hromadná doprava v USA

Škoda Auto připravuje elektromobil, ČEZ spustí elektromobilitu

Povede místy kritický stav životního prostředí spolu s výdobytky vědy a výzkumu posledních desetiletí k nástupu nové průmyslové éry? Takové bylo téma včerejší diskuse na Institutu mezinárodních studií v Praze. Zúčastnili se jí zástupci akademického, neziskového i komerčního sektoru. Ani zvučná jména hostů debaty nedokázala přilákat mnoho návštěvníků. Přesto bylo možné dozvědět se zajímavé novinky.  

Washington D.C. - Kapitol - sídlo poslanecké sněmovny - Kongresu

Spojené státy obnoví dotace pro vodík

Veletoče v americké politice si v ničem nezadají s názorovými úhyby leckterých českých správců veřejného majetku. Spojené státy měly nejprve v oblasti vodíku velmi dobře nakročeno, zejména na západním pobřeží, kde měla vyrůst celá „vodíková dálnice„. Honda ostatně začala své auto na vodík v podobě FCX Clarity testovat právě v Kalifornii.

Jenže všechno se mění, a tak když dorazil do svého úřadu nový ministr energetiky Steven Chu, mimo jiné nositel Nobelovy ceny a velký zastánce elektromobilů a jaderné energetiky, dotace pro výzkum vodíkového pohonu pěkně seškrtal. Přitom předchozí prezident G.W. Bush říkal něco ve smyslu, že už v roce 2019 by se v showroomech mohly masivně blýskat vodíková auta.

Toyota FCHV-adv

Toyota chce jezdit na vodík, už v roce 2015

Kromě hybridů jako je Prius se japonská Toyota už nějaký ten rok zajímá také o auta na vodík. Těžko říct co všechno se nachází v jejích vývojových laboratořích, ale navenek se chlubí alespoň přestavěným modelem Toyota Highlander pojmenovaným Toyota FCHV („Fuel Cell Hybrid Vehicle“). S ním už v roce 2007 urazila trasu z Ósaky do Tokia, tedy 555 km. Vůz vybavený vodíkovými palivovými články je konstantně vylepšován. Dnes už nese označení FCHV-adv („advanced“ – pokročilý) a na jednu 6kg nádrž vodíku dokáže cestovat až 690 km. Dojezd se tedy pohybuje na hodnotě 110 km na jeden kilogram vodíku. Pro srovnání, klasická Toyota Highlander z roku 2009 dokáže na jednu nádrž benzinu ujet 720 km.

„Technologie palivových článků v Toyotě za poslední dva roky rapidně pokročila,“ řekl Irv Miller, vysoký manažer Toyoty. „V roce 2015 bychom rádi na trh uvedli spolehlivé a odolné auto na palivové články s výjimečnou spotřebou, nulovými emisemi a za velmi příznivou cenu,“ dodal. Toyota není sama kdo ve vodík jakožto palivo budoucnosti věří. V dlouhodobém horinzontu představuje zajímavou alternativu například také pro General Motors. Podle Beth Lowery z GM však prozatím největší překážku rozvoji vodíkové ekonomiky představuje infrastruktura, na které musí společně pracovat vláda, akademické instituce a průmysl.

HyNor - vodíková dálnice v Norsku

Norsko má první vodíkovou dálnici

Mazda začala do Norska lifrovat svá auta na vodík, konkrétně jde vozy RX-8 Hydrogen RE. Prozatím je to prvních 30 kousků, další přibudou v létě. Zároveň se v Oslu nedávno konala oslava otevření nové vodíkové pumpy, které se zúčastnil i korunní princ Haakon. Stanice je součástí vodíkové infrastruktury napříč skandinávskou zemí, vodíková dálnice propojuje Oslo na východním pobřeží s městem Stavanger na západním pobřeží Severního moře. Norové si to celé pojmenovali pěkně seversky tvrdě „HyNor“ a celkem jde o 580 dálnice vybavné 12 vodíkovými pumpami. Jde o první integrovanou síť vodíkových pump na světě, tedy první komplexní vodíkovou infrastrukturu. V budoucnu se má tahle síť rozšířit i do Švédska, Dánska a později i do Německa.
Mazda RX-8-Hydrogen-RE
Mazda RX-8 Hydrogen RE dokáže jezdit jak na vodík, tak i benzin. Narozdíl od japonské verze vozu má ta evropská manuální řazení. Prozatím však není možné si vozy koupit, pouze pronajmout. První čerpací stanice na vodík se začne stavět už koncem května také v České republice, konkrétně v Neratovicích. Postaví ji společnost Linde Gas a poslouží především pro doplňování paliva linkového autobusu na vodík mezi Prahou a Neratovicemi.

