Robotická auta z Evropy mají úspěch

Projekt SARTRE je evropský výzkumný projekt. Jeho cílem je vyvinout autonomní robotická auta, která budou schopna automaticky sledovat jedno vůdčí vozidlo a řadit se za něj do tzv. „silničního vlaku“.   

Silniční vlaky v projektu SARTRE fungují tak, že se auta zařadí za vůdčí vozidlo, které je řízeno živým řidičem. Auta se pak mohou připojovat za něj a delegovat mu tak část zodpovědnosti.

V tom okamžiku v „závěsových“ autech přebírá kontrolu nad vozidlem automatika. Ta zvolí optimální rozestupy mezi vozy a sleduje chování vůdčího automobilu.

Cílem projektu SARTRE je umožnit provoz takovýchto automatizovaných silničních na běžných evropských . Přineslo by to zvýšenou bezpečnost, komfort a snížení spotřeby paliva.

V závěsu za jiným autem si totiž můžete klidně číst noviny, telefonovat nebo svačit.

První praktické testy probíhají s přestavěnými vozy v otolí Göteborgu.

Další testování bude probíhat celý rok 2011 a začátkem roku 2012 už by se po dálnicích mohl prohánět testovací silniční vlak s pěti vozidly.

věda výzkum SARTRE silniční

V budoucnosti bychom se tak mohli dočkat nového zaměstnání – vůdčí řidič na dálnice.

Na projektu pracuje řada soukromých společností, univerzit i výzkumných laboratoří.

Výsledkem by mohlo být významné snížení spotřeby automobilů, tedy i nákladů na přepravu zboží či lidí, snížení četnost zácp a to vše bez jakýchkoliv – často velmi nákladných – úprav či investic do .

Zásadní překážkou v rozvoji této technologie však dosud zůstává legislativa. Ta, jak už to tak bývá, je totiž za nejnovějšími technologiemi značně pozadu.

7 Comments on “Robotická auta z Evropy mají úspěch”

  1. Jsem dost skeptický. Při
    Jsem dost skeptický. Při kratších cestách to asi nemá moc smysl. Při delších zase budu muset řešit „přesedání“ z vlaku na vlak, protože asi nenarazím na někoho, kdo jede přesně tam, kam chci já.
    Velký problém je ale hlavně vedoucí vozidlo – autobusy nebo náklaďáky asi nebudou použitelné jako vůdčí vozidla, jezdí moc pomalu, pokud jedu pět set kilometrů, nebudu se chtít vléct stovkou. Takže kdo by měl vést ty autovlaky? Nějaký náhodný řidič osobního auta? Do takového autovlaku bych v životě nenasedl. Takže placení a nějak certifikovaní řidiči? A jsme u toho, že budou muset jezdit auta navic, která by jinak nevyjela. Budou mít své jízdní řády a budu se muset starat „kdy mi to jede“ a výhoda individuální automobilové dopravy je pryč – to už můžu jet rovnou normálním vlakem.

    Myslím, že problémů to má víc než výhod, protože úspora v případě vlaku, když stále jede jen po silnici a ne po kolejích a skládá se z většího množství samostatných neefektivních jednotek (místo jedné efektivní lokomotivy) není zas tak výrazná.

    Podobný koncept se testoval v Kalifornii už v 90-tých letech, jmenovalo se to AHS (automated highway system), kdy se auta řadila taky do vlaků, ty ale byly řízeny automaticky. Nikam to nedospělo, nedokázali vyřešit nevýhody, ani nevím, jestli to ještě zkoušejí, myslím, že už to umřelo. Tohle pravděpodobně skončí stejně.

  2. Nejsem si jist, jestli
    Nejsem si jist, jestli technologie „vůdčího vozu“ je zrovna správný směr. Kde by se vzal ten vůdčí vůz? V případě pravidelné autobusové linky bych to pochopil, ale to určitě nebude stačit.
    Pokud by to byla nějaká placená pozice, kde je zase ta slibovaná úspora? Ta by totiž podle mého zmizela v novém autě, které musí vyjet.
    Já bych se spíše zaměřil na předcházení nehod a cestování v kolonách.

Napsat komentář