Jak v Česku snížit spotřebu zemního plynu

Ruský útok na Ukrajinu s sebou přinesl další prohloubení energetické krize. Ceny plynu a tím i elektřiny rapidně stoupají. Jak může Česko snížit svou vlastní spotřebu?

autor: Karel Schweitzer

Současné události nás chytily ve „špatné době“. v posledních dekádách se Evropa snažila snížit svou emisní stopu, od uhlí přecházela k obnovitelným zdrojům a plynu, který poskytoval energii v době, kdy zrovna nefoukalo, nesvítilo slunce a zároveň byly prázdné akumulační kapacity. Zároveň v Německu po událostech ve Fukušimě došlo k odstavování jaderných elektráren a značná část růstu OZE tak byla spotřebována jen na náhradu jejich produkce, pokles emisí tak zajišťoval zejména Ruský plyn, ze kterého se teď stalo problematické palivo. 

A není to jenom problém Německa, které příliš vsadilo na OZE, zavrhlo jádro a skončilo s plynem, je to i problém Česka, které před deseti lety zavrhlo OZE, málem skočilo do postele s Rosatomem a nakonec skončilo s provozním museem, jednou novou uhelkou a jednou paroplynkou. (A domácnostmi závislými na plynu). Je to taktéž právě plyn, který je potřeba z pohledu ČR nejvíce řešit. Ono provozní museum nám dává pár let navíc, po které můžeme elektroenergetiku transformovat a dost možná snadněji než plynárenství.

Přeci jenom vlastní zdroj je dnes dostupný každému a je to snad i vhodná investice v současné nejisté době vysoké inflace. Stejně tak se černé uhlí, pro teplárny a dvě elektrárny – Dětmarovice a Třebovice, dá zajistit jinde. Možná se mírně zvýší těžby dožívajících dolů, ale pravděpodobně by jej spíše přivezly lodě ze zemí jako je Austrálie nebo Jihoafrická republika.

Ale není to jenom geopolitická situace, do značné míry jsme zapomněli na nutnost budování infrastruktury, vše se dělo nějak samovolně, samospádem a nejenom u nás, problémy Německa s budováním severojižních vedení jsou obecně známé. Bohužel v Česku jsme ještě uvízli v jakési kulturní válce mezi novým a starým řádem. Mezi moderní energetikou měničů, tepelných čerpadel, distribuované výroby a digitálních technologií a starým světem jaderných kotlů, velkoelektráren, centrálních sítí a plynových trubek někam do tramtárie. A tato válka před deseti lety zamrzla.

Poté, co se ještě podařilo proponentům staré energetiky vz. RVHP, i kvůli nešťastně psanému zákonu a zablokované sněmovně, zdiskreditovat OZE v očích veřejnosti a přesvědčit novou sněmovnu a vládu že budoucnost je jedině jádro, se nestalo nic dalšího. Nastalo ztracené desetiletí, okolní země postupně rozvíjely OZE, Německo v rámci Energiewende začalo realizovat odchod od jádra. Někdy ve druhé polovině dekády přidalo Polsko do svých úvah OZE, Rakousko dělalo to co vždy a Slovensko pokračovalo v projektu Mochovce. V Česku nastal jen příslovečný mírný pokrok v mezích zákona. Dekádu jsme tak opustili v zásadě tak jak jsme do ní vstoupili a energetický mix se jen mírně změnil, bylo odstaveno několik uhelných bloků a vznikla jedna velká PPE která jejich výkon do značné míry nahradila.

Plyn Dne… Včera

Spotřeba plynu se v ČR dlouhodobě pohybuje 81 až 95 TWhg* ročně (s rekordně nízkou spotřebou 77,4 TWh v roce 2014, z poslední předcovidové ročenky ERÚ se dá spočítat průměrná roční spotřeba za poslední dekádu na 87,13 TWhg

* TWhg – terawatthodiny v plynu, pro odlišení od terawatthodin v elektřině

Spotřeba plynu v ČR v období 2010 – 2019 

Ve stejném období dosahovala těžba zemního plynu na úrovní ČR v průměru 1,51 TWhg a představovala tak 1,73 % spotřeby plynu v ČR. Z hlediska celkového objemu se jedná tedy o poměrně malý, zanedbatelný, podíl a nedá se čekat že by v dohledné době došlo k zásadnějšímu navýšení produkce ať už konvenčního, těsného, nebo břidlicového plynu, případně plynu vázaného na uhelné sloje, na území ČR. 

