Již nějakou dobu čtu nebo se i účastním na serveru Hybrid diskuzí na téma použitelnosti dnešních elektromobilů v běžném provozu. Rád bych se proto podělil o čerstvou zkušenost, kterou jsem měl možnost získat se svým elektromobilem Tesla Model X P100D.

autor: Michelin

Bylo to jednoho sobotního večera, když mi zazvonil asi v půl desáté telefon. Na druhé straně se ozval švagr s dotazem, zda neznám někoho s odtahovkou. Uvízl totiž se svým známým při návratu z Francie kousek za Německou hranicí v nepojízdném autě.

Povídám mu „no dneska už pro vás nikdo nepojede, zkusím někoho sehnat na ráno“. Začal jsem přemýšlet koho pro ně poslat a pomalu mi docházelo, že takhle narychlo v neděli pro ně nikdo nepojede, a pokud ano, tak se švagr nedoplatí.

Vzhledem k tomu, že je z Moravy, a tedy každý další komu by mohl zavolat je o nějakých 500 km dále, jsem se nakonec podle pravidla „když je někdo jediný kdo může, tak musí“ rozhodl, že pro ně zajedu sám.

Zaslal jsem švagrovi SMS ať pošle přesnou adresu místa skonu jejich „spalováku“ a začal zajišťovat zapůjčení podvalu od známého. Díky jeho pochopitelné neochotě vstávat v neděli brzo ráno a ochotě pomoci jsem měl podval na zahradě ještě téhož večera.

O slovo se začala neodbytně hlásit otázka zda jet Teslou nebo si půjčit „spalováka“. Nedávná zkušenost s tažením jen obyčejného Agados vozíku, který i prázdný značně zvedl spotřebu, mi totiž zanechala v hlavě hlodajícího červíka.

Mezitím přišla sms s polohou, a já si na mapě trasy ověřil, že nejvzdálenější úsek mezi dvěma Superchargery je 178 km. V nejhorším případě se pak dá v polovině této vzdálenosti odbočit na jinou dálnici a se zajížďkou 10 km se také dostat do Tesla oázy s potoky elektřiny.

Zahnal jsem tedy červíčka a rozhodl, že pojedu Teslou. Na poněkud pochybovačně tázavý manželčin pohled jsem odpověděl „alespoň budu mít o čem psát na Hybridu“.

Ráno jsem vyrazil sedm minut po páté hodině s 90 % v baterii (1 %=cca 0,92 kWh) a řekl si, že když to mám na první Supercharger jen asi 80 km (další byl až za tím 178 km dlouhým úsekem, takže jsem tam ač dost předčasně musel dobít), tak otestuji spotřebu při rychlejší jízdě abych věděl na čem jsem.

K Německé dálnici jsem jel předpisově, a na ní pak zvolil tempo 130 km/h. K mému překvapení se podle průběžného sledování žádná dramatická spotřeba nekonala, a já tedy na Supercharger u Wernberg-Köblitzu dorazil po necelé hodině jízdy se spotřebou 29,4 kWh/100 km.

Ke své úlevě jsem zjistil, že kvůli nabíjení nebudu muset při troše štěstí pokaždé odpřahat podval, protože se dalo zajet levou stranou podél stojanů, čímž jsem jich sice zablokoval více, ale na prázdné stanici to v neděli o šesté ranní fakt nevadilo.

Během 12ti minut nabíjení jsem vykonal malou potřebu, pořídil pár fotek a doplnil 16 % na celkových 80 %, se kterými jsem už v tu chvíli věděl, že musím oněch 178 km zvládnout v pohodě. Tím spíše, že jsem si při pohledu na nálepku na podvalu připomněl co znamená ta stovka v kroužku.

Totiž pokud nechci dráždit Německé strážce zákona, jet maximální rychlostí 100 km/h. Dále jsem tedy již pokračoval rychlostí mezi 100-115 km/h, což bylo i tak trochu drzé. Ukazatel rychlosti v Tesle (na rozdíl od jiných aut, kde to bývá více) v porovnání s GPS„kecá“ jen o cca 1,5 km/h.

