Létající automobily už nepatří do říše sci-fi. Pokrok v materiálech, elektronice i skladování energie posunul létající automobily do reálného světa. Důkazem nechť je koncept lítajícího auta od firmy Zee.Aero se kterým můžete dokonce zaparkovat (přistát) na běžném parkovišti před supermarketem.
foto: Zee.Aero
Létající auto od firmy Zee.Aero patří do kategorie VTOL, tedy do kategorie strojů s kolmým vzletem a přistáním. O start letounu Zee.Aero se stará osm malých elektromotorů pohánějící čtyřlisté rotory. Dopředný let pak zajišťuje dvojice tlačných vrtulí na zádi.
Zee.Aero je letoun konstrukce „kachna“, tedy s křídlem a výškovou na nose. O vztlak během letu se také stará zadní křídlo s dvojicí svislých stabilizátorů. Během letu není třeba používat rotory, protože křídla vyvíjejí dostatečný vztlak.
Ač se může celá konstrukce zdát složitá, ve skutečnosti je mnohem jednoduší než v případě vrtulníku. Klasický vrtulník používá pro řízení letu složitý a drahý mechanický systém naklápění hlavního rotoru a lopatek.
foto: Zee.Aero
Naopak rotory a vrtule letounu Zee.Aero jsou pevně spojeny s elektrickými motory, bez použití komplikované převodky či transmise. Veškerý pohyb při startu, visu nebo přistání je řízen pouze zvyšováním nebo snižováním otáček jednotlivých rotorů či dvojice tlačných vrtulí.
Kromě minimalistické verze pro jednoho člověka, si Zee.Aero patentoval i větší koncept létajícího auta. Větší verze má menší křídla a větší zapouzdřené rotory. Jak jde vidět z přiložené skicy, s létajícím autem bez problému zaparkujete i na parkovišti.
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
Project Zero – elektrické letadlo, které se dokáže samo dobíjet
Firmu Zee.Aero založil a vede Ilan Kroo, letecký inženýr a bývalý vědecký pracovník NASA. Zee.Aero navíc na svých stránkách nabízí pozice pro letecké inženýry a uvádí, že se snaží pomocí „aerodynamiky, autonomie a elektrického pohonu“ změnit osobní dopravu.
Bližší technické informace o letounu nejsou známe, ani případný první let. To, zda se skutečně letoun dostane do provozu nebo nikoliv, závisí především na jedné věci – na vhodných bateriích s velkou kapacitou.
Moller Skycar tiez uz
Moller Skycar tiez uz vyvijaju nejaky ten piatok bez zjavneho posunu vpred, takze tomu vela sanci nedavam
Tak tohle hodnotím jako
Tak tohle hodnotím jako typickou Americkou patentovou přihlášku. Jediným účelem tohoto patentu je vydělat na tom až jednou někdo jiný létající auto postaví a začne ho prodávat.
Tak já nepochybuju o tom,
Tak já nepochybuju o tom, že to lítat skutečně může. A taky nepochybuju o tom, že se při každém vzletu a přistání zvedne nechutný oblak prachu, štěrku a dalšího obsahu typického parkoviště u Tesca, z čehož budou mít určitě velikou radost všichni lidé okolo, co si právě ukládají nákup do auta.
Jo, jo ze skici je to
Jo, jo ze skici je to jasné,ale realita bude asi trochu jiná…
Myslel jsem že jste
Myslel jsem že jste technický magazín. Tohle jsou nerealizovatelné ptákoviny vniklé u sklenky vína, co nikdy neopustí skicák. Aby to mohlo fungovat tak jak popisujete tak by to muselo být vyrobené maximálně z hedvábí a napuštěné heliem, jinak ty vrtule ani křídla nemají šanci něco dokázat 😉
Piště prosím o hybridech na kolech, ale nepouštějte se do věcí kde jde též o aerodynamiku, efektivní tahy vrtulí a podobně…
O tomto letadle referuje
O tomto letadle referuje taktéž Graham Warwick, editor prestižního leteckého magazínu Aviation Week, povoláním letecký inženýr.
Absolutně nemám obavu o
Absolutně nemám obavu o to, že by to nějakou chvilku na Lipolky neletělo.
Tady u všech konceptů „létajících aut“ tkví hlavní problém v praktickém použití. I ten nejlevnější osobní automobil je totiž historicky velmi dobrý AWV (all weather vehicle), čili pokud vidíme alespoň pár metrů před sebe a vítr nás neodfoukne ze silnice tak nás spolehlivě doveze do cíle. I ty nejlepší letadla/vrtulníky pro provoz „za každého počasí“ mají mnohem více restrikcí než takový běžný automobil. No a takovýto ultralight lze pak provozovat jen za ideálních povětrnostních podmínek, což je dost nepraktické.