Robotický den je největší soutěží amatérských robotů v České republice. Jeho pořadateli jsou Matematicko- fyzikální fakulta Univerzity Karlovy a Spolek Robonika, hlavním partnerem Kongresové centrum Praha.
foto: Robonika
NEPŘEHLÉDNĚTE BMW Vision iNEXT: robotický elektromobil, kterým chce automobilka už za tři roky vstoupit do budoucnosti
„Účastníci našich soutěží se rozhodně nemusejí bát, že by kvůli robotům v budoucnu nenašli práci – oni je totiž sami budou navrhovat a vytvářet,“ říká ředitel soutěže, RNDr. David Obdržálek, Ph.D., z Matematicko- fyzikální fakulty Univerzity Karlovy a dodává, že kromě toho je stavění robotů skvělá zábava: „Naši soutěžící jsou všech věkových kategorií, od předškoláků po důchodce, a všem je společné to, že je baví něco nového vytvářet.“
K soutěži samozřejmě patří i doprovodný program, například ukázky použití robotů a technických stavebnic, využití robotů v běžném životě nebo pomůcek ve školní výuce. Pro nejmenší návštěvníky je připraven také dětský koutek s roboty a ukázky zábavných fyzikálních pokusů.
„Robotický den je již velmi populární setkání, jak ostatně naznačuje i uplynulých patnáct ročníků. Právě dnes, kdy se klade velký důraz na technickou výchovu mládeže, význam této soutěže velmi stoupá. Navíc, účastníci si mohou změřit síly a um nejen mezi sebou, ale i se zahraničními týmy a porovnat tak svou technickou vyspělost ve světové konkurenci. Počet účastníků od roku 2004, kdy jsme uspořádali první ročník této soutěže, stále narůstá – letos je přihlášeno 229 robotů z 10 zemí,“ říká David Obdržálek.
Jo soutěž je to skvělá, dokud nezjistíte, že na Váš
Jo soutěž je to skvělá, dokud nezjistíte, že na Váš robot musíte nainstalovat tlačítko větší i těžší než robot sám, že kvůli tisku nemůžete kalibrovat ani nouzově zastavit dálkovým ovladačem, a že zejména v kategorii sledování čáry jsou podmínky takřka nereálné a to pro i jinak mezinárodně úspěšné týmy.
Takže v zásadě je to soutěž konaná jako nábor studentů a jako líbivá věc pro tisk a pro prestiž místních pomazaných hlav na úkor zdravého rozumu.
A on ti nekdo brani pustit se do organizovani souteze, ktera
A on ti nekdo brani pustit se do organizovani souteze, ktera „neni na ukor zdaveho rozumu“? S chuti do toho. Dokud nevis, kolik casu a energie v tom zahuci, tak kritizovat je tak snadne…
Takovych „kdybych ja chtel, ja bych xyx“ jsme meli kazdy rok 12 do tuctu. Z zadneho nikdy zadna pomoc, natoz ucast nevypadla.
Tak a máš to rozparovači, získat morální kázání od
Tak a máš to rozparovači, získat morální kázání od největšího kverulanta na Hybridu je vysoká pocta 😀
Možná nevíte že jsme dlouhá leta nejen sjížděli
Možná nevíte že jsme dlouhá leta nejen sjížděli všechny soutěže po starém kontinentu, ale také několik organizovali, nebo se na organizaci podíleli… a Svého času byly větší (i když přiznávám že ne tolik mezinárodní) než celá vaše akce…
Neni to „moje soutez“. Jen jsem se ruznych robotickych soutezi
Neni to „moje soutez“. Jen jsem se ruznych robotickych soutezi a akci „parkrat“ ucastnil“ a „parkrat“ pomahal organizovat (vcetne prechudcu tehle). A dokonce i nejaka umisteni se povedla 😉
Takze mam jistou predstavu, kolik to sezere, ze ruzne „nesmysly“ jsou vynucene mezinarodnim znenim pravidel te ktere discipliny (at se to organizatorum libi nebo ne) a tak.
Ostatne, konstruktivni pripominky/podnety si David jakozto hlavni organizator urcite rad poslechne. Ze je to „uplne na hovno“ umi rict kazdy.
Myslíš DavidaO: tady je jeho příspěvek když jsme se
Myslíš DavidaO: tady je jeho příspěvek když jsme se snažili výše zmíněné věci reklamovat:
Byl jsem přátelský požádán, abych sem jako hlavní pořadatel Robotického dne napsal něco k této diskusi o dálkových ovládáních.
