ESTOLAS: letadlo, vrtulník nebo vznášedlo?

Evropská unie v rámci programu ESTOLAS vyvíjí hybridní letoun zcela nové koncepce. Cíl projektu je vskutku ambiciózní – zkombinovat nejlepší vlastnosti letadla, vrtulníku, vzducholodi a vznášedla.

V rámci programu ESTOLAS vzniká evropské hybridní letadlo s velmi krátkým vzletem a přistáním. Letadlo může rovněž přistávat nebo startovat z prakticky libovolné rovné plochy.

Projekt vzniká pod vedením Alexandra Gamaleyeva z Technické univerzity v Rize, Lotyšsko a Dimitrise Drikakise z Cranfield University, Velká Británie.

Evropská unie chce skrze ESTOLAS vytvořit dopravní letadlo schopné dopravovat zásoby nebo transportovat lidí do míst, se slabou nebo zničenou infrastrukturou.

Zářným příkladem možného použití jsou tajfunem poničené částí Filipín, kde se jen s obtížemi daří dopravovat zásoby.

Další možností je dopravovat extrémně velké náklady jen na regionální či dokonce okresní letiště.

I v největší verzi s nosností několik stovek tun (!) potřebuje hybridní letoun ESTOLAS údajně pouze necelých dvěstě metrů dlouhou přistávací dráhu.

Letadlo ESTOLAS má tvar samokřídla z velmi lehkých uhlíkových vláken. Uvnitř křídla je centrální prstenec, ve kterém je zapouzdřen rotor.

Centrální rotor poskytuje letounu dodatečný vztlak při vzletu nebo přistání. Vztlak je generován podobně jako u vznášedla, neboť stlačovaný vzduch je „pěchován“ do speciálního nafukovacího prstence pod letounem.

Gumový prstenec obepínající centrální rotor však nemá jen „těsnící“ roli. Uvnitř prstenec je napuštěno hélium, tedy plyn lehčí než vzduch.

Prstenec tak nejen umožňuje pohyb po velmi různorodém terénu (voda, sníh, zemědělská půda, písek) podobně jako vznášedlo, ale poskytuje další potřebný vztlak.

„Helium nám poskytne schopnosti vzducholodi, takže vozidlo je schopné velmi krátkého přistání a vzletu – ale se schopností nést mnohem větší náklad než vrtulníky,“ říká Gamaleyev. „Schopnosti vznášedla umožňují přistání na jakémkoli povrchu, jako je voda nebo sníh.“

Centrální rotor má podle Gamaleyeva dokonce sílu zvednou prázdné letadlo podobně jako vrtulník, případně s ním otáčet na místě. ESTOLAS se dokáže přeměnit i v čistokrevné vznášedlo.

Gamaleyev také zdůrazňuje, že letoun je ideální pro operace v Arktidě, která díky tání ledu odkrývá své nerostné bohatství.

Projektový tým připravuje dokonce čtveřici velikostně různorodých letadel. Malé s užitečnou hmotností do 2 tuny, střední do 60 tun, velké do 200 tun a super-velké s nosností až 400 tun (!).

Nejmenší letadlo údajně potřebuje rozjezdovou dráhu údajně dlouhou pouze 75 metrů, nejtěžší pak dráhu dlouhou 175 metrů.

ESTOLAS není úplně novým projektem. Již v roce 1995 se inženýři z Lotyšska snažili vytvořit pod vedením Alexandra Filimonova letoun stejné koncepce. Avšak design se ukázal jako příliš nestabilní.

„Letěl, ale ne moc dobře, a už vůbec ne příliš vysoko – a nenašel sponzory pro pokračování projektu,“ říká Gamaleyev.

Doba je však jinde, materiály jsou jinde i systémy řízení letu jsou na jiné úrovni. Uvidíme, zda se vědcům podaří přesvědčit úředníky v EU, že jejich projekt je již připraven pro reálné použití.