Rozhovor: Petr Dvořák, dlouholetý řidič elektromobilu

Je tomu už několik let, co magazín Hybrid.cz přinesl rozhovor s Petrem Dvořákem, tehdy jedním z mála řidičů elektromobilu u nás. Rozhodli jsme se k Petrovi vrátit a zjistit co je nového, jak se jeho auto i vztah k elektromobilitě vyvinul.

V lednu roku 2009 jsme na Hybridu publikovali náš společný rozhovor o elektromobilitě. Od té doby uplynuly tři roky. Co je nového? Jezdíte stále elektromobilem?

Petr Dvořák (P.D.): Z pohledu elektromobility u mne vlastně nic nového není: stále nabíjím a stále jezdím. Bez benzínu, bez olejů, bez servisů, potichu a čistě. Vlastně něco nového je: nyní jezdím skoro zadarmo.

Jak to myslíte, “skoro zadarmo”?

P.D.: Je to možné díky vzrůstající podpoře elektromobility. Například: můj zaměstnavatel propaguje elektromobilitu a rámci této reklamy umožňuje bezplatné nabíjení. Nebo: velká obchodní centra zprovoznila nabíjecí stanice, kde lze v rámci návštěvy nákupního centra dobít také zdarma [viz. naše mapa – pozn. red.]. Také mám mnoho přátel, u kterých mohu nabít zdarma s tím, že i oni u mne nabijí zdarma. Takže zatímco cena fosilních paliv roste a ještě poroste, z mého pohledu cena jízdy elektromobilem klesá a klesá a doufám, že již brzo klesne na úplnou nulu.

Takže se chystáte postavit solární elektrárnu?

P.D.: Přesně tak. Dnes se lze již řídit mottem: hlupák proud krade a chytrák proud vyrábí. V praxi to znamená, že na své zahrádce začínám umísťovat solární panely, ze kterých nabíjím baterie a to buď baterie v domě, nebo přímo baterie v elektromobilu. Dnes je možné pořídit solární panely za ceny kolem 25 Kč za Wattpeak. Dříve jsem si ukládal pravidelně část z výplaty do banky. Dnes již to nedělám, a naopak za část z výplaty kupuji více a více panelů, které mi vyrábějí energii. Vyrobená energie jsou vydělané peníze. Navíc nejsem závislý ani na ropné lobby, ani na elektrárenských monopolech, obojí cenu elektřiny uměle zvyšují a do budoucna budou i nadále. Moje heslo je: nabíjet a jezdit a moc za to neplatit.

Když už jsme u peněz, lze nějak spočítat kolik peněz jste ušetřil?

P.D.: Když jsem elektromobil zakoupil, měl jsem na tachometru 45 000 km, dnes mám již najeto 235 000 km. Takže jsem najel 190 000 km, při nákladové ceně 3 Kč za km, jsem do rukou ropáků NEzaplatil 570 000 Kč. To je reálná úspora elektromobilu vůči spalovacímu vozidlu po pěti letech.

Jak to, že máte najeto takové množství kilometrů?

P.D.: Můj elektromobil Volkswagen Golf má s lithiovými bateriemi bezpečný dojezd 150 až 170 km na jedno nabití. Takže pro mě není problém s krátkým mezi-nabíjením dělat trasu Tábor – Praha, Praha – Teplice a pak zase zpět. Protože takto jezdím i víckrát týdně, kilometry naskakují rychle a ušetřené peníze se hromadí také rychle.

Mluvíte o lithiových bateriích, ty jste ale původně neměl. Je to tak?

P.D.: Ano, v lednu 2009, když byl napsán první rozhovor jsem měl v elektromobilu 13 let staré těžké olověné baterie s reálným dojezdem kolem 50 až 70 km. Na jaře roku 2009 jsem 512 kg olova vyměnil za „pouhých“ 283 kg lithiových baterií LiFePO4. Tím se dojezd na jedno nabití zvýšil na již zmíněných až 170 km. Při úsporné jízdě jsem dosáhl rekordu i přes 200 km, ale to byl spíše experiment. V praxi je třeba jezdit na jistotu, což je těch 150 až 170 km.

Říkáte, že jste na jaře roku 2009 vyměnil 512 kg olova za lithiové LiFePO4 baterie. To ale přeci není úplně jednoduché, jít někam do obchodu a koupit baterie pro elektromobil. Jakým způsobem jste postupoval?