Produkce zemního plynu dodaná do veřejné sítě v ČR v období 2010 – 2019

Během uplynulé dekády výrazně rostl podíl elektrické energie vyráběný z plynu. Zatímco na začátku byla k dispozici jediná větší paroplynová elektrárna ve Vřesové, která navíc pracovala s generátorovým plynem dodávaným blízkou plynárnou a sekundovalo jí několik menších zdrojů po republice, mnohdy přidružených k výrobě tepla, například brněnské teplárny. Od roku 2014 byla již v plném provozu paroplynová elektrárna Počerady a na konci dekády došlo k přechodu Vřesové na zemní plyn a provoz plynárny byl ukončen. Taktéž docházelo k instalacím kogeneračních jednotek a náhradám jiných paliv plynem.

A nebyl to jen instalovaný výkon, po celou dekádu rostla i produkce elektrické energie z PPE, z hodnot kolem 2,3 TWhe** na počátku dekády až po rekordních 6 TWhe v roce 2020. U ostatních plynových zdrojů výroba taktéž rostla, byť v této kategorii mohou nějakou část tvořit zdroje přímo využívající jiné plyny. 

Objekt OLE

Výroba elektrické energie z plynů v ČR v období 2011 – 2020 

Plyny se tak na zajištění energetických potřeb ČR nepodílely jen v oblasti zajištění tepla a technologické energie pro různé procesy, ale i na výrobě elektrické energie, souhrnně v objemu cca 9,8 TWhe v roce 2020, tedy cca 11,6 %. Je to sice malý, ale i tak výrazný objem elektřiny, který nám plyny poskytují.

**TWhe – terawatthodiny v elektřina, pro odlišení od TWhg.

Konec PPE

Výroba elektřiny z paroplynových elektráren vykazovala v minulém desetiletí vzrůstající tendenci a to zejména od uvedení PPC Počerady do provozu v roce 2014, z hodnot kolem 2,2 TWhe v letech 2010 – 2014 až k 6 TWhe v roce 2020. Za tento růst pravděpodobně mohlo více faktorů, ne snad že by se ČR rozhodla jít Německou cestou, ale PPE jsou vysoce účinné (50 – 60 %), cena paliva byla příznivá a cena emisní povolenky rostla, což snižovalo profitabilitu uhelných elektráren a zvýhodňovalo elektrárny paroplynové.

V období po roce 2014 (2015-2020) se pohybovala výroba PPE v rozmezí 2,7 – 6 TWhe, průměrná  výroba z těchto tak dosahovala přibližně 4,43 TWhe. Budeme-li uvažovat průměrnou účinnost PPE jako 55 % (Počerady mají udávánu kolem 58 %, Vřesová něco nad 50%), znamená to že na každou jednu TWhe potřebujeme zhruba 1,81 TWhg.

V realitě však PPE ne vždy pracují celé, jejich konstrukce umožňuje provozovat spalovací turbíny nezávisle na navazujících parních okruzích, průměrná účinnost tak může být nižší. Vyjdeme-li z řečeného, tak se PPE podílely na spotřebě plynu v ČR v průměru 8 TWhg, tedy asi 9,2 %. Přibližně o takovou hodnotu je možné snížit spotřebu plynu pokud dojde k dohodě s provozovateli a PPE budou odstaveny na dobu nezbytně nutnou.

Biomethan

Spíše symbolickým, nicméně rychle realizovatelným řešením by bylo využití biomethanu. Technologie pro čištění bioplynu a jeho následnou dodávku do veřejné sítě jsou již běžně dostupné a mohlo by se tak jednat o třetí nejrychlejší příspěvek k řešení závislosti dovozu plynu na Rusku, hned za dočasným odstavením paroplynových elektráren a zajištěním dovozu plynu z jiných oblastí, ať už pomocí potrubí ze Severního moře a Norska či ze Severní Afriky, nebo loděmi z jiných produkčních oblastí.