Německo se začalo probouzet do slunné neděle, cesta po relativně nedávno otevřeném úseku dálnice, která byla navíc po ránu prázdná ubíhala parádně.

Mně se při tom tichém plutí krajinou a pohledu na zadní kameru začaly na mysl drát myšlenky, že ten Elon Musk nebude ani snílek ani blázen, ale že prostě musí být z jiné planety a jeho mise na Mars je patrně jen zástěrkou pro návrat domů.

Na Supercharger u Satteldorfu jsem dorazil krátce před osmou hodinou s krásnými 20 %. Přestože spotřeba kvůli převažujícímu stoupání vystoupala na tomto úseku na 31,4 kWh/100 km, tak se ukázalo, že první nabíjení jsem mohl klidně vypustit a stejně bych přijel ještě se čtyřmi procenty v baterii.

Nabíjení jsem zde využil k telefonátu domů abych ujistil manželku, že scénář z večerního černého humoru (ve kterém jede kolega se „splovákem“ nejprve s mou Teslou na podvalu na nejbližší Suprecharger a pak se vrací tam co nám došla elektřina pro švagra), se konat nebude.

Po telefonátu jsem posnídal u „Mekáče“ míchaná vajíčka se slaninou, což překvapivě chutná i v tomto řetězci jako míchaná vajíčka se slaninou. Po třiceti minutovém nabíjení jsme tedy já posilněn vajíčky, a moje Tesla 54% čerstvé energie odjížděli s celkovými 74 % vstříc dalšímu dobrodružství.

Následující více než 200 km dlouhý úsek mi ukázal, že zastávky na nabíjení nedokáží uspokojit moje vyměšovací potřeby. Zejména po tom, co se začal hlásit o slovo kýbl kafe, který nadělují v „Mekáči“ k snídani. Musel jsem tedy udělat neplánovaně ještě jednu zastávku, bez nabíjení, kterou jsem proto nedokumentoval.

O pár deci lehčí jsem se po návratu na dálnici začal zaobírat myšlenkou, zda jet rovnou do cíle, anebo se ještě cca 30 km před ním zastavit na Superchargeru u Kaiserslauternu.

Spotřeba se sice pohybovala kolem krásných 25 kWh/100 km, ale vzhledem k tomu, že jsem nevěděl co s ní udělá naložení jedné a půl tuny vážícího auta, jsem se nakonec rozhodl přeci jen ještě něco „načepovat“.

Na zmíněný Supercharger jsem dorazil před tři čtvrtě na jedenáct s 21%, a potřetí toho dne ocenil prázdné stojany, díky čemuž jsem i tady zvládnul zaparkovat tak, abych nemusel odpřahat podval. Zdržel jsem se zde jen 9 minut, během kterých jsem doplnil 15 % a odjížděl tak s 36 %.

Minutu před čtvrt na dvanáct a tedy po celkových 6 hodinách a 7 minutách jízdy i s nabíjením jsem dorazil s 28 % k pumpě Aral u městečka Miesau, kam švagra ochotně odtáhli z dálnice nějací Češi žijící v Německu.

Spotřeba na těchto posledních 30ti kilometrech se ustálila na 25,2 kWh/100 km, a na celkových 495,1 km jsem tedy dosáhl s prázdným podvalem průměrné spotřeby 27,9 kWh/100 km.

Chvíli jsem musel čekat na švagra a jeho známého, kteří se zatím v rámci zkrácení dlouhé chvíle vypravili do lesa na houby. Pak jsme naložili a uvázali Suzuki Grand Vitaru, které se po 10 letech a 150 000 kilometrech odporoučel dvoulitrový benzinový motor patrně do věčných vrakovišť.