P.D.: Ano, pro většinu lidí se může zdát výměna baterií v elektromobilu jako velká věda, těžko si představí kde se dají takové výkonné lithiové baterie koupit a také některé velké firmy z toho vědu dělají. Málo kdo ví, že jedna česká firma i4wifi je jedním z největších evropských distributorů lithium-fosfátových baterií a do jejich skladu v Praze-Hostivaři si pro baterie jezdí velké firmy z celé Evropy.

Nový lithiový bateriový pack vás však také něco stál? Nemění to celou ekonomiku provozu?

P.D.: Vzhledem k tomu, co jsem již ušetřil, tak se mi nový pack již dávno zaplatil, a dokonce dvakrát. Ceny lithiových baterií jsou všeobecně známé: u mého packu 96 V, 200 Ah je cena kolem 185 tisíc korun. Výrobcem uváděná životnost je 20 až 30 let, takže doufám, že v roce 2039 sepíšeme další rozhovor a já budu stále jezdit na původních baterkách. Po 3 letech provozu to tak skutečně vypadá. Zatím mají články stále přes 100 % nominální kapacity a pokles kapacity navzdory mému intenzivním ježdění a nabíjení je neměřitelný.

Mluvíte o dojezdu 150 až 170 km, ale co když potřebujete jet dál?

P.D.: Snažím se co nejvíce jezdit elektromobilem. Pokud potřebuji jet někam dále, pak cestu naplánuji tak, abych měl přestávku, při které dobíjím. Stále stejné heslo: „Dobíjet a jezdit“. Ujedu 100 – 150 kilometrů, pak dobíjím, poklábosím s přáteli, nakoupím, nebo jdu do kina a pak pokračuji dále. Pokud si sebou do auta vezmu pomocný rychlo-nabíječ, mohu dobít ze třífázové zásuvky za 2 až 3 hodiny a pokračovat dále na plný proud. Zkrátka je to o životním stylu a filozofii. Bohužel dnešní lidé si zvykli jezdit dálkové trasy non-stop, bez odpočinku, bez relaxace, bez pohody a bez lidského kontaktu. Výsledky jsou jasné: tragické dopravní nehody způsobené únavou. A to nemluvím o vedlejších dopadech takovéhoto dopravního shonu, jako jsou rostoucí infarkty, duševní poruchy z vyčerpanosti a jiné sociální neduhy.

A co když chcete jet někam hodně daleko? Pojedete elektromobilem?

P.D.: To je taková zavádějící otázka, která je často používána lidmi kteří jsou již zmanipulováni ropným spalovacím koloběhem. Snažím se být soudným člověkem a tak podle potřeby použiji odpovídající dopravní prostředek: železnici, letadlo nebo třeba trajekt. Zkusme však opustit tu nainfikovanou myšlenku, že musím pořád jezdit jen svým vlastním autem. Právě toto mylné uvažování propaguje ropná loby. Příklad: pokud chci jet s rodinou a kamarády někam daleko, vyplatí se nám pronajmout si minivan pro 9 lidí a vyjde nás to mnohem levněji než jet dvěma nebo třemi auty. A pokud pospíchám, tak poletím letadlem. Ale jak jsem již řekl, snažím se nepospíchat.

A co letošní tuhá zima. Řadu dní bylo přes mínus 20 °C. Dalo se jezdit?

P.D.: Jezdil jsem každý den i v těch největších mrazech. Dokonce byla taková zima, že zamrzla i nemrznoucí směs v chladicím systému elektromotoru. Avšak elektromobil jezdil dál. Výhodou LiFePO4 bateriích je, že i při hlubokých mrazech dodávají dostatečnou energii k provozu vozidla. Navíc se po chvíli jízdy mírně zahřejí a tím získají zpět skoro stejné parametry jako při letním provozu. Zde připomenu dobrý nápad uživatelů elektrovozidel z Norska, kde jsou tuhé zimy běžné: kromě nabíjení baterie mají v kabině vozidla instalován malý 200wattový teplovzdušný ventilátor na 230V. Ventilátor běží a topí, když je elektromobil v zimě připojen do nabíjecí zásuvky. To znamená, že kromě nabíjení baterií se vyhřívá celá kabina, takže i v té největší zimě přijdete do krásně vyhřátého auta, nemusíte nic rozmrazovat a hlavně vyhřáté auto nepotřebuje takové množství energie na další vytápění, pouze teplotu udržujete a to je snazší a úspornější.

