Jak se žije a jezdí s elektromobilem, 1.

V České republice dnes není mnoho lidí, kteří by se mohli podělit o každodenní zkušenost s využíváním elektromobilu. Přesto se tací najdou. Jedním z nich je i Jakub Ditrich, který elektrickým autem jezdí už déle než tři roky. V následujícím seriálu najdete jeho postřehy a zkušenosti.   


Je možné se dopravovat bez ropy, jenom s využitím elektřiny? Neřešme nyní, zda je ona elektřina vyráběna z fosilních, nebo přírodních zdrojů, protože až to technologie umožní, bude v nedaleké budoucnosti většina elektrické energie vyráběna ze slunce a jeho derivátů – větru, přílivu a dalších (pokud bude realizován evropský projekt DeserTec, pak bude možná kompletní spotřeba elektřiny evropských států saturována solárními elektrárnami umístěnými v Saharské poušti, více viz desertec.org).

Tak tedy je to možné? Odpověď není jednoduchá, technologicky by bylo možné se bez „energie z minulosti“, jak je ropa trefně nazývána, obejít již dávno, ale je to dnes výhodné? A jsou ony technologie běžně dosažitelné?

První část tohoto seriálu věnujeme elektromobilu – automobilu, který je poháněn pouze elektřinou uloženou v bateriích. Společnost kterou jsem založil, zakoupila elektromobil v roce 2008 a za tu dobu jsem v něm já a moji kolegové najeli přes 45.000 km.

Nákup elektromobilu

Před dvěma lety by mě jistě nenapadlo, že za začátku roku 2011 stále nebude elektromobil běžně dosažitelným produktem. Již v té době mnoho automobilek prezentovalo své koncepty „těsně před sériovou výrobou“. Nicméně realita je jiná a elektromobil je stále cosi o čem se mluví, ale co není na ulicích vidět.

Náš elektromobil – Peugeot Partner Electric byl v podstatě jediným dostupným řešením v té době na trhu. Těchto aut vyrobila automobilka PSA v letech 1994 – 2003 několik tisíc (vedle Partnera i v podstatě totožný Citroen Berlingo a elektrický Peugeot 106 aka Citroen Saxo).

Původní auta byla vybavena NiCd akumulátory a papírovým dojezdem 70 km, což by nám pochopitelně nestačilo. Díky společnosti EVC Group jsme získali velmi zachovalý vůz (najeto cca 12 000 km, r.v. 2000) s 200 Ah zbrusu nových lithium-fosfátovými (LiFePO4) akumulátory a novým BMS (Battery Management Systém), se kterým při v ekonomické testovací jízdě ujedeme přes 200 km.

Protože investice do tohoto elektromobilu byla vyšší, než do shodného nového vozu vybaveného dieselovým agregátem (konkrétně 650 tisíc versus 470 tisíc Kč), bylo namístě si definovat, k čemu a jak se bude automobil ve firmě využívat.

Omezení elektromobilu – dojezd a rychlost

Společnost ekolo.cz má sklady v Ruzyni, servis v Dejvicích, showroomy v Holešovicích a Libni a zákazníky po celé Praze. Průměrný denní nájezd auta je typicky 80-120 km, kdy pendluje mezi výše uvedenými lokalitami. Zde elektromobil beze zbytku vyhoví. Nicméně s elektromobilem lze jet i na delší dovolenou. Zde je reportáž z prázdninového putování v roce 2009 – erevoluce.cz.

Převážíme obvykle krabice s elektrokoly do objemu 3 m³ s hmotností do 250 kg, nebo vybavení na prezentační akce. Pro dodávky zboží po ČR využíváme dopravní službu a proto argument, že auto „nedojede do Brna“ není až tak podstatný.

Do auta se vejde buď pět krabic, nebo až dvanáct složených jízdních kol, snížení nosnosti oproti dieselovému modelu auta (ze 750 kg na 500kg) tedy nevadí, akumulátory jsou umístěny pod podlahou a celý ložný prostor pickupu je tedy k dispozici pro náklad. Pro cesty s posádkou lze kdykoli instalovat druhou řadu sedadel a mít tak pětimístný rodinný vůz.

Nebyl by velký problém zvýšit dojezd elektromobilu například ze 160 na 250 kilometrů, jednoduše přidáme 100 Ah baterií. Ale mělo by to důvod, když nám současný dojezd stačí a cena baterií je vysoká?