V ČR se však bohužel nacházejí jenom dvě větší bioplynové stance. Vůbec největší má cukrovar v Dobrovicích a její elektrický výkon dosahuje 15,1 MW, druhou má pak Ústřední čistírna odpadních vod Praha s výkonem 5,4 MW. Ostatní bioplynové stanice výkonem nedosahují ani 3 MW. Jejich souhrnný instalovaný výkon 20,5 MW představuje přibližně 5,5 % z celkového instalovaného výkonu bioplynových stanic – 367 MW. (Uváděno Českou bioplynovou asociací pro rok 2019).

Budeme-li uvažovat že podíl na produkci odpovídá podílu na instalovaném výkonu (byť z principu nemusí, zejména pokud je objem dostupné biomasy závislý na zemědělském provozu ke kterému je výroba přidružena), pak jejich produkce plynu představuje cca 348 GWhg, což je z pohledu celé soustavy málo. Jejich napojení na síť však může pomoci k lepšímu využití plynu ze kterého nemusí být vyráběna elektřina v období kdy tuto pohodlně mohou zastoupit elektrárny fotovoltaické. Plyn může pak být uskladněn pro využití například v zimním období (v případě Prahy), nebo po dobu kampaně (v případě cukrovaru)

Výroba vodíku

V posledních letech se v Evropě a světě více a více řeší možnost přidávání vodíku do plynárenské soustavy. To co začalo jako snaha o snížení emisí (a pravděpodobně možnost jak vykázat účetní bezemisnost daného provozu), se může stát cestou jak snížit závislost na dovozu paliv, tentokrát nejenom z Ruska, ale obecně. Vodík je totiž možné, na rozdíl od zemního plynu, získávat kdekoliv kde je možné vyrobit dostatečné množství elektrické energie a je k dispozici dostatečný objem vody, který ale není natolik extrémní. 

Před nějakým časem bylo legislativně umožněno přidávání vodíku do zemního plynu v některých zemích a to v rozmezí 1-10 %. Budeme-li se držet přibližně uprostřed intervalu a podíl vodíku v plynárenské soustavě uvažovat na 6 %, s tím že se skutečný podíl bude moci odchýlit na obě strany v závislosti na spotřebě plynu, stavu v elektrické síti a příhodnosti daného roku pro produkci z OZE, bavíme se o cca 4,75 TWh, které nebude třeba dovézt. Spolu s odstavením PPE by se jednalo o úsporu cca 14,6 % s průměrné spotřeby plynu v referenčním desetiletí.

Jenže vodík se na rozdíl od zemního plynu nevyskytuje v přírodě a na rozdíl od svítiplynu či jiných se nezískává ze vstupní suroviny, jako například uhlí, nebo ropa. Tedy pokud se nebudeme bavit o parním reformingu zemního plynu, který by nám v tomto případě příliš nepomohl. Stejně jako by nám nepomohlo získávání vodíku za pomoci chemických reakcí, které vyžadují velké objemy vstupních, mnohdy silně žíravých, chemikálií.

Zbývá tedy poslední z možností jak vodík získávat ve velkém – elektrolýza (pomiňme nějaké přírodní depozity o kterých se spekuluje). Byť je jediným jejím vstupem (destilovaná) voda, potřebujeme do ní dodat i reakční energii v podobě elektřiny, které v současnosti také není nazbyt, bylo by tak kromě vodíkáren potřeba postavit podpůrnou infrastrukturu v podobě bezemisních elektráren, v případě ČR se v podstatě nabízejí jedině elektrárny fotovoltaické.