Vraťme se ještě k vašemu elektromobilu: je to VW Golf CityStromer vyrobený v roce 1996. Lidově řečeno 16 let stará ojetina. Je to na autě cítit?

P.D.: Stejně jako své ženě po 16 letech společného života nebudu říkat, že je ojetina, tak i moje vozidlo je nyní v nejlepších letech a podle všeho takto ještě řadu let vydrží. Nyní jsem rád, že jsem při svém prvním výběru zvolil VW Golf, který měl již v té době pozinkovanou karoserii, takže opravdu nerezaví. Vzhledem k tomu, že stále nejsou na trhu jiné srovnatelné elektromobily, které by tlačily cenu starších vozidel dolů, cena těchto ojetých elektromobilů zůstává stejná. Je to dokonce tak, že zachovalé 16 až 18 let staré elektromobily CityStromer se nyní prodávají za 10 až 13 tisíc euro, a to bez lithiové baterie. Nákup elektromobilu je tedy dlouhodobou investicí a jeho hodnota se drží.

Jaký je váš názor na současný rozvoj elektromobility? Na trhu jsou přece nové elektromobily jako je C-Zero, Smart ED a další?

P.D.: Když jsem se před rokem 2005 začal zajímat o elektromobilitu, slibovalo se, že elektromobily budou „běžně dostupné“ v roce 2007 nebo 2008. Když jsem si v roce 2007 pořídil elektromobil, mluvilo se o letech 2009 a 2010. Nyní se mluví o letech 2013 až 2015. Obávám se, když někdo dnes vybere peníze a půjde si hned teď koupit elektromobil, tak nejspíše nepochodí. Pokud se bude hodně snažit, může se tak akorát nechat zapsat na čekací list pro objednávku třeba C-Zero nebo Nissan–Leaf, ale je to pořád takové krkolomné. Nehledě k tomu, že většina těchto nových elektromobilů, které se možná začnou někdy konečně prodávat, ještě stále nemají takový dojezd jako ten můj 16 starý „veterán“. Skoro mi to někdy připadá, že je to snad schválně.

A jaký je Váš názor na plány firmy Tesla Motors?

P.D.: Z pohledu běžného uživatele a i z pohledu uživatele elektromobilu jsou sliby firmy Tesla Motors lákavé a zajímavé. Už aby to tady bylo!. Já se jenom obávám, že firma Tesla je hodně spjata s osobou Elona Muska. Tak se jen obávám, aby ta celé sláva firmy Tesla neskončila nějakou záhadnou nehodou pana Muska na železničním přejezdu nebo v nějakém malém letadle. Takové případy už tady byly. Prsty ropáků jsou dlouhé. Totiž, když tak projíždím ulicemi a vidím ty tisíce a tisíce kouřících vozidel, a pak když jedu kolem čerpací stanice a vidím stále rostoucí ceny benzínu a nafty, nemohu se ubránit dojmu, že vlastně všichni uživatelé spalovacích vozidel ze sebe nechali udělat spolehlivé dojné krávy, které do poslední koruny vysává ropná lobby a celý navázaný aglomerát spřízněných firem a institucí. Přiznejme si, že se v této branži najdou lidé a společnosti, které se pro udržení vysokého komerčního zisku ničeho neštítí a elektromobily jsou pro ně velkým nebezpečím. Snad že by se lidé mohli vymanit z jejich vlivu. Viz nedávná událost s tajným šrotováním úspěšných elektromobilů General Motors EV1 v Nevadské poušti. Není bez zajímavosti, že tato vozidla měla dojezd přes 200 km již v roce 2000. Takže naoko se možná tváří vstřícně, jak tento nový směr dopravy podporují, ale ve skutečnosti dělají všechno proti tomu, aby se elektromobily prodávaly a když už tak, aby to byla malá nepoužitelná vozítka, která nikam nedojedou.

Koukám, že náš rozhovor se stáčí na politicko-pesimistickou tématiku. Měl byste na konec rozhovoru něco pozitivního?

P.D.: Já myslím, že závěr je optimistický. Použiji známý fučíkovsko-havlovský výrok: „Lidé bděte!.“ Elektromobily fungují, ušetří vám čím dál více peněz a dá se s nimi běžně jezdit.“ Ropu si na zahradě nenavrtáte, ale elektřinu si vyrobit můžete. V roce 2039 nebo snad i dříve zase na shledanou.