Klimatická konference v Kodani – klima, peníze a politika

Světová politická elita, lidé, kteří před veřejností hrají hru o moc, se dnes schází na klimatické konferenci v Kodani. Včera více než 400 delegátů opět sehrálo malé divadélko, když z Bruselu do Kodaně přijelo vlakem nazvaným „Climate Express“. Dnes začínají dvoutýdenní jednání, která mají přinést pokrok v oblasti klimatických změn, rozložení zátěže na rozvíjející se a „vyspělé“ ekonomiky, a celé řadě dalších otázek. pokračování…

klimatická konference v Kodani - Dánsko - větrné elektrárny


„Tento vlak je symbolem skutečnosti, že železnice může být páteří nové, šetrnější dopravní politiky,“ prohlásil na adresu Climate Expressu Jean-Pierre Loubinoux, generální ředitel Mezinárodní unie železnic (UIC).

OSN jedná o budoucnosti

Hlavní osoba pro otázky klimatu v Organizaci spojených národů, Yvo de Boer, zase dnešní začátek rozhovorů komentoval slovy: „Věřím, že jednající nikdy neměli jasnější signální od světových lídrů aby navrhli solidní opatření vedoucí k okamžité akci. Nikdy za celých 17 let jednání o klimatických změnách se tolik národů neodhodlalo dát společně tak silné záruky. V podstatě každý den země ohlašují nové cíle a plány na snižování emisí.“

Island - výprava na moře k ledovcům

Pěkně se to poslouchá. Indie, Čína, Indonésie, ale třeba i Japonsko a Jižní Afrika se v posledních dnech a týdnech odhodlali ohlásit velmi odvážné cíle týkající se snižování emisí až o desítky procent.

5 nejočekávanějších témat v Kodani

  1. Politická dohoda

    Původní jednání o zajištění plnění dohody legální cestou ztroskotala tento podzim. Anders Rasmussen, dánský ministerský předseda, proto navrhuje plán B. Země se mají alespoň nezávazně shodnout na tom, že snižovat budou.

  2. Odlesňování

    Program OSN nazvaný REDD má zajistit, aby rozvinuté země platily rozvíjejícím se (Brazílie, Indonésie, a další) za to, že budou udržovat stavy svých lesů.

  3. Následky

    Co nám hrozí, pokud se nedohodneme? Jsou následky nečinnosti opravdu tak hrozné, nebo ještě horší? Budou naše činy vůbec stačit k odvrácení diskutovaných následků?

  4. Skandál jménem „ClimateGate“

    Ukazuje se, že někteří klimatologové a vědci nás dost možná tahají pěkně dlouho za nos. Je globální oteplování skutečná hrozba, nebo jen zveličený výmysl?

  5. Proslov prezidenta Baracka Obamy

    Amerika si obecně od povinného snižování emisí drží odstup. Jaký vzkaz přiveze do Kodaně prezident Obama, cestou pro svou Nobelovu cenu míru? Nabídne dost?

Problém je, že podobná setkání jako teď v Kodani proběhla už v roce 1992 v Brazílii v Rio de Janeiru a později v roce 1997 v Kjótu v Japonsku. Tam byla uzavřena dohoda o Kjótském protokolu, jehož platnost končí za dva roky a který podepsaly, ale neratifikovaly např. Spojené státy americké.

„Těm, kteří říkají že dohoda v Kodani je nemožná, chci vzkázat, že se prostě mýlí,“ řekl Achim Steiner, šéf Programu životního prostředí (UNEP).

Co na to Spojené státy a Obama?

Přitom právě Spojené státy v roce 1990 produkovaly 36,1% světových emisí skleníkových plynů. Dlouho se diskutovalo nad tím, zda se vůbec současný prezident Barack Obama klimatické konference v Kodani letos zúčastní. Nakonec bohulibě svou účast přislíbil, zastaví se tam při své cestě do Norska, kde si převezme Nobelovu cenu míru.

Zajímavé je, že ve spojitosti s Obamou se hovoří také o jeho další návštěvě České republiky. Zde má ohlásit společný joint-venture s Ruskem, který se pak bude ucházet o obrovskou půlbilionovou zakázku na dostavbu jaderné elektrárny Temelín a dalších provozů společnosti ČEZ. Jaderná energetika by mohla zásadním způsobem přispět ke snížení emisí a americká společnost Westinghouse má, společně s Ruskem a Francií, eminentní zájem na obrovské české zakázce.