Výstavbě větrných parků stále není veřejnost nakloněna a pro zdroje vodní by bylo výhodnější se celoročně podílet na provozu elektrizační soustavy. I v případě výstavby fotovoltaických elektráren s primárním účelem výroby vodíku však mohou, pokud tyto budou k přenosu používat veřejnou síť, nastat situace kdy bude výroba vodíku soupeřit s ostatními odběrateli a výkon těchto elektráren bude lépe prodat přímo jako elektřinu. Zároveň však mohou nastat období kdy budou poměry v síti takové že bude výhodné vyrábět vodík z elektřiny která nebude pocházet z těchto uvažovaných FVE, ale například z přebytků v okolí Severního a Blatského moře. Pro zjednodušení úvahy však tyto situace pomiňme.

Účinnost alkalické elektrolýzy se udává cca 70 %, na výrobu 4,75 TWh, které odpovídají cca 6 % nové spotřeby, tak bude třeba zajistit 6,79 TWh elektrické energie bez uvažování energie, která bude třeba pro stlačení vodíku na tlak používaný ve vysokotlakých plynovodech. Pokud vyjdeme z toho že FVE mají ročně zhruba 1000 provozních hodin, pak je třeba aby byly instalovány elektrolyzéry o příkonu přibližně 6,8 GW.

Zároveň však špičkový výkon FVE za celou elektrizační  soustavu dosahuje jen asi 85 % výkonu instalovaného, to je dáno více faktory, jak oblačností, tak třeba i orientací panelů. Pro zajištění dostatečné výroby pro pokrytí požadavků plynárenství by tak bylo třeba nainstalovat přibližně 7 980 MWp fotovoltaických elektráren.

Pokud vezmeme v potaz v mých minulých textech uvažovaný potenciál pro rychle vybudovatelné FVE, který byl řádově kolem dalších 5 000 MWp, dostali bychom se na cca 15 000 MWp instalované kapacity fotovoltaických elektráren, které by bylo možné do elektrizační soustavy připojit aniž by bylo třeba zásadně budovat akumulační kapacity. 

Vzhledem k tomu že by zima byla pravděpodobně obdobím kdy by se vodík nevyráběl, právě z důvodu výhodnosti prodeje elektřiny přímo do sítě, mohly by se solární elektrárny podílet na pokrývání špičkové spotřeby i více než 10 % a nahradit tak provoz všech PPE v ČR v daném období. 

Návrat plynáren

Posledním možným zdrojem pro zajištění plynu je návrat k plynárenství. Dodávky plynu vyrobeného z uhlí byly v Československu postupně ukončovány zhruba od 50. let a k definitivnímu zastavení dodávek svítiplynu odběratelům došlo v 90. letech kdy poslední plynárna ve Vřesové začala zásobovat výhradně zřízenou PPE Vřesová. Provoz této plynárny pak byl ukončen v roce 2020 a zařízení bylo zakonzervováno pro případ potřeby jako záloha.

Generátorový plyn, který moderní plynárny dodávaly, je však možné chemickými reakcemi převést na ekvivalent plynu zemního. Největší takovéto zařízení – Great Plains Synfuels Plant – dosahuje roční produkce cca 16,4 TWh syntetického zemního plynu. Možnosti výroby plynu ve Vřesové by byly i po vybudování methanizační jednotky a dalších technologií potřebných pro dodávku do veřejné sítě, mnohem menší.

V referenčním desetiletí se produkce generátorového plynu pohybovalo setrvale kolem 4 TWh ročně, vzhledem k neexistenci jiného velkého generátoru plynu lze předpokládat že celá tato produkce připadá na Vřesovou. Pokud by bylo možné plyn plně zreagovat na syntetický methan, její produkce by se podílela na nové spotřebě zhruba z 5 %. 

Závěr

Sadou opatření které by bylo možné realizovat v několika málo nadcházejících letech by se dala snížit spotřeba plynu asi o 18,7 TWh ročně, tedy o více než 21 % průměrné roční spotřeby v referenčním období 2010 – 2019. Na rozdíl od pouhého zajištění plynu v jiných oblastech by zároveň tato opatření představovala vylepšení obchodní bilance ČR o 233,750 milionů Eur, pokud budeme uvažovat ceny z poslední zimy kdy se 1 MWh obchodovala za 10-15 Euro (uvažuji tedy cenu 12,5 Euro za MWh) Pokud vezmeme v úvahu že v minulosti se cena za MWh plynu pohybovala mezi 5 a 10 Euro, pak při uvažované průměrné ceně 7,5 Euro by došlo ke zlepšení o 140,250 milionů Euro ročně.