Ještě neprošel odborným posouzením odborného servisu, ale podle všeho to vypadá, že se někam vypařil olej, aniž by se rozsvítila kontrolka mazání, nebo závady motoru se zadřela vačka, patrně se přetrhl rozvodový řetěz a píst se potkal s ventilem.

Auto bylo přitom v prosinci ve značkovém servisu na pravidelné údržbě. Před cestou do Francie byl ještě zkontrolován a dolit olej, který do té doby nemizel.

V 11:39 jsme vyrazili na cestu zpět. A já začal zjišťovat, že s naloženým podvalem to nebude taková hitparáda, jelikož jakmile se rychlost dostala k 95 km/h, začal se podval i s autem kymácet ze strany na stranu, a tento jev sílil tak dlouho, až mi to začalo házet zadkem.

Já pak musel pozvolna zpomalit na 80 km/h, kde se to teprve zklidnilo. Zvolil jsem tedy rychlost kolem 90 km/h a konstatoval, že takhle pomalu jsem ještě na německé dálnici nejel, ale je to furt lepší než tlačit.

Po návratu na Supercharger u Kaiserslauternu po dvanácté hodině, se spotřebou 30,9 kWh/100 km a s 15 % v baterii, jsem bohužel poprvé narazil na obsazený jeden stojan Tesla Model S která blokovala možnost zajet jako poprvé.

Majitel nebyl přítomen, ale naštěstí je zde rozmístění stojanů docela netradiční, takže se mi podařilo najet k jinému tak abych ještě nezablokoval vjezd do areálu, ale přitom nabíjecí kabel dosáhl do mého portu.

Opět se ukázalo, že jsem předchozí nabíjecí zastávku pro 15 % energie mohl klidně vypustit, i tak bych se sem (sice s nulou), ale dostal. Postáli jsme zde slabou půl hodinu během, které jsme doplnili 48 % na celkových 63 %, a probrali co a jak dál.

Zhodnotili jsme vysoce odborným pohledem, že kola na podvalu vypadají podhuštěně, což by mohlo stát za rozhoupáváním, takže je bude potřeba dofouknout.

Vzhledem k tomu, že Tesla Supercharger u Kaiserslauternu byl toho dne jediný kde nebyla přítomna čerpací stanice a tedy kompresor se vzduchem, jsme následně udělali odbočku k Agipu u Wattenheimu, kde jsme kola dofoukli.

To bohužel nemělo na houpání žádný vliv. Zkusil jsem ještě zda nepomůže snížení nebo zvýšení podvozku, ale vše bylo marné. Po návratu mi pak bylo vysvětleno, že jsme patrně neměli auto na podvalu správně vyvážené nad osou náprav a tím prý k tomuto jevu může docházet.

Další nabíjení jsem naplánoval již na Supercharger u Bad Rappenau před, kterým jsme si začali užívat tradiční německé kolony, a já zjistil, že když je připojen přívěs nefunguje autopilot. Šlo použít pouze adaptivní tempomat, ale vrtět volantem se mé Tesle s přívěsem za zadkem nechtělo.

Na zmíněný Supercharger jsme dorazili až před třetí hodinou se spotřebou 32,8 kWh/100 km a s 15 % v baterii. Tady jsme narazili dokonce na dvě Tesly S, z nichž jedna mi ochotně bez vyzvání uvolnila místo abych mohl zajet opět bokem ke stojanům.

Z druhého auta se hned ptali jestli mají také uhnout, což jsem s díky odmítl, neboť mi to již stačilo. U všech budil pohled na Teslu táhnoucí „spalováka“ viditelné pobavení a obdiv. V místním fast foodu pak evidentně nepochopili co znamená slůvko „fast“ a tak jsme odjížděli zbytečně až po 46 minutách, během kterých jsme na podivně pomalém Superchargeru doplnili 65 % na celkových 80 %.