Navíc, podpora jaderné energetiky v samotných Spojených státech byla na déle než dvě desetiletí utlumena vlivem nedůvěry veřejnosti a problémem s uskladňováním jaderného paliva. Obama má v Kodani oficiálně oznámit závazek USA snížit emise skleníkových plynů o 17 procent do roku 2020. Budou přitom vycházet z jejich úrovně v roce 2005. K tomu by mohl pomoci mimo jiné právě rozvoj jaderné energetiky na domácí půdě. Bude projekt v ČR jakýmsi „testovacím územím“?

Evropská unie vede

Nejedná se tedy v případě Obamy a Spojených států o zas až tak velký ústupek, než jakému se zavázala napřílad Evropská unie. Ta hodlá do roku 2020 snížit emise o 20% proti úrovni roku 1990. Země jako Německo, Japonsko, Francie a další jsou snižování emisí nakloněny, stejně jako obecně Evropská unie jako celek. Zejména poslední léta navíc jasně dokazují, že máme dobře nakročeno.

Spojené státy jsou ovšem zdrženlivější. Obávají se, že, zejména v současném období ekonomické krize, by mohl důraz na snižování emisí zpomalit jejich tolik očekávaný hospodářský růst. Přitom jsou to rozvíjející se země jako Čína, Jihoafrická republika a další, které se k tomu zavázaly – ale zároveň spolehájí na to, že svou roli splní i velké státy, které jsou zároveň největšími producenty skleníkových plynů.

Aktivisté bijí na poplach

Podle iHNed.cz upozorňují ekologiští aktivisté na skutečnost, že ačkoliv země jsou svolné ke snižování, není to pořád ještě dost. Tvrdí, že přestože země nakonec třeba i dojdou ke společnému řešení, nemusí to stačit aby se zabránilo očekávanému oteplení planety. To s sebou může přinést jak přírodní katastrofy, tak i významné hospodářské důsledky.

Přitom právě nedávno se však objevily v britských novinách články odhalující nepříjemné pozadí komunikace některých těchto aktivistů a ekologů. Ti si vyměňovali emaily ze kterých plyne, že hodnoty týkající se emisí skleníkových plynů a oteplování nemusejí být tak docela založeny na skutečných vědeckých datech, anebo jsou předkládány veřejnosti jako zkreslené. Skandál dokonce dostal jméno – „ClimateGate“.

tučnáci

To pak nahrává té časti odborné i neodborné veřejnosti, která tvrdí, že neexistuje závislost mezi množstvím lidmi vypouštěných skleníkových plynů a globálním oteplováním. Podle nich není možné svalovat vinu za globální klimatické změny na posledních 150 let průmyslové revoluce. Naopak jde údajně o přirozené dlouhodobé výkyvy, které v historii naší planety existovaly vždy.

Přijde zásadní změna?

Jiní aktivisté, jako například Mike Tidwell, říkají, že je třeba celkové změny mentality každého jednotlivce. Ve svém článku „Chcete zachránit planetu? Přestaňte zelenat!“ pro Washington Post se odvolává na dřívejší krize, např. 60. léta a otázku občanských práv. Podle něj je zejména ve Spojených státech nadbytek „zelených gest“, ale žádná „zelená“ politická akce.

Na nutnost změny celkového paradigmatu dlouhodobě se zvyšující spotřeby a plýtvání upozorňují také další odborníci. Možná to by byl nejlepší výstup celých jednání summitu v Kodani – kdyby hlavy států uznaly, že současný stav severní části světa má k trvalé udržitelnosti daleko a že pokud to tak bude pokračovat dál, brzy půjde do kytek. Ale kdo může od politiků čekat takovou upřímnost?

Katastrofy a růst zaměstnanosti

Také na stránce Kodaňské konference můžete najít speciální sekci nazvanou „Jaké můžeme čekat následky a co můžeme udělat?„. V ní se můžeme dočíst co se stane, pokud země odmítnout snižovat emise. Hlavním strašákem jsou sucha a zároveň povodně, méně ledu a sněhu, zvyšování hladiny oceánů a extrémnější podnebí. Na něco podobného ostatně upozorňuje i známý český klimatolog Václav Cílek.

Dost možná tedy nakonec bude stačit, pokud se zástupci většiny zemí světa alespoň nezávazně přihlásí k onomu tak nahlas propagovanému snížení emisí. Nejspíš to totiž bude i k jejich prospěchu.

Ekonomická situace se pořádještě hrabe ze dna, které zažila před rokem. Vznikající nové obory v oblasti obnovitelných zdrojů energie a dalších odvětví „zeleného průmyslu“ jsou jednou z cest jak odvrátit hrozící vysokou nezaměstnanost a podpořit hospodářský růst. Tentokrát překvapivě i dlouhodobě dobrým směrem.