Nejprve – dálkové ovládání není kromě Bear Rescue Beginner povoleno v žádné naší soutěži a tak to zůstane minimálně pro letošek. Co se týče dalších let, tak zatím to v plánu povolovat nemáme, protože zatím výhody nepřevážily nad nevýhodami.
Nechtěl jsem reagovat, popravdě je mi dost nepříjemné si vůbec takovéhle debaty číst – nejde o technický dotaz, ale o vyvolání debaty, ve které je ale vyvolavač nebo někteří z diskutujících přesvědčen o něčem a obvykle vůbec nemá zájem o vysvětlení, ale o debatování jako takové. Těm, kteří píší ublíženecké litanie věc nevysvětlím, protože to vysvětlit a pochopit nechtějí (viz též podpis jednoho z diskutujících z Ostravy). Pravidla soutěže nejsou to, co bychom jako organizátoři měli před někým obhajovat. Soutěžící buď s pravidly souhlasí, což mj. vyjadřují svým přihlášením, anebo se nepřihlašují. Diskuse samozřejmě být může, ale ve slušných mezích.
Už jsem zažil přeměřování hřiště 2x3m šuplérou a oficiálně podaný protest, že je o 2mm kratší a proto soutěž není regulérní. Robota naprogramovaného proti pravidlům (úmyslně boural do soupeře), a po varování rozhodčích upraveného s „vysvětlením“ že to byla programátorská chyba. Robota, který se několikrát zasekl, ale pak se záhadně odsekl vždy, když člen týmu sáhl do kapsy. Tým, který mimo zápas držel robota pečlivě v uzavřené krabici, aby ho nikdo jiný nemohl vidět. Protest proti výsledku soutěže, protože podle videozáznamu co si soutěžící udělal soupeř vyjel už za 4.8s místo 5s. Reklamaci, že v publiku stojí pán v červeném tričku a to našeho robota mate. Sprosté nadávky přítomné matky, že jsme nechali soutěžit jejího základkoškolového synka s vysokoškoláky. Příspěvky ve fóru, které překrucují skutečnost a místo střízlivých technických dotazů obsahují urážlivé vtípky, jsou pak už jen drobným dalším znechucením.
Pokud se ptáte, proč jsou pravidla soutěží na Robotickém dni v Praze jaká jsou, tak především jsou taková proto, že jsme je taková jako organizátoři udělali. Kdo se chce zúčastnit, pravidla musí respektovat, kdo je nechce respektovat a bude se je snažit ohnout nebo obejít, nechť se neúčastní. Do tohoto spadá i rozhodnutí, že se na našich soutěžích nebude používat dálkové ovládání. Náměty k vylepšením samozřejmě vítáme, ale změna pravidel je také samozřejmě v naší kompetenci a jestli se něco rozhodneme změnit (nebo nezměnit), je plně na nás.
Pokud by někoho zajímaly důvody, proč nepovolujeme bezdrátové ovládání robotů:
– Základní důvod: chceme, aby soutěžící vytvářeli roboty použitelné ve světě lidí. Tedy ne roboty, kteří potřebují dohled, aby si neublížili nebo aby neublížili jiným. Když byste měli robotický vysavač, chtěli byste ho neustále hlídat, aby do něčeho nenarazil, odněkud nespadl? (nemluvě o samostatném autu, ve kterém sedíte). Neboli – chceme, aby u nás soutěžili roboti chytří a bezpeční, kteří možná budou rychlí. Nikoli co nejrychlejší roboti, kteří možná budou rychlí a bezpeční. Takže jestli někdo neumí robota udělat tak, aby ze stolu nespadl, pak buď nemá soutěžit, nebo se musí smířit s tím, že když na něm nestihne zmáčknout nouzový vypínač, že robot ze stolu spadne.
– Doma vám bude fungovat ledacos, na soutěži, kde je 150 robotů, je dost velká pravděpodobnost, že se to bude s něčím tlouct, a zkušenosti z více než 10 let pořádání soutěží to potvrzují. Soutěže pro modeláře s RC modely to obvykle mají vyřešeno, používají se různé frekvence, kolíčky atd. My nechceme, aby si soutěžící museli koupit konkrétní modul (viz RobotChallenge ve Vídni, modul stojí pokud vím 15€ a dálkový ovladač 40€ a jsou povinné pro start a ukončení zápasu, ale rozhodčí je pro záchranu robotů nepoužívají), my chceme, aby se věnovali stavbě inteligentního robota jako takového.