Realizace těchto navrhovaných opatření by však nemusela mít pozitivní vliv na cenu pro koncové odběratele. Zatímco odstavení paroplynových elektráren by se na ceně plynu neprojevilo, ledaže by k němu došlo i v Německu, a spotřeba plynu v Evropě by tak výrazně klesla. Cena za přidávaný bioplyn by se pak v celkovém objemu plynu rozpustila tak, že by cenu pro odběratele v podstatě neovlivnila. Zavedení výroby vodíku z elektřiny a jeho přimíchávání by se již projevilo.

I v lepších podmínkách, než které jsou v ČR, se cena elektřiny z FVE pohybuje minimálně kolem 30 USD za MWh (cca 28 €), to znamená že cena 1MWh ve vodíku by bez započtení umoření technologií a energie pro stlačení na potřebný tlak, pohybovala minimálně kolem 42,8 €/MWh, což je bohužel podstatně více než jsou současné ceny podle kurzy.cz. Odhadnout kolik by pak stál plyn z Vřesové je v podstatě nemožné, v poslední době se v Evropě žádná plynárna o methanizační jednotku nerozšiřovala a náklady na obnovení provozu, stejně jako současný stav technologie, zná patrně jen Sokolovská uhelná.

Přesto je to asi to nejlepší co se dá v současné situaci udělat, zbavení se závislosti na plynárenské infrastruktuře která se budovala přinejmenším od 50. let chvíli potrvá. Bylo by krásné kdyby bylo možné lusknutím prstů nahradit všechny plynové kotle v rodinných domech a malých podnicích, bylo by krásné kdyby si každá rodina pod stromeček naložila novou indukční desku místo současného plynového sporáku, ale tak rychlé to bohužel nebude.

Jednak v ČR jsou jenom limitované kapacity firem provádějící zateplení a instalace tepelných čerpadel a také se na nás řítí masivní inflace a vysoké úroky které velkou část lidí připravují o značnou část doposud volných prostředků. V takové situaci si mnozí nebudou moci jen tak zbůhdarma bez rozmyslu nakupovat nové technologie a i mnoho těch, kterým by změna ušetřila prostředky k ní z obavy či neznalosti nepřistoupí dokud nebude opravdu zle. Zejména pokud je doposud cena kWh z plynu výrazně pod cenou kWh z elektřiny u nejednoho běžného tarifu.

Situaci je však třeba řešit a bohužel to asi bez intervence vlády nepůjde. Za energetické problémy způsobené válkou a finanční problémy způsobené „řízením pandemie“, totiž nelze vyvodit osobní odpovědnost jednotlivých občanů aniž bychom použili šílené mentální gymnastiky. Jsou to věci zcela zjevně mimo naši kontrolu a v případě války i mimo kontrolu Evropských vlád. Potřebujeme tak aby vláda představila legislativní rámec, prostředí, a systém opatření který umožní v nejbližší době instalovat levně a ve velkém měřítku zařízení která umožní snížit závislost na dovozu paliv.

zdroj: vlastní

18 Comments on “Jak v Česku snížit spotřebu zemního plynu”

  1. Carlosi, tohle je lepší práce než výsledky českých profesorů přes energetiku, které jsem viděl a četl. Akorát jedinou věc bych ti vytkl, je tam velká věc, kterou jsi pořádně nevyčíslil a to je vytápění. Spousta věcí se dá udělat rychle s minimálními investicemi.
    Mě celkem šokovalo, co udělalo se spotřebou tepla to, že jsem si před zimou nechal seřídit všechna okna a dveře v domě. Byly to 4 člověkohodiny a nějaký olejíček na těsnění, aby nesesychala. Přitom je to taková blbost.

