5 let poté aneb Jak si vede CNG

Právě před pěti lety došlo mezi českými plynárenskými společnostmi a státem k uzavření dohody o podpoře rozšíření CNG v dopravě. Kdo dostál svým závazkům a kde dohoda pokulhává? Právě tuto otázku měla zodpovědět včerejší diskuze zástupců státní správy, krajských a městských samospráv, plynárenských společností, ale také médií, mezi kterými jsme nemohli chybět.  

Samotná dohoda je veřejně přístupná, ale v podstatě se dá shrnout jednoduše – plynárenské společnosti zajistí výstavbu plnicích stanic, a to v několika fázích.

Prvním cílem byla výstavba alespoň jedné veřejné plnicí stanice za každou z devíti zúčastněných společností. Povedlo se, k dnešnímu je na území ČR 33 veřejných stanic.

Pro natankování je však často nezbytné zajíždět přímo do měst, což při delších cestách a průměrných dojezdech CNG automobilů není dvakrát příjemné. K roku 2013 by proto mělo být možné čerpat CNG podél všech hlavních silničních tahů.

Masivnějšímu rozšíření k silnicím ale v současné době brání komplikované umístění zemního plynu přímo ke stojanu u klasické čerpací stanice. I zde se však blýská na lepší časy.

Za nejdůležitější bod celé dohody ze strany plynárenských společností se dá považovat závazek k výstavbě plnicí stanice tam, kde se město nebo kraj rozhodne provozovat minimálně 4 (!) CNG autobusy.

Každý autobus navíc může dosáhnout na dotaci 200 tisíc, která by měla snížit asi osmisettisícový cenový rozdíl oproti dieselu. Kdyby tedy samosprávní celky této nabídky využily, nebyl by problém dosáhnout posledního cíle, a sice stovky veřejných plnicích stanic do roku 2020.

Úloha státu je poněkud obecnější. Prostřednictvím Ministerstva průmyslu a obchodu se zavázal k takové podpoře, aby do roku 2020 činil podíl CNG jako pohonné hmoty 10 %.

Jde to, ale …
V průběhu pěti let platnosti dohody došlo k prokazatelnému rozšíření CNG v dopravě tak, jak dokládá následující tabulka.

Ačkoli lze často zaslechnout, že stát CNG vozy vůbec nepodporuje, není tomu tak. Nulová spotřební a silniční daň je obrovskou pobídkou. Ekonomická návratnost je tím pádem zaručena, stejně jako snížení emisí a hluku.

Obě strany dohody své závazky plní, jenže zásadní rozšíření se stále nekoná. Kde se stala chyba?

Rozvoj v rukou měst a krajů
Je až s podivem, že v době, kdy dochází například ve Středočeském kraji k redukci autobusových spojů, nikdo nehledá cestu ve využití zemního plynu.

Nejen ekologický provoz, ale hlavně nesporné finanční úspory jsou naprosto zásadním faktorem pro nahrazení alespoň části vozového parku CNG autobusy. Některá česká města to můžou bez problémů doložit.

Třeba v Prostějově jezdí téměř výhradně CNG autobusy, úspora vychází 3,80 Kč na každý ujetý kilometr. Ředitel pardubického Dopravního podniku Tomáš Pelikán uvedl roční úsporu 3,7 milionu při 14 autobusech a navíc přidal informaci, že se povedlo vyjednat s dodavatelem ceny na úrovni dieselů.

Bohužel pro nás všechny, ať už krajští politici nebo radní nemají mnohdy motivaci spořit. A když už jsou k tomu donuceni, je přeci jednodušší seškrtat spoje, tak jako to udělal nedávno hejtman David Rath ve středních Čechách.

Příkladem nejde ani hlavní město, které zemní plyn odepsalo úplně prostřednictvím výberového řízení, které zajišťuje další a další nové diesely na dlouhá léta dopředu.

Řešení se přitom nabízí. Když už si stát dal ambiciózní cíl ve formě 10% podílu CNG jako pohonné hmoty do roku 2020, mohl by motivovat samosprávu ještě o něco důrazněji.

Na vynuceném nákupu dopravního prostředku, který je ohleduplnější k životnímu prostředí a navíc ušetří miliony není přeci nic špatného. A navíc, s novými CNG autobusy by přišly také nové veřejné plnicí stanice za peníze plynárenských společností. Nedává to celé smysl?