Auto v městském provozu dosahuje průměrné rychlosti okolo 40 km/h a v dopravních špičkách i pod 20 km/h. Maximální rychlost tohoto elektromobilu, 95 km/h, není tedy nijak omezující. S autem lze pochopitelně jezdit i po dálnici, kde je minimální rychlost daná vyhláškou 80 km/h, nicméně je třeba počítat s tím, že jmenovitý výkon elektromotoru 16 kW nebude při jízdě do strmějšího kopce schopen soupeřit se spalovacím motorem a protože brzdit ve stoupacím pruhu kamión není právě příjemný pocit, dálnicím se radši vyhýbáme.

Pokud se elektromobil nepohybuje, jeho spotřeba energie je v podstatě nulová, na rozdíl od spalovacích motorů, které mají na volnoběh spotřebu od 0,4 do 1,1 litrů paliva. Proto v kolonách, které jsou v Praze na denním pořádku, nemáme z plýtvání těžkou hlavu.

Každé zpomalení auta a jízdu z kopce zkušený řidič také využije k rekuperačnímu brzdění, které nejen dobíjí akumulátory, ale také velmi podstatně zvyšuje životnost brzd a jejich obložení. Po 50 tisících kilometrech došlo dle poslední kontroly k opotřebení brzd pouze cca z 30%.

Dobíjení baterií trvá dlouho?

Delší čas pro nabití akumulátorů elektromobilu je mantrou jeho odpůrců. Ale je to skutečně omezující faktor? Jak už bylo zmíněno, potřebný denní nájezd našeho auta je maximálně 120 kilometrů a k tomu kapacita, kterou si auto vozí s sebou, v bateriích bohatě stačí.

Běžný nájezd vozu, kterým se jeho majitel přemísťuje do práce a zpět je ještě mnohem nižší. Před noc se auto nabíjí v běžné garáži rodinného domu z běžné zásuvky 230 V s jištěním 25 A (nicméně stačí i jistič 16 A).

A doba nabíjení (tankování) – 10x kratší než u benzínového auta! Žádné zajíždění k čerpací stanici, plnění nádrže, placení, atd. Stačí jenom v garáži odklopit víko, připojit konektor do zásuvky a to samé učinit v opačném pořadí ráno při odjezdu s plně nabitým autem.

Nabíjení přes noc má ještě jednu výhodu a to je cena energie, která je v nízkém tarifu speciálně v České republice u všech operátorů výrazně nižší, až o třetinu, než je v tarifu vysokém.

Současný boom nabíjecích stanic, který u nás teprve začíná, ale v Německu a Francii se jejich počet šplhá již ke stovkám, je spíše marketing a investice energetických gigantů do budoucího „porcování koláče“.

Ani v západní Evropě ještě nejezdí tolik elektromobilů, aby se vyplácela stavba nabíjecích sloupků, nehledě na to, že energie z nich bude rozhodně dražší, než tomu bude doma nebo ve firmě. U nás máme zatím štěstí, protože jak pilotní výstavba nabíjecích stanic spol. E.ON v Brně, tak PRE v Praze nabízí nabíjení elektromobilu zdarma.

Nabíjení v terénu je přesto někdy nezbytné, třeba když auto není možné nabít přes noc, či v zimě, kdy se energie spotřebovává rychleji. Zde pomůže prodlužovačka a ke slovu přijde i možnost rychlonabíjení. Prodlužovací kabel musí patřit do základní výbavy elektromobilu, protože originální nabíjecí kabel má jenom šest metrů a vzdálenost k nejbližší zásuvce je někdy i několik desítek metrů.

Kabelem při nabíjení prochází celkem velký proud, a proto se zahřívá. Velmi nevhodné je použít k nabíjení bubnový prodlužovák, pokud kabel není zcela odmotán, pak bohužel dojde ke spečení kabelu a nepříjemnému zápachu, což si autor tohoto článku již vyzkoušel.

Ve druhé části článku, který vyjde zítra ráno, se podíváme na další podrobnosti týkající se dobíjení, podrobně rozebereme ekonomiku elektromobilu, jeho výhody i nevýhody a rozebereme jej také coby marketingový nástroj.

Jakub Ditrich – propagátor elektrické a především rychlé dopravy. Dříve působil v oblasti telekomunikací. Zakladatel společnosti ekolo.cz, která se zabývá výrobou a prodejem elektrokol značky AGOGS v České republice, na Slovensku, v Německu a zahraničí. Společnost ekolo.cz je sponzorem rubriky Elektrokola na serveru Hybrid.cz.