  2. Na textu jsem pracoval delší dobu a před hodinou vyšel článek s novými cenami plynu, které se tímto dostávají do oblastí velmi blízkých cenám elektřiny. Tím se situace kolem přechodu na TČ může značně změnit.

    seznamzpravy. cz/clanek/ekonomika-firmy-ze-1300-skok-na-4900-kc-cez-prichazi-s-novymi-cenami-plynu-203739

  3. Pokud by Evropa chtěla snížit spotřebu zemního plynu, tak je možnost ho přestat využívat na výrobu elektřiny. Stačilo by zrušit emisní povolenky a zvýšit těžbu uhlí i jeho spalování v elektrárnách. Nicméně Evropa se k tomu nemá, přes 3 měsíce běží konflikt na ukrajině a plyn se na výrobu elektřiny pálí dál.

      1. Těch atomovek zase tolik zavřených nebylo a vyžadovaly by obrovské investice na zprovoznění a nebylo by to hned. Naproti tomu uhelné elektrárny jsou funkční, stačí dodat uhlí. Jenže emisní povolenka je na 84 Eur/tunu, neboli zhruba 1 kWh elektřiny z uhlí stojí jen na povolence 2,1 Kč/kWh. Plyn je sice drahý, ale plynové elektrárny mají dlouhodobé kontrakty, takže ještě pálí levný zemní plyn a vyjde to nakonec levněji než z uhlí. Toto všechno by se dalo pořešit na úrovni EU a hned by byla potřeba plynu nižší, ale jde to proti ekologii, takže zase nic.

        1. Ano ale uhlie je problem z hladiska emisii a to nehovorim o CO2 ale o jedovatych latkach. Uhlie patri do predminuleho storocia dnes sme trochu dalej. Tie atomky uz melu z posledneho lebo im dochadza zivotnost. Ano, nejako rychlo preslo tych 60 rokov. Bohuzial sa poslednych 30 rokov tato oblast nikam neposunula a to kvoli zelenym zbabelcom/hlupakom, ktori ovladli politiku. Dokazom toho je ze najdalej postupili Rusi a defacto ovladli technologiu atomovych elektrarni. Bohuzial aj ich vyvoj nejak napredoval iba u nich, pricom koncepty dalsich generacii tohto zdroja su zname a maju prave riesit jadrovy „odpad“, ktory je vlastne zdrojom a nie odpadom. Je to hanba pre celu Europu, ze cez leto nic nerobila a ked prichadza zima tak jej akosi chyba teplo (ano ako v tej rozpravke o svrckovi a mravcoch). Keby bol teraz energeticky mix v EU aspon 70% jadra s tym, zeby sa nepodporoval plyn ani na kurenie ci technologie, tak by sme sa mohli Rusom smiat. To vsetko preto, lebo par hlupakov zneuzilo strach z nejakej technologie a radsej presadzovalo uhlie a fosilne zdroje, kde zomrelo viac ludi nez pri jadrovych katastrofach. Keby evolucia, isla v ich kolajach tak by sme dnes stale liezli po stromoch, lebo by sme sa bali zliezt, kedze par jedincov zjedol lev. No teraz sme sa dostali do role divakov, takze nemame vela moznosti. Mozme ist skusit zasadit demokraciu do nejakeho africkeho statu prip. Venezuely.

  4. Kdo je to ten Roastom, se kterým jsme lezli do postele? Doufám, že to není ten africký opijeb, co obohacuje evropské bukvice neštovicemi.

    Jinak díky za komplexní článek a čísla. Je to ale smutné čtení o tom, jak nás utlumování vlastní nezávislosti ve jménu ekologie a naskočení na protiruskou nenávistnou vlnu přivedlo do naprosto bezvýchodné situace.

      1. To je nepochybně pravda, ovšem tento charakterový rys je důvěrně známý naprosté většině národů světa. Co ovšem není vlastní všem je pomáhat v exploitaci národa vlastního.
        Naštěstí vidím záblesky procitnutí a lidé se začínají ptát, proč mají platit o 70% více za elektřinu, když ji elektrárny postavené z našich daní vyrábějí velmi levně. Ono to přijde.

        A co se týká výraziva, tak prvním krokem k úspěchu v konání je nazývat věci pravými názvy a nelhat si do kapsy. A to se týká jak mého odstavce druhého, tak i prvního. Já to vím, vy to víte, ostatní to vědí, tak si na nic nehrajme, ano?