6 Comments on “Klimatická konference v Kodani – klima, peníze a politika”

  1. Můj názor? Nemyslím si,
    Můj názor? Nemyslím si, že je normální používat zdroje, které mají za následek jakékoliv „zdravotní následky“… Žijeme na planetě – na „uzavřeném“ ekosystému. Jaké pak může mít v globále důsledky např.doprava, když víme, že výfukové plyny dokáží v uzavřeném prostoru člověka otrávit resp.i zabít..(s oblibou používali např.nacisti v 2.svět.válce)?? Je normální masově používat takové technologie??? Myslím si, že NE, bez ohledu na ekonomickou zátěž všech zůčastněných kupujících benzín z drahé ropy !!! Chce to změnu !!!

  2. Mám dosť obavy, že je to
    Mám dosť obavy, že je to len ideologická hra ako znovu obalamutiť davy a zarobiť znovu obrovské peniaze – čo nie je síce na škodu, lebo spústa ľudí nemá zamestnanie a toto sú nové príležitosti.
    Ak by to malo byť účinné, tak by sa toho musel zúčastniť celý svet – totiž nepomôže znižovanie emisií vo vyspalých krajinách, keď celý efekt zabijú krajiny tretieho sveta.
    Na druhej strane akákoľvek činnosť potrebuje energiu, ktorú musíme vyrobiť – bohužial sa to nedá bez emisií. CO2 je len jedna z nich a čo tie ostatné?
    Čo by asi pomohlo? Zoptimalizovať výrobu energie v každej krajine podľa dostupných zdrojov s prihliadnutím na čo najnižšie emisie.
    Zapojiť naozaj všetky krajiny – dať ľuďom prácu a konečne odstrániť hlad – iba tak budeme mať potenciál niečo zmeniť…

  3. Bohužel, i když se to
    Bohužel, i když se to spoustě lidí líbí, hlavní motor tak mohutného proudu, na kterém se to celé veze, může být jen ideologie. Chápu, že zatím tento proud konvenuje s cílem, který si přeje každý, ale jelikož jde o ideologii, není jasné, kam se to celé za pár let vrtne. Bojím se, že to dopadne, jako vždycky – že se na nejvyšší místa dostanou různí šíbři a štiky a posléze i gangsteři. Bojím se, že řadu mladých, nadšených lidí potká to, co už tu mnohokrát bylo – budou muset zase další krásnou myšlenku oplakat. Já bych tedy byl preventivně a z opatrnosti proti, protože do tohoto světa rostou moje děti a co se stane za pět let s krásnou myšlenkou, kterou pohání jásot davu, já jim garantovat nemůžu. Vím jen, že CO2 jim může v principu ublížit méně než nějaká nová říše fanatismu a blbosti.

  4. Prakticky není den, kdy by
    Prakticky není den, kdy by se v novinách neobjevil článek o globálním oteplování. To, že se momentálně Země otepluje a ledovce tají je zřejmě nezpochybnitelné. To jestli za to rozhodující měrou může člověk zůstává otázkou.
    To, o čem se ovšem nikde nepíše a co podle mě představuje větší hrozbu, je vzrůstající znečištění půdy, podzemních vod a životního prostředí těžkými kovy, karcinogeními látkami a dalšími produkty moderního průmyslu. A tak zatímco se vědci hádají o kolik metrů stoupne hladina oceánů za 100 nebo 200 let, už v současné době se v některých světových oblastech v důsledku znečištění rodí statisticky vysoce nadprůměrné procento dětí s postižením, vyskytují se mnohem častěji rakovinná onemocnění, alergie, astma atd.
    Uvážíme-li, že ještě před cca 150 lety byla příroda ve světě naprosto čistá, je otázkou jak to tady bude vypadat za dalších 150 let.

    1. Nemohu než souhlasit.
      Nemohu než souhlasit. Ačkoliv v tomto článku už mi na to nezbyl prostor a je to tematicky poněkud jinde, nebylo by vůbec od věci zamyslet se někdy nad tím, jak problematika tzv. globálního oteplování zcela odsunula stranou pozornosti právě ty problémy, které zmiňujete – tedy samotné skutečně znečištění – vody, půdy, celkově životního prostředí, které přitom mohou být ve svých důsledcích daleko závažnější. Viz. například „úžasné“ fotky z Číny a jistě by se dala najít celá řada dalších oblastí v Indii, Africe, Jižní americe, kde to vypadá podobně.

Napsat komentář