Rozhovor: s Jiřím Trnkou, šéfem Biom.cz, o biopalivech

Redakce magazínu Hybrid.cz měla nedávno možnost otestovat vůz Škoda Octavia Multifuel s pohonem na . Ten je v České republice stále oblíbenější alternativou k benzinu, úspěšně atakujícímu cenu 40 Kč za litr. Protože kolem biopaliv panuje stále řada nejasností, rozhodli jsme se vyzpovídat Jiřího Trnku, šéfa sdružení Biom.cz, které se podporou biopaliv v ČR zabývá.

Škoda Octavia Multifuel je původně model určený především pro Skandinávii, lze jej ale sehnat také u nás
foto: Hybrid.cz

Co vše si lze představit pod pojmem biopaliva?

Jiří Trnka: Kde co. Biopaliva jsou v podstatě veškerá biopaliva vyrobená z biomasy a mohou být ve skupenství plynném (bioplyn), kapalném, nebo pevném. Pro účely dopravy se nejčastěji mluví o biopalivech kapalných, bioplyn je zajímavou alternativou , ovšem v našich podmínkách se zatím bohužel nepoužívá. Pokud se tedy podíváme na současný trh v ČR, nacházíme zde v podstatě dva nejrozšířenější druhy biopaliv – metylestery vyšších mastných kyselin (používá se pro ně zkratka FAME a jsou známé pod názvem bionafta) a bioetanol.

Jiří Trnka Biom.cz biopaliva rozhovorJakým způsobem se dnes vyrábějí tato dvě běžně dostupná biopaliva – bioetanol a bionafta? Jde o paliva první nebo druhé generace a čím se tyto generace liší?

J.T.: Tato paliva jsou vyráběná ze zemědělských komodit – v případě bionafty nejčastěji z řepky, v případě bioetanolu z cukrové řepy nebo obilí. Ve světě se samozřejmě používají i jiné suroviny – velmi známý je například bioetanol z cukrové třtiny. Obě tato nejrozšířenější biopaliva jsou dnes považována za biopaliva I. generace, i když bioetanol se může vyrábět i z lignocelulózových materiálů a pak se jedná o biopalivo II. generace. Už z toho je vidět, že hranice mezi I. a II. generací biopaliv je relativní a jejich definice se různí. Já osobně považuji za I. generaci biopaliva, která se vyrábí ze zemědělských komodit jednoduchými chemickými procesy (esterifikace, destilace). II. generace jsou pak biopaliva, vyráběná z nezemědělských komodit, případně z odpadů použitím tzv. těžké chemie (procesy za vysokých teplot a tlaků). Dlužno říci, že o palivech druhé generace se hodně mluví, ale nikdo je ještě na trhu neviděl. V celé Evropě je několik pilotních projektů, kde se tato paliva vyrábí, ale fungují jen díky štědrým dotacím z EU a cenově nejsou první generaci schopné konkurovat. V současné době se mluví už o III. generaci biopaliv (biopaliva vyráběná z řas) a dokonce IV., která vzniká působením geneticky modifikovaných organismů. To jsou však spíše věci pro vědu a výzkum, v praxi do roku 2020 musíme vystačit s generací první.

V posledních letech se nadšení z biopaliv velmi ochladilo v důsledku výzkumů, které říkají, že na produkci jednoho litru biopaliva se spořebují dva i více litrů nafty. Jak se na tyto výzkumy díváte vy, případně máte k dispozici nějaké jiné výzkumy či informace, které by toto tvrzení mohly potvrdit/vyvrátit?

J.T.: S mystifikací, že na výrobu biopaliv je potřeba více energie, než kolik se jí při jízdě automobilem získá, se setkáváme dnes a denně. Podobným mýtem je, že při výrobě a spotřebě biopaliv vzniká více skleníkových plynů než u fosilních paliv. Stručně řečeno – ani jedno není pravda. V celé Evropě vzniklo na toto téma velké množství „vědeckých“ studií, jejichž závěry se zásadně liší a do značné míry závisí na tom, kdo je sponzoroval. Já jich mám na stole 15, kolegové na ministerstvu životního prostředí došli k číslu 27. Já považuji za objektivní metody hodnocení založené na analýze životního cyklu (LCA), které hodnotí energetické nároky počínaje pěstování surovin pro výrobu biopaliv až po jejich spálení v motoru. Tento postup vyhodnotil energetickou bilanci biopaliv jako pozitivní a pohybující se v rozmezí 1:1,1 (výroba bioetanolu z obilí) až po 1:9 (biopaliva II. generace). Toto hodnocení však nelze paušalizovat – jednotliví výrobci biopaliv mohou dosáhnout podstatně vyšší efektivity, použitím například tepla z nekonvenčních zdrojů nebo využitím vedlejších produktů výroby. Proto považuji za nejobjektivnější hodnocení jednotlivých výrobců biopaliv, které funguje i u stanovování úspory emisí skleníkových plynů v rámci tzv. certifikace biopaliv. Díky ní se dnes na trh nedostanou biopaliva, která by oproti fosilním palivům neměla úsporu emisí skleníkových plynů nižší než 35%. Toto procento se bude v dalších letech zvyšovat.