        1. ano lidem zacina vadit jak se chovali vlady od roku 2009, ktere s energetikou nedelali vubec nic a skoncilo to tak jak to skoncilo, bohuzel za problemy jake td CR ma muzou vsechny vlady od roku 2009 a soucasne vedeni CEZ ktere se v CEZ drzi vesmes 11 let a ktere udelalo tolik nechutnych chyb za ktere bi jine vedeni davno odstopilo, ze to je az desive co vsechno si dokazali obhajit u nejvetsiho akcionare

          1. ČEZ levně vyrábí v elektrárnách postavené za peníze daňových poplatníků, draze prodává na trhu na kterém v zápětí ještě dražeji nakupuje energii pro ty samé daňové poplatníky.

            Zisk výrobce z prodeje, zisk obchodníka, zisk operátora trhu, zisk druhého obchodníka a zisk třetího obchodníka. Takto aktuálně vypadá parazitický řetězec prostředí jednotného energetického trhu EU.

            Jak dlouho myslíte, že to ještě půde, než někdo dostane do držky? Já tipuji pět měsíců.

  5. Zaujimavy clanok. Konecne nejake cisla a pomale vytriezvenie. Takze si to zhrnme: uhlie – STOP, jadro – STOP, plyn – STOP. Otazka teda je ako nahradit tieto zdroje. Vsetko su to viac menej stabilne zdroje, ktore sa dobre reguluju.

    Len pre predstavu vyroba el. energie z plynu by sa dala nahradit jednym malym (400MW) jadrovym reaktorom. Uz sa tesim ked Slovensko nastartuje taky reaktor a asi nahradime plyn v elektrinke. Skoda ze to nebude stacit. Na nahradu plynu potrebuje CZ 7 vacsich (1600MW) reaktorov a to je otazne ci by to aj tak stacilo.

        1. plyn se uplne neprestane pouzivat, u domacnosti je to snadne, mnoho alternativ a moznosti jak nahradit plyn, stejne tak u kogeneraci spolehajicich na plyn, u energetiky je to snadne, CR ma jedinou vetsi plynovou elektrarnu, u prumyslu je to slozite a nahrada za plyn urcite nebude v radu jednotek let, takze resit nejaky velky jaderny reaktory ktere se dnes finacne nevyplacej nema smysl

          prumysl zavyslej dnes na plynu se proste musi diverzifikocvat idelane na vlastni zdroje, pokud nechce, tak bud zkrachuje a nebo bude proste platit vetsi sumy za plyn, a nekteri prumyslnici dle jejich vyjadreni proste radsi budou platit vic za plyn a zdrazej svejm zakaznikum svoje produkty

    1. Úplně černě bych to s těmi stopkami neviděl, zejména ne s tou uhelnou a jadernou. Jádro asi zvládneme uhrát s Francií, uhlí možná s Polskem, ale u toho jsou jiné problémy, například že je levnější uhlí dovážet z Austrálie než je kutat na Ostravsku a velkolomy v severních Čechách nejsou zrovna to pravé ořechové.

      Každopádně je třeba to pojmout znovu komplexně, tak jak to bylo na začátku, což se nám ale v období 2008/10 – 2022 značně vytratilo a přešlo do do stavu kdy se všechno nahrazovalo zemním plynem. Zlé jazyky říkají že to byla něčí strategie.

      Teprve v posledním roce se třeba v Německu začalo debatovat o obnově PVE Happurg u které jsou nějaké problémy s horní nádrží a delší dobu (od 2011), Niederwartha není v plném provozu od povodní na Labi. O pár dalších malých se nemá cenu zmiňovat, ale také by v kombinaci třeba s FVE mohly pomoci. Respektive Happurg mohla pomoci se stabilizací sítě v Bavorsku. Jeden by čekal že pokud je primárním cílem redukce emisí CO2 a využívání OZE, tak budou preferovány právě PVE a jejich maximální využití před pálením plynu. Nebylo a ještě tomu tak a není. (Pak jsou v Německu ještě další malé PVE, ale ty jsou dlouhodobě mimo provoz a smysl by měly asi jen při přímém napojení na nějakou FVE)

