ZKUŠENOSTI: s elektromobilem Tesla Model S do zahraničí

Ing. František Kubiš patří mezi první majitele elektromobilu Tesla Model S v Česku. Dnes je předsedou českého Tesla klubu a platí za guru přes značku Tesla. Přinášíme další díl jeho zkušeností s elektromobilem Tesla Model S.

Přiznávám, že když jsem minulý rok uveřejňoval článek o své cestě s Modelem S do jižní Francie tak jsem si myslel, že to bude jediný článek, který na téma cestování s Modelem S napíšu.

ČTĚTE TAKÉ: ZKUŠENOSTI: Tesla Model S po dvou letech a 75 000 km

Ohlasy však byly velice pozitivní, a proto, když mi minulý týden přišla pozvánka na eTourEurope 2016, rozhodl jsem se zveřejnit také svůj zážitek z letošní eTour v naději, že inspiruji další nadšence, kteří upřednostní osobní zážitky před zprostředkovaným.

A třeba také využijí mnou nabízené slevy €2000 na koupi nového Modelu S, popřípadě možnost výhodné registrace na eTourEurope 2016. Obojí totiž platí jíž pouze do konce tohoto měsíce (pokud nevíte jak na to klidně mi napište na kontakt).

V úvodu upozorňuji, že jsem jel pouze část trasy eTourEurope 2015, a proto moje cesta popisuje trasu: Rožnov – Mělník – Praha – Bratislava – Budapešť – Vídeň – Krems – Rožnov.

Tato cesta vyčnívá z běžného cestování tím, že se jednalo o propagační jízdu, na které měla být většina nabíjecích zastávek zastřešena místními ogranizacemi a doba potřebná k nabíjení se měla využívat k rozpravě, reportážím a focení.

TIP: Tesla Model S – zkušenosti po 26 000 km (1.) a druhá část

Jak už ten úvod napovídá nebylo tomu vždy tak a naši cestě občas nechyběl náboj průkopníků a navzdory navigaci a „znalosti“ GPS souřadnic jednotlivých bodů setkání jsme se několikrát ztratili, nicméně možná právě proto tato cesta ukazuje, že s Teslou se dá v pohodě cestovat i bez velikého plánování. Ale pěkně popořádku.

Cestu jsme spolu s manželkou chtěli pojmout jako pohodový víkendový výlet. Z domu jsme směr Mělník odjížděli před devátou s plnou baterkou. S ohledem k tomu, že hlavní peloton eTour měl do Mělníka dorazit až kolem 15. hodiny tak jsem nijak nespěchal.

Naše první zastávka byla v Praze v OC Černý most, kde jsem vysadil manželku ať může strávit odpoledne s naší dcerou, která studuje v Praze.

Toto asi 15 minutové zastavení jsem využil k nabíjení i když jsem si myslel, že to nepotřebuji, ale zkušenost elektromobilistu říká: „můžeš-li nabíjet aniž by tě to zdrželo, tak nabíjej“ :-).

Do Mělníka jsem měl v plánu dorazit kolem 13. hodiny, abych na náměstí včas zpřístupnil nabíjecí body pro místní elektromobilisty, ať se stihnout nabít dřív než dorazí hlavní peloton eTour.

Ovšem díky rozkopané silnici a objížďce jsem na náměstí v Mělníku dorazil s půlhodinovým zpožděním a zbývajícím dojezdem 24km. Tam mne již vítal vysmátý předseda APEL (původní název „Elektromobily o.s.“), který zajišťoval nabíjení v Mělníku a nabíjecí body již stihl zpřístupnit.

Můj původní plán byl, že se přidám k hlavnímu pelotonu včetně nočního nabíjení a spaní. Jak se ale ukázalo, organizátoři eTour díky informačnímu šumu s ničím takovým nepočítali. Proto jsem, zatím co se mi auto nabíjelo, přes jeho internetové připojení vyhledal několik penzionů na trase do Bratislavy a už v druhém z nich (Lednice – Černý Jezdec) se mi povedlo telefonicky domluvit noční nabíjení přes 3 fázovou zásuvku.

Pro neznalé doplňuji, že to noční nabíjení jsem si nezajišťoval kvůli tomu, že by byl problém přejet s elektromobilem Tesla Model S z Prahy do Bratislavy jedním zátahem, ale kvůli tomu abych mohl v Bratislavě místo nabíjení raději udělat několik předváděcích jízd.