Od podpory biopaliv postupně upouští dokonce i Evropská unie, je to tak? Jaký je v současné době stav této podpory napříč EU?

J.T.: Další z mýtů, který je k nám importován a který není pravdivý. Evropská komise od podpory biopaliv neustupuje. Naopak – cíle, které si Evropa v oblasti alternativních paliv v dopravě předepsala, chce splnit právě díky biopalivům. Pro objektivní hodnocení biopaliv však byla nucena zavést již zmíněnou certifikaci biopaliv, která jednak vylučuje produkci v biopaliv s malou úsporou skleníkových plynů a jednak pěstování surovin pro jejich výrobu v přírodně cenných oblastech. Tím došlo k eliminaci excesů, které se v minulosti staly, jako například kácení deštných pralesů v Amazonii apod. Tato pravidla budou dále zpřísňována, aby se vytvořil tlak na vývoj a produkci k přírodě čím dál víc šetrnějších biopaliv. V žádném případě však nejde o odklon od biopaliv, které minimálně ve střednědobém výhledu sehrají důležitou úlohu při přechodu od docházejících paliv fosilních k něčemu novému – těžko říct, jestli to bude elektřina, vodík nebo něco jiného. Podle mého názoru bude v budoucnu existovat podstatně bohatší mix paliv a automobilista se bude muset více zamyslet nad tím, co, kam a čím bude dopravovat. Už to nebude jen o tom, jestli diesel nebo benzín jako je tomu dnes. Ta doba právě začíná.

Jakým směrem se ubírá vývoj biopaliv jako takových?

J.T.: Jak jsem už řekl vývoj biopaliv půjde směrem větší efektivity výroby a zároveň větší úspory emisí. V tomto směru nelze odepisovat ani I. generaci biopaliv, která se rovněž významně vyvíjí. O tom, který druh a jaká generace biopaliv se bude kde produkovat, bude v budoucnu záležet na regionálních podmínkách té které země (klimatické vlivy, dostatek nebo nedostatek zemědělské půdy, přístup k moři apod.) Půjde také o to, v jakých oblastech se biopaliva prosadí a jakým stávajícím technickým řešením se tudíž budou muset podřídit– dnes se například mluví o zavádění biopaliv v letecké dopravě a pro současné motory letadel, je I. generace biopaliv nevyhovující. Naopak se jako velmi perspektivní jeví II. generace biopaliv, kterou již v současnosti pilotně testují některé evropské aerolinky.

Co všechno tedy nabídnou tato biopaliva nové generace, v čem se liší od generace současné, jakým způsobem se budou vyrábět a kdy by mohla být k dispozici?

J.T.: Určitě to nebude ve výhledu roku 2020. Je to dáno vysokými investicemi jak na vývoj, tak na vlastní realizaci technologie a jednak současnými dostačujícími výrobními kapacitami generace první. Jsem v tomto trochu skeptik, ale současné ukončování pilotních výroben biopaliv II. generace například v Německu a vůbec ekonomická situace v Evropě mi dává za pravdu, že to ještě nějaký čas potrvá., než najdeme na pumpě naftu, která bude původem nikoliv z rafinerie, ale z biorafinerie. Tím také odpovídám na to, co nabídnou další generace biopaliv. Tím, že se budou vytvářet syntézou jednoduchých sloučenin, můžeme vyrobit v podstatě cokoliv, včetně nafty, která bude svým složením odpovídat naftě vyrobené z ropy. Co víc, můžeme vyrobit paliva, která budou mít ještě lepší parametry než fosilní paliva a budou na míru moderním motorům s podstatně vyšší účinností a minimálními emisemi. Ale to je ještě dlouhá cesta.

Myslíte si, že právě biopaliva nové generace už se budou moct stát skutečně šetrnou alternativou k současným neustále zdražujícím fosilním tekutým palivům?