      OZE se nám také přestěhovaly, z nějakého záhadného důvodu, od koncových spotřebitelů na opačný konec vedení. To je trochu proti jejich smyslu a proti tomu co umožňují technologie. Domácí/podnikové FVE jako by u nás skoro nebyly. Projíždíte rovinami Moravy nebo polabím a nevidíte jediný dvůr (v Čechách se tomu myslím říká statek) s větrníkem, a vlastně jej nevidíte nikde po celé zemi. Ano, ta VtE/FVE v této podobě s bateriemi nemusí dávat smysl jako zdroj prodávající přes síť, ale z pohledu spotřeby u odběratele ta cena může být výhodná. (Je tu ale povícero proměnných)

      Alokace biomasy se taky zvrhla. Místo pravidel která by podporovala její místní využití či využití takové kde se využije její energie bezezbytku a třeba neexistuje její nefosilní alternativa, třeba pokud proces potřebuje čistý uhlík či vyšší teploty, končí v kotlích velkoelektráren. V Brazílii se už možná sto let provozuje hutnictví za použití biokoksu, což by mělo být velmi dobře zuhelnatělé dřevěné uhlí. Technologie je to odzkoušená, jsou za tím speciálně zřízené plantáže. V Evropě vymýšlíme jak udělat hutnictví zelené za pomoci vodíku a vedle se sype biomasa do kotle v elektrárně. To nevypadá moc efektivně. Dost se to podobá pokusům o výrobu motorových mul Boston Dynamics, představili je někdy v roce 2005, stejně se pořád používají muly a koně.

      Pak jsou tu velké problémy kolem vodních zdrojů kdy tu vznikají zbytečné konflikty dané dezinterpretací historických listin a stavebních objektů na tocích. Případně vzniklé i z nějakých idealizovaných představ minulosti a ignorování doloženého stavu.

      Nahradit plyn ve výrobě elektřiny by bylo i v ČR relativně bez problém, stačil by na to jeden velký reaktor, po produkční stránce asi i ten tisícimegawattový. Pokud se ale budeme bavit o náhradě plynu mimo výrobu elektřiny, pak není možné udělat jednoduchý přepočet mezi objemem plynu a elektřiny, jednak z důvodu sezónnosti odběru, jednak z důvodu různého určení tohoto odběru. Když vezmu třeba vytápění domácností, které bude asi největší problém pro příští zimu, tak nasazení TČ může redukovat objem potřebné vstupní energie na polovinu až čtvrtinu podle toho jako TČ bude nasazeno a jaká bude zima.

      I kdyby se podařilo zmobilizovat veškerý kapitál, který v ČR je, začali masivně instalovat spotřebitelské OZE systémy, začalo se s obnovou vodních děl minimálně do rozsahu z počátku 50. let, provedli opatření která uvádím v textu, tak to zdaleka nebude stačit. Proč? Jsme součástí EU a pokud obdobné kroky nebudou podnikat i třeba Němci a Francouzi, tak s cenou moc nepohneme. Možná to odlehčí části rodin a firem, ale tomu zbytku moc ne. Tady je potřeba udělat jednu podstatnou věc, znovu začít ve velkém budovat infrastrukturu a to bez těch chyb, které se udělaly v posledních desetiletích.

      1. No necital som to uplne cele tak som to snad pochopil. Jadro bude mat vo Francuzku velky problem. Tamojsie elektrarne su uz velmi stare a nova sa stavia tusim 1 a aj to s problemami. Za 30 rokov nicnerobenia, sme defacto stratili know-how a ludi schopnych take zariadenia postavit.

        V podstate nas Rusi nachytali na hruskach. Technicky sa nemozme od Rusov odpojit, lebo to nemame cim nahradit. FVE su len rozpravka, jadro nemame rozvinute. Nevidim moznosti ako to dat do poriadku. Bud sa s Rusmi udobrime alebo budeme musiet zniest podstatne znizenie zivotnej urovne. Proste pokaslali sme si to.

Napsat komentář