Trh se systémy skladování energie do roku 2025 překročí $500 mld.

Aby se obnovitelné zdroje závislé na počasí mohly stát rozhodujícím prvkem světové elektroenergetiky, musí se najít způsob, jak elektřinu ve velkém skladovat.

Bateriový úložný systém Siestorage společnosti Siemens.
foto: Siemens

Není pochyb, že věda tento úkol vyřeší. Je ale otázka, jak dlouho to bude trvat. Historie zná totiž mnoho objevů, které změnily svět až dlouho po tom, kdy se zrodily. Patří k nim třeba právě i fotovoltaický jev, při kterém vzniká napětí působením světla a který je základem dnešní solární energetiky. Jeho podstatu vědci popsali už v roce 1876.

První článek z monokrystalického křemíku, který by se dal využít pro výrobu elektřiny, i když měl účinnost pouhých 6 %, však Bellovy laboratoře vyrobily až v roce 1954. A dalších třicet let trvalo, než se začaly stavět první větší fotovoltaické elektrárny.

Dnes je fotovoltaika nejrychleji rostoucím odvětvím ze všech obnovitelných zdrojů. V roce 2017 činily dvě třetiny všech nových elektráren právě fotovoltaické a během pěti let se předpokládá celkem asi 600 GW nových instalací.

Rozvoj fotovoltaiky a dalších obnovitelných zdrojů podle současných odhadů způsobí, že trh se systémy skladování energie do roku 2025 překročí $500 miliard.

Vyspělé ekonomiky proto berou vývoj a budování energetických úložišť velmi vážně a podporují i technologie, které ještě před několika lety byly neznámé, nebo vypadaly jen jako zajímavost. Podobně jako princip fotovoltaického jevu před půl druhým stoletím.

V Německu v současné době startuje projekt skladování energie na bázi roztavené soli. Severní Porýní-Vestfálsko oznámilo, že investuje 2,9 milionu eur do projektu společnosti RWE v rýnském hnědouhelném revíru, který je první svého druhu na světě.

Spočívá v tom, že roztavená sůl zahřátá na 600 °C se uloží ve speciální nádrži. Když stoupne poptávka po elektřině, projde sůl výměníkem, ochladí se na 250 až 300 stupňů a uvolněná pára vyrobí v turbíně elektřinu.

Pára z roztavené soli postupně nahradí páru vyráběnou z uhlí a stávající hnědouhelná elektrárna se plně přemění na tepelnou akumulační elektrárnu. Dánsko, které má mezi evropskými zeměmi největší podíl výroby energie z větru (41 %), podpoří výzkum nových technologií ukládání elektřiny 19 miliony USD.

Italská vláda zase oznámila až 50% odpočet daně při budování systémů skladování energie v obytných objektech. Do nadějných technologií investuje i česká vláda.

Prostřednictvím Grantové agentury České republiky podporuje např. i výzkum vědců z Massachusetts Institute of Technology, kteří testují superelektrolyt.

Oproti běžným elektrolytům v lithium-iontových bateriích je stabilnější, méně hořlavý, ale i účinnější. Nová třída materiálů, nazývaná SAIL, by mohla najít využití v elektromobilech, elektronice, síťových úložištích a při skladování energie při vysokých teplotách.

Ještě nedávno nemožné věci se tak dnes stávají skutečností. Na Aljašce, ve vesnici Buckland na konci letošního července poprvé ve své historii vypnula na několik minut obecní dieselový generátor a zásobování čtyř stovek obyvatel elektřinou plně převzaly větrné turbíny, solární panely a nedávno instalované lithium-iontové baterie. V současné době je to až šest hodin čisté elektřiny denně.

tisková zpráva

5 Comments on “Trh se systémy skladování energie do roku 2025 překročí $500 mld.”

  1. „Aby se obnovitelné zdroje závislé na počasí mohly stát
    „Aby se obnovitelné zdroje závislé na počasí mohly stát rozhodujícím prvkem světové elektroenergetiky, musí se najít způsob, jak elektřinu ve velkém skladovat.“
    To není pravda, nějakých ~70% podíl větrných + FV elektráren je možný udělat bez zásadnějších problémů i bez skladování elektřiny. Těžké je zvednout to výše. Jisté už je, že Li-ion články budou dominovat krátkodobé (denní cyklus) akumulaci, zatím je „open problem“ zvládnutí dlouhodobé (na zimu, na léto) akumulace.
    Dlouhodobě se dá energie levně skladovat ve formě tepla nebo ve formě chemických vazeb a možná i jinak. Uvidíme, co se po roce 2030, až to začne v některých zemích být aktuální, prosadí.
    Příštích 10 let bude ve znamení ohromného růstu produkce Li-ion článků, pro auta a energetiku jich bude potřeba ukrutně moc.

    1. Pane Veslý, sázel bych, při dlouhodobém skladování, na
      Pane Veslý, sázel bych, při dlouhodobém skladování, na vodík a pokud by se ukázalo, že ho nelze levně a dlouhodobě ukládat, tak na metan, který se dá z vodíku relativně snadno vyrobit. Zpětná výroba v FC (vodíkový nebo metanový) je také zvládnutá. Technicky by se to mohlo zvládnout s celkovou účinností kolem 30%. Není to moc, ale zase ne až tak málo. Nejsem ale ekonom. Tězko se mi odhaduje, za jakých podmínek (cena za technologie, životnost, spolehlivost, odolnost) by se to už vyplatilo.

    2. Osobně bych spíš vsadil na redukční baterie. Mají mnohem
      Osobně bych spíš vsadil na redukční baterie. Mají mnohem lepší parmtry co se týče nabíjecích cyklů (> 10.000) a nestárnou s časem. Li-ion se na tyto aplikace vůbec nehodí, snad jen zrecyklované články by se k tomuto účelu dali používat.

      1. Redoxové baterie mají tu nevýhodu, že každý výrobce má
        Redoxové baterie mají tu nevýhodu, že každý výrobce má svůj vlastní chemismus a pižlá se s ním. Li-ion články jsou dnes už prakticky komoditizované, jsou téměř zaměnitelné mezi různými výrobci. To značně zlehčuje jejich využití pro různé aplikace a zvyšuje tlak na pokles ceny a růst kvality.
        Další výhodou Li-ion je jejich využití ve třech různých průmyslových oborech (automotive, energetika, elektronika). To značně stimuluje růst cen kvůli masové produkci a elektronický byznys je ve spoustě výrobků ochoten si, i dost hodně, připlatit za lepší parametry článků, to značně ulehčuje zavádění novinek na trh.
        Třetí výhodou baterií je, že se obejdou bez pohyblivých = poruchových, součástí.

Napsat komentář