vodíková auta v USA - škrty v rozpočtu na výzkum zřejmě oddálí masivní rozšíření této technologie

Americká vláda omezí výzkum aut na vodík

Když nový americký prezident Barack Obama jmenoval za svého ministra energetiky Stevena Chu, radovali se především zastánci jaderných elektráren. Chu je známým propagátorem nejen jaderné energetiky, ale i alternativních zdrojů energie a boje proti globálnímu oteplování. Zastánce alternativních pohonů však nepotěší, že Chu se zároveň rozhodl v rámci nového rozpočtu (s rekordním deficitem 1,84 bil. dolarů) zásadním způsobem omezit výdaje na výzkum vodíkového pohonu. „Když jsme se sami sebe zeptali, zda je možné abychom během příštích řekněme 10 nebo 15 až 20 let konvertovali k vodíkové ekonomice, cítili jsme, že odpověď je ‚ne‘,“ prohlásil Steven Chu. Navrhnul proto škrty v souvisejících programech až o 59%, totiž z původně navrhovaných více než 100 mil. dolarů na pouhých 68 milionů. Hlavní důvodem škrtů má být spousta zásadních překážek z nichž tou největší je nerozvinutá celonárodní infrastruktura plnících stanic. Tohle si samozřejmě vyžádalo odezvu v kruzích, které se rozvojem vodíkových technologií zabývají, třeba americké Národní vodíkové asociaci (NHA). „Škrty navrhované ministerstvem energetiky v rámci programů pro výzkum vodíku a palivových článků ohrožují komercializaci celé rodiny technologií, které jsou výjimečně slibné a začínají si získávat pozornost trhu,“ píše se v tiskové zprávě NHA. Pravdou nicméně je, že namísto vodíkových aut půjdou peníze do dalšího rozvoje plug-in hybridních automobilů a také do výzkumu stacionárních palivových článků, které by mohly sloužit například v domácnostech v kombinaci s obnovitelnými zdroji energie.

Evropský parlament chce jezdit na vodík

Evropský parlament nedávno odhlasoval novou deklaraci v oblasti energetiky. Nový plán počítá s vyšším využíváním a začátek budování celoevropské . Velká expanze vodíku se má uskutečnit do roku 2025. Chystá se také zvýšení energetické účinnosti o 20% a snížení emisí skleníkových plynů o 30%. Do roku 2020 má být 33% elektřiny a 25% jiné energie produkováno vyhradně pomocí obnovitelných zdrojů.

Vodíková ekonomika – vyplatí se?

Zajímavou studii vypracoval odborník na palivové články Ulf Bossel. Často se mluví o tom, zda má vůbec „vodíková“ ekonomika, tedy ta založená převážně na vodíkových palivových článcích, vůbec smysl. Protože výroba takovýchto článků často vyprodukuje mnohem více škodlivin a stojí více, než kolik se ušetří při jejich následném používání.
A právě k tomuto závěru došel i samotný Bossel, který tvrdí, že ekonomika založená na vodíku se prostě nevyplatí. Ve svém článku argumentuje tím, že extrakce vodíků je příliš náročná na energii. Předpokládá sice, že se objeví další, pokročilé nové technologie, které výrobu vodíku usnadní, nicméně stále to nebude stačit na to, aby se to vyplatilo.
Navrhuje proto „elektronovou ekonomiku“. Tedy shromažďování elektřiny z obnovitelných zdrojů a její následné promyšlené využití přímo samotnými spotřebiteli. Výsledkem jeho návrhu je společnost, ve které je elektřina dominantním zdrojem energie a elektromobily jsou zcela běžné.