– Když by bylo možné robota dálkovým ovladačem vypnout, museli by rozhodčí řešili situaci, kdy tým bude tvrdit „někdo nám ho vypnul“. Opakovanou jízdou? A pak budou řešit protest druhého týmu „my byli lepší, oni si to schválně vypnuli, aby mohli opakovat“.
– Byl jsem na řadě robotických soutěží, jak jako účastník, tak jako divák. Mnohokrát jsem viděl úmyslné porušování pravidel, dálkové ovládání patří bohužel k běžné takové výbavě. Ostatně i v této debatě to bylo zmíněno, a co hůř, ze strany soutěžících je stále slyšet, že takové možnosti podvádění zvažují jako způsob soutěžení.
– Pro začínající týmy je postavení robota dost vysoký cíl. Dálkové ovládání je často nad síly, ale zároveň je velmi lákavé; výsledek pak nezřídka je, že nefunguje ani robot, ani dálkáč.
Co se týče nouzového tlačítka stop:
K povinnosti nouzového vypínače na robotovi nás vede zkušenost. Za prvé, spousta robotů se prostě zblázní a je třeba je vypnout. Za druhé, tlačítko na robotovi umožňuje robota vypnout komukoli, koho robot ohrožuje nebo kdo robotovi chce zabránit v destrukci/sebedestrukci, tedy nejen tomu, kdo drží to dálkové ovládání a buď nevnímá, anebo zuřivě mačká tlačítko, ale protože se robot zbláznil a nefunguje mu komunikace nebo rozhodování, tak na to nereaguje. Nouzový vypínač není z našich soutěží povinný jen na MiniSumu, kde hrozí, že ho soupeř zmáčkne omylem nebo dokonce „omylem“.
Co se týče loňského robota z Polska, startovaného bezdrátově, udělili jsme výjimku. A v průběhu Robotického dne to moderátor několikrát jasně hlasitě uvedl. Kdo to neví, tak zřejmě neposlouchal, což ale není chyba moderátora. Pokud vás zajímá důvod udělení výjimky i rok po soutěži, tak jsme to samozřejmě dobře zvážili, a po rozhovoru s týmem usoudili, že to není proti duchu soutěže a že to výsledek robota v soutěži s ostatními neovlivní. Kromě toho to byl jeden z mála zahraničních týmů.
A ještě toto:
Je potřeba si říci, že Robotický den
A ještě toto:
Je potřeba si říci, že Robotický den pořádá Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, která do něj investuje nemalou částku peněz. Jeho primárním cílem je zviditelnění fakulty v médiích a nábor nových studentů. Takže ano, všechno se to dělá především kvůli divákům a také kvůli dámám a pánům s mikrofonem a kamerou a pokud by nikdo ze jmenovaných nepřišel, byl by to rozhodně poslední Robotický den.
To snad hovoří za vše ne?
Více v debatě na foru http://forum.robodoupe.cz/viewtopic.php?f=34&t=258&start=40
Čína z
Čína z výšky
https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12074899303-cina-z-vysky/217382564530002-budoucnost-na-obzoru
to je mazec soudluzi 😉
Díky za odkaz. Perfektní nahlédnutí do této země.
Tohle
Díky za odkaz. Perfektní nahlédnutí do této země.
Tohle by lidé, kteří tvrdí, že něco nejde, měli vidět každý den místo Večerníčku.
Od roku 2007 vybudovali v Číně 30 000 km !!! rychlostních železnic s cestovní rychlostí nad 300 km/hod. U nás v zaprděným Česku si o něčem takovém můžeme nechat jen zdát.
V zemi, kde se k volbám v roce 2019 musí chodit do místa trvalého bydliště a háže se nějaký papír do bedny, aby se pak všechno muselo ručně spočítat.
V zemi, kde vám úředník řekne, ať mu nějaký dokument pošlete poštou. A když zmíníte Datovou schránku, tak na vás kouká, jak tele na nový vrata.
Omezenost, hloupost, lenost, byrokracie, nekompetentnost – tyhle nemoci v Číně asi tolik neřádí, jako u nás.
Ale má to i odvrácenou stranu. Někdo rozhodne, že se bude
Ale má to i odvrácenou stranu. Někdo rozhodne, že se bude stavět tady a celou vaši vesnici srovnají se zemí ať měla jakoukoli historickou hodnotu.