Ostatně, v Brně je již nyní k dispozici několik CHAdeMO rychlonabíjecích stanic. Poté co jsem si zajistil nocleh jsem se přidal k ostatním elektromobilistům, kteří návštěvníkům odpovídali na dotazy kolem elektromobilů.

Po asi hodince nabíjení jsem měl dost elektřiny abych mohl udělat pár předváděcích jízd. Díky tomu jsem svezl mimo jiné například, novomanžele i s panem starostou co je pár minut před tím oddal.

Kolem 17. hodiny jsem se po skupinovém focení rozloučil s účastníky hlavního pelotonu s tím, že se zase potkáme v Bratislavě a odjel jsem do Prahy, kde jsem chtěl nabít a vyzvednout manželku.

Dle doporučení jednoho „elektromobilisty“ jsem si to namířil k sídlu PRE, kde mělo být zaručeně fungující CHAdeMO. Ale když jsem ani po 10 minutách bloudění a vyptávání se nemohl najít žádnou nabíječku tak jsem nakonec zavolal na číslo člověka z PRE, který má na starosti nabíjecí infrastrukturu.

Jak jsem se záhy dozvěděl rychlonabíječka byla z uvedeného místa odstraněna a hledá se pro ni nové lepší umístění. Po tomto, v zemi české, naprosto nečekaném zvratu 🙂 jsem si to namířil k sídlu ABB, kde měla být další CHAdeMO nabíječka a dle informací na internetu dokonce zdarma.

Přiznávám, že na základě zkušeností z minulosti jsem tam jel s nedůvěrou protože to co je zdarma bývá buď nefunkční, nebo obsazené. Když jsem tam přijel tak jsem ji našel v prostoru za závorou. Nenechal jsem se tím odradit a zazvonil jsem na zvonek s označením recepce.

Z chrčícího repráčku se mi ozval ženský hlas, kterému bylo sotva rozumět. Představil jsem se a řekl, že jdu nabíjet, načež se závora zvedla. Po připojení se na nabíječku jsem zavolal manželce kde jsem a domluvili jsme se, že než nabiji, přijedou i s dcerou za mnou.

Následně jsem ještě zavolal do penzionu, že přijedu až po 22. hodině. Na hlase paní domácí jsem sice poznal, že ji to neudělalo radost, ale bez náznaku nespokojenosti slíbila, že na nás počká.

O pár minut později jsem vyrazil naproti manželce k nejbližší stanici metra, ať mne nemusejí s dcerou hledat. Když jsme se po asi 3/4 hodině vrátili k autu zbývalo už jen pár minut nabíjení a mohli bychom vyrazit směr Lednice.

Zrovna jsem začal uvažovat, jestli mám jít na recepci, nebo opět jen zazvonit při odjezdu. Vtom přišla rozhněvaná paní recepční, že jakým právem tady nabíjím. Její bojový přístup mne docela zaskočil a když jsem řekl, že na internetu je uvedeno, že je zde nabíjení zdarma, tak jsem měl dojem ze vybuchne.

Na její dotaz kdo konkrétně mi dovolil tady nabíjet, jsem si vzpomněl na jméno člověka z ABB se kterým jsem před necelým rokem jednal o zakoupení CHAdeMO nabíječky a který tehdy v rámci jednání uvedl, že jejich CHAdeMO mohu kdykoli vyzkoušet před jejich sídlem v Praze.

Vyslovení tohoto jména (které tady záměrně neuvádím) mělo zázračný efekt a s paní se dalo najednou normálně mluvit. Abych ji uklidnil, že nejsem zloděj dal jsem ji svou vizitku a řekl ať si na ni poznačí taky mou SPZ.

Než se vše vyjasnilo tak se nám auto nabilo víc než bylo nutno, takže jsme se rozloučili s dcerou a vyrazili směr Lednice. (Jak jsem si později u výše nejmenovaného ověřil uvedená stanice skutečně není určena pro širokou veřejnost.)