J.T.: Jednou z alternativ. Jak jsem již řekl, podle mého názoru ani jedna současná alternativa nenahradí fosilní paliva ze sta procent. V tomto světle považuji občasné bojůvky mezi jednotlivými druhy paliv jako za zcela zbytečné a kontraproduktivní. Trh se bude více diverzifikovat. Zdá se mi jako logické, že ve městech budou v budoucnu jezdit převážně malé elektromobily s nulovými emisemi, zatímco na dovolenou k moři pojedeme třeba na biopaliva a tam si půjčíme solární vozítko. Pro obyvatele na venkově zase budou zajímavá auta na bioplyn, který bude produkovat místní bioplynka a samozřejmě tady bude skupina „fajnšmekrů“, kteří budou i přes vysokou cenu tankovat dál klasický benzín.

Nacházejí dnes biopaliva uplatnění i jinde než v motorech aut, případně kde a jaké?

J.T.: Určitě. Nejde jen o auta. I u nás se již poměrně dlouhou dobu testuje bionafta v lokomotivách a v lodní dopravě. Už jsem rovněž uvedl, že emisní limity nutí letecký průmysl hledat alternativy a cestou jsou biopaliva II. generace. Využití je samozřejmě možně i ve stacionárních zdrojích elektrické energie či tepla, které však není rozšířené z toho důvodu, že podpora biopaliv formou daňových úlev se vztahuje pouze na využití v dopravě. Uvidíme, jak bude vypadat situace s topnými oleji za pár let.

5 Comments on “Rozhovor: s Jiřím Trnkou, šéfem Biom.cz, o biopalivech”

  1. Tesim sa na dobu, ked skonci
    Tesim sa na dobu, ked skonci monopol ropy. Cim viac druhov paliv (vseobecnejsie pohonnych hmot-nie vsetko sa musi palit), tym to bude viac tlacit ceny dolu. Biopaliva ziadnu buducnost nemaju, lebo ich vyroba je draha. Je to len pokus o ziskania monopolu, ktory by nahradil ropu. Baterie tiez svetla buducnost necaka- je to znova len pokus o nahradu monopolu ropy. Vodik je nebezpecny a drahy. Takze zostava pouzivat z kazdeho nieco, kym sa niektora pohonna hmota neukaze, ako najvhonejsia. Ta sa potom samozrejme zacne zdrazovat.

  2. Ja to síce nemám
    Ja to síce nemám podporené žiadnou štúdiou, ale pri výrobe biopalív sa spotrebuje pomerne veľa tradičných palív (ale to tu už spomenuté bolo). Nezanedbateľnou nevýhodou je, že mnohí farmári znížili objemy pestovania tradičných potravín a pestujú plodiny pre biopalivá (asi lepšie dotované), čo má samozrejme za následok rastúce ceny potravín – a toto tam pán Trnka zabudol povedať.

    1. Nehledě na to, že tito
      Nehledě na to, že tito farmáři používají obrovské množství hnojiv, herbicidů a pesticidů, protože pokud produkce není určena ke konzumaci, tak se to tak nesleduje. Podobně i plodiny asi zřejmě budou GMO. Jaký dopad to bude mít dlouhodobě na půdu a na naše zdraví? Pozitivní asi těžko.

  3. Příjde jaro a zase bude
    Příjde jaro a zase bude všude „cítit“ řekpa ..

    Na výrobu paliva do různých pohybujících se pomůcek je potřeba velké plochy zemědělské půdy. Intenzivní hospodářství zatím dádá tyto možnosti, takže můžem využívat cennou půdu i pro výrobu paliva. Avšak v budoucnu nemusí být výroba paliva ekonomicky výhodná.

    Spíš jako na biopaliva, které se stejně spálí v motorech jako běžná paliva bych kladl důraz na osvětu. Rozjíždět a brzdit mnohasetkilové monstra s mnohdy jedním ani ne stokilovým občanem nevypadá zrovna úsporně.

    Kladl bych důraz na malé dopravní prostředky, případně hromadnou dopravu. Elektrické skůtry či elektrokola jsou jednou z dobrých alternativ, ale nejlepší jsou ty, které poháníme jen a pouze my. Ty nám můžou způsobit jen lepší zdravotní stav, což může v konečném důsledku ušetřit finance na různých dietách, léčebných prostředcích a jiných.

    A samozřejmě pěší chůze. Kolikrát někteří jedinci jezdí autem jen několik stovek metrů nakoupit ..

  4. Cituji: „Tento postup
    Cituji: „Tento postup vyhodnotil energetickou bilanci biopaliv jako pozitivní a pohybující se v rozmezí 1:1,1 (výroba bioetanolu z obilí) až po 1:9 (biopaliva II. generace)“ Vzhledem k tomu že nevysvětlil, co je napravo a co nalevo, tak nevysvětlil nic, ale i kdyby to bylo tak, že na 1l bioethanolu se vyrobí 1,1l bioethanolu, tak to je také k ničemu.To budeme „pěstovat“ bioethanol pro bioethanol.

Napsat komentář