Myšlenka Norska jako „baterie Evropy“ se zadrhává

Norská vláda pozastavila vydávání licencí na výstavbu dalších podmořských přenosových kabelů.

Norsko je dnes zemí s jedním z nejvyšších podílů obnovitelných zdrojů: 98 %. A to zejména díky vodním elektrárnám, které poskytují většinu elektřiny.
foto: Free-Photos, licence CC0 Creative Commons

Premiérka Erma Solbergová prohlásila, že její kabinet nebude schvalovat další podmořská vedení, dokud ta již rozestavěná nebudou v provozu a dokud nebude vyhodnocen jejich přínos. Vychází tak vstříc protestům norských firem a odborových organizací, které děsí možný nárůst cen elektřiny.

Rozhodnutí přichází nedlouho poté, co byla zahájena pokládka 623 km dlouhého kabelu, který povede pod mořským dnem a vytvoří přímé spojení mezi energetickými soustavami Německa a Norska. Vedení NordLink s kapacitou 1400 MW by mělo začít fungovat v roce 2020 a náklady na jeho výstavbu se vyšplhají na 1,5 až 2 miliardy eur.

Německo tak získá odbyt pro elektřinu z baltských a severomořských větrníků v případě nadbytku během větrného počasí. Zároveň bude moci díky novému vedení v době nedostatku odebírat relativně levný proud z norských vodních elektráren, které vyrábějí až 95 % tamní elektřiny.

Norský energetický sektor zase ve výstavbě podmořských kabelů vidí příležitost pro další rozvoj vodních zdrojů a export přebytků zelené elektřiny do Evropy. Projekt ale vzbuzuje i negativní reakce.

Největšími přebytky energie disponují v Norsku severní a západní regiony, které následně zásobují jih země. Levná energie do těchto regionů již dříve přilákala výrobní podniky náročné na spotřebu elektřiny. Působí zde například společnost Norsk Hydro zpracovávající hliník.

Projekt pokládky podmořských kabelů podle názoru jejích zástupců může vést ke ztrátě konkurenční výhody, kterou levná energie firmě poskytuje. V důsledku stavby a exportu přebytků energie do sousedních zemí by totiž mohlo dojít k růstu cen domácího proudu.

Norský provozovatel rozvodné sítě Statnett skutečně připouští, že do roku 2025 jen nově budované spojení NordLink do Německa zvýší cenu elektřiny v Norsku přibližně o euro za megawatthodinu.

Propojení s Německem to ale nekončí. Konsorcium soukromých firem NorthConnect plánuje do roku 2023 vybudovat stejnojmenné vedení o kapacitě 1400 MW mezi severozápadním Norskem a Skotskem. Právě toto vedení je nyní největším jablkem sváru. Firmám působícím v západních regionech Norska je proti srsti, že by spoj měl vést z těchto nejvíce přebytkových regionů a tak odčerpat tak další levnou energii.

V Británii je totiž elektřina v běžném období o zhruba 50 % dražší a cenová hladina mezi zeměmi by se stavbou druhého podmořského spojení mohla začít vyrovnávat. Jiné spojení s názvem North Sea Link o stejné kapacitě buduje mezi Norskem a Anglií nedaleko od plánovaného NorthConnectu státem vlastněný Statnett.

Obavy z dražší elektřiny

Z Norska by se tak díky velmi silným podmořským spojům mohlo stát „překladiště“ energie mezi Evropou a Británií. Norské výrobní firmy argumentují, že udržení stability elektrické sítě v severozápadních regionech si při takovém způsobu užívání sítě vyžádá ohromné investice. Ty se pak budou muset promítnout do konečných cen pro spotřebitele a povedou k dalšímu zdražování proudu.

Na poplach bijí také odborové organizace, zaměstnanecké svazy a některé opoziční strany. Žádají vládu, aby znemožnila soukromému kapitálu vlastnit podmořské přenosové kabely. Tyto spoje by podle nich měl stavět a provozovat pouze státem vlastněný Statnett.

Soukromý kapitál by podle odpůrců mohl poškodit zájmy země. Mluvčí pro energetiku z opoziční labouristické strany začátkem roku k tématu prohlásil, že soukromé vedení z Norska „nikdy nebude“. I to je důvodem, proč současná norská vláda odložila další rozhodování o této věci až na dobu po vyhodnocení reálných zkušeností s využitím nyní budovaných vedení.

Baterie pro evropský vítr

Norsko produkuje až 95 % veškeré své energie z vodních elektráren. Propojením do celoevropské sítě mohou severské přehrady nejen zásobovat další evropské země energií v době jejího nedostatku, ale také akumulovat jejich přebytky z větrných či slunečních elektráren.

Norsko je proto nadneseně označováno za „baterii Evropy“. Země má navíc stále rostoucí přebytky zelené energie, které plánuje uplatnit na zahraničních trzích. V minulém roce vyprodukovaly norské elektrárny 148 TWh elektrické energie, zatímco spotřeba činila 133 TWh.

V celoevropském měřítku hraje větrná energie významnou roli: nyní pokrývá zhruba 11 % celoevropské spotřeby. Evropská agentura pro větrnou energii (EWEA) navíc očekává, že toto číslo do roku 2030 vzroste na 25 %. Větrné elektrárny zároveň představují 44 % veškerého výkonu nově instalovaných elektráren v Evropě.

