylo ledasco, nejspíš bychom ani nepálili uhlí, kdyby se nestalo pár událostí.
      A) závody v jaderném zbrojení
      B) nehoda EBR1 (přes mizivé dopady mimo zařízení bylo o havárii informováno příliš pozdě, v USA to pošramotilo pověst vlády. Bylo to v 50. letech, snad chvilku po Roswellu, špionáž, zatajování bylo asi nutné)
      C) Havárie v NPP Harrisburg (Jinak známá jako Three Mile Island)
      D) vznik vypjatého protijaderného hnutí
      E) problémy s rozpočty, výstavbou, Rakouské „Atomkraft? Nein, danke“ i konec ropné krize na přelomu 70. a 80. let, která na moment zájem o JE oživila.

      (O havárii v elektrárně Jaslovské Bohunice – A1 veřejnost na západě asi nevěděla)

      Havárie v Černobylské AES to jenom dodala další vodu na mlýn, pak bylo třeba skoro 25 let aby se opatrně začalo mluvit o renesanci a jak naschvál přišla velmi neblahá událost v Japonsku.

      Pokud chcete zaoceánské lodě na jaderný pohon, musíte změnit přístup velkého množství lidí k jaderné energii. Jenže pak vyřešíte tak 85% našich energetických problémů, pokud je dnes cílem zbavit se fosilních paliv a zastavit změny klimatu, pak v SRN by bylo ve výstavbě tak 20 bloků á 1100MW, Rakušáci se ptali jakže to ty VVER fungují a jestli by někdo nemohl dojít se podívat na Zwentendorf, Poláci stavěli první bloky a Austrálei by nestíhala těžit uranovou rudu.

      Jenže situace je jíná.

  1. Velmi zajímavý koncept,
    Velmi zajímavý koncept, ale poněkud staršího data. Celkem by bylo ale zajímavé zjistit jestli by mohla lodní doprava takto vyvinout třeba rychlosti kolem 100km/h, eventuálně kam by se dalo takto dojít. Teoreticky, pokud by se dalo jít na nějaké slušné, tak by se lodní doprava – osobní – mohla opět trochu vrátit do dopravního mixu.

    Co nám chybí je dálková alternativa k letadlům, na zemi je to na nějakou vzdálenost VRT (byť někdy je to podle mne otázka, kde je efektivní limit rychlsoti a kdy se ještě vyplatí jít do delších vlaků), ale na moži nemáme zhola nic. Pak roli hraje ještě i cena. Pokud by ale lodě byly sto konat cesty s v = 100km/h, místně by mohla vzniknout zajímavá alterativa. Ale ještě tam roli hraje „vlnová délka,“ nebo jak se to přesně jmenuje, což limituje aximální rychlost plavidla.

    Jinak dotace na lodě s podobným systémem byl návrh jednoho O.S. jako alternativa k výstavbě jezu na Labi, tentokrát by to bylo myslím lepší než jez.

    Sice nákladnější o něco, ale levnější než jez.

Napsat komentář