Po příjezdu do penzionu jsem zaparkoval v garáži, která byla pouze o pár centimetrů delší než náš Model S. Poté co jsem auto připojil na 5-ti kolík 3 x 32A, nechtěl jsem riskovat, že by současný odběr nějakého většího spotřebiče vyrazil hlavní jistič, tak jsem pro jistotu nabíjecí proud omezil v autě na 12 A. Dělal jsem to s vědomím toho, že do rána se auto stejně stihne nabít do plna.

Další den jsme chtěli vyjet tak abychom na setkávacím místě eTour: „Slovenské Národné divadlo“ byli v devět. Proto jsem hned ráno vyrazil do místní samoobsluhy abych nakoupil na snídani i na cestu. Zrovna jsem vybíral rajčata, když se mi ozval telefon.

Byl to elektromobilista z Ostravy, který se taky vydal se svým elektromobilem Peugeot iOn na setkání s eTour a dojel pouze po mou rychlonabíjecí stanici ve Valašském Meziříčí, která tehdy poprvé selhala.

Žel, ani po několika telefonátech, kdy jsem dělal prostředníka mezi dodavatelem nabíjecí stanice a elektromobilistou se stanici nepovedlo zprovoznit.

Vedlejším efektem tohoto selhání bylo, že jsme směr Bratislava vyrazili o 1/2 hodiny později než bylo v plánu a iOn z Ostravy na setkání s eTour nedorazil vůbec. Jak se ale ukázalo, tím naše trable neskončily.

Když jsme kolem půl desáté dorazili k Národnímu divadlu, tak tam nikdo nebyl a taxikář, kterého jsem se ptal nejenže o žádném srazu elektromobilů nevěděl, ale podle toho jak reagoval tak viděl elektromobil poprvé.

Když jsme nikoho nenašli tak jsme si řekli, že nejspíš bylo myšleno staré Národní divadlo. Tak jsme přejeli k němu. Když jsem po chvíli váhání vjel do pěší zóny tak jsem přitáhl pozornost jednoho turistického průvodce, který mi věnoval chvilku a ochotně mi vysvětlil, že tam určitě sraz elektromobilů nemůže být.

Napadlo mne, že na oficiálních stránkách eTour byly i GPS souřadnice míst setkání. Opět jsem využil internetové spojení našeho auta (které funguje v celé Evropě) a GPS souřadnice jsem našel. Jak jsem po jejich zadání zjistil ukazovali na místo kde jsem mluvil s tím taxikářem.

Když jsme se tam vrátili a taxikáře přesvědčili, že někde tady to musí být tak nám poradil ať se podáváme na cca 200m vzdálené parkoviště. Tam jsme skutečně našli tři elektromobily a informační stánek eTour.

O to větší bylo mé překvapení když mne při vystupování z auta jeden z organizátorů oslovil „Vy musíte byť pán Kubiš“ a zdvořile mi nabídl občerstvení. Když jsem odmítl, tak se ještě zeptal zda potřebuji nabíjet.

Odpověděl jsem, že zatím to není nutné, a tak se nesměle zeptal jestli bych svezl nějaké vážené hosty. „Proto jsem tady“, odvětil jsem ku spokojenosti organizátora a následovalo několik předváděcích jízd. Po asi hodině vození jsem zaregistroval, že dorazil holandský Model S, který soutěžil v rámci eTour s druhou Teslou z Německa.

To jsem ještě neznal pravidla soutěže, tak jsem se podivoval proč nedal své auto nabíjet. O to víc mne překvapilo když na otázku kdy má v plánu pokračovat směr Budapešť, odpověděl, že asi za půl hodiny.

Dalším překvapením bylo když na otázku jestli můžeme jet společně, odpověděl, že určitě, ale že on jede závod takže pojede pomalu. To už jsem začínal pochybovat o své angličtině :-). Nicméně nechtěl jsem se ztrapňovat svou neznalostí soutěžních pravidel, tak jsem do toho nevrtal a šel jsem dát naše auto nabíjet.

Po zhruba 1/4 hodině jsem se k němu vrátil a vyzvídal jak má zajištěno spaní a nabíjení v Kremsu. Za chvilku mi už z obrazovky svého Modelu S diktoval adresu a telefonní číslo hotelu a ujistil mne, že u místní univerzity se najde nabíjení i pro mne.