Výkon nabíjení zde stoupal poněkud pomalu a nakonec dosáhl jen něco málo přes 90 kW. Již jsem se s tím jednou setkal tuším u Regensburgu. Shodným rysem těchto dvou stanic je zastaralý vzhled nabíjecích stojanů.

Na Supercharger u Wernberg-Köblitz nám chybělo 256 km, na které bych podle poslední spotřeby potřeboval skoro 84 kWh a tedy nějakých 92 %. Ty bych tady, ale z oněch 80 nabíjel zbytečně dlouho.

Tak jsem se rozhodl pro ještě jednu mezizastávku na Superchargeru u Satteldorfu, kam jsme dorazili po absolvování dalších menších kolon po půl páté se spotřebou 37,2 kWh/100km a 48 % v baterii. Během zakoupení kávy a vykonání potřeby jsme je za 25 minut zvedli opět na 80 %.

K poslednímu nabíjení toho dne u Wernberg-Köblitz jsme dorazili se spotřebou 34,9 kWh/100 km a 13 % po sedmé hodině. Tady stejně jako u předchozího Superchargeru již stojany zely prázdnotou, takže s parkováním nebyl žádný problém.

Po chvíli však dorazila Tesla Model S, která se šikmo nalámala ke stojanu za mnou, ačkoli přede mnou byl ještě jeden dobře dostupný. Šel jsem se tedy zeptat zda je to „ok“. Majitel byl v pohodě a hned se začal vyptávat na spotřebu a další zkušenosti s Xkem, až jsme se zakecali déle než bych potřeboval nabíjet.

Na závěr jsem ho pobavil hláškou, že vezu benzínové auto s defektním motorem, a mávnutím ruky se slovy „schlechte technik“ jsme se rozloučili. Odjížděli jsme tedy po necelé půlhodině s 50 % v baterii a mně došlo, že na tomto místě jsem dnes zažil svítání i soumrak.

Domů jsme dorazili pět minut před půl desátou s 16 % (fotky jsem dělal až ve 20:45 v garáži po složení auta z podvalu). Poslední etapu jsme zajeli se spotřebou 38,6 kWh/100 km. Celkem ujetá vzdálenost na cestě zpět dosáhla díky zajížďce k pumpě kvůli dofouknutí kol a jednomu zajíždění k nabíjecím stojanům navíc 508 km.

Za celý den jsem tedy urazil 1005,5 km se spotřebou 31,7 kWh/100 km. Na zpáteční cestě s naloženým podvalem se spotřeba vyšplhala na cca 35,5 kWh/100 km, což bylo příjemným překvapením toho dne.

Stejně jako fakt, že palubní počítač i přes zapřáhnutí takového břemene dokázal vždy docela přesně spočítat s kolika procenty dojedu do dalšího dílčího cíle. Lišilo se to maximálně o +/-2 %. Takže napříště by se dalo klidně zadat rovnou cíl a nechat se po nabíjecích stanicích vést.

Celkově bych řekl, že cesta proběhla nad moje očekávání hladce. Nabíjením jsem strávil (na první pohled ne příliš lichotivé) necelé tři hodiny, většinu toho času jsem, ale využil k zastávkám, které jsou na tak dlouhé cestě stejně nezbytné.

Navíc se ukázalo, že pokud bych měl s jízdou s takovýmto nákladem více zkušeností, a věděl s jakými spotřebami mohu počítat, dokázal bych časy nabíjení ještě optimalizovat. Na otázku „Tesla odtahovkou?“ bych tedy odpověděl „Proč ne!“.

CESTA TAM I ZPĚT

Celkem najeto 1003,5 km za 15:18 h při průměrné spotřebě 31,7 kWh/100 km. Spotřebována celkem 337 % kapacity, tedy 318,5 kWh.

Čísla se mohou drobně lišit z důvodu zaokrouhlovacích rozdílů. Zejména pak u procentuálního vyjádření kapacity jsou znát chybějící desetinná místa. Průměrné rychlosti na některých trasách pro změnu zkreslili nedokumentované zastávky a kolony.