Průkopníkem je především Německo. V roce 2017 dodaly větrné a solární zdroje do německé rozvodné sítě 26,4% veškeré energie. V první polovině letošního roku podíl energie z těchto zdrojů dále rostl. Dominantní roli hraje vítr s podílem bezmála 20 %.

tisková zpráva

47 Comments on “Myšlenka Norska jako „baterie Evropy“ se zadrhává”

    1. Takže jasně vyplývá, že průmysl v oblastech, kde levná
      Takže jasně vyplývá, že průmysl v oblastech, kde levná přírodní elektřiny být nemůže, potřebuje právě ten nejmodernější ekonomicky výhodně stavěný atom.

      A Česko po deindustrializaci EU zůstalo s Německem a Švýcarskem nejprůmyslovějším národem Evropy, a v tom je jeho hlavní konkurenční výhoda proti ostatním, kteří budou muset po zdražení Číny svůj domácí evropský průmysl začít náročně pomalu znovu obnovovat.

                1. Tenhle naivní pragmatismus ohledně členství v EU je
                  Tenhle naivní pragmatismus ohledně členství v EU je hrůzostrašný. Kdyby se tím řídilo Německo, Francie nebo další západní státy, které jsou čistými plátci, tak by to asi nikam nevedlo, že? Výhody EU jsou značné i bez peněz, které k nám proudí.

                2. Otázka za jakou cenu. Bohužel s naší neschopnou politickou
                  Otázka za jakou cenu. Bohužel s naší neschopnou politickou reprezentací nám mohou zůstat povětšinou jen nepříjemnosti.

                1. Hlubinné doly taky likvidují krajinu (propady o metry až
                  Hlubinné doly taky likvidují krajinu (propady o metry až desítky metrů, vznik jezer…). Ledy by tu hlušinu naváželi zpátky do chodeb a nechávali tam i výztuže.

                2. Myslím že propad o metr, nebo i deset je pořád
                  Myslím že propad o metr, nebo i deset je pořád přijatelnější než obrovská díra v zemi.

      1. Souhlas. Norsko ma podminky, ktete nemame. U nas dalsi
        Souhlas. Norsko ma podminky, ktete nemame. U nas dalsi kapacita na vodni elektrarny neni a vitr a slunce obcas fouka a sviti, nekdy ani nesviti ani nefouka. Atom, je v teto chvili jedine reseni pro prumyslovou zemi, ktera chce zustat konkurenceschopna.

      1. A kde by se pod tím ventilem ten elektrolyt vzal? Vždyť ten
        A kde by se pod tím ventilem ten elektrolyt vzal? Vždyť ten je hermeticky uzavřený v materiálu článku a pokud si článek vlivem špatného zacházení „neufoukne“, tak nemá kudy by se dostal ven. Jediné, čeho bych se u velkých článků se šroubovacími terminály bál, je mechanické poškození při montáži terminály dolů, protože vnitřek článku se může sesedat do mezery k terminálům. Ale proč by měl být problém to provozovat na kterémkoli boku?

        Když vezmu kulaté monočlánky, tak ty pracují v jakékoli poloze a totéž „pytlíky“ v mobilech, sluchátkách, powerbankách, autech, motorkách… V čem by mohly být ty ve tvrdém plastu tak jiné (uvnitř vypadají stejně jako „pytlíky“)?

  1. Norsko s polovinou obyvatel co ČR má spotřebu 2x vyšší?
    Norsko s polovinou obyvatel co ČR má spotřebu 2x vyšší? Tedy 4x vyšší v přepočtu na 1 obyvatele. To mi přijde šíleně moc. Nevíte někdo, který sektor toto způsobuje?
    Edit: Tak jsem našel, že za to může hlavně produkce hliníku. Zajímavé.

    1. Učili jsme se, že na Slovensku když zapnou výrobu hliníku
      Učili jsme se, že na Slovensku když zapnou výrobu hliníku v největší tamní fabrice, pak jejich spotřeba je třetinová v celém Slovensku. Teď jsem se díval na statistiky v roce 2012 a měli stejnou spotřebu jako všechny domácnosti na Slovensku dohromady. Což je dost no 🙂

    1. Cituji (pro sdělovací kabely):
      Ve velkých hloubkách se

      Cituji (pro sdělovací kabely):
      Ve velkých hloubkách se kabel většinou pokládá přímo na mořské dno, v takovém případě trvá položení 100 km kabelu zhruba 24 hodin. V rizikovějších oblastech, kde je hloubka menší a hrozí jejich poškození, například kotvami lodí nebo hloubkovým rybolovem, bývá kabel pokládán do rýhy hluboké 1 – 3,5 m.

  2. Jojo, Norové holt nechtějí platit zelenou elektřinu
    Jojo, Norové holt nechtějí platit zelenou elektřinu Němcům a já to naprosto chápu. Nicméně si myslím, že tohle lze řešit technicky poměrně snadno. Povolit pouze vývoz nechtěných přebytků a nebo toho, co si tam uskladnili v přečerpávačkách a hotovo. To na výslednou cenu energie v Norsku nebude mít vliv.

    1. Bych neřekl.
      Když by mohli tamní výrobci elektřiny

      Bych neřekl.
      Když by mohli tamní výrobci elektřiny prodávat o 50% dráž do Británie nebo do Německa, tak by byli blbí kdyby v prodeji nadále tak levně upřednostňovali hliníkáře.
      A mořské kabely jsou stále dostupnější, takže další vývoj závisí čistě na vládních regulacích.

Napsat komentář