Když jsme se loučili ještě mi zopakoval, že ať nespěchám s odjezdem, že v Budapešti bude dlouhá zastávka a že tam bude dost Tesel a že tady jsem vzácnější. Zůstal jsem až do doby než začali přijíždět první elektromobily hlavního pelotonu.

To už jsem měl nabito na 90 % a bylo mi jasné, že se na 220 km dlouhé cestě do Budapešti nebudu muset nijak omezovat, tak jsem po zkušenosti z minula zrovna zadal GPS souřadnice z webu eTour. Když jsem se 110km dojezdu dorazil na zadané souřadnice nestačil jsem se divit.

Bylo to parkoviště u nádraží narvané tak, že jsem měl co dělat abych se na něj vůbec dostal, ale po elektromobilech ani stopy. Když jsem se ptal náhodných kolemjdoucích na eTour, nebo na setkání elektromobilů tak nikdo o ničem nevěděl.

Po chvíli bloudění po okolí jsem zavolal na číslo organizátora eTour, který mi nadiktoval nové souřadnice GPS. Ty ukazovali na nedalekou budovu.

Než jsem stihl pochopit, že se jedná o více patrové parkoviště, zastavil se u našeho auta mladík, který se mne zeptal jestli nehledám setkání Tesel. Když jsem potvrdil, že ano vysvětlil mi kde je najdu.

V cíli mne čekalo příjemné překvapení. V horním patře obrovského parkoviště byly desítky elektromobilů všech značek a minimálně polovina z nich byly Tesly.

Sotva jsem připojil auto na nabíjení už se mi anglicky přimluvil chlápek co se představil jako vedoucí maďarského Tesla-clubu. Docela jsem ho překvapil když jsem odpověděl maďarsky, že já jsem pro změnu vedoucí českého Tesla-klubu.

Když jsme přišli k jeho autu aby mi dal vizitku tak jsem zjistil nejenže má stejnou Signature red jako já, ale jeho VIN je hned po mém.

Když jsem ho na to upozornil tak jsme záhy zjistili, že jeho Model S je 201. v Evropě zatímco ten můj je 200. a on vyzvedl svoje auto jen pár dnů po mně. Někomu se může zdát, že je taková informace nepodstatná, ale já jsem až do té doby pochyboval jestli Tesla skutečně dodržovala pořadí rezervací.

Zbytek setkání v Budapešti proběhl standardně = hromada dotazů, nevíra, že to jde nabíjet z obyčejných zásuvek a v neposlední řadě fascinace tichostí a zrychlením.

Směr Vídeň jsme vyrazili asi o hodinu poté co odjel holandský a německý tým. O to větší bylo naše překvapení když jsme Holanďany dojeli na periferii Vídně.

Pak jsme jeli v tandemu až k Superchargeru, kam jsem já dorazil se zbývajícím dojezdem 16km. Když jsem se Holandského řidiče ptal jaký mu zbýval dojezd, s pobavením řekl mínus šest.

Když jsem vyjádřil obdiv nad jeho odvahou tak se smíchem prohlásil, že to nic není, že nejhorší co zažil bylo minus patnáct. Sotva nám stihl povykládat jak vyzrál nad německým týmem a už pokračoval do Kremsu.

My jsme se pustili do večeře co jsme si předtím koupili na benzínce a než jsme dojedli tak se auto stihlo nabít na 270 km. Zrovna jak jsme odjížděli tak dorazil německý tým s bílou Teslou, jenom jsme jim zamávali a pokračovali směr Krems.

Do Kremsu jsme dorazili dost pozdě takže jsme již na slavnostní gala večeři nešli. Jenom jsme se ubytovali a zalehli spát. Ráno jsem před snídaní připojil auto na zásuvku 3 x 32 A.

Po snídani jsme se rozloučili s účastníky eTour, kteří pokračovali směr Linec. Další program jsme neměli a auto bylo nabito tak jsme vyrazili na projížďku městem.

Při tom nám vydatně pomáhala navigace v autě, kterou jsem přepl na leteckou mapu a při maximálním rozlišení jsme snadno našli vše co se nám z ptačího pohledu zalíbilo.

Po asi hodince ježdění jsme vyrazili směr Rožnov pod Radhoštěm. Cestou jsme se už jenom zastavili na nabíječce u Ikea v Brno, kde se nám za dobu než jsme stihli poobědvat, nabilo dost abychom s rezervou dorazili domů.