Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (9.) – Skotsko a Edinburgh

Do Edinburghu, hlavního města Skotska, jsme přijeli právě v čase vrcholícího uměleckého festivalu Fringe. V ulicích jsme míjeli obrovské množství rozjařených lidí mířících všemi směry.

Seriál

• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (1.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (2.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (3.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (4.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (5.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (6.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (7.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (8.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (9.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (10.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (11.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (12.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (13.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (14.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (15.)
• Cesta elektromobilem Nissan Leaf kolem Evropy (16.)

autor: Aleš Zahrádka

Navigace, které jsme přikázali zavést nás ke zdroji energie, nás nasměrovala do dvora univerzitní budovy, kde jsme však bohužel našli dvě obsazené parkovací stání pro nabíjení.

Jeden konektor dobíjecí stanice byl ale volný, a tak jsme na recepci budovy vyjednali možnost parkovat o víkendu na stání pro hendikepované. Jenže my neměli dost dlouhý kabel! Stačil by o metr delší.

Druhé místo bylo u univerzitního kampusu, kde právě od stojanu odjížděla Tesla Model S s tím že nabíjení zde není možné. V nabíječce zůstal po jiném neznámém řidiči kabel, ale proud byl zablokován.

Zapojili jsme tedy alespoň cizincův drát do našeho vozu a tvářili se, že nabíjíme, abychom když už nic jiného alespoň využili stání u stanice zdarma. Stejně nešlo jinak využít. Parkování v přeplněném městě tak bylo vyřešené a my se mohli pěšky vydat na bájný starobylý hrad. Cestou jsme na vlastní kůži zažili atmosféru města a festivalu.

Téměř každý park či náměstí bylo využito pro divadelní scénu, pouliční hudební pódium, farmářský trh nebo těžko rozpoznatelné umělecko-výtvarné aktivity. Po dobytí hradu jsme naplnili autobaterii u řetězce IKEA (zdarma) a po asi dvou hodinách u notebooků a internetu opustili Edinburk.

Další den už na nás čekalo největší skotské město Glasgow. Nezapůsobilo na nás tak, jako malebnější Edinburgh, ale pro místní obyvatele je zřejmě lákavější vzhledem k větší nabídce pracovních míst, protože zde sídlí bezpočet největších skotských institucí a mnoho zahraničních firem podnikajících v oblasti financí.

K našemu nemilému překvapení se v Glasgow opakovala známá scénka s nepoužitelností místní sítě nabíječek, které nelze spustit pokud člověk nemá místní kartičku na nabíjení. Nakonec jsme byli úspěšní až na placeném parkovišti s volnými nabíjecími stanicemi zdarma.

Poté jsme se prošli městem a navštívili místní sportovní centrum se saunou. Pro cestovatele obzvláště cenná relaxace. Avšak najít fungující saunu v neznámém městě je pro cizince slušný oříšek, i když má po ruce internet a telefon.

Většina zařízení funguje totiž na základě členství v klubu. A nejsou to ledajaké kluby. Jsme v Británii, takže většinou jsou staré přes 100 let. A chtějte pak po nich jednodenní dočasné členství. V Glasgow nás zaujaly nové hi-tech budovy u řeky, kde se pořádají společenské a kulturní události. Stojí za vidění, nejlépe při příležitosti některého z koncertů.

Naše další stopy vedly do národního parku Loch Lomond. Dozvěděli jsme se, že se přímo u jezera Loch Lomond nesmí stanovat, ačkoliv je jinak Skotsko zemí zaslíbenou cestovatelům s malým rozpočtem, neb stanovat se zde oficiálně smí kdekoliv i mimo kempy, pokud to tam není výslovně zakázáno.

U zmíněného jezera bohužel ale místní mají špatné zkušenosti s vyřvávajícími a opíjejícími se výletníky z nedalekého Glasgow, kteří po sobě zanechávali spousty nepořádku. Po zjištění, že okolní kempy jsou již plné, jsme však přeci jen za tmy našli krásné místo ke spánku, přímo u vstupu na nejznámější skotskou turistickou trasu The West Higland Way.

Ráno se nám divoká příroda ukázala v celé své kráse. To byl pouze začátek, protože jsme se pohybovali dále do nitra národního parku s úchvatnými scenériemi. Uvítalo nás pravé skotské počasí tohoto období roku, rychle se střídající různé hustoty mlhy, různé intenzity deště a poměrně stabilní teplota mezi 10 °C a 15 °C.

Čím více zvířat a panenské přírody jsme potkávali, tím více jsme si cenili našeho čistého dopravního prostředku. Jedním z kouzelných zážitků bylo setkání se srnkami u našeho dalšího místa pro stanování. Potichu jsme přijeli po úzké silnici k louce mezi potokem a lesem.

Asi deset srnek na nás nevěřícně zíralo, než jim došlo, že opravdu přijelo auto s lidmi a že by se měli v mžiku schovat do úkrytu mezi stromy. Mezitím však nastalo pár vteřin magického bezeslovného setkání.

Projeli jsme krásné údolí Glen Coe, dále přes Fort William kolem slavného železničního viaduktu Glenfinnan, Neptunových schodů a bájného jezera Loch Ness se zastávkou u mostu Bridge of Oich jsme přijeli na dosah prastarého ostrova Skye.

Přenocovali jsme na vyvýšeném místě s výhledem na zátoku a večer i ráno se kochali neustále se měnící scenérií s mlhou, mraky a mořskou hladinou dole pod námi. Technická poznámka: nedaleko Fort William jsme utrpěli defekt pneumatiky hřebíkem ležícím na silnici, což nás přinutilo změnit plány a vrátit se zpět do města.

V místním autoservisu nám však bez objednání a na počkání kolo opravili za pouhých 20 minut a 16 liber a my mohli pokračovat dále. Byla to zatím naše jediná nehoda.